Nechci ze sebe dělat znalce, ale tohle se opravdu vydává za recenzi? Připomíná mi to spíš začátečnické stylistické cvičení, se kterým by se mělo udělat přesně to, co vyčítáte knize. Navíc vůbec nerozumím vašemu závěru: jak můžete mít tak neskonale pozitivní pocit z knihy, na které vám skoro všechno vadí? Váš názor vůbec nekoresponduje s tím, co o knize píšete.

Tak jsem četl dvě recenze na danou knihu a obě se shodně pozastavují nad autorovou řekněme občas specifickou práci s jazykem. Jak moc je to ve skutečnosti rušivé? Oba recenzenti vybrali jeden příklad, který rve oči, ale na druhou stranu, v kontextu to může působit úplně jinak. Zatím jsem knihou ani pořádně nelistoval, neb koupě zatím není na pořadu dne a stejně si myslím, že na takovéhle perličky se při listování padne jen s velkou dávkou štěstí, častěji však až při četbě.

Z mého, redakčního úhlu pohledu: Autor má poměrně hutný, jednotný styl. Člověk se do něj musí začíst, pak vyprávění získá rytmus a je to v pohodě. Styl samozřejmě nemusí sednout každému a v milionu znaků, které tvoří text, se nepochybně najde pár míst, které lze vytýkat jako neobratnosti. Tady v recenzi se navíc jedná o citát z přímé řeči: myslím, že Bandžuch se přitom snaží vystihnout, jak lidé doopravdy mluví, aby dodal prostředí správnou patinu…

Ale no tak. Vychválil jsem dobré příběhy, originalitu, i to, že lepší prvotinu jsem u nás nečetl. Psal jsem, že to není kniha dokonalá, ale na naše poměry velice dobrá. Proč bych pak z ní neměl mít dobrý pocit?

A jí si totéž myslím zcela nezaujatě.
To Josef H.: V kontextu recenzí na tomto webu je váš text průměrný, ale jinak je to celkem bída. Je to samozřejmě jen můj názor…

recenze je dobrá, u povídkový sbírky bych ji koncipoval stejně. Pan Horký se zaměřil na jádro a řekl o knížce všechno podstatné – ale nebudeme tu rozebírat kvalitu recenze, že ne? Nerad bych aby to dopadlo jako u diskuze u knížky, kdy hromada chytrolínů blekotala o ukázkách a elektronických knížkách

Neobjektivní? Snažil jsem se uvést klady i zápory knihy tak jak jsou, v čem jiném tkví objektivita?

2 Galilak: Prosím, nebrat jako rýpání, ale bylo by možné využít pocitu „začátečnické stylistické cvičení“ (atp) k něčemu konstruktivnímu a to rozvinutí, jak to dělat lépe? Protože lidi by to třeba i lépe dělali, takhle je to jen plácnutí do vody.

2 Schramm: já bych řekla, že práce s jazykem naopak vede k tomu, že se knížka zakousne a nepustí… :)

ad. objektivita: recenze rozhodně objektivní je – jsou tam tvrzení, o kterých bych se HODNĚ hádala, ale to k tomu patří… tedy, k té části plynoucí z toho, že každý si se sebou táhne při čtení svůj vkus, náhledy na život, osobní zkušenosti, a text interpretuje podle nich. :)

Autoři webu by se měli nad publikováním některých textů zamyslet a nepustit vše. Každá knížka, i sebehorší, si zaslouží alespon průměrně kvalitní recenzi a tuzemský nový autor obvzlášt. S prominutím, uvedený text pokládající se za recenzi je literární žumpa a mám silné podezření, že nebyl napsán ve stavu zcela jasné mysli.

Nejdřív se v ní tvrdí, že je to blbé, pak zase jak je to úžasné, potom zase blbé… Informace jsou naházené bez ladu a skladu. Hezká schíza. Bohužel čtenáři ulpí v paměti hned první tvrzení, že je to na prd a dovětek o originalitě textu v závěru už vyšumí.

Ke knize se nebudu vyjadřovat, mám ji doma, ale ještě jsme ji nečetla. Po prolistování ale vypadá lákavě:) Ilustrace jsou povedené.

Galilak – Vypovězte mi prosím, které části hodnocení nejsou vyargumentovány.
Hanina – A vy znáte hodně knih, u nichž jsou všechny její složky dokonalé? Pokud má kniha klady i zápory, mám ve zvyku uvádět obé.
Elinor – ¨Děkuji, i s tím hodnocením jste se krásně trefila.

Je pravda, že mně to spíš připadá jako poznámky k recenzi, než samotná recenze. Nějak mi tam chybí větší syntéza (a předesílám, že sám to nechci sepisovat, knihu jsem četl asi 5 x při redakčních pracech, už k ní nemám normální vztah).

Fakt, že být autor a dočíst se na počátku recenze na svou knihu snažící se o maximální realismus, že „namísto mocného a vzácného druhu čaroděje působí jako ratlík, s nímž by si každý vytřel zadek“, naseru se tak strašlivě, že uvidím rudě a zbytek recenze už nepřečtu. Jako nakladatel to naštěstí dokážu brát s nadhledem… :)

Já to myslel čistě emočně, prostě by mě rozčílila ta forma sdělení… :)

Já nevím, ale ,,nafetováný blbec bez mozku s nulovým morálním kodexem" na mě působí emocionálně jinak než „zamrzí, že většinou není tím hlavním hybatelem děje, že namísto mocného a vzácného druhu čaroděje působí jako ratlík, s nímž by si každý vytřel zadek, takže většinu případů vyřeší buď pouhým selským rozumem, s cizí pomocí anebo se štěstím, namísto využití vlastních sil.“ – to první mi neřekne nic krom intelektuálových sympatií, to druhé mi řekne, že hrdina není akční čaroděj vše řešící magií, spíše než svaly a čáry používá mozek, a není autorem přehnaně nadsazený z hlediska přežívání a vykydlování (což je mi osobně sympatické, takže v konečném výsledku mi to přijde přitažlivé… zatraceně přitažlivé).

Pokud by intelektuál zvládl podobné netaktní a zároveň neutrální vyjádření (třeba o Kulhánkových hrdinech bych si troufla prohlásit, že jsou to naddimenzovaní superhrdinové se sklony poněkud psychopatickými) – kde by byl problém s odrazováním?
Respektive: co na tom odrazuje?
Že nejásám a dávám najevo, že tohle pojetí hrdiny se mi nelíbí?
Na tohle má recenzent právo, a pokud zachová dekorum (a do dekora se stále ještě výroky typu ratlík nebo naddimenzovamý superhrdina s psychopatickými sklony vejdou), budiž mu to přáno. Předpokládám, že čtenář recenze jest osobou příčetnou, nepředpokládající, že názor recenzenta musí vyjadřovat jeho vlastní názory, a je schopný si recenzi převést do svojí vlastní souřadnicové sítě. Ví, co má rád, jaké příběhy a prvky se mu líbí, a nenechá se odradit jenom proto, že jiní lidé mohou tyto příběhy a prvky vidět jinak.

Mě neodrazuje hrdina, že – možná – není akční (já akční blbce nesnáším), ale odrazuje mě, jak je tento fakt podán v recenzi:-) To samé se dát říct různými slovy. (Ne, v této recenzi dekorum už není.)

Tento fakt je podán způsobem odrážejícím recenzentovy preference – tedy, že očekával přesně ten akční prototyp a ten se nekonal.

Taky se to dá napsat stylem „autor se snaží o maximální realističnost; navzdory moci, kterou čarodějové ovládají, jsou především obyčejnými lidmi – se všemi limity, slabostmi a problémy, které to obnáší“ nebo (co píšu v současnosti já a je to moje chápání a interpretace knihy – opačná, než v této recenzi) „Bandžuchovi čarodějové ale nejsou nadlidmi, které magická moc vytáhne z každého maléru. Mají na rukou krev – ve významu zcela nemetaforickém – , což se na nich také podepsalo. Někteří se perou s traumaty z dávné minulosti, z jiných se stali psychopaté, další se zas snaží o normální život, kouzla-nekouzla. Právě do poslední skupiny patří Petr Hankl. Nekromant, milující manžel, příjemný chlapík ze sousedství, který si svou specializaci prostě odmítá nechat přerůst přes hlavu. Spíš než svaly či čáry používá zdravý rozum, a autor ho neobdařil aurou nepřemožitelného akčního hrdiny. Což je dobře – střízlivá éra první republiky by si se spektakulárními magickými bitvami příliš nerozuměla.“

Mně ta charakteristika totiž připomenula můj oblíbený film … Podlé zbraně/Mean Guns … a Lambertovu životní roli. A to fakt nešlo odolat;-)))

Tak, a po tomhle oficiálním vyjádření autora už se neprodá ani jediný kus… :))

Koupil jsem. Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji co jssem slíbil. A to není přesné, Tak popřu slova Jana Husa: Odvolám! Je to velice dobré, skoro bych řekl perfektní. To jak autor vyřešil mágy apod se vyloženě shoduje s mým náhledem na svět a magii. Piš dál, jasný sokole :D

Tak jsem konečně zakoupil! Musím říct, že mě doslova nadchla ta fotografická příloha, to je fajn špek. A co se týče ilustrací, musím říct, že mám úplně opačný dojem než autor recenze – vizuálně totiž naprosto ladí s duchem prvorepublikové grafické produkce, takže pro mě osobně atmosféru naopak skvěle dotvářejí.