Dávno předtím, než se na pevnině objevili první savci, obývaly tuto planetu bytosti z jiných světů a dimenzí – děsivé, zvrácené a strašlivé, prosté jakýchkoli pozitivních vlastností, zvrhlé a skrz naskrz prodchnuté zlem. Někteří dokonce tvrdí, že tu byly ještě dříve a že prý dokonce náš svět i vše živé na něm v jednom ze svých rozmarů stvořily. Jejich bezbožné kulty ovšem nikdy nezanikly a jejich oplzlí deformovaní uctívači čekají ve skrytu na jejich krvavý návrat.

O Howardu P. Lovecraftovi, zakladateli moderního hororu, nebylo u nás dlouhé roky slyšet. V předvánočním řádění nakladatelů se urodily hned tři knihy jeho sesbíraných textů. V následujícím článku bude představena jedna z nich.

Rada na úvod: Roztáhněte záclony a nechte do tmou prostoupené místnosti proudit světla noci: světlo měsíce, světla hvězd, světla měst. Pokud není venku zima, otevřete okno a vpusťte zvuky světa. Rozsviťte baterku nebo lampičku, ať si nekazíte oči. Ponořte se do stránek, nezapomínejte však zadržet dech! Právě noc jakoby dodávala Lovecraftovým slovům to správné kouzlo, které způsobuje, že vize jeho jistě šílené mysli nabírají zřetelnějších a děsivějších kontur. Neboť kdo ví, co všechno se může schovávat ve stínu uvnitř stínu?

Do ponurého domu v ulici Starých jsem se přistěhoval jako jinoch ještě neznalý temných tajemství světa. Neměl jsem ani tušení o tvorech vznášejících se na chimérických křídlech za hranicemi zdravého rozumu, v chladných hlubinách mezihvězdných dálav. O bytostech, které upínají svůj pohled k nesvatým cílům za hranicemi našeho chápání. Je štěstím lidstva, že nepřemýšlí o nás, protože jejich svět je světem krutosti a zvrácenosti…