Kulhánek Jiří: Vyhlídka na věčnost

Kulhánek prostě miluje upíry a stejně jako režisér obsazuje do svých filmů své oblíbené herce, mají upíři v jeho knihách vždy přednost, takže i Vyhlídka na věčnost je jich plná. Autor zasadil příběh do již známého a oblíbeného světa, ve kterém se odehrával i jeho epicky krvavý Noční klub. Čímž se na scénu dostávají známé postavy – japonská upírka Hanako, lesbická upírka Karolína i upírský vůdce a hrdina Tobiáš. Jiří Kulhánek tak spojil osvědčený a oblíbený svět s populárními postavami a teď pozor, nenapsal pokračování Nočního klubu! Všechno výše uvedené použil jen jako část kulis jiného, zcela odlišného příběhu. V něm se to sice mrtvolami také jenom hemží, ale ty už krev nepijí.

První část knihy začíná zcela dle zvyklostí. Kulhánek čtenáře vezme, hodí ho do příběhu, nenechá ani rozkoukat a už vzduchem létají kulky a tělní tekutiny. Poté začne zásobovat čtenáře perfektně vybroušenými komentáři a poznámkami, které udrží čtenáře v neustálém úžasu, překvapení a pobavení.

„Už se těším, až budu velký, abych také mohl prznit svou sestru.“

Hlavní hrdina jako by z oka vypadl těm předchozím – drsný chlapík, který nejde pro ránu ani drsnou hlášku daleko, vlastně obojím přímo hýří. Jako obvykle jeho úspěšnou kariéru přeruší velké zlo a on se ho rozhodne napravit. Autor velice originálně vyřešil zápletku, takže si za veškeré příkoří a problémy může hrdina sám. Krom toho Kulhánek, jak již má ve zvyku, přímo s děsivou chladnokrevností nechá první polovinu knihy čtenáře zcela tápat a nedává mu žádnou indicii, co že se to krucinál děje.

Ne, že by na to čtenář neměl být zvyklý z předchozích Kulhánkových knih, jenže v těch minulých autor vždy po zhruba sté stránce něco drobného vysvětlil, aby si tak nahrál na mnohem větší otazník, který se vysvětloval dalších sto stránek.

Ve Vyhlídce na věčnost tohle chybí. Najednou jako by zmizelo takové to obecné napětí. Obavy o to, co bude dál, neustále umocňované drobnými kůstkami, které autor házel čtenářům. V první části Vyhlídky to ještě funguje, autor se co pět stránek vytasí s něčím novým – značky ve vzduchu, otisky ruky, první, druhý a třetí kruh a čtenářovi se neustále honí hlavou: „Co to proboha je?“ Zároveň u toho autor doslova hýří akcí komentovanou drsněsuchými hláškami hlavního hrdiny. Všechno funguje, čtenář se baví, děj graduje, nemrtvých přibývá a mrtvých taky. Pak se to zlomí.

Kulhánek najednou odhalí oponu, řekne tradá a začne pomalu, ale jistě vyklízet jeviště. Poslední třetinu knihy už nemá co objevovat a děj tak ztratí svou podstatnou část. To ono neustálé napětí a nejistotu, že směr, kterým se hrdina ubírá, je správný. Krom toho autor s hrdinou upadají až do jakéhosi sentimentu a v několika scénách brzdí děj až na samotnou nulu. Upřímně, Kulhánek umí napsat bojovou scénu na deset stránek, aby se ani jednou neopakoval a čtenáři se pak o tom i zdálo, ale erotické scény mu prostě nejdou.

Závěr knihy vypadá tedy tak, že se v ní sice najdou drsné hlášky, akce a humor, jenže najednou jakoby ztratily svou nit a jen tak tak drží pohromadě setrvačností. Bojové scény už dávno nedosahují takové délky a epičnosti jako v předchozích knihách. Kam se poděla hustodémonská jízda na sněžném traktoru ze Stroncia? Autor scény spíš popisuje, než aby je prožíval. Chybí také pověstné týrání hrdiny a jeho postupná dekonstrukce na prvohrdinu, aby se nakonec sestavil do něčeho mnohem drsnějšího a mocnějšího.

V knize však nechybí úžasné dialogy a výborně pospané a uvěřitelné charaktery postav. Upírku Karolínu a malou Fionu si čtenář prostě zamiluje a nezbude mu čas na odpor. Kulhánek s oblibou popisuje scénu jen za pomocí dialogů a zejména ty ze spacáku jsou velmi libové.

Od první stránky děj nastartuje a jede až do konce. Už někdy na sedmdesáté stránce dojde k epické bitvě masivních rozměrů přesně tak, jak jsou čtenáři u Kulhánka zvyklí. Do bitvy rovnou zapojí zombie, upíry, démony i hlavního hrdinu.

Vyhlídka na věčnost není propadák ani katastrofa. Je to svěže napsaná kniha plná akce, humoru a upírů, jejíž děj ale začne zejména v závěru zpomalovat až nudit. Kulhánek opět dokázal, že stále umí napsat čtivou knihu, avšak pomalu, ale jistě se ukazuje, že ani on nedokáže chodit se džbánem pro vodu věčně.

Žijí mezi námi – známe je z televize, z rozhlasu i z novin – mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný. (anotace)

  • Vyhlídka na věčnost
  • Autor: Jiří Kulhánek
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 544
  • Cena: 389 Kč
  • Vydala: Crew, 2011
Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz


Také si přečtěte:

Komentář nakladatele Jiřího Pavlovského
Reportáž z autogramiády Jiřího Kulhánka (Josef Horký)

Četli jste knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!