Nový film se honosí titulem prequel, avšak klidně bychom ho mohli označit i jako remake. Děj totiž v podstatě kombinuje příběh filmu The Thing from Another World a Věc a činí tak bez sebemenší špetky invence.

Norský vědecký tým působící na mrazivé Antarktidě objeví pod ledem mimozemskou loď a poblíž, zamrzlého v ledu, i jejího pasažéra. Rozhodnou se tajemného tvora prozkoumat (vesmírná loď totiž není dost zajímavá, tu tam nechají), ale k tomu potřebují zkušeného paleontologa, a jelikož v Norsku nemají žádné vlastní odborníky, připadne tento úkol americké doktorce Kate Lloyd (Mary Elizabeth Winstead). Po převozu tvora na základnu se však ukáže, že ona „věc“ není tak úplně mrtvá, spíš naopak. Vědci se tedy musí statečně chopit plamenometů a začít boj o holý život.

Děj je předvídatelný až hanba, ovšem ani příběh Carpenterovy verze se nevyznačoval originalitou. Bohužel však tam, kde John Carpenter uspěl, totiž při budování atmosféry plné strachu z pocitu naprosté izolovanosti a rostoucí paranoie mezi hlavními protagonisty, Matthijs van Heijningen Jr. žalostně selhává. Postav je tolik, že stejně nevíte, kdo je kdo, natož abyste se o ně báli. Všem chybí jakákoli hlubší charakteristika a vzhledem k tomu, že na plátně jsou jen proto, aby mohli být do konce filmu postupně pozabíjeni, není čas na budování nějakých vztahů nebo interakcí. Mary Elizabeth Winstead se sice snaží vytvořit silnou hrdinku, jenže co naplat, když vypadá tak maximálně, že má dodělanou střední a zkušenou doktorku jí divák není schopný věřit. I přes její sladký kukuč z ní prostě nová Ripleyová být nemůže.

Samotné monstrum je natolik monstrosní, až přestává být děsivé a místy je dokonce (kolega Josef Horký nesouhlasí) nechtěně směšné (Hollywood by si konečně měl uvědomit, že méně znamená často více). A to i přesto, že triky jsou vlastně velmi slušné. Celý děj nakonec žene vpřed sebevražedná snaha titulního netvora o svoji úplnou eliminaci – tento postup si však v navazující Carpenterově Věci rozmyslí.

Řada nelogičností je dalším z výrazných prvků tohoto snímku. Pravděpodobně jedním z vrcholů stupidity je, když představitelé zapomenou, že mají vlastně být na mrazivé Antarktidě a začnou si venku pobíhat jen tak v tričku… A ve výčtu takovýchto kiksů by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Na čem si naopak tvůrci dali záležet, je množství detailů a analogií, které odkazují ke Carpenterově Věci. Prostor norské základny se snaží uvést přesně do stavu, v jakém ho „později“ nalezne tým Kurta Russella. Zde můžou být fanoušci staršího snímku vskutku spokojeni (i když, jak již je z textu patrno, několik výrazných nepřesností v návaznosti by se našlo).

Na celém filmu tak nakonec nejvíce potěší závěrečné titulky, kdy snímek končí přesně v místě, kde Carpenterův film začíná. A hudební podkreslení, které si vypůjčuje ústřední hudební téma od Morriconeho a v kombinaci s novým doprovodem Marca Beltramiho se mu daří, alespoň částečně, přinést trochu té atmosféry let osmdesátých.

Film Věc: Počátek není úplná katastrofa – Matthijs van Heijningen Jr. naštěstí není tak špatný režisér (chyba je zde spíše na straně scénáristy) jako Marcus Nispel a další Barbar Conan se tak rozhodně nekoná – jenže není ani ničím výjimečný. Představuje pouze zběsilý akční thriller, na který se sice hezky kouká, ale také snadno zapomene.

Režie: Matthijs van Heijningen
Scénář: Eric Heisserer, Ronald D. Moore
Hrají: Mary Elizabeth Winstead, Eric Christian Olsen, Adewale Akinnuoye-Agbaje aj.
Premiéra: 17. 11. 2011