Být japonským středoškolákem není snadné: samá škola, úkoly, dlouhé cesty domů a večer ještě přípravka. Saito Hiraga je právě na cestě ze školy, když se před ním na ulici objeví zářící portál. A protože Saito nejspíš nikdy nehrál Diablo ani jiné fantasy hry na hrdiny, nenapadne ho nic chytřejšího, než že si na portál sáhne. Po krátkém záblesku nezůstane po středoškolákovi ani stopy. O chvíli později a několik světelných let dál je z portálu vyplivnut do úplně jiného světa, kde na něj sice nečeká Diablo, ale něco daleko horšího: mladá kouzelnická adeptka Luisa. A tato roztomilá růžovovlasá tsundere (1) udělá  – spolu s dalšími adepty a adeptkami – nebohému Saitovi ze života peklo. A dobře mu tak.

Vezměte provařený scénář, vykradněte pár populárních sérií (třeba Melancholii Haruhi Suzumiyi) a dodejte zápletku předvídatelnou jako východ a západ slunce a doplňte lehkým fanservisem. Že to zní příšerně? Že dostanete naprostý brak, který použijete leda na podložení viklajícího se stolu? Omyl, v případě „Ve službách Nuly“ je tato kombinace zábavná a překvapivě funkční. Pokud pomineme úvod jako vystřižený z Visions of the Escaflowne, je „Ve službách Nuly“ dokonalá parodie právě na Harryho Pottera (ačkoli nevím, jak moc se autoři mangy nechali inspirovat obrýleným kouzelníkem s jizvou na čele). První díl mangy z celkových sedmi uvádí čtenáře do děje srozumitelným způsobem, představuje všechny důležité postavy a popisuje základní principy fantasy světa, do nějž se Saito dostal. Stručně řečeno, všichni mágové mají status šlechty, zatímco –mudlové– obyčejní smrtelníci jsou jejich poddaní.

Hlavní postavou je kromě Saita také Luisa Francoise de la Blanc de la Valliére, přezdívaná „Nulová“, protože se jí kouzla nedaří, resp. skoro všechna končí ničivými výbuchy. (2) Právě Luisa přivolala Saita v rámci rituálu, v němž si druháci přivolávají své fámuly (nebo pomocníky, chcete-li), kterými jsou obvykle zvířata (kromě klasických havranů, koček nebo sov také žáby nebo draci). Luisa vyvolala Saita, což sice u jejích spolužáků vyvolalo škodolibý smích, který se ale vzápětí změnil v závist, když všem přítomným adeptkám došlo, že Luisa má nejhezčího fámula z celé školy. Protože, co si budeme nalhávat, roztomilý japonský bišík je daleko lepší než třeba žába nebo mlok.

Protože „Ve službách Nuly“ je harémovka, začne se kolem Saita motat ještě Kirche, kouzelnická adeptka, která je ve všech ohledech „vyspělejší“ než Luisa (3), služtička Siesta a introvertní knihomolka –Yuki Nagato– Tabitha, která čte všude a za každých okolností, dokonce i když jede na drakovi. Děj vám prozrazovat nebudu, jen dodám, že Saito není úplný budižkničemu a má skryté schopnosti, dojde i na souboje, kouzelné meče a reminiscenci z Pána prstenů. Vedlejší postavy jsou opět klasické archetypy, na které je škoda slov. Fanservis je zastoupen především pantsushoty (4).

Co se týká technického provedení, na prvním místě musím ocenit především výbornou výtvarnou stránku, která dokonale pasuje k obsahu, včetně obálky. Superzdeformované scény se vyskytují jen sporadicky, manga se obejde bez nich. Všechny postavy působí roztomile díky „dětskému“ vzhledu, který odpovídá školní komedii s mladšími dětmi (tato stylizace není na škodu, stačí si vzpomenout třeba na Lucky Star, která jde ještě dál než Zero no Tsukaima). Také překlad Jana Horgoše se povedl, zvlášť některá „nepřeložitelná“ citoslovce typu „cukrů, cukrů“ (5) „vznes“ nebo „zír“ (citoslovce od slovesa zírat). Překlepy ani pravopisné chyby v manze nejsou.

Na manze „Ve službách Nuly“ je nejlepší to, že se nebere ani na stránku vážně, na nic si nehraje a paroduje řadu klasických fantasy. A funguje to velmi dobře, hlavně interakce Saita s Luisou je plná nadávek, příkazů a ran. Manga je v tomto dokonalý návod, jak nerudné bišince poslušného klučíka obstarati, ačkoli na jezdecký bičík, avizovaný na obálce, nakonec nedojde („Ve službách Nuly“ není S&M). Zoner Press vydal další známou a populární sérii, mimochodem také první harémovku u nás. Manga sice není nejlepší ani nejhlubší, co se týká děje (ten se teprve rozjíždí), a postavy se mnohdy chovají dost nelogicky, ale nezapomínejte, že jde o komedii. První díl čtenáře příjemně navnadí na další pokračování. Snad si i další díly udrží úroveň nastavenou prvním dílem. Příjemné, relaxační čtení. U „Ve službách Nuly 2“ nashledanou.

1) Tsundere je často používaný archetyp ženské hrdinky, která je příšerně náladová a nevyrovnaná, ačkoli neznalý čtenář by mohl usuzovat na rozdvojení osobnosti. Tsundere má totiž pouze dva módy chování: buď je příšerně naštvaná, nebo velmi milá. Podstatné je, který způsob chování používá primárně: jestli svou hnusnou (tsun) stránku (Nulová Luisa), nebo svou roztomilou (dere) stránku (Kagome Higurashi z nechvalně známé série Inu Yasha). Do opačného módu se obvykle dostává díky svému příteli. Ačkoli v manze či anime působí tato postava komicky a roztomile, v realitě je nepoužitelná (tedy pokud nejste třeba druhý Saito Hiraga).
2) Není pravda, že Luisa je jako mág naprosto neschopná, mohla by být velmi silná čarodějka, kdyby svá kouzla dokázala lépe ovládat.
3) Luisa se chová spíš jako dítě, zatímco Kirche spíš jako žena. Dobře, Kirche má větší prsa a nosí kalhotky na šňůrky.
4) Jinými slovy jde o „záběry“ na dámské kalhotky. Nějaké neslušné detaily však nečekejte.
5) Citoslovce od cukrování.

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz