Vějíř 3
Po roce vydalo nakladatelství Kobuta už třetí Vějíř. Ačkoli modrozelenočervená obálka evokuje spíš Čínu než Japonsko a svými kvalitami nepřekoná profesionální obálku předchozího Vějíře se slečnou s japonským slunečníkem, černobílý obsah sborníku je rok od roku lepší, a to poměrně výrazně. Důvodů, proč tomu tak je, může být několik – větší počet příspěvků, takže je z čeho vybírat, nebo lepší práce editorů, nebo zlepšování samotných autorů. Za tři roky se ustálilo „tvrdé jádro“ autorů, kteří zatím nechyběli v žádném Vějíři, přičemž jejich příspěvky byly vždy buď nadprůměrné, nebo alespoň průměrné kvality (1). K tomuto jádru se pak přidávají další autoři, jejichž příspěvky svými kvalitami (jak výtvarnými, tak stavbou příběhu) kolísají daleko více – jsou zde příspěvky jak nadprůměrné, tak podprůměrné (2). Zajímavé by bylo srovnání jednotlivých autorských dvojic, protože v rámci Vějíře je možné dát dohromady i „osamocené“ kreslíře a spisovatele. Ačkoli dalším kladem sborníku je také přijatelná cena, která je nižší než u konkurence (Comics & Manga Book) (3). A teď už popořadě k jednotlivým příspěvkům. Třetí Vějíř jich obsahuje celkem dvacet, což je o dva méně, než obsahoval předchozí sborník, byť rozsah stránek zůstal přibližně stejný (něco málo přes 300 stran).

Prvním příběhem jsou Křupani od dvojice NeoWorm a Marcusss, military sci-fi, odehrávající se ve světě Battletechu (4). Hlavními hrdiny však nejsou piloti jednotlivých mechů, ale obyčejní pěšáci podpůrných týmů, jejichž úkolem je vyčistit okolí od nepřátelské pěchoty. Příběh je průměrný, líbit se bude hlavně hráčům Battletechu, bohužel má slabou pointu, kterou nezachrání ani několik cynických vtípků. Výtvarná stránka je průměrná. Kresba je poměrně detailní (jak postavy, tak okolí), proporce vojáků jsou zvládnuté v rámci možností, zato perspektiva není zvládnutá vůbec. Větší „manga“ stylizace by rovněž neškodila. Smalltalk od Tale je fragmentem z nějakého většího díla, který dává docela dobrou představu, jak by měl celek vypadat. Od civilního příběhu, jehož hrdiny jsou prepubertální děti, tedy mnoho nečekejte, pointa je jen dílčí a nevýrazná. Smalltalk je silně stylizovaný. Okolí prakticky není zobrazováno a je laděno do temných barev (dominuje černá), tím se veškerá pozornost soustředí na postavy, které vypadají dostatečně dětsky, odpovídají „manga“ stylu a mají zvládnuté proporce. Celkově vzato průměr.

Chuďas z Nippuru od dvojice Janiko a Shinji je převyprávěním příběhu ze staré Mezopotámie o chudém písaři, který se důkladně pomstí starostovi. Protože příběh nebylo třeba řešit (stačilo vyjít třeba z Mýtů staré Mezopotámie), spočívala hlavní práce autorů ve výtvarné stránce. Postavy jsou zvládnuté a poměrně detailní, okolí postav i pozadí je naznačeno jen v hrubých rysech. Nezvládnutá zůstává perspektiva. Alespoň, že použitý font evokuje klínové písmo (dobrý nápad). Celkově mírný nadprůměr. Anémie a Benjamin od dvojice Hayath a DanQ je jedním z nejvíce „manga“ komiksů sborníku. Čtyřpanelové stripy si dělají legraci z malých, tedy ještě dětských upírů (zajímalo by mne, nakolik se autoři inspirovali Eeriecuties). Kvalitní kresba, zábavné pointy, roztomilá upířata – jen je škoda, že stripů je pouze šest. Jeden z nejlepších příspěvků letošního Vějíře, který však končí dřív, než by bylo milé. Snad se v dalších sbornících dočkáme pokračování, podle mne má tato autorská dvojice výrazný potenciál, který by byla škoda nevyužít. Preach od „Pleach týmu“ je několikanásobná fantasy parodie nejen na Bleach, ale i na další „klasiky“, nemá tedy smysl kritizovat klišé, ze kterých si příběh utahuje, tudíž je musí využívat. Bohužel to neomlouvá nelogické chování postav v závěru. Co se týká kresby, stylizace je záměrně hrubá až primitivní. Celkově se dá říct, že za tu pointu to nestojí.

Superschopnost od dua Ruchie + Sykysan je jednoduchý „slice of life“ ze života vysokoškoláků, kteří uvažují o tom, jaké superschopnosti by se jim hodily. Dobrý nápad, vtipná pointa, dětsky jednoduchá stylizace bez jakýchkoli detailů (perspektiva opět dostává na frak). Pokud šlo něco nakreslit mnohem lépe, byl to právě tento podprůměrný příspěvek. Hned následující Ďábelská škola od Luc a Hrr pak neměla být do sborníku zařazena vůbec. Pubertální smysl pro humor v kombinaci s inspirací Harry Potterem a dětsky jednoduchou (nikoli však dětskou) kresbou dal vzniknout několika izolovaným gagům, které maskují absenci pointy. Doufám, že pokračování se už nedočkáme. Plavba vyniká zajímavým stylem kresby, průměrnou pointou a absencí jakéhokoli textu. Víc než co jiného mi to připomnělo některé příběhy z Genius Party Beyond, postavené na jediném nápadu. Rolničkové requiem je dalším podprůměrným příspěvkem, nebo spíš ukázkou toho, jak může vypadat pokus o fantasy v podání dítěte. Kombinace primitivní kresby a laciného citového vydírání se sladkobolným koncem je odrazující. Kdo vchází do tvých snů od A. Tesaře a Z. Blaštíkové je sice zvládnutá výtvarně, ale obsahově se jedná o typickou „tesařovštinu“(5). Pokud vám bude příběh dávat smysl, nebo se u něj dokonce budete dobře bavit, měli byste vyhledat odbornou pomoc nejbližšího psychologa. Nevím, komu je příběh určen, možná divákům filmů z produkce Tromy nebo čtenářům Alien Hand Effect?

Naštěstí sborník obsahuje i kvalitní příspěvky s politicky nekorektním humorem. Kill HIMe od Infery (poprvé ve sborníku) je jednoznačně nejlepší příspěvek letošního Vějíře. Dokonalá kresba, zvládnuté proporce a co se týká příběhu, je to „nájezd jako svině“ (6), který si utahuje z Ville Vala, frontmana finské metalové skupiny HIM (zde leží počátky EMO stylu), i z tvorby této skupiny („Love Metal“ to schytal asi nejvíc). Jen více podobných parodií, prosím! Kéž by byla podobně kvalitní alespoň polovina příspěvků Vějíře. Následující Prostě úžasná je jednoduchý civilní příběh z Prahy s průměrnou kresbou a dobrou pointou (v rámci možností). A vzali se je příběh dvojice Arashi a Shinji, tentokrát jde o drsnou parodii na nejrůznější pohádky, v níž nechybí žáby, víly, princezny a jednorožec (ne nutně v tomto pořadí). Kresba je více „japonská“ a propracovanější, příběh má dobrou pointu, celkově tedy nadprůměr.

Panečkovi od dvojice „Suwa“ a „Pan-da“ je průměrný civilní příběh o klukovi, který jednoho dne zapomene svou panenku a díky tomu zažije nejhorší školní den. Postavy jsou propracovány průměrně, pozadí téměř zcela absentuje. Celkově průměr. Perný den je pak krátký komiks podle textu A Hard Days Night od Beatles. Dobrý nápad, průměrná kresba, ale nic víc od toho nečekejte. Čarodějčin mlýn od Balroga (podle námětu DanaQ) je další nevážný fantasy příběh (nebo parodie na pohádky) s jednoduchou, ale zvládnutou kresbou a dobrou pointou. Jen mírný nadprůměr. Čokoláda je předposlední delší příspěvek ve sborníku, oddechový příběh dvou kamarádek, zasazený do světa na úrovni 19. století. Kresba odpovídá příběhu (nemá smysl vyčítat nerespektování proporcí a perspektivy), postavy jsou propracované a pozadí rovněž. Nadprůměr. Za zrcadlem a Poslední jednorožec, který nebyl poslední jsou dva krátké příběhy ze života. Dobrá stylizace kresby a minimum textu, mírný nadprůměr (ale jen mírný). Závěrečný Konec světa v úterý čtrnáctého od J. Tesaře a J. Lišky je zajímavě vypointované sci-fi o tom, jak taky může skončit svět. Kresba je na dobré úrovni, byť se nejedná o „manga“ styl.

Celkově je třetí Vějíř zatím nejlepší, což ovšem neznamená, že je zcela bez chyb (7). Jedním ze stále se opakujících nedostatků je zařazování i „normálních“ komiksů do „manga“ sborníku. Ano, i japonská manga je vizuálně velmi různorodá a lze v ní rozpoznat řadu různých stylů, nicméně „manga“ není synonymum pro jakýkoli „komiks“, ale pro komiks, který se vyznačuje určitou stylizací postav. Pokud příspěvek do sborníku české „mangy“ tuto stylizaci zcela postrádá, pak má být editory odmítnut, leda by šlo o příspěvek velmi kvalitní. Podotýkám, že zde existují jiné sborníky, které umožňují publikovat i autorům, kteří nepoužívají japonskou stylizaci (třeba už zmíněný Comics & Manga Book). Dalším nedostatkem je akceptace podprůměrných příspěvků – byť je jich rok od roku méně – u kterých si nejeden čtenář položí otázku „Proč?“ (letos to byla třeba Ďábelská škola, loni to byl například Poslední tah nebo 9). Již tři sborníky Vějíře dokazují, že zde existuje minimálně několik nadaných autorů „mangy“, kteří se mohou v budoucnu přiblížit kvalitám třeba Makoto Yukimury (tvůrce Vinland Saga). Komu tedy sborník doporučit? V prvé řadě začínajícím autorům komiksů, ale taky čtenářům mangy, kteří se nebojí experimentovat a nevadí jim tvorba začínajících autorů. Pokud vás letošní Vějíř přiměje vytvořit vlastní „mangu“, tím lépe.

1) DanQ, NeoWorm, Mešitka, Zuzana Blaštíková, Ingi, bratři Tesařovi.
2) Třeba Infera, Hrr nebo Jarník.
3) Nicméně sborníky cenově obstojí i ve srovnání s produkcí nakladatelství Zoner Press nebo Talpress.
4) Battletech je strategická desková hra pro dva a více hráčů, z nichž každý ovládá několik mechů – obřích bitevních robotů vážících až 100 tun – a jejichž hlavním cílem je rozstřílet stroje protivníka (ačkoli mise mohou být různorodé). Velmi kvalitní strategie, ve které si hráči mohou vybrat jak z desítek předkonstruovaných strojů, tak vytvářet své vlastní. Nevýhodou hry je vysoká časová náročnost (několik hodin na jednu hru). U nás tuto hru vydával Altar.
5) Nevím proč, ale bratři Tesařovi dokáží vytvářet jen dva druhy příběhů: zvrácené a velmi zvrácené. Zatímco u těch zvrácených se dokážete dobře bavit (třeba Ostrov doktora kačera z Vějíře 2 je vynikající), u velmi zvrácených jsou na místě úvahy, jestli jsou autoři psychicky zcela v pořádku, nebo jestli nebylo lepší si před čtením jejich výtvorů něco šlehnout (třeba Kdo vchází do tvých snů).
6) Kde jinde uvidíte prase s hlavou frontmana skupiny Rasmus jako pomocníka hlavního záporáka?
7) Za nedostatek Vějíře bych však nepovažoval „evropské“, nikoli „japonské“ řazení stránek.

Vějíř již potřetí nabízí pohled do světa českého komiksu inspirovaného­moderními japonskými trendy. Čeká na vás dvacet komiksů, které vámdají nahlédnout do světa fantazie svých tvůrců. Najdete zde příběhypro romantické duše, komedie ztřeštěné i konverzační, napínavé akčníspektákly a na své si přijdou též fandové scifi či fantasy. Každýautor svým osobitým stylem a vnímáním komiksové řeči přispívá k velkérozmanitosti sbírky, v níž tak můžete najít celou šíři dnešní českémangy. (anotace)

  • Formát: paperback
  • Počet stran: 320
  • Cena: 149 Kč
  • Vydala: Kobuta, 2011

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz