Iron Man 3

Co se vlastně chce po posledním dílu trilogie? Nemusí být už nutně větší, protože to splnila dvojka. Nemusí budovat charaktery, protože to udělaly oba předchozí díly. Nemusí ani rozvádět nové myšlenky a principy – stačí, když smysluplně sklene části předchozí… Tak na všechny tyhle blbosti zapomeňte. Vezměte svoje očekávání, vynásobte ho deseti, na okraj rovnice si připište Shanea Blacka neboli mistra hlášky a taky chlapa, jemuž vděčíme za definování žánru akčních buddy filmů, a posypte to celé kokainem. Jediný Stark, kterého nezajímá zima, je zpátky.

Iron Man 3

Tony Stark nespí. Od té doby, co Tesseract otevřel bránu nad New Yorkem. Přerostlí létající mossasauři by ostatně z duševní rovnováhy nadělali guláš i kolegovi Horkému. Když už se mu usnout podaří, trpí nočními můrami. A tak insomnii využívá, jak umí nejlépe – pracuje po nocích na nových projektech, zlepšuje staré nápady a dotahuje přivolávací technologii obleku, kterou nakousl už v Avengerech, když ho Loki vyhodil z okna jeho mrakodrapu. Po radikálním vystřízlivění z představy, že disponuje nejlepšími produkty zbrojního průmyslu na světě, jeho touha ochránit své bližní, a Pepper především, přerůstá v posedlost.

Těžko se divit – kromě eminentních, jako Ameriku ohrožující vůdce teroristů Mandarin, stylizující se do čínského mudrce, se objevují někteří, jak je hezky řečeno v prologu z devadesátých let, staří démoni ze Starkovi minulosti. Lidé, kterým kdysi nenaslouchal a kteří, toho pamětliví, mezitím dosáhli velikosti.

Situace se vyhrotí, když Tony v klasickém příkladu své sociální neschopnosti Mandarinovi skrze média vyhrožuje. Netuší, že nemá co dočinění s otcovským Obadiahem Stanem, slabošským Justinem Hammerem, nebo dokonce aristokratickým Lokim, kteří coby protivníci jednali poměrně v rukavičkách a nejlépe skrze někoho třetího. V odpověď nepřijde ani slovo výhrůžky, které by komiksovému antagonistovi slušelo. Přijde zcela brutální útok na Tonyho domov na útesu, který je ve své přímočarosti mrazivý. A který považuji za zdaleka nejlepší akční scénu celého filmu a možná i všech dosud vyšlých filmových Marvelovek, možná s výjimkou Avengers. Hlavně proto, že oblek, jeho štít a jistota, Tonymu skoro nepomůže a je jasné, že jeho protivníka nějaká etika boje vůbec nezajímá – chce drzého miliardáře jednoduše zdevastovat.

Následně se ocitá v situaci, kdy se musí spolehnout převážně sám na sebe a na své lidské schopnosti, nadále ohrožován jakýmisi skoro nezničitelnými supersilnými zabijáky, produkty programu manipulace lidské DNA. Tady přichází na řadu linie, která Blackovi sluší už od Smrtonosné zbraně. Z komiksového filmu se stává akční týmovka Tonyho Starka a plukovníka Jamese Rhodese, vrcholící finálním střetem v docích, nad jehož estetikou nezůstane fandovo oko suché.

Shane Black ve třetím Iron Manovi spojil dohromady komiksové řady z počátku šedesátých let, odkud si vypůjčil postavu Mandarina, kterého původně v padesátém čísle Tales of Suspense představil Stan Lee, se sérií Extremis Warrena Ellise z roku 2008, zabývající se genetickým vylepšováním lidí a z níž Iron Man sám vyjde jako skoro plnohodnotný kyborg.

Nutno podotknout, že oba koncepty prošly určitým vývojem. Zatímco komiksový Mandarin byl čínský génius a mistr bojových umění, jehož síla pocházela z deseti prstenů veliké moci, které našel ve zřícené mimozemské lodi, ve filmu v podání oscarového Bena Kingsleyho je to „pouze“ stylizovaný vůdce teroristického hnutí, vládnoucí především strachem a manipulací. Odkaz na jeho vetřelecké pomůcky je pouze jméno skupiny – Deset Kruhů (v orig. doslova The Ten Rings), s níž jsme se měli tu čest seznámit již v díle prvním. Ano, ti veselí chlapíci, kteří Starka unesli.

Extremis je upraven čistě kvantitativně, protože jeden supervoják by tak velkou neplechu nenadělal. Aldrich Killian (Guy Pearce), jakožto jeden z inženýrů této látky, která reprogramuje lidský genom, si také nedostřelí hlavu jako v komiksu, ale kromě Mandarina hraje ve filmu hlavní záporácké housle.

Shane Black se po katarzi, která přišla ve druhém díle s Tonyho otcem, snaží Iron Mana a člověka v něm nadále demytizovat, když mu v průběhu filmu sebere úplně všechny opěrné body a uvrhne ho takřka na samý začátek, do ekvivalentu jeskyně v Afghánistánu, kde si na koleni postavil první z obleků. Tonyho zranitelnost je vystavována skoro na obdiv, když si prochází sice humornými, ale velmi lidskými záchvaty úzkosti, kdykoliv mu někdo připomene události z New Yorku.

Mohlo by se zdát, že byl humor minimalizován na úkor dramatické linky, ale pravda to tak úplně není – duo Stark & Rhodes, případně Stark & kluk z dílny táhne solidně, akorát skutečnou vulgární břitkost hlášek ve stylu Joa Hallenbecka si kvůli ratingu PG-13 neužijeme. Kýženému cynismu a sarkasmu jsou ale dveře pořád otevřené dokořán. Za pomrknutí k fandům můžeme také považovat, že se celý film odehrává o Vánocích. A ačkoliv největší vánoční borec ze Shaneova pera nepochází, v situacích, kdy neměl nic, si taky vždycky dokázal poradit s celou jednotkou teroristů a to ani nebyl geniální strojař.

Není lehké solidně ukončit trilogii, ani navázat na spektákl proporcí Avengers. Za monumentálních famfár soundtracku Briana Tylera a ohňostroje vybuchujících obleků ale můžeme bez uzardění konstatovat, že Black natočil, když už ne nejzábavnější Marvelovku vůbec, tak nejlepší film Iron Manovské série určitě… tedy skoro. V přímé úměře vašemu očekávání. Jestli doufáte v úkrok z naleštěného vizuálu k něčemu výrazně temnějšímu, nedočkáte se ho – hlavní postavy, jakkoliv se jim tvůrci snaží narvat držku do bahna, jsou stále stejně nesmrtelné jako v kterémkoliv filmu Walta Disneyho. Popravičky v přímém přenosu se dočkáme, to je pravda, ale na kapající psychopatii videa, kde Joker oddělá Batmanova dvojníka, to nemá ani zdaleka.

Pokud jste ale pravověrnými fanoušky série, nabíhejte na to. A vlastně, i když nejste. Je to Shane Black. Nabíhejte na to a nechte se strhnout vytržením, které se na první zhlédnutí tomu v úvodu zmíněnému kokainu směle vyrovná. Už kvůli Mandarinově pointě.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

9 komentářů

  1. Pocta IronManovi
    Dokonalost…na Tonym je konečně vidět že je pouhý člověk v superobleku, scénáristi se poučili z Avengers a přidali více vtipu a “roztomilosti”, osobní setkání se záporákem naprosto dokonalé, zatím mě dostalo nejvíc ze všech co jsem kde viděla…Příjemné zvraty, perfektně vyplněné akcemi, zajímavější náhled na více rolí, nezaměřili se čistě na Tonyho a ostatní jen zběžně ve zmíňkách, ale prosytili to lehce i příběhy jiných postav což bylo opravdu osvěžující a mnou vítané. Jen finální ohňostroj, kdo ještě neviděl pochopí později, mi sevřel srdce do presovače a měla jsem pomyslnou slzu na krajíčku a šok s děsem ve tváři.
    Každopádně skvělá atmosféra na půlnoční premiéře, a asi půjdu ještě jednou dvakrát než si to koupím a budu pouštět asi měsíc dokola, protože se tohoto dokonalého počinu jen tak nenabažím…

  2. Poopravil bych: celkem solidní film, Mandarin rules! 🙂

  3. Jj, setkání Tonyho a Mandarina je nezapomenutelné 🙂

  4. Můj problém s tím filmem je hlavně v tom, že to není vůbec sugestivní. Příběh ani postavy nedělá nic, co by se mnou emocionálně jakkoliv hnulo. V IR2 takové scéna třeba je, kdy otec přes záznam rozmlouvá s Tonym (což je zmíněný i v recenzi), a je to dost silný moment. Tady nic takovýho není, i když se o to film místy snaží. V podstatě celý ten film vystihuje to setkání s Mandarinem – na emoce a vážnost nemáme, neumíme to, tak budeme dělat srandu.

    A to nemluvím o tom, že třeba akční scény jsou vyloženě otřesný.

  5. Je to blbost?
    když jsem šel do kina, bál jsem se, opravdu jsem se bál, že to bude sračka, ale nebyla. Nový Iron Man je ukázkou typického komiksového popcorňáku, kde se skloubí nevázaná akce, spoustu hlášek a kupodivu i něco, co se dá nazvat příběhem. Záporák byl ucházející, dokonce s drobnou třešničkou na dortu, a i když autor v recenzi trochu spoiluje, užil jsem si to.

    Trochu mě mrzí, že se z filmů ztrácí žánrová čistota a až příliš často se tvůrci snaží o maximální univerztálnost – to znamená přístupnost pro celou rodinu – vtipy, mírnější akce, méně brutalit, primitivní příběh apod., ale nový Iron Man to splnil v koukatelné míře.

  6. Od Iron Mana je asi chyba čekat něco víc než jen zábavu. V tohle ohledu jsem byl osobně spokojený, trojka mě bavila víc než neslaná nemastná dvojka i utahaní předlouzí Avengers, ze kterých mi v hlavě zůstal jen epický finiš. Měl jsem tendenci srovnával film s Ellisovým komiksem, proto jsem rád, že Black to vlastně překopal od A do Z. Kéž by něco podobného dokázat Peter Jackson s Hobitem. Na druhou stranu mě vadily nepříliš přesvědčivé scény typu útoku na Tonyho dům – nějak jsem nepobral proč má tolik obleků ve sklepě a přehazuje si jeden s Pepper. Souhlasím taky s názorem, že bez znalosti komiksu možná není úplně jasné o co s extremis jde a v čem je jeho zádrhel. Obecně mi pak vadí styl čím víc pruhů, tím víc addidas. Nemůžu se zbavit dojmu, že tolik extremis vytuněných pěšáků nebylo třeba, množství ubíralo na efektu, stejně tak Tony nepůsobil přesvědčivě jestli na ně s oblekem má nebo ne. Atmosféra komiksu byla v tomhle imho silnější. Hodně mě ale zklamal závěr. Tak bombastický, až byl o ničem a celou tu scénu s Pepper bych osobně vynechal. To bylo klišé až to bolelo. Ve výsledku lehký nadprůměr, zajímavý hlavně vtipem a stojící na šarmu Downeyho a Kingsleyho. Ostatně jen a pouze za Mandarína a jeho pointu dávám 4 body z 5. Jo, a vážně škoda toho lehkého spoileru v recenzi.

  7. Schramm
    “utahaní předlouzí Avengers” ne, to jsi viděl jiný film. Moji Avengers byli super jízda, která třetího a druhého Iron Mana nakopává do zadku 🙂

  8. IR3
    Ve zkratce…líbilo se. Nemám moc rád zbytečný pathos, líbí se mi vtípky ala Stark/Downey, padnou k charakteru jak postavy Starka, tak i Downeyho, jakožto herce.
    Vzhledem k tomu, že marvelovské komixy konzumuju lehce za běhu a nejsem skalní fanda (raději DC), jsou mi scénáristické úpravy celkem ukradené, pokud to děj/postavy někam posouvá a nestává se z toho blábol…
    Tenhle film si třeba na rozdíl od IR2 a Avengers (odkud si pamatuju už jen pár scén) budu pamatovat, a narozdíl od nich se docela těším, až jej shlédnu zas…
    BK a jeho Mandarin je skvěle zahraný (BK nějak omládl mi přijde a patří k mým oblíbencům :-), jak Schramm poukázal, že nepobral proč má Stark “ve sklepě” tolik obleků mi zas tak nelogické nepřijde, s Pepper to beru tak, jak to bylo ložené, jen “superpěšáci” mi taky přišli zbyteční v takovém počtu, prostě kompars na jednu dvě scény…

Zveřejnit odpověď