Måns Björkman.
(přeložil Eporedax, 2003)

První písmo vytvořil Rúmil Tirionský ve Valinoru v době Věku Stromů (1179 podle počítání Valar).[AAm]. Přestože je často nazýváno "Rúmilovo Tengwar", skutečné jméno tohoto písma bylo Sarati (podle sarat = písmeno) [QE].

Sarati je striktně fonografcké písmo, což znamená, že každé písmeno (sarat) představuje foném (významotvorná hláska v jazyce, pozn. překl.) v mluvené řeči, stejně, jako tomu bylo původně v římské (tedy naší současné) abecedě (alespoň tedy teoreticky). Rúmil, coby zkušený řečník a lingvista, založil systém Sarati na lingvistických a fonologických teoriích platných v oné době. V souladu s tradiční fonematickou analýzou quenijštiny, na samohlásky nebylo pohlíženo jako na kompletní fonémy, nýbrž měly funkci modifikovat, "zabarvovat" souhlásky [FQD]. Proto pouze souhlásky byly psány jako skutečné sarati, zatímco samohlásky byly vyjádřeny pomocí diakritiky. Písmena pak byla obvykle psána ve vertikálních sloupcích ve směru zleva doprava, znaménko určující samohlásku bylo připojeno na levou či pravou stranu každého písmena znázorňujícího souhlásku.

Profesor Tolkien přizpůsobil Sarati k psaní svého vlastního jazyka. Ve skutečnosti, konkrétní použití písmen pro quenijštinu či jiné jazyky Amanu není známo, poněvadž jediná delší ukázka, která kdy byla publikována je přepis angličtiny! Hláskování, nicméně, není ovlivněno neohrabanou anglickou ortografií, ale je striktně fonografické: anglické slovo "became", pokud by bylo přepsáno pomocí Sarati, by se psalo jako "bkeym" (tedy foneticky, pozn. překl.)

Kromě nedostatku příkladů, je Sarati rovněž známé tím, že bylo opakovaně Tolkienem přepracováváno a revidováno. Nevíme jak moc se celý systém měnil až do chvíle, kdy jím byla napsána, již výše zmiňovaná, hlavní ukázka použití tohoto písma v praxi. Informace v tomto článku by tedy měly být považovány jednoduše jako zachycení celého konceptu systému ve stavu, který odpovídá Červnu 1919, čili době, kdy bylo sepsáno [TPF].

Níže následuje tabulka znázorňující zvukové hodnoty každého sarat pro angličtinu, seřazené podle těchto hodnot stejným způsobem jako je tomu v tabulce Tengwar uvedené v [AppE]. (Zvukové hodnoty jsou přiřazeny v souladu s International Phonetic Alphabet.)

Znaky byly čerpány z [TPF] a [FQD].

Sarat pro souhlásku /x/ (v tabulce označené červeně) nebylo z dostupných zdrojů potvrzeno, ovšem jeho podobu lze rekonstruovat extrapolací známých sarati na základě konstrukčních principů jedn. písmen. Různé sarati pro /n/ a /s/ jsou zaměnitelné a těsnopisná (zkratkovitá) podoba sarat pro /st/ je volitelná. Dvě poslední sarati mohou být použity pro vyjádření dvojhlásek; sarat /I/ pokaždé následuje za samohláskou. Zdvojené nebo dlouhé souhlásky se nerozlišují.

Pokud následují jinou souhlásku, zejména na konci slov, zvuky /s/ a /z/ mohou být vyjádřeny pomocí diakritiky. Tyto znaménka jsou umístěna pod předcházející sarat, nebo v některých případech (v případě /s/) napojené na protažený oblouček tohoto sarat, pokud jej má.

Pro samohlásky se používají následující znaménka:

Diakritiku lze psát jak na levou tak na pravou stranu příslušného sarat. Pokud je umístěna nalevo, vyslovuje se před písmenem, pokud napravo, tak za písmenem, které provází.

Pokud je samohláska použitá nezávisle na jakékoli souhlásce, pak se diakritika připojuje k nosiči. Ve [FQD] se dozvídáme, že před Fëanorovou dobou byl nosič odvozen z překonaného (zastaralého) sarat pro Proto-Eldarskou znělou třenou souhlásku (frikativa, pozn. překl.); toto bylo později zděděno v podobě krátkého nosiče v Tengwar. V [TPF] má nosič zřetelně odlišnou podobu, třebaže ne až tak odlišnou, aby se nemohlo jednat o obdobu stejného znaku.

Dlouhé samohlásky jsou obvykle označovány přidáním diakritiky na levou nebo pravou stranu dlouhého nosiče. Samohláska /o/ a šva (předpokládaná samohláska, pozn. překl.) (a možná také další samohlásky, ačkoliv to není potvrzeno) se někdy prodlužují jednoduše zdvojením diakritiky. Dlouhé /o/ může být rovněž označeno použitím speciálního nosiče. Dlouhé /u/ se značí kombinací znaménka pro /u/ a sarat pro /w/.

Znaménka znázorňující samohlásky jsou v naší anglické ukázce často vynechána. Tato uzance pravděpodobně platila tehdy, bylo-li písmo používáno pro záznam quenijštiny. Kromě výše zmiňované teorie, že samohlásky byly pouhé přívlastky souhlásek, profesor Tolkien zmínil, že při psaní quenijštiny pomocí Tengwar docházelo k tomu, že elfové často vynechávali symbol pro /a/ - nejběžnější samohlásku v quenijštině - jelikož struktura jazyka dovolovala poměrně snadno usoudit jaké slovo bylo autorem textu zamýšleno [AppE].

Dosud je známo pouze jediné interpunkční znaménko. Přestože jeho funkce odpovídá tomu, co naše tečka, zdá se, že bylo používáno v daleko menší míře. Jeho použití mělo být pravděpodobně omezeno na dlouhé pomlky a konce jednotlivých odstavců.

Následující příklad písma Sarati je založen na našich omezených znalostech tohoto systému, které jsem zde podal v plném znění. Budu se snažit najít další informace a vložit je do tohoto dokumentu, aby mohlo být publikováno více takových příkladů Rúmilova elegantního písma.

Ilúvatar je první počátek. Za něj nesahá žádná moudrost Valar, ani Elfů, ani Lidí.
— Rúmil, z Knihy Ztracených příběhů (The Book of Lost Tales).

• AAm — “The Annals of Aman” in Morgoth’s Ring: The History of Middle-earth vol. 10
• AppE — “Appendix E: Writing and Spelling” in The Lord of the Rings
• FQD — “From Quendi and Eldar, Appendix D” in Vinyar Tengwar #39
• QE — “Quendi and Eldar” in The War of the Jewels: The History of Middle-earth vol. 11
• TPF — Arden R. Smith, “The Túrin Prose Fragment: An Analysis of a Rúmilian Document” in Vinyar Tengwar #37