JWP zakážeme psát komentáře v pozdních nočních hodinách…

Já takhle zhuleně píšu furt :), Passo, i když mám jen 4 piva…
A na druhou stranu jsem si řekl – hergot, kdy už se konečně někdo ozve a sdělí lidem, že červená knihovna do naší branže SFFH nepatří :))

Jinak snad je zřetelné, že recenzi jako takovou chválím, jen objekt, o němž píše, mi připadá legrační… A Petra, jak už jsem napsal je určitě fajn holka.

Inu, ve škole na mě celé tři roky místní literární odborníci koukali skrz prsty, když občas vyplynulo na povrch, že čtu fantastiku (= bez výjimky děsnej brak, do Literatury nepatří). Teď ještě navíc vyplývá na povrch, že čtu i romantickou fantastiku PRO DĚTI (= bez výjimky děsnej brak, do Literatury nepatří), takže na mě skrz prsty začnou koukat i scifisti. A jo, docela jsem si zvykla :D

Petro, třikrát jsem tě pochválil, tak nevím, jak to ještě napsat jinak.

Vysvětlím jednu věc – romantika mi vůbec není cizí, a to ani při vlastním psaní (teda, není to moc časté…) , ale pokud zůstaneme u ženských autorek, tak Neomillnerová, Kadlečková, Šrámková, Vrbenská apod. jsou rozhodně autorky, které se nevyhýbají vztahům i silným hrdinkám a silným emocím.
Cejtí krucinál někdo jiný ten rozdíl mezi romantikou a červenou knihovnou? Nebo jsem na světě fakt poslední, kdo si myslí že te je jako nebe a dudy?

Satane – tos ještě nazval dobře :)

(Ale zase na druhou stranu, kde si vedle conů takhle příjemně poplkáme, že jo…

Neomillnerová – Také smutný případ. Nevyrovnaná osobnost, parafylitická, se sklony k exhibicionismu. Dosud nevymaněna z pubertálního vzdoru.

V podstatě máš pravdu, Petro. Já už i tu fantastiku v těchhle vašich příbězích beru, vysvětlila jsi mi to – je fakt, že kluk od malička začínal Asterixama, Foglarovkama, klasickým Heinlainem (a jeho dobroružnými sci-fárnami pro mládež :), taky jsme mu nenutil Vojnu a mír (teď, si ji přečetl sám :).
Mě stejně ženský vždycky ukecaj, že já se do takovejch prohranejch debat vůbec pouštím :)
jwp

Já si tedy myslím, že v mých příbězích je romantiky až dost :) Takovej Torge je prakticky kontinuálně zamilovanej :)

Jirko a ty ty holky nezlob, nebo si to v pátek vyřídíme :)

Super nápad, Passo, ale jen poznámku:
teď mi v létě vyjdou povídky, a v jedný je milenecký pár, jenže před koncem skladník František ubije svou lásku z práce železným pajcrem a hodí ji do drtiče odpadků…
Ale na začátku se fakt maj rádi (tedy, trochu…)
(Neprozrazuji konec, pointa je až na konci.)

A nebo zkusím napsat něco fakt hodně romantickýho, ale to se musím ponořit hluboko do mého bezcitného, ztvrdlého, kouřem ošlehaného srdečního svalu…

ano,Passo, takový malý romantický kyberpunk o implantátu mému srdci nejbližším…

jwp: Kdykoliv čtu podobně geniální výplod, nemohu nevzpomenout článek Filipa Sklenáře (budiž tomu pošukovi země lehká), stěžující si na Kulhánkovy Vládce strachu. Zdá se mi to, nebo má váš příspěvek s tímto výtvorem dost společného?

Každopádně děkuji za diskuzi, rozhodně pobavila. Petra Neomi: Ty píšeš „romantiku“ pro odrostlé singles, ne?:))

Myslím, že počtem komentářů už doháníme Akademii, lepší pí,ár si tato kniha a recenze na ni nemohl přát. Děkuji všem za spolupráci.
Váš romantik JWP :)

No, negativní reklama je sice také reklama, ale nevím, jestli si po přečtení této debaty knížku někdo koupí. Takže ona to není ani tak propagace, jako spíše likvidace.

To hintzu: s tím Sklenářem jsi mocně zaskóroval =)

To kingdom: bacha, JWP skutečně propaguje červenou knihovnu – tedy texty, ve kterých krev a jiné tkáně lidského těla stříkají až na čtenáře.

Acidburn – ver tomu, ze naopak toto vybudi mlade ctenarky ke nakupu, vuci nelitostnemu svetu. Vis, kolik lidi kupuje toho wiwega?

Nevím, co řešíte? Prostě se za posledních asi dvacet let zjistilo, že ani fialové harlekýmy se už neprodávají dobře, tak aurotky pro pipiny přesedlaly na žánr fantasy. A čtenářky si náhle připadají mnohem lépe. Už nečtou jen blbou červenou knihovnu, jakési trapné vlhké sny autorek, nyní mají čtenářky dojem, že čtou romantické fantasy. :-))))))

Ehm. Ehm. A ještě jednou EHM.

Mrazení a Váhání jsou cokoli jiného než můj šálek čaje – JE to červená knihovna -, ale (kupodivu!) je to… dobré. Hodně dobré, že se do toho je schopná začít i čtenářka zbožňující Hvězdnou pěchotu a Stmívání protrpěla cca do čtvrtiny, než jím začala v zájmu zachování psychického zdraví pouze listovat.

V tomhle případě pomalost fakt neznamená nudnost.
Na rozdíl od Neomillnerové to na té romantice (klasické romantice) fakt staví – nic proti Moire, Lottě a Tině, jejich partnerům a spol., ale jejich příběhy mi přijdou spíš postavené na tom, že život je kurtizána. Mrazení a Váhání je někde jinde a jestli si něco ze současných „romantických fantasy“ fakt nezaslouží podobná prohlášení jako byl úvodní komentář, tak zrovna tyto dvě knížky.

Obávám se, že jestli se zrovna tyhle dvě knihy dají označit za vlhký sen, tak snad jen cudné, realitou nepoznamenané klášterní schovanky. ;-)

Mimochodem, nikdo vás nenutí tohle číst (mě k tomu dohnalo recenzování pro jiný webzin a momentální záchvat masochismu – aby se ukázalo, že to není tak zlé, jak jsem po znovunabytí smyslů očekávala)

Já měla vždy ráda fantasy, scifi a taky romantiku. Ale prostě to, co se tady dnes nabízí nepatří mezi fantasy a scifi. Jsou to jen velice slabé harlekýny a v rámci prodeje se vydávají za něco jiného.
I na stránkách Pevnosti se vlastně objevují jen tyhle slaboučké knížky pro ženy v domácnosti, ale hlavně ať to má zuby a klepeta a nechová se to jako skutečný upír nebo vlkodlak. Prostě zbytečný balast.

Sice „new harlequiny“ čtu jen v míře nezbytně nutné pro to, abych měla v rámci celé fantastiky přehled (protože ANO, díky přítomnosti fantastických prvků typu vlkodlaci, upíři, čarodějnice… je romantická fantasy součást fantasy a recenzent by měl vědět, co je to zač, co je pro to typické a mít i osobní zkušenosti, protože když mu tohle nadělení přistane na stole, čeká se, že bude schopný si udělat obrázek, jak si ta knížka vede v rámci svého šuplíčku), ale stejně zareaguju.

Co je to, sakra, skutečný upír nebo vlkodlak, a jak se to chová? xD – co si tak vybavuju, ony ty představy jsou hodně nejednoznačné i ve chvíli, kdy jde člověk po folklóru, nejrůznějších historkách a starších knížkách.
U vlkodlaků konkrétně je pěkné rozpětí od krvelačných bestií po tradiční protivníky zlých čarodějnic. A mezi tím jedna vcelku pěkná historka o (myslím, že bretaňském) rytíři, který žil vcelku normálním způsobem, jenom občas záhadně zmizel a žil ve vlčí podobě v lese. Což když zjistila jeho manželka, tak využila toho, aby se ho zbavila a vzala si jiného. Dotyčný každopádně strávil několik let ve vlčí kůži, napřed pobíháním po lesích, pak na královském dvoře jako domácí zvířátko… a pak se naskytla situace, kdy se mohl svojí ex pomstít a získat zpátky svoji podobu.
Neříkám, že ta historka není neuvěřitelně nudná, ale i takhle si lidé vlkodlaky představovali. :-)

P.S.: V romantické fantasy najdeš leccos, dost často nefalšovaný horor vedoucí k situacím, kdy čtenář s kvílením zaklapává knihu a jímá jej touha prchat. Sice je spíš než na „ženy v domácnosti“ (které doporučuji nepodceňovat, několik jich znám a k romantické literatuře jako takové chovají hoooodně velkou nedůvěru ;-) ) cílený na slečny v pubertě holdující vzedmutým emocím (dost tomu napomáhá i volba hrdinek a jejich problémů, spíš pseudoproblémů), na výsledku to však většinou nic nemění.
Ale proč se nad tímto subžánrem a jeho horšími kousky rozhořčuješ pod recenzí u knihy, která je jiné… ehm… váhové kategorie? Tohle je důvod, proč reaguji bránícím způsobem. Ta kniha NENÍ „harlequinská“ a pokud jde o míru „vzepjaté romantiky“, je příčetnější než většina věcí, co jsem zatím v subžánru romantické literatury (nejen fantasy) četla.

Každopádně je zbytečné pouštět se do bratro a sestrovražedných bitev v situaci, kdy je valná část českých nakladatelství ohrožena zvýšením dph a fantastika tu, na rozdíl od zahraničí, mainstream obchází obloukem.