Pod dekou - Thompson Craig
Lukáš Růžička - 5.1.2006

Po grafickém románu Jimmy Corrigan: Nejchytřejší kluk na světě přichází BBart s dalším nefantaskním autobiografickým příběhem, který nevypráví jen o životě jeho tvůrce, ale zároveň o mnoha z nás. Román Pod dekou je neuvěřitelně silný příběh, Craig Thompson ho naplnil emocemi a intimitou. Český překlad názvu tak zároveň poukazuje na ideální místo k jeho čtení…

Thompson Craig - Pod dekouKdyž si člověk pročítá tenhle grafický román, oceněný mimo jiné dvěma cenami Willa Eisnera, má chuť postavit v pokoji provizorní přístřešek, rozsvítit baterku, zachumlat se a úplně se oprostit od okolního světa. Schovat se před rodiči, kamarády, příbuznými a strávit pár chvil jen s knížkou a svými myšlenkami. Člověk si tak listuje touhle parádně vypravenou bichličkou o téměř 600 stranách a vůbec nevnímá čas. Jakoby se zastavil, převtělil do jedné jediné vločky kdesi ve Wisconsinu a ladnými pohyby se nechal unášet vstříc zemi. Až tak čtenáře dokáže Thompson svým vyprávěním pohltit.

Čte sice jen zlomek životního příběhu mladého nadaného amerického autora (Thompson se narodil v roce 1975), ale zároveň má pocit, jako když si listuje fotografickým albem vlastního života. Co na tom, že sám nepochází z křesťanské rodiny, žijící téměř až na fanatickém wisconsinském venkově. Že je jedináček a v mládí nemusel sdílet lože se svým o čtyři roky mladším bratrem Philem. Neznásilňoval ho kluk na hlídání a na jednom křesťanském zimním táboře nepotkal svou první velkou lásku Rainu…

Craig Thompson tohle všechno prožil a s pomocí papíru a tužky (respektive kuličkového pera a štětce) stvořil grafické album, jemuž nakladatel věřil natolik, že ho rovnou vydal jako celek, což se stalo vůbec poprvé v historii tohoto žánru. Objemná kniha tak od začátku obsahovala všech devět kapitol. Od Craigova dětství až do dospělosti. Nejedná se ale o úplně strojový přepis událostí tak, jak šly za sebou. Vyprávění hlavní postavy, Craiga, je střídáno prostřihy z dětství, scénami, které mu uvízly v paměti, a okamžiky, ovlivňujícími jeho život. Vypravěč se soustředí hlavně na dva lidi, kterým věnuje nejvíce času. Na svého mladšího bratra Phila, s nímž prožíval zvláštní dětství plné tvrdých trestů od rodičů, společných her, vlivu náboženství, kterému se nemohli ubránit, a bohužel také sexuálního zneužívání. Craig  v knize nelituje sám sebe, ale nedokáže se vyrovnat s tím, že svého mladšího bratra neuchránil. Tento fakt jejich vztah prostupuje a onen chlad mezi sourozenci se zřejmě zrodil někde tady. Druhým důležitým (nejdůležitějším) člověkem je dívka Raina, s níž se seznámil na zmiňovaném táboře. Craig byl od mládí outsider, děti se mu posmívaly kvůli dlouhým vlasům, nábožné rodině i chudobě. Mezi všemi těmi povrchními mladými lidmi ho partička okolo Rainy upoutala a netrvalo dlouho, než se z nich stali přátelé. K lásce byl už jen krůček. Pomyslným vrcholem vyprávění je čtrnáctidenní pobyt Craiga u Rainy a seznámení s její rodinou. S rodiči, kteří jsou na pokraji rozvodu, nebo její vlastní starší sestrou a jejím manželem. Pozoruje lásku mezi Rainou a jejími dvěma adoptovanými sourozenci a svým způsobem ji i obdivuje. Největší prostor zabírá vztah Craiga a Rainy, jemné vykreslení jejich sblížení, první společně strávené noci i jejich pozdější odloučení na konci Craigova pobytu u ní.

Pod dekou je velmi melancholická kniha plná silných témat. Vzepření se náboženství a jeho odmítnutí, první láska, zodpovědnost, mezilidské vztahy. Frázi „žili šťastně až do smrti“ tady nenajdete… Způsob Thompsonova vyprávění není nijak bombastický nebo složitý. Naopak je přímočarý a střídmý jako obyčejný život, na mnoha místech si vystačí pouze s obrazem, kterým vyjádří naprosto všechno, popis, city i emoce. Jemná a citlivá černobílá kresba je prostě úchvatná. Thompson kolikrát používá různé symboly k vyjádření nálady (andělé) i karikaturu (obrovské oči nebo zuby). Chvíli pozorujeme černí nacpané stránky, jindy zaútočí malým skromným obrázkem, přesto už na stránce nic jiného nenajdete. Díky tomu má komiks i přes velký počet stran rychlé tempo a vy si ani neuvědomujete, že jste na jeden zátah otočili stránku třeba stokrát.
Konkrétním vyjmenováním všech kladů a nezapomenutelných scén nebo jen obrazů bychom mohli zabrat ještě plno času (celá kniha je v podstatě jednou nezapomenutelnou scénou), já dám raději přednost vaší fantazii, vlastnímu výkladu a v neposlední řadě překvapení. Klidně si uprostřed obýváku postavte stan, zachumlejte se pod deku a nechte se unášet jako ta wisconsinská vločka…



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 9.9.2010 11:00:34 z Internetového magazínu Fantasy Planet
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------