| |
Knižní recenze
11.1.2012 | Článek si četlo 1275 čtenářů |
Warhammer: Kladivonoš - McNeill Graham
Knihy ze světa Warhammeru vydává nakladatelství Polaris již nějakou dobu a veskrze se jedná o příběhy z jakési „současnosti“ daného světa. Nyní však přehodilo výhybku a zaměřilo se na velké příběhy z historie. V sci-fi verzi světa vyšla první kniha Horova kacířství Horův vzestup a poté, aby to nebylo líto těm, kteří mají rádi spíše fantasy, vyšel první díl trilogie o Sigmarovi.
Zběhlý čtenář se jistě ihned zatetelí, protože o Sigmarovi již
mnohé četl. Ve spoustě knihách se dají najít roztroušené odkazy na
Sigmarovo mládí, jeho slavné kladivo Ghal Maraz, boj v průsmyku Černého
ohně a podobně. Čtenář, který poctivě přelouskal všechny dosud vydané
knihy, si tak legendu o Sigmarovi dokáže složit sám. Ostatně, není to
nijak složité a sama má dostatečně epický náboj, aby zaujala na těch
pár stránkách, co jí autor věnuje pozornost. Horší ale je, když se jí
věnuje celá trilogie.
Kladivonoš zavede čtenáře do temných dob lidstva, kdy musí
všechny kmeny bojovat o holé přežití v nehostinné krajině. Sotva se
Sigmar objeví na scéně, rovnou vystoupí jako nezkažený, čistý a
nezlomený hrdina, bojovník a budoucí král. Profil hlavního hrdiny je
skutečně jalový a již stokrát ohraný. V jeho osudech se nenajde nic, co
by alespoň trochu překvapilo. Jeho životní dráhu si čtenář představí
velice snadno.
Celý příběh působí jako slátanina různých severských legend. Ne,
že by celý Warhammer nebyl slátanina severských legend, ale v případě
Kladivonoše to autor McNeill obzvláště odflákl. Příběh je
chatrný a postavy v něm vlastně nedělají nic jiného, než že se cpou
pečeným masem, pijí alkohol a s někým válčí. Ráj pro bojovníka,
řekne si každý, jenže pro čtenáře to po třetím opakování téhož
kolotoče (jídlo, boj, jídlo) začne nudit. Mezi tím někde v mezerách se
odehrává celý příběh.
Sigmara napadne založit říši, trpaslík učí lidstvo, jak kovat lepší
meče, a tu a tam se objeví čarodějnice, která evidentně má co dočinění
se Sigmarovým osudem. Ale všechny tyto důležité momenty autor s úspěchem
opomíjí a raději zásobuje čtenáře neustálými žranicemi. Těch
hodokvasů se v knize objeví tolik, že už to přestává být reálné.
Už Tolkien říkal, že svět musí být uvěřitelný. Upřímně řečeno,
autor toho o středověkém válečnictví neví zhola nic. Což je problém
mnoha autorů fantasy, ale McNeill se odkopává až okatě (přál bych
autorovi, aby si oblékl kroužkovou košili na holé tělo a pak mu do ní
někdo praštil mečem). To jsou jen detaily, ale když vezmeme celou knihu, tak
evoluci lidského rodu tu autor zvládnul jedním lusknutím prstů. Trpaslík
přijde do vesnice barbarů, kteří se jen před nedávnem vzdali souložení
s ovcemi a pojídání žen, aby z nich za deset let udělal mix normanských
bojovníků a těžké jízdy pozdního středověku. Působí to divně,
uspěchaně a nelogicky, že tomu i naivnější čtenáři nebudou chtít
uvěřit.
Na různých wargamingových fórech se také dlouho řešila otázka
překladu, a to zejména překladu názvů strojů a různých přídomků. Za
patrně nejlepší kompromis lze považovat krok stranou Jana Netoličky, který
v knihách ze světa Warcraft přídomky a jména nepřekládal. Bohužel,
Radek Mandovec v této knize ano. Čeština a angličtina je něco úplně
jiného, takže ne všechno působí tak skvěle v originále jako
v překladu. Překladatel spáchal několik hodně těžkých hříchů, za
Odebírač duší, což je sekera, by si zasloužil spoustu překladatelských
otčenášů. V nominativu to působí ještě dobře, ale jakmile se to začne
skloňovat, tak to doslova bolí.
Když si to tedy shrneme, tak tu máme průměrně napsanou temnou fantasy
s hodně zářícím hrdinou. A proč taky ne, je to průměrný produkt
merchandisingu, pro svět Warhammeru zcela typický. Kniha nenabídne nic
jiného, než tu žádanou porci krve, opečeného masa, vína a obnažených
žen, aby si čtenář užil a nemusel nad tím přemýšlet. Příběh je
spíš okrajový, aby moc nerušil válečné orgie, kterých kniha obsahuje
opravdu přehršel.
Kladivonoš poslouží úplnému začátečníkovi stejně jako
dlouhodobému čtenáři, protože oběma nabídne ten samý druh zábavy.
Kvůli lehkému podprůměru děje však čtenáři brzy zjistí, že jiné
knihy ze světa Warhammeru nabízejí to samé, co Kladivonoš, jen
lépe a kvalitněji.
Je čas legend. Země Starého světa jsou divoké a nezkrocené a
primitivní kmeny lidí bojují o přežití. V těchto nebezpečných dobách
se objeví mladík, který se pro své ctnosti a statečné činy uchází
o místo náčelníka kmene Unberogenů. Jmenuje se Sigmar Kladivonoš a jeho
činy změní dějiny navždy. Toto je příběh o tom, jak rostla Sigmarova
moc až do bitvy o Průsmyk černého ohně, kde lidé a trpaslíci válčili
proti hordám orků, aby zajistili bezpečí budoucí Říši.
(anotace)
- Warhammer: Kladivonoš
- Autor: Graham McNeill
- Překlad: Radek Mandovec
- Série: Čas legend 1
- Forma: paperback
- Počet stran: 344
- Cena: 279 Kč
- Vydal: Polaris, 2011
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat
a napsat k ní komentář!
Související knihy
Mám z knihy zcela opačný dojem
Herne - 11. 1. 10:18
Mám z knihy zcela opačný dojem než redaktor. Kniha je velmi čtivá,
atmosféra výborná, bitva střídá bitvu a žranic tam tedy rozhodně není
přehnaně (čelt redaktor někdy nějakého Conana, očividně ne).
S postavami se člověk snadno zžije a děj plyne hezky dopředu.
ad překlad:
Tvorbu Polarisu a WH knihy sleduji a kupuji od začátku a právě Radek
Mandovec se od prvních překladů stále zlepšuje a k posledním knihám
nemám sebemenší výhrady. Žádné divně složené věty, žádné překlepy
apod…
„odebírač duší“ na sekeru padne jak prdel na hrnec a nevidím v to
žádný problém. Velmi pěkný český název.
„Když si to tedy shrneme, tak tu máme průměrně napsanou temnou fantasy
s hodně zářícím hrdinou. A proč taky ne, je to průměrný produkt
merchandisingu, pro svět Warhammeru zcela typický.“
S takovýmhle přístupem lze doporučit změnu zaměření. Pokud WH bere
recenzat jako „póvl“ tak by se mu asi měl vyhnout. Forma recenze o tom
nechutenství ostatně vypovídá sama.
|
2 Herne - zaujatý recenzent? Císaři, WTF? xD
Elinor - 11. 1. 11:08
Mám takový dojem, že jsem četla trochu jinou recenzi. :)
1) zpochybnění překladu – týká se spíše otázky
překládání/nepřekládání názvů. Přičemž chápu, protože
Odebírač duší zní děsivě a ne v tom pozitivním významu. Opravdu si
neumím představit takto pojmenovanou zbraň zasazenou do prostředí
vycházejícího ze severské mytologie a historie (na vině není samo jméno,
ale jeho český překlad). Není to dostatečně úderné, naopak to zní
sofistikovaně, spíš jako nějaké udělátko válející se technoknězi
v laboratoři.
Že by byl Radek Mandovec kritizovaný za cokoli jiného, jsem si
nevšimla. :)
2) může se nám to nelíbit (u fantasy warhammeru mi to je ukradené,
u w40k skřípu zuby, ale mé cynické já konstatuje, že tomu tak asi
i bude), ale Warhammer v knihách JE komerčně pojaté sdílené univerzum.
To pochopitelně ovlivňuje volbu příběhů. Můžeme diskutovat, jestli je to
dobře, nebo špatně.
Já to nepovažuji za zápor nebo za něco, za co by se měl Warhammer stydět.
Dobrý příběh s dobrým zpracováním je to, co se počítá. Ty věci kolem
jsou jenom ty věci kolem; sice něco ovlivní, ale základ je jinde.
Přičemž mám takový dojem, že zatím co u w40k má Polaris šťastnou ruku
při výběru titulů, u fantasy je ta ruka podstatně nešťastnější
(subjektivní dojem někoho, kdo je v sedmém nebi z Last Chancers).
Recenzent to napsal na plnou hubu a nediplomaticky.
Otázkou je, co z toho lze vyvodit.
Že je recenzent zaujatý proti Warhammeru jako celku?
Že je kvůli tomu kniha s… randička?
Neřekla bych ani jedno.
Za prvé, recenzent považuje knihu za lehce podprůměrnou, protože věcné
problémy (ANO, kroužkovka na holém těle je věcný problém) a protože
„Kniha nenabídne nic jiného, než tu žádanou porci krve, opečeného masa,
vína a obnažených žen, aby si čtenář užil a nemusel nad tím
přemýšlet.“, což je prima, když si chci přečíst knížku postavenou na
podobném principu, ale ne když hledám fantasy příběh na vyšší úrovni
(nebrat pejorativně).
Za druhé, recenzent považuje knihu v rámci samotné warhammerovské série
za slabší a z toho vychází jeho kritičnost. Viz pohled na poslední
odstavec.
Za třetí, je zcela legitimní se na věci při recenzování nedívat
z pohledu té části cílové skupiny, která je fanovská. :)
|
od recenzenta
Lukáš - 11. 1. 14:13
Elinor: Díky náčelníku, že si ze mě zastala :-)
To Herne: knihy ze série Warhammer čtu, hru hraju a čtu aj knížky
v originále a opravdu je Kladivonoš velmi slabý, když to srovnám jinými
tituly – třeba Jízda mrtvých, Ulrikova kladiva apod. Zdá se mi, že
obecně je produkce knih Warhammer fantasy slabší, jak ze série 40k
(Eisenhorn, Horus Heresy apod.) WH jako póvl skutečně neberu a
merchendisingovou produkci sleduji, čtu a dokonce teď na to píšu seminární
práci, a tak můžu s klidným srdcem říci, že v záplavě tohoto typu
literatury se můžu vyloupnout díla překvapivě velmi kvalitní, a to
i v rámci žánrové produkce jako takové, díla průměrná a díla
podprůměrná, jako kladivonoš.
Překlad: inu, zkus se zamyslet nad názvem zbraní: každá dostala název,
aby byl úderný, jasný a strašidelný. Třeba Skřetodrv, pokud plácnu
první překlad zbraně z Hobita. Teď to srovnej s Odebíračem duší. Zní
to mocně a strašidelně? Ne, opravdu to inklinuje k nějakému nástroji
v laboratoři. Pravda, v originále Soultaker zní opravdu skvěle, ale
čeština funguje na jiném principu než angličtina, takže je třeba hledat
mnohy velmi alernativní řešení – plácnu Dušosaj, ale to už
přeháním :-).
|
Skřetodrv?
Pidluke - 11. 1. 21:22
No, Skřetodrv to je děs a na druhou stranu nechápu, co je na Odebírači
duší sofistikovaného? Problém prostě je, že angličtina má skvělé
fantasy výrazy, které se do češtiny prakticky nedají přeložit.
Překládat jména z Warhammeru nebo Warcraftu je prostě nesmysl. Opravdu to
nemá smysl – právě kvůli té komerční provázanosti. Mohl by vzniknout
toální guláš.
|
2 Pidluke
Elinor - 11. 1. 21:25
Vezmi si POUZE slovní spojení „odebírač duší“, odpárej kontexty,
soustřeď se jenom na ta slova a zkus si to nějak představit. Jak chceš.
Mně z toho vždycky vyleze nějaké to pseudo-technické udělátko.
A jo, angličtina je v takovýchto věcech nepřeložitelná.
|
Odebírač duší
virtas - 11. 1. 21:48
A co takhle trochu zapojit fantazii? Třeba… Ta, jež uchvacuje
duše? :D
|
to virtas
Lukáš - 11. 1. 22:24
to už je na překladateli, na nás nekoukej, upřímně, tato cesta by se mi
velmi líbila, ale na druhou stranu by to dost ovlivnilo akční scény:
|
kladivonos
Adolf - 12. 1. 00:06
heldenhammer je dost hruza i v originale. preklad zabil i posledni svetle
momenty knihy. McNeill umi psat scifi ale fantasy ne. namatkou pekny je Fulgrim
nebo outcast dead.
zaver knihy me polozil. doslova vidim prepsany battle report z warhammeru. ano,
tady jsem hodil jednicku a nedojedu, pusky me rozstrili. tady jsem nabral,
rozsekam ja. do toho trpaslik udela behem par stranek a par let z tupych
lidoopu mlaticich se po hlave kostmi nemecke rytire.
jak rika kamarad Omar, „to mi omej bulvy savem“
|
Ogre
Anonym - 12. 1. 07:06
Podla mna nazvy prekladat, nie kazdy co si knihy kupuje, je zdatny
v anglictine … a ak je, tak sa vyprdne na ceske preklady :-)
A ruku na srdce, hraci WH podla mna tvoria max 20% ludi, co si tie knihy kupuje
(maximalne!). Zbytok su klasicky citatelia fantasy a scifi.
Co sa tyka Kladivonosa, je to otrasne napisana, nudna kniha, dost nelogicky na
seba nasleduju kapitoly s casovymi skokmi, v ktorych pokrok by zavidela
hociktora vyspela civilizacia (a to od WH citam vsetko co vyjde v cestine)
ktoru som sa premahal docitat. Klasicky produkt merchandisu, do ktorej autor nic
nevlozil. Ruky prec. Su aj lepsie kníhy z prostredia WH.
|
McNeill
Sid311 - 12. 1. 10:04
Knihu jsem nečetl, ale nemám problém recenzi věřit. McNeill je podle mě
hodně rozkolísaný spisovatel, některé jeho knihy jsou dobré (Storm of
Iron, Fulgrim, Mechanicum), jiné moc ne (Ambassador, Nightbringer,
Outcast Dead).
|
Recenzia
Lubo - 15. 1. 18:24
Zaujímavý názor, hlavne v dnešnej dobe keď pán Červenák podobným
štýlom píše takmer každú svoju knihu od Conanoviek až po Bivoja a všetci
mu to papajú aj s navijakom pretože sa to väčšinou odohráva v Čechách
alebo na Slovensku.
Čo sa reálnosti týka: pán redaktor prosím uberte trochu! Toto je FANTASY
a ešte k tomu WARHAMMER! Čo je reálne na tom že trpasličí Slayer sám
zloží Khornovho Bloodthirstera alebo že Ragnar Blackmane takmer vlastnoručne
vyhladí hordu Genestealerov a potom jediným úderom rotomeča zotne hlavu
Tyranidovi alpha? Nič. Napriek tomu mnohí považujú Billa Kinga takmer za
boha. Takže verte mi, takto to MÁ byť.
K prekladu sa vyjadrovať nebudem, škoda reči. Prekladatelia Polarisu si
môžu spytovať svedomie sami.
Ak konečné hodnotenie je, že Kladivonoš je nadpriemerné čitanie tak
súhlasím. Ale celkovo negatívne vyznenie článku mi nepríde fér
obzvlášť keď autor vedel do čoho ide.
|
To Lubo
Lukáš - 15. 1. 20:30
Lubo, já už tu říkal, že v porovnání s jinými knihami warhammeru
byla slabota. A ano, bral jsem v úvahu, že to je fantasy, ale všechno má
své meze, a to i ve Warhammeru.
|
Názor překladatele
Radek M. - 16. 1. 17:54
K Odebírači duší:
Nevím, jestli se k tomu mám vůbec vyjadřovat. Kolik já už viděl
různých fór, kde se účastníci do krve přou, jestli názvy překládat
nebo je ponechat jak leží a běží nebo vymýšlet vlastní česká slova. Co
člověk to jiný názor (oproti jiným mám tu výhodu, že aspoň v několika
knihách si to mohu upravit k obrazu svému:-). Za sebe musím tedy uznat, že
Dušosaj navrhnutý z legrace panem recenzentem se mi líbí, zvlášť kdybych
do knihy nenápadně přidal Mirka Dušína. Věta „Dušín se ohnal
Dušosajem“ – to by děj teprve nabral grády:-)
Možná mě kamenujte, ale já prostě ty knihy překládám pro lidi, co neumí
anglicky. Kdo anglicky umí, ať si je čte v angličtině, když se mu to
nelíbí nebo to čte v češtině jen aby mohl kritizovat. Podle mě je
lepší když čtenář ví, co chtěl původní autor vyjádřit, než se
kochat nad překladatelovou bujnou fantazií (teď to beru ve vztahu
k souslovím, které se prostě do jednoho slova v češtině, aby byla
zachována údernost, ale zároveň i význam – viz Kladivonoš a ne Nositel
kladiva –, převést prostě nedají).
Ke kvalitě Kladivonoše:
Jestli je Kladivonoš nadprůměrným nebo podprůměrným dílem ať rozhodnou
jiní, ale vzhledem k tomu, že druhý díl trilogie získal cenu D.Gemmella,
kde svými hlasy rozhodují čtenáři, tak mi z toho vychází jediné. Je to
banda tupců a čtou naprostý brak:-)
A teď se hned přiznám, že se k té bandě tupců hrdě hlásím, protože
se mi Kladivonoš dobře četl, a to jsem toho z fantasy Warhammeru přečetl
opravdu hodně (téměř vše kromě několika knih).
Jen by mě zajímalo, jaký má pan recenzent názor na překlad Hrdinové (
J.Abercrombie)? Že by kvůli údernosti měl být takový Hardbread
překládán ne jako Tvrdá kůrka ale Tvrdokůrák? Tak já za sebe říkám,
pěkně děkuji, ale opravdu nechci!!!
|
Překladateli
Lukáš - 17. 1. 00:37
Ke kvalitě knihy – toto je, pokud se nemýlím, díl první. Až
přeložíte, Polaris vydá, já dočtu a zrecenzuji díl druhý, tak jej teprve
budu hodnotit. Nemám žádných předsudků k sérii. Upřímně, kdyby se to
zlepšilo, byl bych nadšený. Už se kolikrát stalo, že série knihy
byly…rozkolísané. Docela jste mě navnadil.
Překlad je věčné téma uznávám. Já vám rozumím a akceptuji Vaši
pozici. Jsem prostě zastánce nepřekládání názvů. Můj argument je, že
to jméno bylo dáno v angličtině, tak ať anglické zůstane. Angličané
(krom prahy) také nepřekládají naše české názvy. Takže ať jméno
zazní v originální podobě, ať jeho význam se uchová co nejčistší.
Toto je čistě můj, subjektivní názor a jelikož ani recenze nikdy není
zcela objektivní, tak jsem to do textu vtiskl.
Upřímně a zahanbeně se přiznám, že jsem Hrdiny od Abercrombieho
nečetl. :-(
|
Recenzentovi
Radek M. - 17. 1. 06:37
No nevím, jak moc jsem vás navnadil. Podle mě druhý díl opravdu o dost
lepší je, hlavně z toho důvodu, že opravdu není děj tak rozkouskovaný
(na obranu autora ale dodávám, že on vlastně ani nic jiného udělat nemohl,
než děj takhle posunovat, protože se musel držet jasně daných mezníků
Sigmarova života). S tím, že musel dodržovat něco, co už někdo
o Sigmarovi napsal, jsou pak spojené i některá další negativa – Sigmar
naprostý superhrdina, až neuvěřitelně rychlý vývoj lidských kmenů, atd.
Přiznám se, že i já jsem některé případy konzultoval s redaktory
z Polarisu, protože mi to připadalo příliš přitažené za vlasy. Jenže
když si přečtete The Life of Sigmar, zjistíte, že s tím McNeill nemohl
zase až tak moc dělat. Ale na druhou stranu, já prostě beru, že to je svět
Warhammeru a tam je všechno možné, a proto ho vlastně i tak rád
čtu:-)
S tím nepřekládat anglické názvy já prostě nemohu souhlasit:-) Když ty
slova mají nějaký význam pro Angličany, tak by měly mít i pro Čechy
(teď nemluvím o tom překládat George Bush jako Jirka Křoví). I za cenu
toho, že nebudou znít tak malebně (proto taky zpívaná angličtina ucho
hladí, němčina drásá). To by se jinak všechny indiánky hemžily výrazy
Long Hair, Falling Moon, Broken Arrow a já nevím co ještě. Za to by myslím
každý překladatele opravdu ukřižoval:-)
|
Anonym - 17. 1. 22:43
Mne sa páčilo ako Black Library jednoducho zakázalo akýkoľvek preklad
mena Darkblade pri Krvavej Vláde XD Konkrétne voči prekladu „Temná
Čepeľ“nič nemám ale BL by si toho mohlo vydupať aj viac :)
Radek M: Ako určite viete William King sa vrátil do BL. Prezradíte nám
či Polaris plánuje preklad trilógií Tyrion and Teclis a Macharius?
|
Návrat W. Kinga
Radek M. - 18. 1. 08:57
Tak nemohu mluvit za Polaris, ale v případě W. Kinga si jsem téměř
stopro jistý, že ho vydá. Otázka je kdy:-)
|
Překladateli
Lukáš - 18. 1. 17:02
To je to, oč tu běží, konsenzus v překladu jmen prostě neexistuje. :-)
Budeme se muset tolerovat.
Těším se na další díl.
|
ach proč
Akul - 5. 2. 00:15
Recenze: Škoda té velké hany a pochmurnosti pana recenzenta, ale nevím,
co je špatného na žranicích a orgiích a taky nevím, proč tolik vadí,
vždyť co mohli taky jiného dělat? Měli si hraát na schovávanou, nebo
sázet kytičky, popřípadě si o nocích vyprávět příběhy? No ty
příběhy si asi vyprávěli, ale víte jak to myslím.
Kniha: Mě osobně přijde příběh taky lehce uspěchaný, ale když chcete
vytvořit Říši, musíte být rychlejší než ostatní. To že jim začne
pomáhat trpaslík a učit je kovářství a jiné věci, není nic podivného,
když jste skoro vymírající národ a potřebujete nějaké spojence a kdo je
lepší než národ, který šoustá jako králíci a je tím pádem vhodným
kandidátem.
Je jasné, že každý fanatický fanoušek Warhammeru by chtěl dopodrobna
popsaný příběh o Sigmarovi, který by měl nejméně pět knih, ale s tím
nic neuděláme.
Překlad: Osobně si na překlad Warhammeru do češtiny nemohu stěžovat,
i když se tu a tam objeví nějaké to divně znějící slovíčko. Horší
už to mají v WH40k, ale tím nejsem zasažen na fanatické úrovni, takže
nehodnotím. Můj názor na Odebírače duší je hodně kladný a sám bych
nevymyslel lepší, recenzentem navrhovaný Dušosaj, je jako jméno nějakého
gay pornohece (Dušosaj se vrací vysát všechny :-D).
Srovnání: Pochopil bych srovnání třeba se Strážci plamene, nebo Spáry
Chaosu, ale s top knihou Warhammeru, kterou jsem kdy četl (promiň Gotreku,
tentokrát jsi druhý) Jízdou mrtvých, to nechápu. Jízda je úplně jiná
kniha od autora, který je v podstatě pan Autor. Já osobně knihy ve warhammu
moc nesrovnávám a když už, tak ty ve stejné sérii, ale tady recenzentovo
srovnání bylo totálně mimo.
Překlad 2: Nedá mi to a musím se ještě vyjádřit. Překlad knih do
češtiny je více než odpovídající. Proč se více nezaobíráte třeba
současnými překlady názvů filmů, nebo jejich dabingem, který až na
opravdu malé výjimky stojí za hovno. Uvedu příklad: Tajemný let=Red
eye..to je totální zhovadilost, nebo dabování 30-ti letých lidí nějakými
dorostenci, kterým ani nebylo 20?? Chápu, že třeba nejde vše přeložit
doslova, ale název by ksakru doslova měl být přeložený. Dřív to bylo
daleko lepší i kvalita dabingu
byla výborná, ale ty časy už jsou asi dávno pryč.
Sry za tento mů poslední odstavec, který byl spíš nasraným výkřikem
netýkajícím se Sigmara. :-)
|
Kladivonoš
Kvítko - 27. 3. 00:14
Pro mě celkem zklamání. Budu hodně váhat, zda-li si mám přečíst
Kladivonoše znovu. Uspěchaný příběh, málo propracované postavy a
absolutně nulová atmosféra warhammeru. Číst tohle jako člověk, jež si
koupí první titul ze série warhammer, tak bych byl dost zklamaný
průměrností. Je to možná i tím, že znovu čtu malazské knihy padlých a
dostal jsem se i ke hře o trůny, takže tento tiotul prostě ve srovnání
s nimi zapadne svou obyčejností.
|
|
|