Po sezoně vyšlo velmi příhodně po sezoně – tedy po letních prázdninách. Příběh se odehrává ve třech zářijových dnech u pobřeží státu Maine. Naštěstí se stal před třiceti léty a naštěstí jej stvořil v hlavě Dallas William Mayr (pravé jméno Jacka Ketchuma), protože jinak by toho byly ještě dnes plné noviny.

Nebe. Slunce. Hvězdy. Čerstvý vzduch. To vše je pro obyčejného člověka zcela všední. Ne ale pro lidi, kteří žijí v moskevském metru v románu ruského spisovatele Dmitrije Gluchovského. Pro ty znamená každý den boj o holý život. Zdá se, že boj s nepřízní osudu a všudypřítomnými mutanty nemá konce. Jenomže někdy se objeví i horší věci nežli mutanti…

Svatá válka, paralela evropských křížových výprav, armáda monstrózních rozměrů jak početností, tak činy a velikostí jmen, míří na jih dobýt země pohanů. Unáší s sebou postavy, které netuší, že je čekají duševní i fyzické proměny, o kterých se jim ani nesnilo.

Na pultech knihkupeckých se objevil 18. díl Agenta JFK. Za normálních okolností by recenzent jen pokrčil rameny a kytku i bednu granátů omotanou mašlí si nechal spolu s gratulacemi na nějaké pěkné kulaté číslo. Osmnáct let je sice pro fyzickou osobu důležitým životním milníkem, u knižních sérií se to ale bere trochu jinak.

Každá kniha potřebuje nápad, na tom se shodneme všichni. Bez dobrého nápadu může pracovat jen opravdový mistr slova. Ale přes sebelepší ideu je nutné i něco navíc – uplatnění, gradace, umění psát… Tato kniha není nudná či nezajímavá, ale na rovinu, některé z těchto podmínek opomíjí.

Oberhochwald, Teufelheim a nakonec Eifelheim. Kdo by se měl zajímat o jakousi německou vesničku, která zmizela z povrchu zemského během morového pogromu ve čtrnáctém století? A přece se takový člověk najde, cliolog, kterému prostě nejde do hlavy, že by se na toto bílé místo na mapě za tolik staletí ani jednou nevrátili lidé bydlet. Visí nad dávno rozpadlými zbytky středověké vesnice opravdu ďábelská kletba, anebo je to něco jiného?

Jedním ze subžánrů, který mezi čtenáři české a slovenské fantastiky hodně frčí, je historická fantasy. To platí od dob, kdy byl napsán Stín modrého býka, a hodně ji proslavili i autoři Jaroslav Mostecký, Juraj Červenák či editor Ondřej Jireš. I proto je nápad méně známých autorů sepsat historickou fantastiku celkem dobrým receptem na velmi čtený titul. Wilth Ahwa je sborník povídek právě mladých autorů, kteří na svoji pozici v síni slávy teprve čekají. Pojďme se tedy podívat, jestli do ní mají aspoň trochu nakročeno.

U svinibrodského krčmáře Puchýřka se občas sejde zajímavá společnost. Pivo se prolévá hrdlem, které pak svlaženo se cítí vyprávět pozoruhodné, vpravdě neuvěřitelné příběhy. Třeba ten o vraždícím démonovi, hazardu propadlém lovčím, jednorukém žoldnéři a tajemném muži jménem Volkan. O tom, jak se vydali do hlubin Černého hvozdu, jak pronikli až k jeho srdci a co tam nalezli. O výpravě, která změnila svět…

V zářijovém čísle XB-1 nalezneme šest povídek, rozdělených rovným dílem mezi zahraniční a tuzemské autory. Čtenáře jistě potěší široké spektrum žánrů, od hard sci-fi přes humor až po temný středověk Míly Lince. Takže s chutí do toho.

Dobří holubi se vracejí. Zvlášť když padli do oka americkým čtenářům. Po pustinách divokého Elnealu tedy čeká seržanta Braggse a už-ne-nováčka Deana planeta jihoamerického temperamentu, všemocných oligarchů a jejich potyček s partyzánskými bandami. Nenechme se mýlit tím poklidným názvem – Wanderjahr.

Novou sérii Skineři spisovatele Marcuse Pelegrima přináší do českých luhů a hájů nakladatelství Fantom Print. První z prozatím pěti napsaných dílů na své obálce nese o pozornost se hlasitě dožadující název Krvavá čepel.

Příjemně modrá obálka s mechanickým drakem, dvě ženské autorky a příslib válečné fantasy „téměř bez žen“. Ale co ten název? Naznačuje snad, co bude člověk u čtení zoufale vykřikovat? No…

Lanik Mueller měl všechno. Krásnou snoubenku, vážnost, nástupnictví na dosah a nedokonalým se mohl jen smát. Jenže pak najednou o vše přišel, a to kvůli zradě svého vlastního těla.

Daniel Kalandra, dříve pašerák, dnes voják ve službách vznešeného cara, se vrací, aby opět nakopal zadek Alláhovým posluhovačům.

V brzké době po sobě vyšly dvě výborné zahraniční scifi sbírky, které si do značné míry konkurují. První z nich, Luminous od Grega Egana, jsme probírali na Fantasy Planet před nedávnem. Na Příběhy vašeho života Teda Chianga se podíváme nyní.

Upíři. Už zase. Tentokráte se za nimi vydáme do Ruska a na Kubu. Že se při tom bude pouštět žilou, je jasné již podle názvu. Hlavním hrdinou je totiž zabiják. Zabiják upírů.

Za příběhem Harryho Pottera se zavřely dveře a kina a diváci čekají na nového hrdinu. Jeden adept už se tu objevil. Trochu zarostlejší a agresivnější, ale o to žádanější…

Každý si někdy hrál na vojáčky. A kdo si to nedokáže přiznat, hraje si na ně pořád. Takhle to sice Sigmund Freud neřekl, ale tato parafráze sedí na První v boji dokonale. Jsou totiž příběhem o válečné hře. Sice poutavě podané a místy drastické, ale jeden přece jen občas čeká, kdy to ty kluky přestane bavit, nebo na ně vlítne zuřící sousedka se smetákem, aby přestali dělat kravál.

Je málo autorů, kteří dokáží čtenáři zamotat hlavu tak jako Greg Egan. Australský autor se zatím u nás příliš neprosadil, ale šancí k tomu dostal dost. Čtyři romány a povídková sbírka Axiomat nijak zvlášť většinové čtenářstvo neuchvátily. Možná neměl Egan štěstí na nakladatele a možná svým zaměřením tu prostě pro něj není dost velká cílová skupina. Autor totiž píše hard scifi, před kterou by se dalo ještě napsat „ultra“, a neodpouští čtenářovi nevědomost vědeckých termínů, o nepozornosti ani nemluvě. K nové sbírce Luminous tak přistupujte odpočatí a s bystrou myslí.

Henry Kuttner sice není nejuznávanějším a nejslavnějším klasikem fantastiky, jeho knihy však za pozornost stojí. Zvlášť když se autor rozhodne provětrat začpělé a nevelké pole humorné scifi. Málokdy se člověk dokáže od srdce zasmát. Ještě méně se tak stává při četbě knihy. Takže otevřeme stránky tohoto titulu a nechme se překvapit, zda se to tentokrát podaří.

V srpnovém čísle XB-1 se můžete těšit na práce hned tří zahraničních autorů, z nichž dva u nás mají vybudované docela slušné jméno. Najdete ve všech dobrých trafikách.

Martin D. Antonín se dal na vaření. Nejprve čtenářům naservíroval kvalitní hovězí a teď podává desert. Na menu dne jsou Andělské rakvičky uvařené podle původního receptu – divoké, bláznivé a humorné. Před četbou je třeba řádně vyhládnout, protože tato kniha je megaporce textu ke strávení.

Představte si planetu (jmenuje se třeba Kalgaš) se šesti slunci, kde je každý den, každou hodinu a minutu nějaké či nějaká na obloze. A pak, jednou za čas, tedy přesně za dva tisíce čtyřicet devět let, je na obloze jen jedno a to je ještě překryto drzým a do té doby neviditelným tělesem tak, že nastane absolutní zatmění. Co to znamená pro civilizaci, která nezná tmu a pouhá patnáctiminutová jízda temným tunelem dokáže jejím příslušníkům buď vážně psychicky uškodit, nebo je dokonce i zabít? Samozřejmě, že totální katastrofu.

Loki, král a patron podvodníků a zrádců, lstivý bůh falše, se ve svém životě drží jediného pravidla: přežít. Tato vlastnost z něho nakonec učiní „posledního“ (byl pouze adoptovaným Ódinovým synem) z majestátného rodu Ásů, pánů kdysi bájné Valhaly. Loki má totiž čich na vítěznou stranu, a protože se neštítí změnit barvu dresu, včas se přidá pod Andělský prapor, drtící všechny světové mytologie a démony pekelné ve jménu svého boha taktikou najdi a znič.

Nepopiratelný úspěch knihy Žáby v mlíku, pojednávající o alternativní historii událostí okolo klíčového roku 1938, si vynutil pokračování. Objemný druhý díl „žabího cyklu“ nese název Žába a škorpion. Na rozdíl od Žab v mlíku, které autor označuje za mystifikaci, nese Žába a škorpion podtitul Fantazie o jiné II. světové válce. Zatímco v Žábách byla popsána reálná historie, která se v jednom klíčovém bodě od naší reality oddělila a pokračovala paralelní cestou, Žába a škorpion je čirá fantazie, popisující logický vývoj dějin po válce, ke které ve skutečnosti nedošlo.

Dalo by se říct, že srpnová Pevnost je legendární. Proč? No přece Harry, ne? Avšak nejen on, ale třeba i zásoba povídek na letní deštivé dny.

Letní měsíce jsou prý obdobím knižního sucha. V mnoha ohledech to asi platí a mnozí z nás se vrhají s nadšením lovců, archeologů i čirých voyeristů na haldy trháků, které nebylo možné přečíst kvůli škole, zaměstnání, onemocnění domácího mazlíčka nebo „jejich“ spiknutí… A najednou hrozí, že nám uniknou malé radosti. Knihy, kterou asi ve výročních žebříčcích a zprávách o předání cen nealezneme, ale které minout by přesto byla škoda…

Bratři Leandrosovi jsou zpátky. Ve čtvrté části oblíbené knižní série se vracejí hrdinové známí, neznámí, údajně mrtví, monstra, zrůdy z pověstí a mnozí efektové, až z toho člověku jde hlava kolem. Jedno vím jistě: kdyby mě Kal s Nikem potkali naživo, ani nepoznám, co mě zabilo. Já se totiž netajím s tím, že mě hrozně baví, když ti dva mají trable. A čím hůř pro ně, tím líp pro mě.

Už je tady John Taylor, který se na Noční straně dokáže postavit prastarým démonům a ledabyle si při tom oprášit rukáv svého bílého trenčkotu. Také Eddie Drood se určitě nezalekne něčeho nadpřirozeného a klidně se vrhne doprostřed rvačky mezi trollem a upírem, jen aby uchránil řád světa. Je vůbec zapotřebí dalších hrdinů střežících náš klidný spánek? Inu… Simon R. Green si to myslí, a proto rozjíždí novou sérii, která je tematicky paralelní k Noční Straně a Tajným dějinám.

Druhý díl série o Pánech parchantech na sebe nenechal zas tak dlouho čekat. Jako u předchozí části se můžeme těšit na kvalitně provedenou knihu s působivou obálkou. Jako vždy záleží ovšem na tom, co nakonec čtenář nalezne uvnitř, a o tom budou hovořit následující řádky.