Muselo k tomu dojít. Andrzej Pilipiuk se rozhodl, že si to jednou a provždy vyříká s upíry. Sám se k tomu v doslovu knihy přiznává a z celého textu je jeho záměr víc než jasně patrný. Upír z činžáku je perfektní ukázkou antiupířího románu.

Pilipiuk vzal mytické krvesajné postavy a vložil je do světa, jehož materialistická filosofie a ideologie jejich existenci absolutně popírá a odmítá přiznat. Mnozí už vytušili, že se jedná o dobu reálného socialismu v 80. letech v Polsku.

Část čtenářů tuto dobu nemůže pamatovat, ale Pilipiuk vytvořil jednoduchou fresku zpuchřelého státního zřízení, které jakkoliv se zdá bizardní, čtenář z něj uvěří každé slovo. Není toaleťák, loupou se omítky, stroje v továrnách z dob carského Ruska udržují při životě každý den, fabriky jedou na tři směny a nejtvrdší valutou je dolar či západoněmecká marka, kterou se dá platit v Tuzexu. Tam lze koupit pochutiny nejvyšší zahraniční kvality, třeba čaj. Kdo jen trochu vystrčí hlavu z davu, po něm skočí StB. Přesně do téhle doby zasadil upíra – bytost tajemnou, silnou, drsnou, elegantní, bohatou, obávanou a maximálním způsobem sexy.

Pilipiukovi upíři tedy chodí na osm hodin do práce, bydlí v 2+1 v paneláku a zvesela je pronásleduje StB. Každý z autorů, který píše o upírech, se snaží nějakým způsobem posunout jejich mýtus a udělat „své“ originální postavy. Tohle Pilipiuk neřeší. Do své knihy si splácal upíra tím, co bylo po ruce a co se mu hodilo. Spoustu věcí neřeší, prostě tak jsou. Čímž samozřejmě úspěšně bortí novodobé upírské mýty. Jeho upíři nejsou silní, nedovedou se proměnit v netopýry a co je nejdůležitější, nemají pohlavní pud. Od dob Stokerova Drákuly je toto prakticky první kniha, kde upíři nesouloží! I když by chtěli.

Ústřední postava knihy Manka je osmnáctiletá holka, kterou autor vykreslil dokonale. V hlavě má půl napůl piliny/hormony a shodou okolností se stane upírkou. Jejím prostřednictvím autor útočí na baštu klasického moderního upírství. Mladá dívka vychovaná béčkovými horory a knihami se snaží chovat jako ten „fakt cool upír“ z televize, ale naráží na problémy s vlastním omezením, ale také na omezení vyplývající z reálného socialismu. Manka je ta, která se snaží chovat jako upír, kterého známe dnes, ale prostě jí to nejde a ani to není možné. Právě na tomto kontrastu staví autor podstatu svého díla.

Kromě toho až vulgárním způsobem kope do Twillight. Upír z činžáku celou dobu balancuje na hranici laciné parodie a geniálního vtípku, ovšem některými výlevy si autor devalvuje svoje dílo, ačkoliv je to v tu chvíli docela legrace.

Pilipiuk vystavil knihu z několika na sebe navazujících, ale uzavřených povídek. Sice je v nich znát jistá dějová posloupnost, ale není tak markantní, aby se kniha dala považovat za román.

V textu se objevují autorovy oblíbené motivy, postupy a rekvizity. Humor, gag, vtípek, narážka, glosa nebo satira a ironie se objevují prakticky na každé stránce přesně v tak odlehčené podobě, jak to Pilipiuk umí. Píše s nenuceností a radostí z díla, takže i jeho text je lehký, dobře a rychle se čte a pobaví a potěší. Kvalita textů ale není přehnaně závratná. Vždy jde o ryze lineární povídku s občas recyklovaným motivem, originálním prostředím, dobře vykreslenými postavami.

Upír z činžáku se povedl. Splnil přesně to, co autor chtěl – vrazil facku upířími mýtu, uspokojil autora, který se ze své nechuti mohl vypsat, i spoustu čtenářů, kteří si budou moci užít veselou, řemeslně dobře zpracovanou knížku pro zasmání, od které víc čekat nelze.

A objeví se tam i Jakub Vandrovec!

Dcera komunistického funkcionáře Manka se po sebevraždě probudí v hrobce. Domnívá se, že byla omylem pohřbena zaživa, při návratu domů však před ní všichni prchají. Příslušník varšavské komunity upírů jí vysvětlí, že se stala jednou z nich. Připojí se tedy k nim a prožívá polskou realitu sklonku socialismu se všemi jeho zádrhely (nedostatek zboží včetně česneku proti upírům, estébáci, veksláci, komunistická ideologie atd.) z druhé strany životní barikády. Do děje zasáhne i oživlá mumie staroegyptského kněze, nekromanti a vlkodlaci, mihne se i zarputilý bojovník proti zlu Jakub Vandrovec… Jak je u Andrzeje Pilipiuka obvyklé, nechybí značná dávka drsného humoru. Ač kolem řádí socialismus a ateismus, všichni upíři – od šlechtice až po komunistu – drží spolu jako jedna rodina. Je až neuvěřitelné, co všechno se může dít za kulisami zdánlivě běžného městského života, ale nebojte, tahle kniha vám to osvětlí. (anotace)

• Autor: Andrzej Pilipiuk
• Překlad: Pavel Weige
• Série: –
• Forma: paperback
• Počet stran: 296
• Cena: 269 Kč (v našem e-shopu již za 229 Kč)
• Vydal: Talpress, 2012

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář.

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz