|
Počáteční souhlásky slov procházejí v sindarštině často určitými změnami, takže stejné slovo se může vyskytovat v různých tvarech (slova začínající na samohlásku těmto změnám nepodléhají). Tyto souhláskové změny nazýváme mutace, které dále dělíme na podskupiny (měkké mutace, nosové mutace atd.). Porovnejme dvě různá slova: saew "jed" a haew "zvyk". Podle jednoho z pravidel mutací se s mění na h. Jedním z impulsů k mutaci je určitý člen i, takže pokud jej dáme před saew, abychom dostali výraz "ten jed", výsledkem nebude *i saew, nýbrž i haew. To však může vést k nedorozumění, pokud člověk neovládá problematiku mutací souhlásek v sindarštině, protože si jednoduše může myslet, že i haew znamená "ten zvyk", když si haew vyhledá ve slovníku. Podle stejného pravidla se h mění na ch, a proto z haew "zvyk" po přidání určitého členu vznikne *i chaew "ten zvyk" a slova tudíž zůstanou odlišná. Nicméně faktem zůstává, že ten, kdo nezná pravidla souhláskových mutací, může mít ve správném výkladu slov zmateh. Je velice snadné představit si naivního studenta, který najde v textu kombinaci i haew, podívá se do slovníku, aby našel význam haew místo saew, a nedorozumění je na světě. Pak si nesprávně odvodí, že i haew znamená "ten zvyk" místo "ten jed", protože jej nenapadne, že haew je pouze zmutovaný tvar, který vzniká ze slova saew, pokud je ve větě nebo výrazu v určitém postavení. Je vcelku nemožné správně používat slovník sindarských slov, pokud nerozumíte pravidlům mutací, v některých případech je slovník úplně zavádějící.
Pokusíme se vám vysvětlit různé mutace jako takové i to, jak probíhají. Množství doložených příkladů mutací je momentálně nedostatečné, proto se budeme muset v mnohých případech vrátit k našemu obecnému chápání sindarské fonologie, abychom tyto nedostatky vyvážili. Následující přehled je výsledkem důkladné analýzy (kterou sestavil prvotřídní sindarista David Salo), ale v budoucích publikacích se možná prokáže, že je v některých ohledech nesprávná. Nejpoužívanější mutace (měkká a nosová) jsou však podloženy množstvím příkladů, takže pravidla se dají s určitou jistotou odvodit.
- Měkká mutace
- Nosová mutace
- Smíšená mutace
- Potlačená mutace
- Nestálá mutace
- Zvláštní případy − vývoj nasalizovaných hlásek
- Souhrn
I. Měkká mutace (Soft mutation)
Nejběžnější mutace, také se jí říká změkčení (= angl. lenition "zjemnění, změkčení"). Jméno mutace naznačuje, že touto mutací se "těžké" nebo neznělé hlásky jako p nebo t "změkčují" na znělé b, d. Původní b, d se mutací stávají dyšnými hláskami v, dh. Dříve, než se budeme podrobně zabývat tím, kde se měkké mutace vyskytují, vysvětlíme si, co vyvolávají. Můžeme však zmínit, že změkčení se typicky objevují po partikulích (členech, předložkách) končících na samohlásku, pokud stojí přímo před daným slovem a jsou s ním úzce spojeny, jako např. určitý člen i. Tolkien komentuje změkčení c na g v Dopisech:279 a poznamenává, že se používá "po úzce spjatých partikulích (jako je člen)". Fonologické pozadí tohoto fenoménu není tak těžké pochopit. Když se sindarština vyvíjela, mnoho souhlásek následujících po samohláskách se změnilo, například z c se stalo g a z t zase d (srovnejte sindarské adar "otec" s původním kwenijským atar). Předložky a členy (jedny z partikulí) stojící těsně před mutovaným slovem se s ním spojily tak úzce, že z toho nakonec vznikla složenina. Proto pokud se např. tâl "noha" vyskytne ve výrazu i tâl "ta noha", projde stejnou mutací, jakou se z atar stalo adar. Před t je samohláska, takže se t mění na d, a proto zatímco "noha" je tâl, tak "ta noha" je i dâl (více viz LR:298). Různých příkladů měkkých mutací je více. Při vysvětlování samotných mutací budeme uvádět příklady změn, které nastávají po určitém členu i.
Měkké mutace mění dyšné souhlásky p, t, c na znělé b, d, g; původní b, d se mění na v, dh, zatímco g se po mutaci ztratí úplně. (Je třeba dodat, že zde uvedené mutace souhlásek b, d, g platí pouze v případě, že tyto hlásky jsou odvozené z původních b, d, g. Sindarské počáteční souhlásky b, d, g mohou být také odvozeny z mb, nd, ñg, a v těchto případech se zmutované tvary liší. Podrobněji viz níže, část "Vývoj nasalizovaných hlásek".)
pân "prkno" > i bân "to prkno"
caw "vrchol" > i gaw "ten vrchol"
tâl "noha" > i dâl "ta noha"
bess "žena" > i vess "ta žena"
daw "smutek, tma" > i dhaw "ten smutek, ta tma"
gaw "prázdnota" > i 'aw "ta prázdnota"
Poznámka: G se původně měnilo na gh, ale tato hláska se později vytratila (i ghaw se změnilo na i 'aw). K vysvětlení, jak g zmizelo, by možná postačil apostrof ', který zůstal místo souhlásky, ale Tolkienovy spisy jsou rozporuplné. V UT:390 je Curunír 'Lân pro "Saruman Bílý", kde apostrof jasně naznačuje, že druhé slovo (přídavné jméno "bílý") je glân před mutací. Nebo také galadh "strom" > i 'aladh "ten strom" v LR:298 (kde je psáno galað, i·'alað). Ale v Silmarillionu jsou uvedena jména jako Ered Wethrin "Stínové hory", kde wethrin je zmutovaný tvar slova gwethrin, množného čísla přídavného jména gwathren "stinný, stínový, temný" (porovnejte s gwath "stín", LR:396 s.v. WATH). Možná, že byl tvar Ered 'Wethrin někde napsán v tengwar, Tolkien totiž někdy ve svých příbězích apostrof u jmen vynechával.
Tyto hlásky očividně procházejí tou samou mutací, pokud jsou částí skupiny:
blabed "mávání" > i vlabed "to mávání"
brôg "medvěd" > i vrôg "ten medvěd"
claur "záře, jas" > i glaur "ta záře, ten jas"
crist "sekyra" (meč) > i grist "ta sekyra"
dring "kladivo" > i dhring "to kladivo"
gloss "sníh" > i 'loss "ten sníh"
grond "klu" > i 'rond "ten klub"
gwath "stín" > i 'wath "ten stín"
prestanneth "rozrušení" > i brestanneth "to rozrušení"
trenarn "příběh" > i drenarn "ten příběh"
Hlásky h, s a m přecházejí v ch, h a v:
hammad "oblečení" > i chammad "to oblečení"
salph "polévka" > i halph "ta polévka"
mellon "přítel" > i vellon "ten přítel" (také psáno jako i mhellon)
Ještě se dozvíte, že b a m mohou mutací přejít do v. Někdy může dojít k tomu, že věta má dvojí smysl. Porovnejte dvě přídavná jména bell "silný" a mell "drahý"; až z kontextu vyplyne, zda i vess vell znamená "ta silná žena" nebo "ta drahá žena". (V sindarštině obvykle přídavné jméno stojí až za podstatným jménem, které rozvíjí, a v této pozici podléhá mutaci.) M, které vznikne mutací, se někdy vyskytuje jako mh (jako v Dopisu od krále, SD:128-9: e aníra ennas suilannad mhellyn în, "[on] si přeje pozdravit tam své přátele"). Zdá se, že v sindarštině Třetího věku se toto mh vyslovovalo úplně stejně jako v, i když rozdíl mezi nimi stále zůstal v písmu tengwar. Mh bylo dříve očividně nosovou obdobou v a také se mu říká "spiranta m". Porovnejte s vyprávěním o runách v LotRu Dodatek E: "(Archaická) sindarština potřebovala znak pro spirantu m (nebo nosovku v)."
Hláska hw (neznělé w, jako anglické wh, které se stále v žargonu odlišuje od w) se pravděpodobně přeměnila na chw:
hwest "vánek" > i chwest "ten vánek"
(Jak je uvedeno v Etymologiích, "noldorština" používala hlásku chw všude, i když slovo nepodléhalo mutaci, ale Tolkien to potom zřejmě přepracoval.)
Neznělé spiranty f, th, nosovka n a likvidy r, l měkké mutaci nepodléhají:
fend "hranice" > i fend "ta hranice"
thond "kořen" > i thond "ten kořen"
nath "pavučina" > i nath "ta pavučina"
rem "síť" > i rem "ta síť"
lam "jazyk" > i lam "ten jazyk"
Chování neznělých likvid rh, lh při změně není moc jasné. V dřívější verzi tohoto článku jsme zastávali názor, že se mění na normální znělé r, l. Náš předpoklad byl založen hlavně na příkladu rhass "sráz", se členem i rass (LR:363 heslo KHARÁS). Toto slovo je však spíše "noldorské" než sindarské. Jedna ze změn, které Tolkien provedl, když převáděl "noldorštinu" na sindarštinu, ovlivnila hlásky rh, lh. V"noldorštině" byly odvozeny z normálních r, l prvotního jazyka, kde se tyto hlásky zprvu objevovaly. Tolkien se nicméně později rozhodl, že původní počáteční souhlásky r, l zůstanou v sindarštině nezměněné a z původního slova lambâ "jazyk" vznikne sindarské lam (WJ:394; porovnejte s dřívějším slovem v "noldorštině": lham, LR:367 s.v. LAB). Dvojhlásky rh, lh se ojediněle ještě v sindarštině objevují, ale tady jsou odvozovány z dvojhlásek sr-, sl- (např. srawê > sindarské rhaw, MR:350), ne z jednoduchých r-, l-. Pokud se snažíme odhadnout, jak se rh, lh chovají při mutaci, musíme toto odvozování brát v potaz. Měkká mutace je v zásadě jev, jak se určité souhlásky mění po samohláskách.
Prostřední původní sr, sl přešly v thr, thl, např. "noldorské" lhathron "posluchač, naslouchač" (sindarské lathron?) bylo původně la(n)sro-ndo (LR:368 h. LAS2). Takže toto může také měkkou mutací dvojhlásek rh-, lh- vzniknout, i když nám chybí příklady:
rhaw "blesk" > i thraw "ten blesk" (původně *i srawê)
lhûg "drak" > i thlûg "ten drak" (původně *i slôkê)
Užití měkké mutace: Její použití je široké. Nastává po partikulích (určitý člen i je pouze jedním z příkladů), předložkách a předponách. Většinou se jedná o partikule, které buď končí nebo končily na samohlásku. Předložka jako např. na "k" způsobuje tu samou mutaci jako i, např. na venn "k člověku, muži" (nezmutované benn). Ve zpěvu Elbereth (A Elbereth Gilthoniel) je výraz na-chaered "do velké dálky" (překlad do angl. viz RGEO:72), z haered "velká dálka" se mutací stává chaered. (Srovnejte haered jako nezměněné slovo se jménem Haerast "Daleký břeh", které je v indexu Silmarillionu pod jménem Nevrast, což znamená "Bližší břeh".)
Víme nebo předpokládáme, že měkká mutace probíhá po následujících partikulích a/nebo předponách:
- předpona a předložka (?) ab "po, před, později" (tato předložka měla původně tvar apa, jako v kwenijštině)
- předložka adel "před, za (čím) " (ve staré sindarštině to bylo pravděpodobně slovo *atele)
- předložka a předpona am "na, nad, přes" (kwenijské amba); doložený příklad měkké mutace: ambenn "na kopci, na svahu" (am + změkčený tvar slova pend, penn "svah")
- předpona ath- "po obou stranách, na druhé straně" (dříve *attha)
- předpona athra- "přes" (např. slovo athrabeth "debata, rozhovor", kde beth je změkčený tvar slova peth "slovo")
- předložka be "vzhledem k" (možná také "jako, stejně jako", protože to odpovídá kwenijskému ve)
- příslovce/předpona dad "dolů" (např. dadbenn "ze svahu, z kopce", kde je dad + změkčený tvar slova pend, penn "svah, kopec")
- předložka di "pod, vespod"
- předpona go-, gwa- "spolu" (možná také slouží jako samostatná předložka "s")
- předložka na "k, směrem k; u; z; s, vedle"
- předložka nu (no) "pod"
- předložka trî "skrz, přes" a odpovídající předpona tre-
- záporný činitel ú-, u- "ne" nebo "bez", používá se jako předpona, např. ú-chebin *"nechovám" v Gilraenině linnodu (srovnejte s původním hebin "chovám"). Také slovo ubed "odmítnutí, zapření" (u + ped, později heslo slovesa "říci", odtud ubed = "neříkaje").
Věta guren bêd enni "moje srdce mi říká" (VT41:11) obsahuje změkčený tvar slovesa pêd "říká". Tento příklad naznačuje, že je sloveso následující hned za podmětem změkčováno. K mutaci nedochází, pokud sloveso stojí před podmětem, jako je tomu ve větě tôl acharn "pomsta přichází" nebo doslova *"přichází pomsta" (WJ:254; tôl se zde nezměkčuje na dôl). Někdo je k pravidlu změkčování slovesa, které následuje hned za podmětem, skeptický. Byl nám předložen příklad, kde je v jedné verzi tzv. Turinova příběhu formulace Rían pent *"Rían řekl"; zde sloveso pent "řekl" není změkčováno (na bent), i když stojí těsně za podmětem. Tolkien zcela jistě v průběhu let s různými variantami experimentoval, nebo je možné, že ve výrazu guren bêd enni mění pêd na změkčený tvar bêd nějaký jiný element. Téměř jisté ale je, že sloveso se nemění, když nestojí ihned za podmětem, jak to vyplývá z nápisů na Bráně do Morie: Celebrimbor o Eregion teithant [ne: deithant] i thiw hin "Celebrimbor z Cesmínie vyryl tyto znaky". Možná je to přívlastkem o Eregion "z Cesmínie", který stojí mezi podmětem a slovesem, možná ne. Bylo by jistě zajímavé vědět, zda by bylo "Celebrimbor vyryl" přeloženo jako Celebrimbor deithant nebo Celebrimbor teithant − nebo je možné říci oboje.
V sindarštině jsou přídavná jména (včetně příčestí) následující po podstatném jménu, které rozvíjejí, většinou změkčována. Tento slovosled je v sindarštině běžný (stejně jako ve francouzštině), říká se "Ostrov zelený", Tol Galen, místo "Zelený ostrov". Galen je změkčená forma slova calen "zelený". Podobný příklad je jméno Pinnath Gelin "Zelené hřebeny" doslova "Hřebeny zelené", kde gelin je zmutované celin, množné číslo od calen (shoda v čísle s "hřebeny"). Jméno Talath Dirnen "Střežená pláň" ("Pláň střežená") obsahuje změkčený tvar přídavného jména tirnen "hlídaná, střežená" (viz sloveso tir- "hledět, střežit"). Z eryn "hvozd" + morn "temný" vznikne Eryn Vorn "Temný hvozd" (UT:436, 262). V Dor Dhínen "Tichá země" ("Země tichá") je změkčený tvar dínen "tichý" (WJ:333, 338). Je však několik málo doložených příkladů, kde měkká mutace neprobíhá, i když by podle pravidel měla. Právě jméno Dor Dhínen se v mnohých textech objevuje jako Dor Dínen (také v Silmarillionu). Z LotRa uveďme příklad Rath Dínen neboli "Tichá ulice" v Minas Tirith; byli bychom očekávali překlad *Rath Dhínen. (Nicméně použití spojení Barad-dûr namísto *Barad-dhûr pro "Věž temná" by se dalo vysvětlit tím, že použitá slova jsou v podstatě složenina, jak naznačuje pomlčka − druhá část složeniny je také často mutována, viz níže.) Případy, kdy se místo dh objevuje d, by se daly vysvětlit tak, že se Tolkien zkrátka přepsal, protože někdy nahrazoval d za dh, protože se mu dvojhláska zdála poněkud "neforemná" (UT:267). Nemůžeme však jednoduše vysvětlit případy jako Cú Beleg místo *Cú Veleg pro "Velký luk" (beleg "velký"; "velký luk" z písně Laer Cú Beleg neboli "Písně o velkém luku", která je zmíněna v Silmarillionu, kapitole 21). Dalším příkladem je jméno Nan Tathren, "Vrbové údolí" doslovně "Údolí vrbové"; očekávali bychom *Nan Dathren. Musíme zkrátka předpokládat, že za nesrovnalosti může několik druhů dialektů sindarštiny; pravidlo, kde se změkčuje a kde ne, se používá zřejmě dialekt od dialektu. (Lidem, kteří se zabývají sindarštinou, bych doporučoval přídavná jména změkčovat, protože to je hlavní pravidlo.)
Když je slovo částí složeniny a stojí na druhém místě, často podléhá změnám podobným měkké mutaci. Tolkien napsal (v Dopisech:279) že "počáteční souhlásky slov použitých ve složeninách" jsou změkčovány (jako příklad uvedl Gil-galad, což znamená *Gil-calad "Zářící hvězda"; nezměněné calad "světlo" v UT:65 − další vysvětlení slova galad je popsáno v PM:347). V RGEO:73 se Tolkien zmiňuje o "změně sindarského středního t > d": ve zpěvu Elbereth máme palan-díriel pro *palan-tíriel "dalekozraký" (srovnejte se slovesem tir- "hledět, vidět, střežit").
Mezi další příklady patří např. Calenhad "Zelené místo" (calen "zelený" + sad "místo, bod", UT:425), Elvellyn "Přátelé elfů" (El = zkrácený tvar výrazu pro "elf" + mellyn "přátelé", WJ:412) nebo Nindalf "Mokřad" (slovo skládající se z nîn "mokrý" a talf "plošina", viz A Tolkien Compass str. 195). Ti, kdo neznají pravidla mutací, si myslí, že jméno Gildor znamená "Země plná hvězd", tedy že poslední část je stejná jako u jiných jmen zemí: Gondor, Mordor atd., ale "Země plná hvězd" nezní moc jako jméno pro člověka. Druhá část slova Gildor znamená vlastně taur "král, pán" a je spojená se shodným přídavným jménem "ušlechtilý, vznešený". Ve slovu Gildor se z t stává mutací d, a nepřízvučné au se mění na o. Jméno spíše znamená "Pán země".
¤ Gil = "hvězda" + dor = "ušlechtilý" se má rovnat *"Pán země"????? ¤
Záporné příslovce avo, které se používá se slovesem v rozkazovacím způsobu pro vyjádření záporného příkazu, vyvolá měkkou mutaci slovesa: caro! "udělej (to)!", ale avo garo! "nedělej (to)!" Avo se může také použít ve zkrácené formě jako předpona av-, se stejnou funkcí jako předložka: avgaro znamená to samé jako avo garo. Viz WJ:371.
Pokud je podstatné jméno předmětem slovesa, je také měněno, i když před ním nestojí člen, který by jej ovlivnil. Proto má sindarština jistý druh akuzativu (4.pádu). Všimněte si jedné věty z Dopisu od krále: ennas aníra i aran...suilannad mhellyn în, "král tam chce...pozdravit své přátele", kde je mhellyn změkčenou formou slova mellyn "přátelé" (a další možná podoba slova vellyn jako v Elvellyn "Přátelé elfů" viz výše). Slovo "přátele" je změkčováno, protože plní funkci předmětu slovesa "pozdravit". To vede k zamyšlení, zda právě díky neprovedené změně ve slově mellon Gandalf špatně rozuměl nápisu na Bráně do Morie: Pedo mellon a minno, "řekni ‚přítel‘ a vejdi". Gandalf nejprve myslel, že nápis znamená "mluv, příteli, a vejdi". Správně by mellon mělo být změkčeno coby předmět slovesa pedo "mluv" (*pedo vellon), ale ti, kdo nápis vytvářeli, očividně ignorovali běžná pravidla mutací a uvedli mellon v přesně tom tvaru, který měl být vysloven pro otevření brány. (Samozřejmě nevíme, jak přesně toto "kouzlo" nebo para-technologický mechanismus před branou fungoval, ale zřejmě muselo jít o nějakou "umělou inteligenci", která reagovala pouze na zvukovou sekvenci M-E-L-L-O-N.) Nebo to možná bylo tím, že Gandalf zprvu nepochopil, že mellon je předmětem, který se váže na pedo "řekni, mluv", a považoval jej za vokativ (oslovení): "Mluv, ó příteli!" Je ale také možné, že sindarská podoba nápisu vůbec nebrala mutaci m na mh/v v potaz, ale existuje varianta nápisu na Bráně do Morie v písmu tengwar, kde stojí pedo mhellon místo pedo mellon. (Viz J. R. R. Tolkien: Artist & Illustrator, str. 158.)
Dříve jsme si mysleli, že spojka a "a" také vyvolává měkkou mutaci (tento názor jsme také vyjádřili v některé z předchozích verzí tohoto článku). Svoji domněnku jsme založili na výrazu Daur a Berhael "Frodo a Samvěd" v LotRu3/VI kap. 4: Berhael "Samvěd" by mělo správně odpovídat změkčenému tvaru jména Perhael a z toho jsme si zbrkle odvodili, že změnu vyvolala spojka a. V nápisu na Bráně do Morie je však také a minno, ne **a vinno, pro "a vejdi". To, že se mellon "přítel" nemění na vellon v tom samém nápisu, vede k přesvědčení, že nápis je ve formě sindarštiny, která nepoužívá změkčení m > v. Jak jsme však již výše zmínili, všechny alternativní podoby nápisu jsou uvedeny v J. R. R. Tolkien: Artist & Illustrator str. 158. Tam je slovo mellon změkčeno (mhellon/vellon) − ale slovo minno, které následuje po spojce, není změkčeno, což vyvrací teorii změkčení počátečních písmen po spojce a "a". Proč je tedy Perhael změkčeno? Odpovědí na otázku je kontext. Celá věta zní: Daur a Berhael, Conin en Annûn, eglerio! Podle Dopisů:308 to znamená "Frodo a Sam, princové Západu, velebte (je)!" Zájmeno "je" v této sindarské větě v podstatě není, jak naznačuje závorka. Předmět slovesa eglerio "velebte" je samozřejmě "Frodo a Sam", a tato jména jsou coby předmět slovesa změkčeny. Věta byla jednoduše předělána z původního *eglerio Daur a Berhael, Conin en Annûn "velebte Froda a Sama, hrdiny Západu". Perhael proto není jediné jméno, které je změkčeno (na Berhael); musíme si uvědomit, že Daur je také změkčený tvar jména Taur. (Vzhledem k LR:389 heslo TÂ, TA3 měla "noldorština"/sindarština přídavné jméno taur "ušlechtilý, vznešený", které se používalo ve "starodávných názvech"; toto čestné druhé jméno by se na Froda přesně hodilo.) − Jak příklad Daur a Berhael, Conin en Annûn "Frodo a Sam, hrdinové Západu" ukazuje, ke změkčení nedochází v případě, že druhá část věty je přístavkem. Hlavní slova Taur a Perhael jsou změkčena − ale výraz Conin en Annûn "hrdinové Západu", který spojení Daur a Berhael pouze rozvíjejí, se nezměkčuje (proto ne "Gonin en Annûn"). Dalším příkladem je i Cherdir Perhael, Condir "Pán Samvěd, starosta" z Dopisu od krále: Herdir "pán" je změněno kvůli určitému členu (i když by toto slovo bylo měněno i bez členu, protože tento výraz je zároveň předmětem), ale jméno Perhael "Samvěd" a jeho titul Condir nepodléhají měkké mutaci, protože pouze rozvíjejí Herdir (proto ne "i Cherdir Berhael, Gondir"). Takže pravidlo zní, že pokud po sobě následuje několik slov, z nichž některé jsou pouze přívlastkem (přístavkem), změkčováno je pouze to první, tzn. samotný předmět, ne jeho přívlastky (a to pravděpodobně platí pro všechny mutace).
POZNÁMKA: Tolkien neustále přepracovával pravidla měkkých mutací. Zde je pro zajímavost jeden příklad staré verze mutace. Jak jsme již napsali výše, druhý pád (genitiv) může být vyjádřen pořadím slov: Ennyn Durin Aran Moria, "Dveře Durina, Pána Morie". Podle pravidla, které Tolkien později zamítl, se v takovém výrazu druhé podstatné jméno mění. Z toho důvodu měl první návrh nápisu na Bráně do Morie podobu Ennyn Dhurin Aran Voria, kde Durin a Moria byly změkčeny. Porovnejte s některými genitivními výrazy z Etymologií, LR:369: Ar Vanwë, Ar Velegol, Ar Uiar pro "Den Manwëho", "Den Belegola (Aulëho)", "Den Guiara (Ulma)" (b a m se mění na v, a g se vytrácí). Po opravě by podle všeho měly výrazy tvar *Ar Manwë, *Ar Belegol, *Ar Guiar.
II. Nosové mutace (Nasal mutation)
I když to zní jako název nějakého hororu (nebo jako něco z Pinocchia), jedná se o další důležitou část sindarské fonologie. Stejně jako i, tvar jednotného čísla určitého členu způsobuje měkké mutace, tvar množného čísla určitého členu in vyvolává nosové mutace: Tolkien doslova uvedl, že "nosové mutace…. nastávají po plurálovém členu in: i thîw, i Pheriannath" (Dopisy:427). Mezi další partikule, které vyvolávají nosové mutace, patří předložka a předpona an "pro, k (spojená se 3.pádem)" a předložka dan "proti", také užívána jako předpona "re-".
Příklady, které Tolkien uvedl v Dopisech:427 (viz výše), thîw a i Pheriannath, pochází z nápisu na Bráně do Morie a z pochvaly, které se Těm, kdo nesli prsten, dostalo na Kosatcových polích. V kostře je i thiw hin pro "tyto znaky" doslova "ty znaky tyto" (Zkrácení thîw na thiw má pravděpodobně co dočinění s následujícím hin "tyto", čímž se tady nemusíme zabývat.) Frodo a Sam byli pochváleni slovy aglar 'ni Pheriannath, "sláva půlčíkům" (kde 'ni je zkrácené an i "pro, komu čemu"). Proč je tu ale spojení členu pro jednotné číslo i se slovy v množném čísle, když (jak jsme již dříve uvedli) pro množné číslo má člen tvar in? Jak se zdá, použití thîw (thiw) a Pheriannath pro "písmena" a "půlčíci" namísto tîw a Periannath má na svědomí další odchylka. Tîw a Periannath jsou ale doloženy v samotném LotRu (Dodatek B, chronologie Třetího věku, rok 1050: "První záznamy o Periannath …" − a Dodatek E odkazuje na "Tengwar nebo Tîw, zde přeložené jako 'písmena, písmo' "). Řešení obou problémů spočívá v nosové mutaci: I thîw a i Pheriannath v podstatě znamenají in tîw, in Periannath. V Dopisu od krále je a Pherhael pro "Perhaelovi (Samvědovi), pro Perhaela (Samvěda)", což představuje an "pro; komu, čemu" + Perhael. Kdybychom chtěli říci in cirith = "ty runy", bylo by to i chirth. Tato odchylka se dá snadno vysvětlit pomocí diachronické fonologie. Ve staré sindarštině získávají p, t, k (c) následující po n přídech a mění se na přídechové hlásky ph, th, kh. Porovnejte staré sindarské slovo thintha- "uvadat, hasnout" (LR:392 heslo THIN), které bezpochyby představuje ještě starší podobu slova, *thintâ- s častou slovesnou koncovkou -tâ. Z toho důvodu jsme také psali in tîw > in thîw (kde jsme raději použili th coby aspirované t než spirantu þ). Později se z přídechových (aspirant) hlásek staly dyšné hlásky (spiranty), navíc se k nim připojila předcházející nosovka, čímž ve výsledku úplně zmizela (in tîw > it tîw, i tîw, v latince psáno běžně jako i thîw).
Proto se nosovou mutací z neznělých hlásek p, t, c stávají ph, th, ch. Počáteční skupiny hlásek cl, cr, tr, pr se při nosové mutaci asi chovají stejně jako běžné hlásky (takže pokud chceme spojit slova jako claur "nádhera", crûm "levá ruka", trenarn "účet, prospěch", prestanneth "cit, záliba" s předložkou an "pro, k", výsledkem bude a chlaur, a chrûm, a threnarn, a phrestanneth).
Znělé hlásky b, d, g se v průběhu nosové mutace chovají jinak. Nestávají se z nich spiranty jako je tomu u neznělých hlásek. V tom, jak se chovají, máme však jistý zmatek. V dřívější verzi tohoto článku jsme uváděli názor, že z n + b, d, g vznikne mb, nd, ng. Byli jsme trochu na pochybách, zda je to právě to, co měl Tolkien kdysi na mysli. Více to objasní příklad Cerch iMbelain "Srp Valar" v LR:365 heslo KIRIK, nepochybně cerch "srp" + in plurál členu + Belain "Valar". Tolkien ale později zavrhl tento "noldorský" systém v sindarštině, jak to dokládá jeden příklad. Ve WJ:185 se píše Taur-i-Melegyrn pro "Les velkých stromů", což je očividně taur "les" + in plurál členu + beleg "velký" + yrn "stromy". (Slovo beleg je zařazeno v dodatku Silmarillionu s významem "mohutný".) Tady, jak je vidět, z n + d vznikne samotné n, zatímco z n + g vznikne ng (jedinečná hláska jako v anlg. sing, Tolkienem někdy zapisovaná jako Ñ, bez zřetelného g, jako v angl. finger):
in pl. urč. členu + Dúredhil "Temní elfové" = i Núredhil "ti Temní elfové"
in pl. urč. členu + gelaidh "stromy" = i ngelaidh (také i ñelaidh) "ty stromy"
in pl. urč. členu + beraid "věže" = i meraid "ty věže"
Teoreticky by se měly psát dlouhé nebo dvojité souhlásky (innúredhil, iññelaidh, immeraid), i když se to dá těžko vyslovit. Ale co se týče předložek an "komu/čemu, pro" a dan "proti", které vyvolávají podobné mutace, je dobré (v souladu s Tolkienovými základními pravidly) toto prodloužení vyznačit (i když nám schází sobě podobné příklady):
an + Dúredhel "Temný elf" = an Núredhel (spíše než jednoduché a Núr) "pro Temného elfa"
an + galadh "strom" = an ngaladh "pro strom" (provizorní psaní v latince místo añ ñaladh, ekvivalent toho, jak by se slovo psalo v Tengwar)
an + barad "věž" = am marad "pro věž"
Je nutné odlišovat předložku an od spojky a "a"; snadno může dojít k záměně, když napíšeme a Núredhel, a marad (kde první výraz může být špatně vyložen jako "a [nějaký] Temný elf").
Některé skupiny souhlásek jako dr, gl, gr, gw mutaci nepodléhají. V Dodatku A LotRa se píše Haudh in Gwanûr pro "Mohyla dvojčat" (ne **Haudh i Ngwanûr); nebo také Bar-in-Gwael "Domov/dům racků " (?) v WJ:418 (ne **Bar-i-Ngwael). Takže ze spojení an, dan, in se slovy jako draug "vlk", glân "hranice", grond "klub, hůl" nebo gwêdh "pouto, závazek" vznikne jednoduše dan draug "proti vlkům", dan glân "proti hranici", dan grond "proti holi", dan gwêdh "proti poutu, závazku" (určité plurály in droeg "vlci", in glain "hranice", in grynd "hole", in gwîdh "pouta, závazky"). Srovnejte Tawar-in-Drúedain pro "Les Drúedainů (divokých lidí)" v UT:319; počáteční dr se nemění žádnou zřejmou nosovou mutací, přestože stojí za plurálem určitého členu in. Také zvolání gurth an Glamhoth "smrt Orkům (nebo smrt na Orky)" v UT:39, 54 stojí an "k, na" před slovem začínajícím na gl-. Je však také možné, že se koncové n v dan, an, in vyslovuje jako "ng" (ñ), pokud po nich následuje slovo začínající na skupinu g- a pravděpodobně se to tak píše i v Tengwar.
Skupiny bl, br se mohou změnit na ml, mr, pokud procházejí nosovou mutací, např. an "pro" + brôg = a mrôg (nebo am mrôg) "pro medvěda, medvědovi", určité množné č. i mrýg "ti medvědi". Příklady nemáme, ale podle základních pravidel by to mělo být takto.
Předložka an "k, pro" se po m mění na am, v Dopise od krále stojí am Meril, což je "pro Meril [Růženu]". Dan "proti" se určitě mění na dam ve stejném postavení (dam Meril "proti Meril"). Pokud po množném členu in následuje m, stává se z něj i,; ve WJ:418 je Bar-i-Mýl "Domov/Dům racků" (původně Bar-in-Mýl s intaktou n, změnil sám Tolkien). Příkladem je také výraz Gwaith-i-Mírdain "Klenotnický lid", což jasně znamená … in Mírdain. Před slovy na n se in také zkracuje na i (např. i Negyth pro in Negyth "ti Trpaslíci", WJ:338). Předložky an, dan se před n- nemění.
In se před s také zkracuje na i, jako v Echad i Sedryn "Tábor Věrných" (UT:153). Předložky an "k, pro" a dan "proti" se mění před s na as, das (např. as Silevril "pro silmaril").
Není známo, že by i počáteční písmeno r- způsobovalo nosovou mutaci. V sindarštině Třetího věku vznikla ze spojení n + r skupina dhr (jako v Caradhras = caran "červený" + ras(s) "kužel, roh, trubka"). Takže, řekněme, "proti rohu, kuželu" by bylo dan + rass = dadh rass??? V množném určitém čísle idh rais "ty rohy, kužely" pro in rais? V sindarštině Prvního věku (nebo alespoň v dialektu Doriathu) se ale objevuje jednoduché dan rass, in rais (nebo také jméno Thingolova meče Aranrúth "Králův hněv", ve kterém se doložení změny nr > dhr neobjevilo).
Před l koncová nosovka množného členu in zcela mizí. Porovnejte Dantilais jako název pro Podzim v PM:135; to očividně znamená Dant i Lais "Pád listů" (pro Dant in Lais) napsáno jako jedno slovo coby další možnost. Předložky an, dan se mění na al, dal, pokud stojí před slovem na l-.
Chování neznělých L a R popř. lh, rh můžeme pouze odhadnout. Z an "pro, komu" + lhûg "drak" nebo rhavan "divoký muž" vznikne al 'lûg "pro draka, drakovi", adh 'ravan "pro divokého muže" (nebo s in: i 'lýg pro il 'lýg "ti draci", ale idh 'revain "ti divocí muži"). Apostrof ' vykazuje ztrátu souhlásky s z původních dvojhlásek sl-, sr-, ze kterých vznikly lh-, rh-. Viz níže Smíšená mutace, doložený (??) příklad e- 'Rach.
Nosovou mutací se h mění na ch, jako je tomu v Narn i Chîn Húrin "Příběh Húrinových dětí", kde i Chîn představuje in Hîn (srovnejte hên "dítě", hîn "děti"). Je nutno podotknout, že tvar Narn i Hîn Húrin, který se objevuje v UT, je nesprávný. V LR:322 se Christopher Tolkien přiznává, že "Narn i Chîn Húrin … je jediný správný tvar, který jsem ale sám změnil na Narn i Hîn Húrin (protože jsem nechtěl, aby se Chîn vyslovovalo jako novoanglické chin)." (Př. MR:373). Když se h mění na ch, předložky an, dan se mohou psát jako a, da (a chên "dítěti, pro dítě", da chên "proti dítěti" - ach chên, dach chên by také bylo správně, žádné původní sindarské slovo nezačíná na ch, takže se vyhneme záměně s a hên "a dítě").
Nosová mutace hw probíhá stejně (hypoteticky) jako u lh, rh, např. an "pro" + hwest "vánek" > a 'west "pro vánek".
Hlásky th, f podle všeho žádné mutaci nepodléhají. Množný člen in + thynd "kořeny" dají dohromady asi i thynd; co se týče předložek an a dan, máme příklad ath thond "kořenu, pro kořen", dath thond "proti kořenu" nebo se dá jednoduše napsat a thond (a riskovat záměnu za "a kořen"), da thond. Stejně tak se in před f mění na i (př. i-Fennyr pro in-Fennyr v LR:387 h. SPAN). An, dan se mohou před f změnit také na af, daf; v tomto případě se koncové f vyslovuje spíše [f] než [v], i když je to v rozporu s Tolkienovými pravidly výslovnosti. Porovnejte jeho použití slova ef, změněného tvaru slova ed "(ven) z", které stojí před slovy na f-; viz níže Smíšená mutace.
III. Smíšená mutace (Mixed mutation)
"Smíšená mutace" není Tolkienem vymyšlený a používaný název. Ve veškerém vydaném materiálu není na tuto mutaci žádný odkaz; její existenci vyvozujeme pouze na základě některých textů. Někdy se podobá měkké, někdy nosové mutaci, a z historického hlediska působí pravděpodobně obě mutace dohromady - proto ji můžeme nazývat "smíšená" (ale někdy se liší jak od měkké, tak od nosové mutace!).
V Dopise od krále najdeme pouze tři tyto změny, zato ale v jedné větě: erin dolothen Ethuil, egor ben genediad Drannail erin Gwirith edwen "osmého [dne] jara nebo, podle počítání v Kraji, druhého [dne] dubna". Zde jsou tři příklady předložek, které se slučují s určitým množným členem -(i)n: dvakrát erin "na ten [den]" (or "na" + in "ten" > zmutované örin > později erin) -- v češtině "toho [dne]" -- plus ben, zde přeloženo jako "podle" (be "podle, vzhledem", slovo jednoznačně příbuzné s kwenijským ve "jako"; odtud ben genediad Drannail "podle počítání v Kraji"). Další předložky, které se slučují se členem do tvaru -in nebo -n, jako v nan "k tomu, té", uin "od/z toho/té" a asi také 'nin "k tomu/té, pro toho/tu", podléhají stejné mutaci (alespoň v jednotném čísle, v množném čísle nastává zase nosová mutace, př. 'ni Pheriannath "těm půlčíkům" pro 'nin [=an in] Periannath). Ale o jaké mutaci tady hovoříme?
S ohledem na -n bychom očekávali něco jako nosovou mutaci, ale věta z Dopisu od krále tuto domněnku vyvrací: viz výrazy erin dolothen "osmého [dne]", ben genediad "podle počítání", erin Gwirith edwen "druhého dubna" (doslova "dubna druhého"). Původní tvar dolothen "osmého" je tolothen (viz toloth "osm", LR:394 heslo TOL1-OTH/OT). Zde se neobjevuje nosová mutace (**eri[n] tholothen), ale spíše změna t > d, což spíše odpovídá měkké mutaci. Ale měkkou mutací by se vypustilo g. Navíc genediad "počítání" a Gwirith "duben" se po ben, erin nemění. (Víme, že původní tvary by také začínaly na g-; porovnejte genediad se slovesem gonod- "počítat" v LR:378 kmen NOT, název měsíce Gwirith je zmíněn v Dodatku D LotRa.) Žádné výrazy jako **erin 'enediad, **erin 'Wirith, kde by proběhla měkká mutace, zde nejsou.
Jednotný genitivní člen e, en "toho" (2.pád, angl. "of") je podle všeho impulsem k podobným mutacím. Všimněte si některých názvů příběhů z MR:373. V Narn e-Dinúviel "Příběh Slavíka (nebo spíše Tinúviel)" je ta samá měkká mutace t > d jako v erin dolothen namísto erin tolothen (Dinúviel je samozřejmě původní tvar Lúthieniny známé přezdívky Tinúviel). A opět zde postrádáme vliv měkké mutace na dyšné hlásky b, d, g (např. Gwirith, genediad, které zůstávají beze změny): v MR:373 je také Narn e-Dant Gondolin "Příběh o pádu Gondolinu", kde dant "pád" nepodléhá žádné mutaci (víme, že původní tvar tohoto slova je také dant; srovnejte Dentilais pro *"Pád listů = podzim" v PM:135; kmen je DAT, DANT "spadnout ", LR:354). Měkká mutace na **e-Dhant zde neprobíhá.
Původ těchto "protichůdných" mutací mají zjevně co dočinění s tím, jak se měkké a nosové mutace měnily ve vývoji sindarštiny. Nemusíme zde zabíhat do fonologických nejasností. Radši si ukážeme, jak působí, když jsme schopní jejich funkce rekonstruovat − kvůli širokému rozsahu se musíme spolehnout pouze na rekonstrukci.
Pochopit funkci této mutace můžeme nejlépe z příkladů uvedených výše. Neznělé dyšné hlásky p, t, c se mění na znělé b, d, g (pân "prkno", caw "vrcholek", tâl "noha" > e-bân "toho prkna", e-gaw "toho vrcholku", e-dâl "té nohy" a obdobně erin bân, erin gaw, erin dâl "na tom prkně, na tom vrcholku, na té noze"). Znělé dyšné hlásky b, d, g se nemění (benn "muž", daw "tma", gass "díra" > e-benn "toho muže", e-daw "té tmy", e-gass "té díry", a obdobně erin benn "na tom muži, .." atd.) Musíme zdůraznit, že kvůli fonematickému rozdílu mezi znělými a neznělými dyšnými souhláskami, které jsou v tomto postavení totožné, může dojít k záměně. Až z kontextu se dá pochopit, zda např. e-gost znamená "toho sporu [cost]" nebo "té temnoty [gost]".
Pokud před slovem na dvojhlásku tr- stojí plný tvar genitivního členu (en), tr- se mění na dr-, např. trenarn "příběh" > en-drenarn "toho příběhu". Původní dr, jako např. v draug "vlk", by se při mutaci mělo chovat stejně, ale ve skutečnosti zde žádná znatelná mutace neprobíhá (en-draug "toho vlka"). Z obou dvojhlásek pr a br mutací vzniká mr a člen se uvádí ve zkrácené formě e-: prestanneth "cit, zalíbení" > e-mrestanneth "toho citu, zalíbení", brôg "medvěd" > e-mrôg "toho medvěda". Dvouhláska bl se obdobně mění na ml-: blabed "mávání, házení" > e-mlabed "toho mávání, házení". Zde se smíšená mutace podobá nosové mutaci. Dvojhlásky cl- a cr- se chovají spíše jako tr-, stávají se znělými (na gl-, gr-), ale člen před nimi se uvádí ve své zkrácené formě: claur "nádhera" > e-glaur "té nádhery", crist "sekyra" (meč) > e-grist "té sekery, toho meče". Normální tvar en- se ale zase používá před gl-, gr-, gw-, a tyto dvouhlásky nepodléhají mutaci: gloss "sníh" > en-gloss "toho sněhu" (srovnejte s Methed-en-glad "Konec Lesa" v UT:153), grond "klub" > en-grond "toho klubu", gwath "stín" > en-gwath "toho stínu".
Podle příkladu Taur-en-Faroth se dá odvodit, že před slovy na f- má člen plný tvar en- (tento příklad viz Dodatky v Silmarillionu, u slova faroth naleznete Taur-en-Faroth, i když to asi neznamená "Vrchy Lovců" nebo "Lovecké vrchy").
Není zcela jasné, jak se chovají slova začínající na h-, l-, m-, th-; genitivní člen je možná ve svém zkráceném tvaru e- a počáteční písmeno nepodléhá mutaci: e-hên "toho dítěte", e-lam "toho jazyka", e-mellon "toho přítele", e-thond "toho kořene". Před slovem začínajícím na s- se pravděpodobně také objevuje krátký tvar e-, ale počáteční souhláska se mění na h-: salph "polévka" > e-halph "té polévky". Před n- je normální en-; viz např. jméno uvedené v Silmarillionu: Haudh-en-Nirnaeth "Pahorek slz". Před slovem na r- může mít genitivní člen tvar edh- kvůli odlišení nr > dhr, např. edh-rem "té sítě", ale i tvar en-rem se dá považovat za správný, alespoň co se týče doriathské sindarštiny.
Takto zbývají pouze tři počáteční hlásky: všechny vznikly z dvojhlásek s počátečním s-, jmenovitě lh, rh, hw z původních sl-, sr-, sw-. A jak působí smíšená mutace na neznělé L, R, W? Měli bychom jeden možný příklad: výraz Narn e-'Rach Morgoth "Příběh Morgothovy kletby" v MR:373. Tento příklad ukazuje, jak probíhají smíšené mutace slov jako 'rach "kletba", není však bohužel nikde jinde doložen, takže s jistotou nevíme, jaký má slovo původní tvar. Většina názorů se přiklání ke tvaru *grach. Pokud to tak ale je, obdobné příklady vedou k tomu, že "té kletby" by mělo být *en-grach. Z toho tedy nakonec vyplývá, že původní podoba slova je vlastně *rhach, prvotně *srakk-, kde přítomnost apostrofu ' naznačuje ztrátu s (a/nebo ztrátu jeho vlivu na původní slovo, protože s, i když zde již chybí, změnilo r na neznělé rh). Pokud je tato teorie správná, můžeme čekat průběh smíšené mutace i u lh, hw, např. lhûg "drak" > e-'lûg "toho draka", hwest "vánek" > e-'west "toho vánku".
Předložky, které se slučují se členem jako např. -n nebo -in, také způsobují podobné mutace (konkr. u genitivního členu en-), ale zde patrně není žádný rozdíl mezi tvarem, který obsahuje n, a "krátkým" tvarem, kde je n vynecháno, obdobně jako je tomu u změny en/e: n, které představuje člen, nikdy nechybí. (Všimněte si rozdílu mezi erin dolothen a e-Dant; tvary **eri-dolothen, který by odpovídal e-Dant, nebo **en-Dant, který by zase odpovídal erin dolothen, nejsou známy).
IV. Potlačená mutace (Stop mutation)
Termín "Stop mutation" se nikde v Tolkienových vydaných spisech o sindarštině nevyskytuje, ale odkaz na tuto mutaci (podle jména) je zaznamenán v jednom údaji "Gnomišského lexiconu" z roku 1917 (viz Parma Eldalamberon #11). V pozdějších podkladech se objevuje jedna stručná zmínka o něčem, co by se dalo nazývat potlačenou mutací. Ve WJ:366 stojí: "Jak je z mutace, která probíhá po předložce o [‚od, z‘], patrné, musela prapůvodně končit na -t nebo -d." Profesor nám bohužel více o této mutaci nesdělil.
Na základě malého množství příkladů se domníváme, že předložka o nijak neovlivňuje slova začínající na m nebo g (o metel "z nebe" a o galadhremmin ennorath "ze zemí Středozemě protkaných stromy" ze zpěvu Elbereth, + také o Minas Tirith "z Minas Tirith" z Dopisu od krále), a o má stejný tvar i před samohláskou (o Imladris "z Roklinky" v RGEO:70, napsáno v Tengwar, nebo také Celebrimbor o Eregion "Celebrimbor z Cesmínie" z nápisu na Bráně do Morie). Tolkien dále na adresu vývoje původní předložky et "(ven) z, bez, mimo" v sindarštině poznamenává: "[Předložka] si udržuje svůj tvar ed před samohláskami, ale před souhláskami jej mění, a tak se před s, f, th často objevuje v podobě es, ef, eth." My vám ukážeme příklady, kde potlačenou mutaci způsobuje ed, i to, jak se dá mutace odvodit. S ohledem na nedostatek původních příkladů se však musíme spoléhat na hypotetické vyvozování.
Tolkien sám uvádí, že před samohláskou se objevuje ed (např. ed Annûn "ze/od Západu"). Ale před souhláskou se ed zkrátí na e a souhláska se často mění. Jestliže je naše chápání fonologické evoluce sindarštiny správné, neznělé souhlásky t-, p-, c- se změní na dyšné hlásky th-, ph, -ch (dvojhlásky tr-, pr-, cl-, cr- obdobně přecházejí v thr-, phr-, chl-, chr-):
pân "prkno" > e phân "z prkna"
caw "vrcholek" > e chaw "pryč z vrcholku"
taur "les" > e thaur "pryč z lesa"
claur "nádhera" > e chlaur "pryč z/kromě/bez nádhery"
criss "propast" > e chriss "pryč/ven z propasti"
prestanneth "cit, zalíbení" > e phrestanneth "z citu, ze zalíbení"
trenarn "příběh" > e threnarn "z příběhu"
Na druhou stranu, znělé dyšné hlásky b-, d-, g- (samostatně nebo ve skupinách bl-, br-, dr-, gl-, gr-, gw-) nepodléhají změně: viz o galadhremmin ennorath "ze zemí Středozemě protkaných stromy" ve zpěvu Elbereth; kde je slovo galadh "strom" beze změny.
barad "věž" > e barad "pryč/ven z věže"
daw "tma, smutek" > e daw "ven ze tmy, ze smutku"
gass "díra" > e gass "ven z díry"
bronwe "výdrž" > e bronwe ", bez výdrže, mimo výdrž"
blabed "mávání" > e blabed "z mávání"
dring "kladivo" > e dring "(pryč) z kladiva"
gloss "sníh" > e gloss "ven/pryč ze sněhu"
groth "jeskyně" > e groth "ven/pryč z jeskyně"
gwath "stín" > e gwath "pryč/ven ze stínu"
Tento systém se týká "běžných" b, d, g; nezapomeňte, že se tyto hlásky chovají jinak, pokud byly původně odvozeny z mb, nd, ñg. Viz "Vývoj nosových hlásek" níže.
Slova na m- a n- se také nemění:
môr "temnota" > e môr "ven/pryč z temnoty"
nath "síť" > e nath "ven/pryč ze sítě"
Ale h- a hw- přechází v ch- respektive w-:
haust "postel" > e chaust "ven z postele"
hwest "vánek" > e west "pryč z vánku"
Jak bylo již řečeno ed před souhláskami s-, f-, th- se často mění na es, ef, eth (WJ:367):
sarch "hrob" > es sarch "ven z hrobu"
falch "rokle" > ef falch "ven z rokle"
thôl "přilba" > eth thôl "z přilby"
Nicméně, jak Tolkien sám uvádí, výraz "se často objevují" spíše než "se vždy objevují" naznačuje, že e sarch, e falch, e thôl je také možné. Předložka ned *"v", která se pravděpodobně chová stejně jako ed "ven z", by asi neměla býti měněna na nef (když už, tak na ne) před slovem na f-, protože nef by mohlo způsobit záměnu s jinou předložkou: nef "na této straně [čeho]". (Kdyby Tolkien sám neurčil, že v latince se sindarské koncové [v] čte jako f, tak by k této záměně dojít nemohlo, protože nef "na této straně [čeho]" by se vyslovovalo [nev], zatímco nef coby zmutovaný tvar ned by se vyslovovalo [nef]. Ef, nef coby tvary ed, ned by se podle Tolkienových ortografických pravidel měly psát eph, neph, protože se vyslovují jako [ef], [nef] − ale ve WJ:367 je Tolkien sám píše jako "ef"!)
Neznělé likvidy lh, rh se podle nás chovají stejně jako při měkké mutaci: stávají se thl-, thr-. (Musíme zdůraznit, že toto je pouhá spekulace nebo v nejlepším případě odborný odhad, od kterého se odvíjí mnoho možností potlačených mutací, které zde ukazujeme. Ze všech nedoložených tvarů se dá s jistotou určit pouze chování neznělých hlásek.)
lhewig "ucho" > e thlewig "ven z ucha"
Rhûn "Východ" > e Thrûn "pryč z Východu"
Co se týče normálních znělých l, r, z obecných pravidel sindarské fonologie (jak až se dají odvodit) by mohlo vyplývat, že předložka "ven/pryč z" má po nich plný tvar ed, navzdory Tolkienovu sdělení ve WJ:367, že koncové hlásky se před souhláskami vynechávají:
lach "oheň" > ed lach (e lach?) "ven z ohně"
rond "jeskyně" > ed rond (e rond?) "ven z jeskyně"
To je, doufejme, všechno co se týče mutací vyvolaných ed "ven z"; *ned "v" se chová stejně. Předložka o "z, od" vyvolává stejnou mutaci, ale nijak se tím její tvar nemění (žádné varianty podobné obměnám ed/e). Tolkien nicméně ve WJ:367 poznamenal, že o se může před samohláskami měnit na od. Jak jsme již napsali, Tolkien sám používal o Eregion "z Cesmínie" v nápisu na Bráně do Morie a o Imladris "z Roklinky" v RGEO:70 (v písmu Tengwar). Tvary od Eregion a od Imladris jsou také možné, ne však nutné. Tolkien nicméně ještě poznamenal, že od se obvykle klade před slova na o- (než před slova na jiné samohlásky), takže třeba "od orka" by bylo spíše od Orch než o Orch, abychom se vyhnuli dvěma stejným po sobě jdoucím samohláskám.
V. Nestálá mutace (Liquid mutation)
Tato mutace by se dala přirovnat ke skoku důvěry. Není ani nikde zmíněna, ať už přímo nebo nepřímo, ani doložena příkladem v nějakém vydaném spisu; to, jak chápeme sindarskou fonologii, však takovou mutaci vyžaduje. Jestli se Tolkien držel svých vlastních pravidel (a to někdy opravdu dělal), nestálá mutace musela existovat.
Víme, že v sindarštině se dyšné hlásky po l, r mění na spiranty (UT:265, viz poznámka dole); srovnejte telerské alpa "holubice" se sindarským alpha, nebo kwenijské urco "ork" se sindarským orch. To se netýká pouze jednoduchých slov. Předpona or- "přes", zjevně i samostatná předložka, vyvolává podobné změny ve slovese ostheri "podmanit si, podrobit si", doslova "přemoci" (v LR:395 je uveden heslo slovesa TUR "moc, síla, vláda"). Není zcela jasné, jestli i samostatná předložka or "přes, nad, na" vyvolává stejné mutace jako předpona: hlásky se stávají spirantami.
pân "prkno" > or phân "nad prknem, přes prkno"
caw "vrchol" > or chaw "nad vrcholkem, přes vrcholek, na vrcholku"
tâl "noha" > or thâl "přes nohu, nad nohu"
benn "muž, člověk" > or venn "přes člověka/muže, nad člověkem/mužem"
doron "dub" > or dhoron "nad dubem, přes dub"
G se původně změnilo na spirantu gh, ale tato dvojhláska se nakonec ztratila úplně (a zbyl místo ní pouze apostrof '):
galadh "strom" > or 'aladh "nad stromem, přes strom" (zastarale or ghaladh)
Nezáleží na tom, zda je počáteční hláska součástí skupiny nebo ne, stejně se nestálou mutací mění na spirantu (tr- > thr-, pr- > phr, cl- > chl-, cr- > chr-, dr- > dhr-, bl- > vl-, br- > vr-, gl- > 'l, gr- > 'r, gw- > 'w).
M se jako b mění nestálou mutací na v. Tato změna probíhá u primárních slov, např. z původního *gormê (kwenijsky ormë) "spěch" vzniklo sindarské gorf (LR:359 heslo GOR, gorf je samozřejmě pouze Tolkienův způsob, jak psát gorv, protože koncové [v] zastupuje písmeno f). Proto:
mîr "klenot, drahokam" > or vîr "nad drahokamem, klenotem" (archaicky or mhîr, kde mh = nasalizované v)
H- a hw- se nestálou mutací pravděpodobně přemění na ch-, chw-:
habad "pobřeží" > or chabad "na/nad/přes pobřeží "
hwand "houba" > or chwand "nad houbou"
U změny h > ch si všimněte slova s významem "nadřazený, vznešenější, vyšší", orchal, kde se hall "výška" před or- mění na -chal > orchal doslova znamená "přes výšku, supervysoký". ("Orchel" v LR:363 heslo KHAL2 je špatně vyloženo; srovnání viz WJ:305.)
Neznělé likvidy lh, rh se mohou změnit na 'l, 'r, jak jsme odtušili z příkladů nosové a smíšené mutace:
lhûg "drak" > or 'lûg "nad drakem, přes draka"
Rhûn "východ" > or 'Rûn "přes východ"
Znělé likvidy r, l nestálé mutaci nepodléhají:
rem "síť" > or rem "nad sítí, přes síť"
lam "jazyk" > or lam "nad/přes jazyk"
Neznělé spiranty f, th, nosovka n a sykavka sse také nemění:
fend "práh, hranice" > or fend "přes práh, hranici"
thond "kořen" > or thond "přes kořen"
nath "pavučina" > or nath "nad pavučinou, přes pavučinu"
sirith "potok" > or sirith "nad potokem, přes potok"
Zvláštní případy: vývoj nasalizovaných hlásek
Existuje podkategorie slov na b-, d-, g-, kterou nesmíme přehlédnout a na kterou je třeba se podívat zvlášť. Jedná se o slova, kde b-, d-, g- nevznikly z původních b-, d-, g-, ale původně pocházejí z nasalizovaných hlásek mb-, nd-, ñg- (ñ představuje dvojhlásku ng jako v angl. sing, na rozdíl od ñg, které se vyslovuje jako "ng" v angl. finger, s důrazem na g). V sindarštině není možné hned správně určit, zda počáteční souhláska ve slově jako Golodh "Noldor [osoba]" vždy byla "normální" g, nebo zda se jedná o předchozí ñg-. Abychom uvedli nějaký příklad, když dáme před slovo Golodh, kde by byla počáteční souhláska i před tím "normální" g, člen i, vznikne výraz i ‘Olodh pro "ten Noldor" − g se vytrácí měkkou mutací způsobenou členem. Z jednoho příkladu uvedeného v měkkých mutacích vyplývá, že galadh "strom" se po členu i mění na i ‘aladh "ten strom" (LR:298). G ve slově galadh bylo i v původním jazyku normálním g (tam se objevuje v podobě galadâ), zatímco g ze slova Golodh vzniklo z ñg, z původního slova Ñgolodô. Když dáme člen před toto slovo a tím vyvoláme měkkou mutaci, výsledný výraz není i 'Olodh, ale i Ngolodh. Už v Tolkienovu ranném "Gnomišském" jazyku (cca 1917) se objevuje myšlenka, že se nasalizované hlásky při mutaci chovají odlišně. Profesor v Gnomišské gramatice z roku 1917 (která vyšla společně s Gnomišským lexikonem v Parma Eldalamberon #11) vysvětluje, že původní nasalizované hlásky se zachovávají, když před slovem stojí určitý člen. Tak tu máme příklady jako balrog "démon, balrog" > i mbalrog "ten démon", dôr "země" > i ndôr "ta země", Golda "Gnom, Nolda" > i Ngolda "ten Gnom". Používá se tento systém i v sindarštině? V eseji z WJ:383 z roku cca 1960 Tolkien uvedl, že sindarský výraz pro Nolda je "Golodh (Ngolodh)". Takže někde se Golodh vyskytuje i jako Ngolodh. Ve zmíněné eseji Tolkien neobjasnil, kde se tvar Ngolodh používá, ale jak se zdá, dvojice Golodh/Ngolodh odpovídá gnomišskému Golda/Ngolda. Proto jsme ve dřívější verzi tohoto článku uváděli, že z hlásek b, d, g, které byly původně ještě nasalizovány, vznikají měkkou mutací dvojhlásky mb, nd a ng − původní nasalizované hlásky se v této pozici obnovují nebo spíše zachovávají.
Při bližším pohledu na sindarskou fonologii je nicméně zřejmé, že jsme se s výrokem, že gnomišský systém se v šedé elfštině zachoval, poněkud unáhlili (a také, že kdo chce poznat lotrovskou elfštinu, musí Tolkienovy ranné materiály brát trochu s odstupem, i když redaktoři tvrdí, že Gnomišská mluvnice a lexikon sindarštinu rozhodně více objasňují).
Měkká mutace odpovídá tomu, jak se určité souhlásky nebo skupiny souhlásek chovají mezi samohláskami. Jedním z impulsů k mutaci je záporná předpona ú-. Pokud připojíme tuto předponu např. ke slovesu bartha- "zatratit, odsoudit k", které je odvozeno z kmene MBARAT, co vznikne? Příbuzné slovo úmarth "prokletý", kde se objevuje ta samá předpona (i když s trochu odlišným významem), jednoznačně ukazuje na *úmartha pro "neodsuzuje". Z b, které tu zastupuje původní mb, vzniká měkkou mutací m. Z d, původně nd, se stává n. Toto odpovídá vývoji skupin mb, nd, které se staly m(m), n(n) − např. amar "země" jako obdoba kwenijského ambar, nebo annon "brána" podobná kwenijskému andon. Co potom prověřené slovo Ngolodh − zřejmě příkladu měkké mutace slova Golodh? Nejedná se tu o původní počáteční skupinu souhlásek z prvotního ngolodô, jako v gnomištině? Pravděpodobně ne; jde tady jen o nedorozumění, za které může nešťastná anglická abeceda a její nedostatky, protože v ní není samostatné písmeno pro hlásku, která se tak často speluje jako ng, jako v sing, thing. Jak jsme již řekli, Tolkien někdy tuto hlásku označoval jako ñ. Pak je tady ale ještě další jedinečná dvojhláska, která asi vznikla ze spojení ñ + g a ta odpovídá výslovnosti ng ve slově finger. Ngolodh se podle všeho v sindarštině vyslovuje stejně jako ng ve slově sing, tzn. jednoduché ñ bez slyšitelného g − zatímco v gnomišském Ngolda se ng vyslovuje stejně jako vangl. finger. Takže výsledek mutace g, původně ñg, není v sindarštině stejný jako v gnomištině, a změna b, d z mb, nd se také liší.
bâr "země, domov" (heslo MBAR) > i mâr "ta země, ten domov" (ne i mbâr jak jsme se původně domnívali)
dôl "hlava" (dříve ndolo) > i nôl "ta hlava" (ne i ndôl)
Golodh "Nolda" (prvotní ngolodô) > i Ngolodh "ten Nolda" (čili i Ñolodh, ne i Ñgolodh s úplnou skupinou souhlásek)
Update: Od té doby, co jsem napsal výše uvedené, byl zveřejněn další relevantní příklad. Tolkienův neúplný Otčenáš v sindarštině obsahuje slovo i mbas "ten chléb" (základní slovo "chléb" je mas/mass, z kořene MBAS).Tento druh mutace je v tak pozdním textu poněkud překvapivý: Tolkien se nakonec podle všeho vrátil k systému, který používal v ranném gnomišském jazyku. Na druhou stranu máme ale i jasný důkaz systému, kde se b, d, g (původně mb, nd, ñg) změkčují na m, n, ñ (hláskované ng): Ukazuje se, že takový systém se už jednou objevil v jedné z ranných variant "noldorštiny"; viz tabulka mutací vydaná v Parma Eldalamberon #13 str. 120. V této tabulce dokonce sám Tolkien podává důkaz jednoho z tvarů uvedených výše, i mâr, který před tím nikde doložen nebyl. Tento systém odpovídá obecné fonologii nejlépe ze všech. Proto bych psal i mas, ne i mbas pro "ten chléb" − bez ohledu na Tolkienovu zvláštní nerozhodnost v této věci.
Když má nastat nosová mutace, vlastní skupiny souhlásek nebo nasalizované hlásky se opět objeví. Bair, množné číslo bâr "země, domov", se objevuje v Dopise od krále (SD:129) v kombinaci s množným členem in a z tohoto spojení vznikne i Mbair "tyto země". Pokud tedy in = množný určitý člen stojí před b nebo d, které představují mb, nd, koncové n se ze členu odebírá, ale znovu se ukazuje původní nasalizovaná hláska. Co se týče ostatních partikulí vyvolávajících nosovou mutaci, konkrétně an "pro" a dan "proti", bylo by příhodné koncovou nosovku partikule zachovat, např. "pro zemi" (an + bâr) by bylo am mbâr (an se před m- mění na am), a obdobně dam mbâr "proti zemi" (dan + bâr). Stejně i an ndôl "pro hlavu" a dan ndôl "proti hlavě" (an/dan + dôl).
Co se týče nosové mutace g, původně ng, ta probíhá na stejném principu jako ng, takže když chceme říci "pro Nolda" (an + Golodh), výsledkem by mělo být an Ngolodh (vlastně añ Ñgolodh, s ñg jako vangl. finger, se slyšitelným g). Tento tvar by ale mohl způsobit problém. Normální g se nosovou mutací mění také na ng (např. an + galadh = an ngaladh [čili añ Ñaladh] "pro strom"). Dodržení rozdílu mezi ñ a ñg je možné v Tengwar, ale když píšeme sindarsky normální latinkou, musíme to nějak vyřešit. Pokud před množné číslo Gelydh postavíme plurálový určitý člen in, výsledkem by mělo být i Ngelydh (čili i(ñ) Ñgelydh − tak by se to psalo v Tengwar). Aby bylo jasné, že správná výslovnost je i Ñgelydh a ne i Ñelydh, Tolkien místo toho používal tvar in Gelydh (srov. místní jména jako Annon-in-Gelydh "Brána Noldor, Elfská brána", které se vyskytuje v Silmarillionu). Takto je tedy možné zachovat rozdíl mezi n a g, když máme na mysli výslovnost ñg spíše než ñ. Takže "pro Nolda" a "proti Noldovi" bude jednoduše an Golodh, dan Golodh (jakoby tam žádná mutace ani neproběhla, ale měli bychom si uvědomit, že správně by se mělo psát a(ñ) Ñgolodh a da(ñ) Ñgolodh a také, že takto se to píše i v Tengwar). Když in, an nebo dan stojí před slovem na g-, koncové n se vyslovuje jako ng ve slově sing.
POZNÁMKA: Za zmínku stojí uvést, jak různé mutace působí na kolektivní plurál gaurhoth = "vrrci" nebo "smečka vrrků". Gaur "vrrk" pochází z kmene s ng (ÑGAW "vytí", LR:377). V případě kolektivních plurálů jako je např. gaurhoth je čistě na vás, zda používáte jednotný člen i nebo množný člen in. Gandalf v jedné ze svých kouzelných formulí říká "naur dan i ngaurhoth!" *"oheň proti vrrkům!", kde jednotný člen i vyvolává měkkou mutaci: i ngaurhoth = i ñaurhoth. Ale v Silmarillionu najdeme místní jméno Tol-in-Gaurhoth "Ostrov vrrků", kde stojí před kolektivním plurálem množný člen in. In-Gaurhoth psané latinkou představuje i Ñgaurhoth, kde in způsobilo nosovou mutaci, úplně stejně jako v in-Gelydh = i Ñgelydh "ti Noldor".
Co se týče smíšené mutace souhlásek b, d, g, původních mb, nd, ñg, příklad Narn e·mbar Hador *"Příběh Hadorova domu" naznačuje, že je podobná nosové mutaci, protože mbar "dům" dokazuje smíšenou mutaci slova bar (bâr) "dům, domov, země" (heslo MBAR "žít, bydlet, obydlovat", i když toto slovo není zařazeno v Etym, LR:372). Z toho vyplývá, že b, d, g se opět "vrátily" do původních mb, nd, ng, a na základě toho, že e-mbar znamená "toho domu", můžeme odvodit i jiné příklady: e-ndôl "té hlavy", en-Golodh "toho Nolda" (provizorní psaní v latince, v Tengwar: e-Ñgolodh). Ale i psaní en-ndôl je možné, vzhledem např. ke jménu Haudh-en-Ngengin "Pahorek zabitých" viz Silmarillion.
Pokud je člen připojen coby -n nebo -in přímo k předložce, jako v nan "k [něčemu], do [něčeho]" (na "k, do" + -n určitý člen), toto koncové -n se očividně nijak nemění (žádné změny nejsou patrné ani v Tengwar):
nan "k, do" + bâr "dům" = nan mbâr "k domu, do domu"
nan "k, do" + dôl "hlava" = nan ndôl "do hlavy"
nan "k, do" + Golodh "Nolda" = nan Golodh (provizorní a ne úplně uspokojivý výraz psaný latinkou pro nan Ñgolodh) "k Noldovi"
Potlačená mutace, která nastává po předložkách jako o "z, od", ed "ven z" a ned "v", mění hlásky b, d, g stejně jako smíšená mutace (viz výše). Předložky ed, ned se uvádí ve zkrácených tvarech e, ne (ale e ñg-, ne ñg- se bohužel v latince musí psát jako en g-, nen g-; nosovka zde nic nesvede, protože hlavní slovo má ortografie):
bâr "dům" > e mbâr "ven/pryč z domu"
dôr "země" > e ndôr "ven/pryč ze země"
gorth "hrůza, strach" > en gorth "ven/pryč z hrůzy, strachu" (provizorní výraz psaný latinkou, který správně zní e Ñgorth - nezaměňujte za en-gorth "ze strachu, hrůzy")
Nestálá mutace, kterou vyvolává pravděpodobně předložka or "přes, nad, na", nijak b-, d-, g-, které se vyvinuly z prvotních nasalizovaných hlásek (zatímco "normální" b-, d-, g- se mění na spiranty v-, dh-, '-), patrně neovlivňuje,:
bâr "dům" > or bâr "nad domem"
dôr "země" > or dôr "nad zemí, přes zemi"
Golodh "Nolda" > or Golodh "nad Noldou"
Problematická slova: je třeba zmínit i slova začínající na b, d, g představující prvotní nasalizované hlásky a my se pokusíme vyjmenovat téměř všechny z nich. Pro všechny příklady použijeme měkkou mutaci (změkčení), ostatní mutace jsou popsány výše. Pokud je dané slovo slovesem a ne podst.jm., uvedu tvar, který by mělo po členu i, zde ve funkci vztažného zájmena ("který, kdo"), druhý význam (použití) určitého členu (stejně jako v němčině), následující mutace jsou stejné. Takže zbartho- "odsoudit, zavrhnout" vytvoříme např. i martha "který zavrhuje, odsuzuje" neboli "ten, kdo zavrhuje, odsuzuje" (slovesa končící v infinitivu na -o mají v přítomném čase koncovku -a, viz část Slovesa). V množném čísle vyvolává plurálový určitý člen s funkcí vztažného zájmena in nosovou mutaci (odtud je "mrtví, kteří žijí" gyrth i chuinar = …in cuinar), takže "kteří odsuzují" nebo "ti, kdo odsuzují" musí být i mbarthar.
1. Mutace B z prvotního MB
"Obchodní" slova odvozená z prvotního kmene MBAKH:
bachor "pouliční prodavač" > i machor "ten pouliční prodavač"
bach "věc (na směnění)" > i mach "ta věc (na směnění)"
Dvojice slov "odsoudit" z kmene MBARAT:
barad "odsouzený" > i marad "ten odsouzený" (pozor na základní slovo barad "věž" > i varad "ta věž")
bartho "odsoudit" > i martha "ten, kdo odsuzuje"
Dvojice slov příbuzných s "chléb" z kmene MBAS:
bast "chléb" > i mast "ten chléb"
basgorn "bochník" > i masgorn "ten bochník"
Skupina slov příbuzných s "vězení" z kmenů MBAD a MBAW:
band "vězení" > i mand "to vězení"
baug "tyranský, krutý, utiskující" > i maug "ten tyranský"
bauglo "utiskovat" > i maugla "ten, kdo utiskuje"
bauglir "tyran, utiskovatel" > i mauglir "ten tyran"
baur "strádání" > i maur "to strádání"
"Slavnostní" skupina slov z kmene MBER:
bereth "svátek, slavnost" > i mereth "ten svátek" (ale mereth > i vereth je více používané, viz Mereth Aderthad, ne *Bereth Aderthad, pro "Svátek Opětovného shledání" v Silmarillionu)
beren "slavnostní, veselý, radostný" > i meren "ten slavnostní" (pozor na základní beren "statečný" > i veren "ten statečný" − ale protože se Tolkien evidentně rozhodl pro mereth místo bereth jako výraz pro "svátek", měli bychom používat meren místo beren jako výraz pro "sváteční, slavnostní")
A různé:
bâr "domov, země" > i mâr "ten domov" (h. MBAR, ale toto slovo se nenachází v Etym)
both "louže, malé jezírko " > i moth "ta louže" (MBOTH)
bund "čenich, nos, mys" > i mund "ten čenich" (MBUD)
2. Mutace D z prvotního ND
Skupina slov příbuzných s "vraždění" z kmene NDAK:
daen "mrtvola" > i naen "ta mrtvola"
dangen "zabitý" > i nangen "ten zabitý"
dagor (dříve dagr) "bitva" > i nagor (i nagr) "ta bitva"
daug "(orkský) válečník" > i naug "ten válečník"
Skupina slov příbuzných s "kladivo" z kmene NDAM:
dam "kladivo" > i nam "to kladivo"
damma- "tlouci" ("damna" v LR:375 je špatně vyloženo) > i namma "ten, kdo tluče"
Dvojice slov příbuzných s "hlava" z kmene NDOL:
dôl "hlava" > i nôl "ta hlava"
dolt "kulatý knoflík, kebule" > i nolt "ten kulatý knoflík"
(Tato slova nejsou až tak jistá; David Salo argumentuje, že dôl se chová stejně jako normální slovo na D, proto *i dhol. Srovnejte se jménem hor Fanuidhol.)
A různé:
dûn "západ" > i nûn "ten západ" (NDÛ)
Dân "Nandorský Elf" > i Nân "ten Nandorský Elf" (NDAN)
dangweth "odpověď" > i nangweth "ta odpověď" (protože prvotní tvar slova je v PM:395 uveden jako ndangwetha; první část zjevně odpovídá h. NDAN)
daer "ženich" > i naer "ten ženich" (NDER; "noldorská" podoba doer se musela v sindarštině změnit na daer.)
dess "slečna, dívka" > i ness "ta slečna, dívka" (NDIS)
dôr "země" > i nôr "ta země" (NDOR)
dortho "zůstat" > i northa "ten, kdo zůstává " (NDOR)
doll "tma" > i noll "ta tma" (NDUL)
3. Mutace G z původního ÑG
Slova příbuzná s "harfa" z kmene ÑGAN:
gannel "harfa" > i ngannel "ta harfa"
ganno "hrát na harfu" > i nganna "ten, kdo hraje na harfu"
Slova příbuzná s "vlk" z kmenů ÑGAR(A)M a ÑGAW:
garaf "vlk" > i ngaraf "ten vlk"
gaur "vrrk" > i ngaur "ten vrrk" (viz i ngaurhoth vjedné zGandalfových ohňových zaklínadel).
gawad "vytí" > i ngawad "to vytí"
Slova příbuzná s "moudrý" z kmene ÑGOL:
golu "učení" > i ngolu "to učení" ("noldorské" slovo golw se stalo v sindarštině golu)
golwen "moudrý" > i ngolwen "ten moudrý"
goll " moudrý " > i ngoll "ten moudrý"
gollor "čaroděj" > i ngollor "ten čaroděj"
Golodh "Nolda" > i Ngolodh "ten Nolda"
gûl "kouzlo" > i ngûl "to kouzlo"
Golovir "Silmaril, drahokam Noldů" > i Ngolovir "ten Silmaril"
a konečně příbuzná slova se "smrt" a "strach, hrůza":
gûr "smrt" > i ngûr "ta smrt" (také guruth, i nguruth) (ÑGUR)
goroth "strach" > i ngoroth "ten strach" (ÑGOROTH)
SOUHRN
Nyní si shrneme všechny ověřené i odhadnuté mutace v tabulce. V prvním sloupci je seznam všech sindarských počátečních souhlásek a skupin souhlásek podle abecedy, ve svých "základních" = nezmutovaných tvarech. Měkká mutace je vysvětlena na členu i = jednotné číslo určitého členu. Aby nebyly nosové mutace tak komplikované, rozdělili jsme je do dvou sloupců. V prvním sloupci ("Nosová I") uvádíme změny po plurálovém členu in, který se ve většinou zkracuje na i. Avšak co se týče předložek an "k, pro" a dan "proti", je většinou lepší (a je to také v souladu s ověřeným příkladem am Meril "pro Meril/Růženu") používat varianty předložek místo jejich jednoduchého zkrácení na a, da, i když i toto zkrácení se objevuje v některých souvislostech (viz a Pherhael "pro Perhaela/Samvěda" ze stejného zdroje jako je am Meril). V odstavci "Nosové II" připomínáme změny po an. Smíšená mutace probíhá po genitivním určitém členu en- "(z) toho", potlačená mutace zase po předložce ed "ven/pryč z" a nestálá mutace po předložce or "nad, na". (Slovo začínající na samohlásku nemůže být nijak měněno, všechny tyto partikule mají před takovým slovem svůj úplný tvar: i ael "to jezírko", in aelin "ta jezírka", an ael "pro jezírko", en-ael "[z] jezírka", ed ael "ven z jezírka", or ael "nad jezírkem".)
|
Základ |
Měkká |
Nosová I |
Nosová II |
Smíšená |
Potlačená |
Nestálá |
|
b... |
i v... |
i m... |
am m... |
e-b... |
e b... |
or v... |
|
bl... |
i vl... |
i ml... |
a ml... |
e-ml... |
e bl... |
or vl... |
|
br... |
i vr... |
i mr... |
a mr... |
e-mr... |
e br... |
or vr... |
|
c... |
i g.... |
i ch... |
a ch... |
e-g... |
e ch... |
or ch... |
|
cl... |
i gl... |
i chl... |
a chl... |
e-gl... |
e chl... |
or chl... |
|
cr... |
i gr... |
i chr... |
a chr... |
e-gr... |
e chr... |
or chr... |
|
d... |
i dh.... |
i n... |
an n... |
e-d... |
e d... |
or dh... |
|
dr... |
i dhr... |
in dr... |
an dr... |
en-dr... |
e dr... |
or dhr... |
|
f... |
i f... |
i f... |
af f... |
en-f... |
ef f... |
or f... |
|
g... |
i '.... |
i ng... |
an ng... |
e-g... |
e g... |
or '... |
|
gl... |
i 'l... |
in gl... |
an gl... |
en-gl... |
e gl... |
or 'l... |
|
gr... |
i 'r... |
in gr... |
an gr... |
en-gr... |
e gr... |
or 'r... |
|
gw... |
i 'w.... |
in gw... |
an gw... |
en-gw... |
e gw... |
or 'w... |
|
h... |
i ch... |
i ch... |
a ch... |
e-h... |
e ch... |
or ch... |
|
hw... |
i chw... |
i 'w... |
a 'w... |
e-'w... |
e w... |
or chw... |
|
l... |
i l.... |
i l... |
al l... |
e-l... |
ed l... |
or l... |
|
lh... |
i thl... |
i 'l... |
al 'l... |
e-'l... |
e thl... |
or 'l... |
|
m... |
i v... |
i m... |
am m... |
e-m... |
e m... |
or v... |
|
n... |
i n.... |
i n... |
an n... |
en-n... |
e n... |
or n... |
|
p... |
i b... |
i ph... |
a ph... |
e-b... |
e ph... |
or ph... |
|
pr... |
i br... |
i phr... |
a phr... |
e-mr... |
e phr... |
or phr... |
|
r... |
i r.... |
idh r... |
adh r... |
edh-r... |
ed r... |
or r... |
|
rh... |
i thr... |
idh 'r... |
adh 'r... |
e-'r... |
e thr... |
or 'r... |
|
s... |
i h... |
i s... |
as s... |
e-h... |
es s... |
or s... |
|
t... |
i d.... |
i th... |
a th... |
e-d... |
e th... |
or th... |
|
th... |
i th... |
i th... |
ath th... |
e-th... |
eth th... |
or th... |
|
tr... |
i dr... |
i thr... |
a thr... |
en-dr... |
e thr... |
or thr... |
|
Zvláštní případy: b, d, g odvozené z původních mb, nd, ñg: |
|
b... |
i m... |
i mb... |
am mb... |
e-mb... |
e mb... |
or b... |
|
d... |
i n... |
i nd... |
an nd... |
e-nd... |
e nd… |
or d… |
|
g... |
i ng... |
in g... |
an g... |
en-g... |
en g… |
or g… |
Smíšené mutace popsané výše vycházejí z výrazů jako e-mbar Hador "z Hadorova domu" (MR:373) a také možná Taur e-Ndaedelos "Les Velkého Strachu" (který je zmíněn v Dodatku F LotRa jako sindarský výraz pro Temný Hvozd). Bar-en-Danwedh "Dům vykoupení", jméno zmíněné v Silmarillionu, které jednoznačně obsahuje kmen pradávného slova NDAN, by se mělo psát spíše Bar-e-Ndanwedh. Tolkien jej pravděpodobně považoval za poněkud neuhlazené a místo toho dal přednost podobě přijatelnější pro čtenáře. Plný tvar členu en (přivlastňovací 2.pád) je vidět v Silmarillionu, Haudh-en-Ndengin "Pahorek zabitých". Tady najdeme slovo s příbuzným kmenem NDAK, a počáteční nd se po en mění. S ohledem na systém, který jsme nastínili výše, tento výraz by se měl psát spíše Haudh-e-Ndengin (viz Taur e-Ndaedelos), zatímco pokud se budeme řídit příkladem Bar-en-Danwedh, měli bychom psát Haudh-en-Dengin. Není však třeba se tím znepokojovat. Pokud byla sindarština běžným jazykem, kterým se mluvilo ve "středověku", tak jak si to Tolkien představoval, je možno se správně domnívat, že takováto rozporuplnost v psaní byla vcelku normální − každý písař používal svou více či méně "vlastní" metodu a nikde ani neexistovala žádná přední autorita nebo jazyková akademie, která by psaní jasně ustanovila.
Je opravdu nezbytné znovu zdůraznit, že výše popsaná pravidla obsahují slova, která se odlišují: od jasných, doložených tvarů po velmi nejasné spekulace a čiré odhady, s několika odstíny více či méně pravděpodobnými interpolacemi mezi těmito extrémy.
I takovýto komplex může být příliš zjednodušován. Některé body se dají vyložit následovně:
1) Thr, thl, které vznikají měkkou mutací z rh, lh, jsou spíše fonetické hlásky zapsané písmeny, ale není u nich stále moc jasno. V jednom jménu ze Silmarillionu, Talath Rhúnen "Východní údolí", nebo doslova a podle sindarského slovosledu "Údolí východní", není přídavné jméno rhúnen "východní" měkčeno, i když se tomu u příd.jm. v tomto postavení obvykle děje. Takže by rozhodně nebylo nesprávné neměnit příd.jm. začínající na lh-, rh-, pokud plní funkci přístavku podst.jm. Stejně tak by asi nebylo velkým hříchem nechat podst.jm. na lh-, rh- nezměněná, pokud stojí za slovesem a jsou předmětem, protože "akuzativy" se normálně změkčují. Pokud je slovo ve funkci druhé části složeniny, počáteční souhláska obvykle prochází změnami podobnými měkké mutaci, ale z lh, rh se v tomto postavení stává l, r. Porovnejte Rhûn "Východ" s -rûn ve složenině Amrûn stejného významu. Jestliže jsou thr, thl výsledkem mutace rh, lh, mohou se nejčastěji objevovat po partikulích končících na samohlásku, jako určitý člen i nebo předložka na "k, do".
2) Uvedli jsme, že m, n, g vznikají měkkou mutací souhlásek b, d, g pocházejících z prvotních mb, nd, ñg, ale zdá se, že v některých příkladech se tyto souhlásky chovají jako "normální" b, d, g, takže výsledné zmutované tvary jsou v, dh. Jedním "noldorským" příkladem je Nann Orothvor "Údolí černé hrůzy" (LR:355 heslo DUN), kde orothvor ("černé hrůzy") je změkčený tvar výrazu gorothvor, první část goroth "hrůza" představuje heslo ÑGOROTH stejného významu (LR:377). Je zvláštní, že i g, které zastupuje prvotní ñg, se ve slově Orothvor změkčuje, a tím pádem mizí úplně. V sindarštině, na rozdíl od "noldorštiny", se podst.jm. v druhém pádu neměkčí, takže Nan(n) Gorothvor je bez jakékoliv mutace. Změkčení se však objevuje v podobných situacích, např. když příd.jm. stojí za podst.jm. coby přívlastek, podléhá měkké mutaci. Zůstáváme tedy na pochybách, zda se příd.jm. jako goll "moudrý" (< kmen ÑGOL) v této pozici změní na 'oll nebo na ngoll; možná, že možné je obojí. Výše jsme uvedli slovo nôl coby změkčený tvar dôl "hlava" (< kmen NDOL), ale v názvu hor Fanuidhol "Oblakovitá hlava" (který jsme našli vLotRu, a tudíž je rozhodně sindarské, nikoliv "noldorské"), je vidět změkčení d na dh. Je tedy možné říci i dhôl spíše než i nôl pro "ta hlava"? Byl podle Tolkiena heslo DOL, a ne NDOL, jak byl uveden v Etymologiích (LR:376)?
3) Změkčení m > v se někdy ignoruje. Srovnejte jméno Eryn Vorn "Temný les" (UT:436,262, viz morn "temný, tmavý") s Ered Mithrin "Šedé hory" na mapě v LotRu, nebo Imloth Melui v LotRu3/V kap.8 − nebylo přeloženo, ale jednoznačně znamená "Krásné údolí květin". S ohledem na příklad Eryn Vorn musíme předpokládat, že *Imloth Velui a *Ered Vithrin je stejně tak správné − a paralelně, pokud mohou výrazy Imloth Melui a Ered Mithrin být správné, tak i to platí i pro *Eryn Morn. Výše jsme uvedli, že člověk se kolikrát musí spolehnout na kontext, aby správně přeložil změkčené varianty dvou příd.jm. jako bell "silný" a mell "drahý", respektive aby správně odvodil, zda i vess vell znamená "ta silná žena" nebo "ta drahá žena". Pokud ale ignorujeme změkčení m > v, dojdeme k jednoznačnému obratu i vess mell pro překlad "ta drahá žena".
|
