Thor: Ragnarok, ať žijí 80. léta

Marvelácký outsider se vrací ve třetím díle, kde se nechává nést na vlně osmdesátkové nostalgie a k mlácení padouchů mu hraje Immigrant song.


Třetí díl jiskřícího Hemswortha měl povedenou kampaň a už od začátku působil zajímavě. Již zmíněné vzpomínání na disco časy ho přiblížilo dalšímu komiksovému hitu, Strážcům Galaxie. Ti se právě díky retro přístupu stali překvapivým hitem, jehož druhý díl, který jste mohli nedávno vidět v kině, zastiňuje i Avengers 2. Proto není tak velkým překvapením, že se Ragnarok stal nejúspěšnějším filmem o Thorovi a dokonce i zlomil pár rekordů v kinech i u kritiků. Vděčí za to hned několika věcem.

Tak zaprvé: jakožto outsider a film dosud závislý na úspěchu svých větších sourozenců si mohl dovolit daleko více, čehož ještě neokoukaný Novozélanďan Taika Waititi využil naplno.

Za druhé: Thor nikdy nebyl kdovíjak temný (i přesto, že to má dvojka v názvu), depresivní, natož složitý. Proto všechen prostor mohou zabírat vizuálně nápadité bitky s hordami padouchů a jejich vůdci, vtipem nabité svižné konverzace, často se projevující natvrdlost hromovládce, Loki a tentokrát i Hulk.

Zatřetí: Loki. Vážně. Bůh lži je nejsympatičtější a nejstylovější záporák, jakého MCU kdy stvořilo a asi i stvoří. Navíc postava sedí Tomu Hiddlestonovi jako ulitá, díky čemuž je naprosto přirozený. Chris Hemsworth hrát umí, ale na Thora mu stačí jeho klasická póza sympaťáka. Blanchett jako bohyně smrti Hela je ďábelská, Tessa Thompson je neuvěřitelně hezká a latino-americko-africká Valkýrie taky není často vidět. Ze všech je pak asi nejlepší Jeff Goldblum jako Velmistr. Herecky tu tedy nebudete nijak ohromeni, ale ani zklamáni.

Příběh se celý točí okolo Ragnaröku. V severské mytologii je to čas konce světa, zániku bohů a poslední bitvy mocností dobra a zla. Podle legendy se svět po bitvě obrodí a přežije osm dobrých bohů spolu s jedním lidským párem, který se schoval v kmeni stromu Yggdrasilu. Tolik k legendě. Samotný Marvel si s legendou pracuje, jak se mu zlíbí, avšak to není žádné překvapení, natož chyba.

Celý příběh je tak vlastně docela předvídatelný, i když na konci přijde jedno vcelku obstojné překvápko. Ona jednoduchost příběhu i většiny gagů a vtipů nijak neškodí, protože film si oné, jindy slabiny, je vědom, pročež s ní pracuje tak, aby nepřekážela. Mezi klady taky patří, to že film není nijak výrazněji provázán s hlavní linkou Avengers. Vyřeší se tam sice otázka, co dělal Hulk, zatímco zbytek týmu se rval v Občanské válce, a na konci je typicky „navnaďující“ scéna směřující k Infinity War, avšak vcelku z toho cítíte to, že to je více sólovka, i když vlastně spíše duet zeleného zuřivce a hromovládce.

Hudba reflektuje osmdesátky. Ať už to jsou bojovní Led Zeppelin a jejich Immigrant song, či všudypřítomný syntetyzér. A poslouchá se stejně dobře jako ta v Strážcích Galaxie.

Vizuální triky, tedy CGI, vypadají klasicky marvelácky dobře, díky čemuž brilantně zvládnuté a konečně naplno využité bitky Thora s nepřáteli vypadají skvěle. Ve výsledku ještě zkombinované s hudbou působí opravdu živě a mají odpich. Výprava je velmi dobře zvládnutá a svět plný podivných individuí je neokoukaný a zajímavý.

Podtrženo sečteno je Thor: Ragnarok je svěží retro jízda prodchnutá příjemným pocitem pohody. Nebudete se u ní nudit a snad se móda osmdesátek nestane masovou záležitostí.

 

Taika Waititi: Thor: Ragnarok
USA, 2017
Česká premiéra: 26.10.2017
Stopáž: 130 min
Scénář: Eric Pearson, Craig Kyle, Christopher Yost
Kamera: Javier Aguirresarobe
Hudba: Mark Mothersbaugh
Hrají: Chris Hemsworth, Tom Hiddleston, Mark Ruffalo, Cate Blanchett, Tessa Thompson, Idris Elba, Jeff Goldblum, Anthony Hopkins, Karl Urban, Zachary Levi, Ray Stevenson, Benedict Cumberbatch…

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. Priradiť Led Zeppelin z obdobia tretieho albumu k 80. rokom je naozaj prekvapivý poznatok. Ale inak súhlasím, že je to zábavný film a ako som od neho nič nečakal, tak ma milo pobavil.

  2. Máš pravdu, ale písnička ve filmu hraje často a to zda je, či není z osmdesátek, není nijak kritické.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *