18. května - Redakce Soutěž o PODEPSANOU tetralogii a tři audioknihy
Milí čtenáři,
na závěr narozeninového měsíce jsme si pro vás připravili opravdovou
lahůdku – kompletní tetralogii Odkaz Dračích jezdců,
kterou nám Christopher Paolini při své návštěvě Prahy
podepsal. Ani další čtenáři nepřijdou zkrátka – třem
pošleme novou audioknihu Eragon.
Ceny jsou velkolepé, proto jsme si pro vás připravili hned deset otázek,
ale nebojte se, supertěžké nejsou. Naleznete je společně s formulářem
pro účast v soutěži na:
Konečně jsem na to přišel, docvaklo to do sebe jako maličká ozubená kolečka v natahovacích náramkových hodinkách, takže si to teď mohou ručičky mé mysli opět naplno štrádovat dokolečka dokola. Však to také trvalo, celé čtyři filmy. Konečně jsem pochopil smysl a důležitost Twilight ságy.
Napomohlo prosté uvědomění si, na jakou cílovou skupinu je vlastně tato
sága nočních dob zacílena. Ve všeobecném povědomí je za tuto skupinu
považována zvláštní odrůda dívek honosících se prvními podprsenkami.
Jaká chyba, přátelé, všechny nás převezli! Hlavní diváckou základnu
totiž tvoří převážně mužská (ženy v ní však nejsou výjimkou)
kategorie – „cynická prasata“ mající zastoupení v jakémkoliv
věkovém rozpětí přibližně od patnáctého roku věku. Kolik jen se
takových skrývá uvnitř populace? A největší procentuální zastoupení
mají mezi filmovými recenzenty (a čtenáři filmových recenzí Twilight
ságy). Takto tedy zní vítězné řešení metodou tzv. Occamovy břitvy,
která potencionální možnost, že TENHLE výtvor někdo může myslet
vážně, okamžitě zavrhla. (Pravděpodobnější je totiž i ta
o mimozemských teroristech, kteří se nám skrze podobné filmy snaží
vybílit mozky.)
Hned první záběr filmu (nepočítám slunce plující oblohou) – Jacob
vybíhá z domu a odhazuje tričko. Komedie začínající zostra, to je
Rozbřesk. A taky tou šťastnou událostí, kterou většina filmů končí,
svatbou. Celá tato první půlhodina je pak vlastně jen předehrou k tomu, na
co všichni tolik let čekají. Deflorace, kopulace, koitus. Pohlavní styk.
Teď už se Edward vymlouvat nemůže, pomyslí si dámy. On si však najde
způsob…
Twilight je proto první dílo, jemuž ty slashové fanfiction
docela přeji, protože kdo ví, co se dělo v minulém díle ve stanu, když
Bella usnula zahřívaná Jacobem? Ano, v té scéně, kde padla ona
legendární hláška „I’m hotter than you.“ Možná proto se Ed
vymlouvá?
Tak jako tak, jejich první sex lze nasnadě přirovnat k prvnímu sexu
vůbec. Léta příprav, cvičení a odříkání a pak konec, ještě než to
doopravdy začalo. Měli si vzít příklad z Billa a Sookie – k první
souloži potřebovali jen tři padesátiminutové epizody, aby to rozjeli ve
skutečně velkolepém stylu.
Popisovat další děj filmu je bezvýznamné – ti co na něj půjdou, jej
buď znají z literární předlohy, nebo znát nechtějí (ani když sedí
před plátnem). Ostatně, všechny díly se dosud vyznačovaly zřejmou
nedějovostí (každý ho v sobě má asi jako epizoda průměrného seriálu),
tento není výjimkou. A tak se místo krve dočkáte dalšího kvanta
slovíček typu love, never, ever, forever, always a hlášek, z nichž by
Johna McClanea rozbolelo bříško. Přesto můžeme s jistou nadsázkou
tvrdit, že těhotenstvím Belly začíná přituhovat… než vám dojde, že
Rozbřesk není dalším pokračováním Vetřelce. Na fakt, jak při jejím
rychlotěhotenství musela zaplakat dívčina pánev, se jaksi zapomnělo.
Důležitá připomínka všem děvčatům, které u Rozbřesku použijí
kapesníky – ne, ve světě na vás nečeká pár pohledných mladíků
k výběru, vaše svatba bude pravděpodobně na radnici a první sex bolí.
Beze srandy. Není nic horšího než přehnaná očekávání (a proto si
Meyerová zaslouží peklo).
Zatím to zní vlažně. Přesto je na Rozbřesku něco, co
můžu s čistým svědomím pochválit. Režisér Bill Condon (Bohové a
monstra, Kinsey, Dreamgirls) uchopil svoji část ságy lépe než kdokoliv
před ním, včetně řízka Davida Sladea. Některé záběry jsou úchvatné
(Bellina představa během obřadu), některé tak kýčovité, až to vlastně
přestává vadit. V momentech, kdy film znatelně strádá, jej Condon
prokládá výtečně zvolenou hudbou či odlehčenou atmosférou. Plytkost
scénáře však úplně zakrýt nedokázal.
Další plus oproti předchozím částem se nachází v hraní Taylora
Lautnera – ten chlapec zkrátka nalezl svou nejlepší polohu – bohužel
je to zrovna v těch scénách, kdy je transformovaný do vlkodlačí podoby.
Pattinson a Stewartová naštěstí nabrali několik dalších filmových
zkušeností, a tak se na ně mnohem snáze kouká.
Zkrátka a dobře, Rozbřesk 1 patří do té lepší poloviny Twilight
ságy. V subjektivním pohledu pokorného recenzenta se dělí o první místo
s úvodním Stmíváním. Což ani tak není žádné terno. A tenhle znáte?
„Jaká je nejlepší scéna Twilight ságy? Ta z Frankensteinovy nevěsty.“
(Via Edward v kině.) V čem tedy tkví důležitost téhle série? Možností
od srdce se zasmát. Otázkou je, zda to tak zamýšleli i její tvůrci.
Režie: Bill Condon
Scénář: Melissa Rosenberg
Hrají: Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner aj.
Premiéra: 17. 11. 2011
Při obecném průzkumu mezi fanynkami se chodí na Twilight ságu kvůli
Edwardovi, protože je tak přirozeně romantický, jak ve skutečnosti žádný
chlap být nemůže. Možná je to nejvíce fantastický prvek ságy ;)
A nejspíš by žádná z nás ve skutečnosti takovou platoniku nesnesla.
Stejně jako by většina fandů fantasy a sci-fi nechtěla na vlastní kůžii
zkusit kyselinu plivající monstra apod., ale v kině nebo u knihy se
zažerou do představy hlavního hrdiny raz dva. Takže u Twilight ságy
o děj vlastně ani tak nejde. Je vedlejší. Je to něco jako lepší
telenovela. Kouká se na ni právě proto, že je tak jednoduchá a
naskutečná. Upřímně poslat na tohle chlapa mi přijde jako dopustit se na
něm nefalšovaného násilí. A pokud na to kluci chodí, je to asi takový
případ, jako když bylo narváno na Pánovi prstenů jen proto, že to bylo
něco nového a hodně se o tom mluvilo. Většina lidí vůbec nepochopila,
o čem takový Pán prstenů je, protože tento žánr nikdy nečetli, ba co
víc, považují ho za fantasmagorii. Šli do kina prostě jen tak.
Princip Stmívání je jednoduchý: u prvního dílu se vám všechno setmí
ne-li přímo Zatmí (v případě, že jste neupadli do katalepsie
kyčovitosti u prvního dílu, pravděpodobně se vám to stane u druhého) a
u čtvrtého máte Robřesk, kde vám Nový měsíc osvětlí, že jste se
dívali na čtyři díly největší kraviny na světě XD
Nejmenuje se pátý díl Procitnutí? ;D
Martin, Josef: Mně to připomnělo tu scénu z Vampire sucks, ve které si
Jacob sundá zničeho nic triko, Becca (á la Bella) se ho zeptá, proč to
udělal, a on jí odpoví, že má ve smlouvě, že si musí každých deset
minut bezdůvodně sundat triko – a na to se pohledem, který bych popsala
jako vyčítavý, významný a ironický, podívá do kamery. Líbí se mi, jak
v tom filmu přivádějí do absurdna některá fakta
z původních filmů.
Je moc pěkné jak všichni jen vše pomlouvají a říkají že je to
směšné. Pánové chtěla bych vidět vás jak točíte film. To by potom byl
pořádnej mišmaš… Je to skvělej film.. :-)
Tak jsem po včerejší návštěvě kina a připravená z recenzí na
cokoliv, nebyla ani trochu zklamaná. Bylo to fajn. Romantika jak blázen +
trochu těch vlkodlaků a krve. Tak akorát. Co se týče náctiletého publika,
minimálně půlka nás tam byla nad třicet ;) No a jestli to náhodou někoho
nebaví, já na fotbal taky nekoukám…
Chlapi mají své filmy a teď i ženský. Není to jen Stmívání, ale
například taky Sex ve městě, který většina chlapů není schopna dát a
počas filmu mají tendence dát hlavním představitelkám přes tlamu. Už
proto by čistě „genderové“ filmy měli hodnotit zástupci konkrétního
pohlaví. To jest na Stmívání by měla psát recenzi nějaká žena a na
nové Expendables zase muž. Když je to naopak, tak to vyvolává jen
zbytečné rozepře.
Tak trochu souhlasím – až na jeden malý detail. V naší redakci se
nenašla žena – Pražanda, která by viděla předchozí díly a mohla tak
tento recenzovat. Nebo o ní alespoň nevím.
Pardon ale já sem ženského pohlaví(alespoň myslím) a nemusím ani jedno
z výše zmíněných. Na Rozbřesk jsem šla z toho důvodu, že jsem to
Cynické prase, které je zmíněno v recenzi. Abych se podívala, jak všichni
budou plakat dojetím a přemýšlet o princech na bílých koních, kteří
nikdy nepřijedou. Na mě je to největší klišé a kýč jaký si může
člověk představit. Myslím, že po tom filmu měla půlka kina chuť se
vdávat…
Tak ono především tahle věc na stránky věnující se sci-fi, fantasy a
hororu nepatří. A nejlepší co by jejich recenzenti měli dělat je tuhle
záležitost ignorovat. Ať si pro tento žánr založí fanoušci a tvůrci
vlastní stránky a neparazitují na něčem, čemu nerozumí a nemají k tomu
žádný vztah.
Tak jistě, můžete žánr degradovat až na smotný dno Mariánskýho
příkopu. Třeba Pevnost se už víc nemohla zesměšnit. To že je někde
nějakej pseudo-upír, neznamená, že je to hodné žánru. S takovým
přístupem bych mohl nakonec prohlásit za fantastickej žánr většinu
thrillerů, detektivek nebo westernů.
Já nevím, jestli se dobře chápeme – jako žánr myslím v tomto
kontextu celou fantastiku, tedy všechna díla, která v sobě obsahují prvky
fantasy, scifi či hororu. A ta je ohromně různorodá a obsahuje jak mizerný
brak, tak i vynikající díla. A i tohle hodnocení je většinou naprosto
subjektivní záležitost – my můžeme nad Stmíváním otráveně krčit
nos, náctileté slečny jásat.
Kate: Chodit se smát někomu do kina není ani slušné ani chytré a
svědčí to spíš o nedospělosti nebo o tom, že nevíš, co lepšího
s kapesným.
Erunámo: o tom, co je či není hodno fantastického žánru nerozhoduje,
jestli se upír zrovna žení nebo saje krev nebo jestli dané dílo srší
inteligencí (stejně jako jestli Erunámo píše „telenovely“ s měkkým
„i“, protože mu to připadá vtipné nebo proto, že si toho nevšiml)
Pro srovnání, jak moc se pohoršovat nad vkusem druhých, uvedu příklad,
jímž je fantastika sama.
To, že se mistr Tolkien ocitl v učebnicích, neznamená, že je náš
oblíbený žánr respektován. Většinovou částí společnosti je vnímán
jako pohádky, krváky a fantasmagorie, komix se pere o své místo na slunci
ze všech sil. Uvědomte si tu všichni, co čtete, na co se díváte a co
děláte ve volném čase a že i vás někdo považuje za divného, i když
se vám zrovna veřejně nesměje. Například o larpech můžete tvrdit
stokrát, jaká je to fajn zábava, přesto si každý druhý poklepe na čelo.
(To jsou ti magoři s dřevěnýma mečema…? I normálníma, jo? Nekecej,
že to myslej vážně? Nepatřej náhodou k Chocholouškovi?)
Pokud není diskutované dílo na úrovni, neznamená to, že byste nemohli
zachovat úroveň svou vlastní.
Janina: Pravdu díš. Fantazáci mi takto z diskuzí často připadají
dosti netolerantní k subžánrům, které nemají rádi a přitom by chtěli,
aby mainstream uznával ten jejich oblíbený.
Jednička Stmívání měla hezký soundtrack, ale i tak jsem si to pouštěl
na třikrát (prostě jsem chtěl vědět, co to je a proč je to populární).
Nejsem cílovka.
děkuji žes mi to vysvětlila XD na kapesné jsem už moc stará a to že se
chodím smát do kina a ostatní to štve to je podstata bytí cynického
individua. já nikomu neberu jeho vysněný film…
Kate: Nedospělost charakteru není známkou věku ;-) stejně jako kapesné
nemusí být nutně od rodičů. Jsou to volné peníze pro radost a vlastní
potřebu.
Pokud ho někdo investuje tak, že se chodí bavit do kina reakcemi lidí jako
do zoo, aby je štval neomalenou prezentací svého názoru a připadá mu to
normální… Spíš než cynismus mi to připadá jako obyčejná nevychovanost
a intolerance. Poněkud to také odporuje tvrzení, že nikomu nebere oblíbený
film…
(Jestli jsi chtěla napsat jen to, že se občas zasměješ něčemu, nad čím
jsou jiní vážní, pak jsi to hodně zamaskovala.)
no, asi jsi mě zcela nepochopila…
Ale až ti někdo bude říkat, že jsi trapný fanda fantasy a scifi a ty mu
řekneš, že máš ráda Tolkiena, načeš ti on odpoví: jo, to je to něco
jak Stmívání, to je taky fantasy, že? Tak ten humor teprve
prožiješ ;-)
Jako jo, podobné humory jsou ženiální a dávají prostor k osvětě,
než se autor hlášky naděje, je obdařen literárně-historickou
přednáškou o fantastice v literatuře, hlavně u „klasických autorů“
jako je Maupassant, Dickens… :o)
Zdá se, že se nechápeme ani trochu. Navážet se do někoho mi prostě
nepřipadá legrační, ať s jeho názorem souhlasím nebo ne.
Nesrovnávala jsem vrcholná díla fantastiky s mainstreamem. Dávala jsem jen
příklad, jak je nepříjemné, když si něco podobně radikálního někdo
myslí o tobě, protože mu tvůj vkus (který zrovna tobě přijde
v pořádku) připadá zcestný.
Zařazení do stejného žánru přece neznamená, že jsou upíří líbačka a
např. všem vládnoucí prsten na stejné úrovni. Jenže lidí, kteří
nemají k čemukoli fantastickému vztah, se rozlišování kvality stejně
týkat nebude. Jo, už jsem je taky potkala. Mám jich plné
příbuzenstvo :)
Dickens je autorem několika duchařin (nejen té slavné vánoční) a
Maupassant napsal perfektní horor Horla… Stejně tak je Gogol autorem
Vije – což je jednoznačná hororová fantasy. ;-)
Ono oddělovat mainstream od fantastiky není právě nejjednodušší, hlavně
ve starších dobách se to prolíná neuvěřitelně (jo, narážím třeba na
Zlatého osla a obecně na antický román).
Na druhou stranu, všichni víme, jak na tom bylo okolí dona Quijota s jeho
vášní pro rytířské romány – a ty mezi přímé předchůdce fantastiky
logicky patří taky. ;o)
Jasně, měla jsem na mysli současnější produkci – případně nějak
„aktualizovanou“. Ostatně, co se týče filmu, taková Saxána nebo Arabela
byly takový náš dřívější Harry Poter :)
Je samozřejmě potěšující, že v mnoha dílech klasické literatury
najdeme něco, co se dá nazvat fantastikou.
Tak mě napadá, že by o tom mohl někdo znalý na FP střihnout nějaký
zajímavý článek :) Škoda nezajít ke kořenům… Ale když se do toho
nikdo nepohrne, plně ho chápu.
Na to obecné pohrdání zápecníky k fantastice narážím taky
často – kdykoliv zmíním, že píšu:)) Klasická otázka následuje: „a
co píšeš? Ze života, cestopisy?“ a já trpělivě odpovídám:
„fantastické příběhy…“ a devět reakcí z deseti jest: Aha… já myslel/a že něco opravdového
Přičemž kdybych strohou řečí faktů popsala, přesně opravdově a dle
skutečnosti, jak funguje německá byrokracie (náplň mých posledních
několika měsíců), tak se může jít Asimov zahrabat i s celou
Nadací.
Když jsem dočetla všechny knihy ze ságy Twilight, hledala jsem marně na
konci omluvný dopis. Tolik očekávání a pak taková rána do palice – nic
nebude.
Ale tahle recenze se mi líbí. Zasmála jsem se u toho a navíc vím, že je
to pravda. Co víc si můžu přát?
Já přečetl z knihy asi 40 stran. Z filmů jsem viděl leda trailery a
četl ohlasy psané i od známých (např. i známé, která jinak čte
červenou knihovnu přišel Twilight nesnesitelný), takže asi nejsem
objektivní kritik, přesto bych souhlasil aspoň ve dvou věcech.
Za prvé: Kniha není špatná, protože je špatně napsaná nebo
romantická, ale protože postrádá děj. I špatná kniha může člověka
pobavit (třeba nechtěně) a romantika může být napsaná dobře i špatně,
ale tohle není dobro nebo zlo, to je prostě NIC. Stránky popsané NIČÍM,
kde lze skutečně věřit, že plno fanfiků i od těch náctiletých slečen
bude mít lepší úroveň než originál, pokud jsou dotyčné aspoň trochu
literárně nadané. Nemá to atmosféru, nemá to postavy, nemá to
příběh – je to kvákání žab u rybníka. Vlastně i ty žáby jsou
zajímavější…
Za druhé: Meyerová posunula upírství někam, kam se nikdy nemělo dostat.
Chápu, že tohle je nejistá půda – upírství je mýtus a může být
pojímáno různě, tradičně či novátorsky, tím spíš v umění. Osobně
snesu velmi široký rozsah interpretací od hororových až po téměř hard
SF, a dokonce i třeba variaci ze seriálu Lexx, kde je Dracula syntetický
zabiják 2 000 let čekající na Zemi, aby mohl podle proroctví dokončit
úkol, a navíc ženská. Bohužel i ta nejujetější variace upírskému
mýtu něco DÁVÁ, staví ho do jiného kontextu nebo přidává nové
významy. Meyerová jen BERE. Vyřezává z upírů skoro všechno upírské a
zbytek překrucuje tak, jako by psovi uřezala nohy, vypíchla oči, místo nich
implantovala hmyzí tykadla… a výslednému výtvoru chce přesto pořád
říkat pes. Upíři jako takoví jsou ve Stmívání v podstatě zbyteční,
protože to už nejsou upíři. Kdyby byl Edward např. členem náboženské
sekty s nadpřirozenými schopnostmi nebo potomek mimozemského hybrida, nejen
že by se v ději nemuselo nic měnit, ale možná by to pro Stmívání bylo
i lepší. Bohužel, Meyerová se místo toho rozhodla „kuchat“ upíry –
myslím, že nejen z komerčních důvodů, ale prostě proto, že na nic
lepšího se jako autorka nezmůže. Dokonale chápu každého fanouška
upírské literatury, který dostane ze Stmívání chuť na vraždu.
A srovnání s Harry Potterem nebo „běžnou“ fantasy je podle mě
zcestné. Harry Potter, jakkoliv si o něm můžeme myslet, co chceme, byl
NOVÝ. Možná ne originální, možná ne veledílo, ale něco nového,
pozitivního přinesl a objevil. Stmívání přináší… co vlastně? Nic mě
nenapadá, bez ironie. Posměšky na to, že čtu nebo píšu fantasy zažil
snad každý čtenář tohoto webu, ale to neospravedlňuje zařazování
Stmívání na stejnou úroveň jako Pottera. I v malém rybníčku existuje
dno, a myslím, že TAK zoufalí čtenáři SF/F nejsou.
Tady někdo v diskuzi zařadil Stmívání na stejnou úroveň jako Pottera?
Ježíši!
Jestli jsem to měla být já, tak to bylo špatně pochopeno. S ničím jsem
ho nesrovnávala. Navíc recenze byla o filmu, ne o knižní předloze, která
je vždycky odlišná a u Pottera ji ani neznám, tak bych si netroufla. Ani po
čtyřiceti stránkách ne :)
Jen proto jsem uváděla jako příklad nadšení fantasy a sci-fi, aby si
někteří uvědomili, že ani jim nedělá dobře, když se jim někdo šklebí
a ukazuje si na čelo. Byl to jen příklad, protože co má pro někoho
hodnotu, pro jiného ji mít nemusí. Co jiného jsem měla vymyslet, aby to
bylo společné návštěvníkům Fantasy Planet než fantasy? :)
Prostě podle mě má každý právo na ujet na tom, co se mu líbí. To
je vše.
Blýskaví nesmrtelní upíři se někomu líbí víc než nemrtví upíři
v rakvích? Krčím rameny. Asi bych v noci radši potkala Edwarda s divným
účesem než Draculu, ale číst Stokera byl podstatně lepší knižní
zážitek. Každému co jeho jest.
Když jde o literární předlohu, přečetla jsem půlku Rozbřesku a
žádnou tragédii ani změnu smýšlení jsem nezaznamenala. Žádný zázrak,
ale s nadhledem… Mě to ani vzhledem k podstatně jinému obvyklému
výběru nepoškodilo.
Udělala bych místo fanklubu „Upálit Meyerovou“ kolonku „Upírský
brakový úlet“ s varováním: „Znalci a ortodoxní milovníci kvalitní
fantastiky nesahat! Hrozí bezprostřední šok či zažívací potíže!“
A hotovo :)
pohádky jsou jen pro chlapce.
dívky jen plakat nad svou pánví po 400-té periode, -tém bolestivém sexem,
třetím životohrozujícím porodem, sňatkem s pijanem.