Na jednu stranu můžeme brát Žambochovu novinku jako čistě vypočítavý krok, aby si zajistil prodej své knihy, na druhou to ale může být prostě autorova exkurze do tohoto již značně otřepaného žánru. Upírský rybníček je už natolik přesycený rybami, že v něm pomalu není k hnutí, a tak, aby to bylo čitelné, každý z autorů posunuje svého upíra jiným směrem a dává mu jiné nepřátele. Postupem času se však i tyto upgrady stávají klišé a přestávají bavit.

Miroslav Žamboch do příběhu zasadil více méně „klasické upíry“. Pijí krev, aby přežili, žijí v klanech a jednotlivé frakce se přinejlepším nemají rády. Existují i tací, kteří do klanů nezapadají a žijí si na vlastní pěst. Kdo by to byl řekl, ale přesně takovýhle samotář je i hlavní hrdina. Aby se čtenáři přiblížil víc, tak žije v Praze.

Žamboch je ovšem tak dobrý spisovatel, že z upírského klišé dokázal vykřesat velmi čtivý, a hlavně poutavý román. Z předchozího výčtu je jasné, že v případě vytváření svých kulis nehýřil fantazií, ale po dočtení knihy bude jasné, že ani nemusel. Autor vzal veškeré atributy a rozehrál s nimi velmi napínavý příběh na nejvyšší úrovni. Učebnicově buduje atmosféru a v jenom kuse žene děj kupředu. Jako zkušený řemeslník postupně odhaluje zápletku, ale čtenáře příliš nenechává, aby mu nahlédl do karet a tušil něco dopředu.

Žamboch je v tomto ohledu velmi skoupý na informace, a tak čtenář dlouho nebude mít ponětí, proč po něm jdou ti zlí a ozbrojení chlápci. Původní motivaci postavy přežít, na jejíž, jen velmi omezené, možnosti narazilo mnoho autorů, autor zkušeně a plynule promění do chuti přežít v globálním měřítku. Na první pohled stejné, ale není tomu tak.

S touto motivací totiž přichází autorova vize, že moderní technika dokáže upírům sekundovat. Žamboch stvořil sice velmi mocné, silné a rychlé upíry, kteří ale nejsou vládci světa a ani o tom neuvažují (někteří). Několikrát v dialozích zazní, že upíři jsou lovci a svou kořist pronásledují, ale sami si uvědomují, že jejich přežití závisí na anonymitě. Krom toho kvůli své dlouhověkosti mají zejména ti prastaří problém s moderní technologií. Z děje to vyplývá zcela přirozeně – hlavní hrdina se potýká s počítačem, čte záplavy spamů a podobně. Tím se autorovi upíři stali víc civilní a zároveň se přiblížili původní ideji upírů jako takových.

Hlavní hrdina, aby to bylo trochu zajímavější a on tak vypadal hodnější, své oběti nezabíjí a pije zásadně z žen po sexu. Opět se tak dostáváme k otázce, zda tím autor nepodlehl moderním trendů, ale při bližším pohledu zjistíme, že nikoliv, a zcela logicky to dává smysl. Čtenářky budou pravděpodobně rozhořčené, protože hlavní hrdina je skutečně modelový příklad chlapa, který myslí jen na dvě věci – sex a jídlo. V jeho případě to je totéž. Krom toho miluje motorky a japonské meče. V každém upírském příběhu musí být japonský meč a hlavní hrdina s ním musí alespoň jednou někoho seknout. V případě Visia in Extremis to je snad jediný prohřešek vůči přirozenosti příběhu, protože není jasné, jak se mohl ryze evropský upír naučit šermovat s japonskými variantami chladných zbraní. Budiž.

Autor sám buď aktivně šermuje, nebo musel dlouho studovat pohyby šermířů, protože jeho bojové scény by se daly pospat jako odborný výklad souboje. V akčních scénách se nevynechá nic. Natočení zápěstí, postavení nohou, pohyby ramen, prostě nic. S trochou nadsázky by se daleko říci, že v knize se nachází příručka, jak šermovat. Přitom to není žádný Sapkowski a jeho parády a další vymyšlené šermířské termíny, ale vcelku uvěřitelné kreace. Přílišná odbornost a popisnost soubojů ale akci brzdí. Zejména v úvodu, kdy čtenář nebude zvyklý na až tak podrobnou sondu do bojové scény.

Žamboch má úžasný talent postupně proměňovat postavu tak, aby to čtenář poznal až za hodně dlouho. Zároveň se vyvaroval velkolepým vysvětlovacím momentům, ale nechává z velké části veškerou zodpovědnost za pochopení příběhu na čtenáři. Příběh není složitý, ale přesto odvyprávěný s velkou řemeslnou zručností, takže napětí vydrží až do úplného konce knihy.

Přímo se nabízí srovnání s Jiřím Kulhánkem a jeho Nočním klubem. Obě knihy jsou si skutečně velmi podobné, ale přesto má Žamboch tak osobitý styl psaní, že podobnosti mezi oběma knihami lze hledat na mnoha místech, ale přesto díla nejsou stejná a naopak jasně odlišitelná.

Po prvních přečtených stránkách se automaticky nabídne odsouzení knihy jako moderní klišé škvár, ale něco donutí číst dál, aby se čtenář pročetl k pochopení, že sice ano, Žamboch napsal knihu o upírech, ale udělal to tak osobitě a řemeslně kvalitně, že to je zábavné, čtivé a dobré. Autor prostě vzal všechno, co má čtenář rád: alkohol, divoké přestřelky, japonské meče, Prahu, sex, šermování a upíry (vyjmenováno v abecedním pořadí) a upekl román. Pobaví se u něj zejména pánové a jakýkoliv začátečník i pokročilý čtenář upíří i jiné fantastiky.

Mathias Majer je zkušený příslušník svého druhu, samotář, který dokáže skrytě přežívat v lidské společnosti. Země bývalé Koruny české jsou už po staletí jeho loveckým teritoriem, kde mu krásné ženy rády a ochotně poskytují, co potřebuje k životu. Stojí mimo hierarchii svého druhu, mimo klany, mimo války velmistrů. V jediném okamžiku se ale všechno změní – stává se z něj cíl číslo jedna, štvaná zvěř. Z neznámého důvodu je zatažen do podivného sporu mezi tajemnou velmistryní Messalinou a vůdcem jednoho z nejsilnějších klanů. Utíkat před nájemnými zabijáky a zkorumpovanými komandy speciálních jednotek nemůže věčně. A přestože se celý svůj dlouhý život spoléhal jen na sebe, tentokrát sám nemá šanci. Zachránit ho mohou jen odpovědi na správně položené otázky. Aby našel otázky a posléze i odpovědi, musí se spolehnout a vydat do rukou těch, které dosud považoval za svou kořist – musí požádat o pomoc obyčejné lidi. Tajemství se táhne do minulosti hlubší, než si na počátku dokázal představit, a hrozba, kterou vynáší na povrch, přináší zkázu pro všechny. (anotace)

• Visio in Extremis
• Autor: Miroslav Žamboch
• Forma: paperback
• Počet stran: 296
• Cena: 299 Kč
• Vydal: Triton, 2011

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz



Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!