Když vám umře babička, je to vždy smutná událost. Zamíříte na místo, kde jste vyrůstali, a vzpomínáte. Možná si vezmete z kůlny i něco na památku. Tak učiní i vnučka Daphne, když si vezme videokazetu a rozjede tím vlnu událostí, na níž se dá jen jet vpřed, protože jinak vás semele. Hned dvě zájmové skupiny, z nichž jednou je izraelský mosad, má zájem tuto kazetu získat; zatím hlavní hrdinové pátrají po důvodech úmrtí babičky. Po zhlednutí filmu se navíc do popředí dostávají i okultní síly, které, jak se zdá, chtějí Daphne zabít. Z druhé zájmové skupiny pak nejvíce vystupuje do popředí slepá žena, která vidí očima druhých. Jejím úkolem je zabít otce Daphne. Vše se však začne odvíjet trochu jinak, když postavy bojují za své cíle a zapracují jejich city.

Autor brilantně pracuje s okultismem a „časovkovými“ paradoxy. Už jenom smíchání těchto dvou zdánlivě nespojitelných žánrů je svým způsobem geniální. Kniha by mohla zasáhnout široké spektrum čtenářů. Intelektuálně zaměřeným se bude líbit námět a odkazy na literární díla, ostatní by mohlo zaujmout v podstatě akční vyznění děje.

Powers píše velmi svižně. Možná to není taková jízda jako Brány Anubisovy, ale přesto by se od něj mohla učit spoustu spisovatelů akčního čtiva. Nenarazíte u něj na vatu. Zároveň je jeho dílo komplexní, vysvětluje i to, co by jiní nechali být. Hrdinové jsou znalí literatury, takže když autor zabrousí do citací klasické literatury, dokážou ji hlavní postavy parafrázovat a zároveň se hned dovíte, z čeho autor cituje, což chvilkami působí trochu amatérsky, možná si Powers mohl odkazy na klasiku nechat pro sebe a vzdělané čtenáře. Autorovi se daří spojit ingredience, které by asi jen tak každý spisovatel dohromady nespojil, tak, aby to bylo funkční. Dát dohromady okultismus s cestováním v čase, přimíchat do toho Shakespeara, Cahplina a Einsteina je úctyhodné a na románu je znát, že autor pilně studoval historii a pracoval na reáliích. Jistě, dá se říct, že trochu zabrousil do mainstreamu, protože Tři dny do nikdy jsou jak fantastikou, tak i zajímavě okořeněným špionážním trillerem, ovšem toto koření dává románu výrazný punc originality, z kterého by si ostatní mohli vzít příklad.

Ač se to zdá nemožné, příběh je přes složitost námětu lehce srozumitelný. Jistě, vyžaduje více pozornosti, protože děj odsýpá slušným tempem, ale na druhou stranu si vaši pozornost snadno získá. Přejme si tedy, aby román měl úspěch a ať se v brzké době dočkáme i dalších knih, které u nás zatím nevyšly. Autor má totiž nebývalý potenciál čtenáře pobavit výborným příběhem.

Když v roce 1939 řekl Albert Einstein Franklinu Rooseveltovi, že je možné zkonstruovat atomovou bombu, neřekl prezidentovi o svém dalším objevu, tak mimořádném a nebezpečném, že zůstal tajemstvím… až dosud. Když dvanáctiletá Daphne Marrityová vezme z domu své babičky videokazetu nadepsanou Pee-wee a jeho veliké dobrodružství, netuší ona ani její otec, vysokoškolský profesor Frank Marrity, že krádež přilákala pozornost izraelské tajné služby a prastarého okultistického spolku z Evropy, ani to, že se během několika hodin objeví její dávno ztracený dědeček, který se také zoufale snaží kazety zmocnit. A když někdo ukradne Daphneina plyšového medvídka, slepá vražedkyně málem zastřelí Franka a na Daphne z vypnutého televizoru hovoří duchové, ocitají se oba uprostřed vražedného zápasu. Aby přežili, musí se rychle naučit pravidla magické šachové partie a využít všechen svůj důvtip a odvahu, aby unikli osudu mnohem horšímu než smrt… (anotace)

• Tři dny do nikdy
• Autor: Tim Powers
• Překlad: Zdeněk Uherčík
• Forma: paperback
• Počet stran: 368
• Cena: 299 Kč
• Vydal: Triton, 2011

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz