Když jsem v minulé Top 10 nejlepších fantasy filmů 80 let sliboval, že teď vynechávám cíleně Barbara Conana a že se hrdinské fantasy jindy podíváme na zoubek samostatně, tak jsem netušil, jak rychle to bude.
Úplně jsem totiž přehlédl, že Barbar Conan se v těchto dnech vrací do kin a ti, kterým tahle těžkotonážní (a někdy i značně těžkopádná) klasika učarovala, si jí mohou po mnoha letech vychutnat rovnou na velkém plátně. Není u nás mnoho těch, kterým se to už poštěstilo. Barbar Conan odstartoval kariéru Arnolda Schwarzeneggera, dal světu skvělý soundtrack Basila Poledourise a odstartoval i mánii s filmovou sword and sorcery.
Sestavit desítku dobré conanovské fantasy je ale výrazně složitější než sestavit desítku té špatné. Tedy, pokud se budeme soustředit jen na tu klasickou „conanovskou“ fantasy. Do tohoto žánru by se jinak dalo zařadit leccos na pomezí, včetně Excaliburu, Highlandera, Planety Krull nebo třeba i 300: Bitva u Thermopyl a zcela určitě tam patří Oheň a led, zmiňovaný v minulé Topce. Barbar Conan sice měl sám řadů následovníků a napodobitelů, především v osmdesátých letech, ale jsou to klony tak špatné, že je naprosto vyloučené z nich stavět jakékoliv Top (možná tak Top chrchel).
Především Italové byli v tomto směru opravdu plodní a nasekali řadu neuvěřitelně špatných filmů se svalnatými omečenými naháči. Můžeme jmenovat aspoň Barbary (1987) režiséra Ruggera Deodata (Kanibalové) nebo sérii o Atorovi. Zbytek světa na tom nebyl ale o mnoho lépe a jen dokazoval, že meč a magie je nejvhodnější materiál do béčkových vod – potřebujete jen nějakou svalnatou hubu, meč, pár kožených řemenů a šup s kamerou do lesa. Bohužel i ta mizerná pokračování Conana byla většinou lepší než tohle všechno. Člověk nakonec žasne, kolik se toho během let natočilo. Kdyby byla jen polovina snímků průměrně slušná, měla by sword and sorcery v dějinách filmu úplně jiné postavení. Nestalo se a tak zhruba s devadesátým rokem tahle móda končí. V příštích letech se o návrat pokoušel v podstatě už jen Kull dobyvatel jakožto pokračování Conana, do kterého se Arnoldovi ale už nechtělo a tak to nakonec vzal Kevin Sorbo.
O to víc pak působí Conan jako zjevení. Ačkoliv v podstatě nepřináší nic moc jiného než všechny ty výše jmenované perly, u něj to všechno dokonale funguje – i s tím neuvěřitelně dřeváckým herectvím hlavních postav a titulním hrdinou, co neumí pořádně mluvit, natož se smysluplně tvářit. Pravdou je, že některé novější věci v žebříčku (ale opravdu jen některé) vypadají o poznání lépe a jsou rozhodně lépe zahrané, ale do pomyslné filmové síně slávy se nedostane ani jediný z nich, ba dokonce se žádný z nich ani nemůže postavit po bok obecné filmové špičce v oblasti fantastiky. Sword and sorcery je zkrátka vnímána jako béčkový žánr a už to tak patrně navždy zůstane. Čas od času se nějaká dostane na stříbrná plátna, někoho vždycky potěší a pak se za ní zavřou vody. Doba přeje jiným.
10. Deathstalker (1983)
Deathstalker mluví za všechny ostatní žumpální zástupce žánru z osmdesátých let. Dotáhl to ale kupodivu až na čtyři díly (to se pak „povedlo“ už jen Atorovi). Dnes naprosto zapomenutá záležitost, které ale obvykle není upírána zábavnost, vtip a bizarnost a která bývá označována za dokonalý fantasy trash. Ne zrovna notně sympatický a kladný hrdina, který kosí v záběru nepřátele svým mečem stejně dobře jako mimo záběr kdejakou prsatou nahatinu svým… šarmem.
9. Meč a čaroděj (1982)
Co jiného si připomenout v žánru sword and sorcery než snímek s názvem Sword and Sorcerer. Dorazil do kin jakožto prvotina režiséra Alberta Pyuny jen o pár měsíců před Conanem a nevydělal o moc méně. Toliko ke srovnání, zbytek už je poněkud jiný příběh. Zdaleka nejzajímavější na tomto příběhu o cestě královského syna za pomstou a znovuzískáním svého dědictví je meč s několika vystřelovacími čepelemi a patrně raketovým pohonem.
8. Pán šelem (1982)
Pána šelem jsem v dětství zbožňoval a nejsem v tom rozhodně sám. Marc Singer možná neměl svaly jako Arnold, ale za to měl hromadu zvířecích přátel a byl to prostě sympaťák. Řekl bych, že to byla taková dětská verze Conana, více dobrodružná a méně krvavá. Ovšem další díly rozhodně nebrat!
7. Barbar Conan (2011)
Tak a tady jsem se rozhodl šlápnout do vosího hnízda. Vyloženě nenáviděný remake staré klasiky, který třeba na ČSFD má ještě méně procent než guilty pleasure Deathstalker. Ne, že bych se chtěl za tenhle film přehnaně stavět, ale rozhodně se postavím za Jasona Momou. Za prvé do té role dal všechno, až mi té jeho práce pro takovou slátaninu bylo líto. A za druhé zbavil Conana té schwarzeneggerovské topornosti, kterou možná mnozí dnes vyzdvihují jako správně drsnou, ale vznikla prostě proto, že Arnold byl tehdy jednoduše mizerný herec (pro někoho byl vždycky). A za třetí – původní Howardův knižní Conan má mnohem blíže k verzi Jasona Momoy než k té Arnoldově. A ačkoliv se tenhle remake jeví mnohem snesitelněji v kontextu s další podobnou fantasy než v obecném filmovém kontextu, tak by každopádně za tenhle provar měl patlal Marcus Nispel viset za nohy nad mraveništěm. Ostatně, naprosto stejného hodnocení se dostalo také jeho předchozí sword and sorcery – Cestě bojovníka s Karlem Urbanem.
6. Král Škorpion (2002)
Dwayne Johnson je jediný současný a úspěšný nástupce éry svalovců a akčních nadsamců (pan Diesel promine) a dostal hned dvakrát možnost si vyzkoušet, jak by k jeho muskulatuře slušel pořádný nabroušený kus železa. Všechno to začalo malou roličkou ve druhé Mumii, kde nafasoval digitálně spoustu nohou a jedový trn. A protože mu to zřejmě šlo, dostal za odměnu vlastní film, tentokrát už ale se dvěma nohama a mečem. Král Škorpion je naprosto učebnicová hrdinská fantasy ve starém stylu se svalovci v hlavních rolích, starověkým předpotopním světem a spoustou soubojů, prostě Conan pro nové tisíciletí. Vylezla z toho ale spíš jen nenáročná dobrodružná báchorka, která snad nikoho nijak zvlášť neurazí, ale ani neutkví. Bylo to ale zjevně dost na další tři pokračování (už bez Johnsona), která se ovšem bojím si pustit…
5. Hercules (2014)
A nedávno si Dwayne Johnson střihl i jednoho z největších siláků všech dob – antického Hercula. Čekal se další pokus o nakopnutí žánru a zase to tak úplně nevyšlo, ale aspoň se na to nenadávalo a jako dobrodružně válečnický výplach pro jednoduché pobavení to zafungovalo vcelku dobře.
4. Vlkodav
Jsem rád, že hrdinská fantasy má svého zástupce i ve slovanském světě. V Rusku se v posledních letech točí opravdu zajímavé žánrové věci a vznikla i relativně vysokorozpočtová fantasy podívaná. A ačkoliv se nejedná o vyložený přelom v dějinách žánru, je velmi sympaticky „jiná“, protože čerpá inspiraci z úplně jiného prostředí, které nepatří Conanovi, ale spíš třeba Zaklínači. Tedy, inspirace Conanem je tu také evidentní, neboť třeba úvod je z Barbara Conana vyloženě vykradený, ale jinak se jedná o příjemně osvěžující fantasy s nemluvným hrdinou, který horu svalů vyměnil za mrštnost a důvtip.
3. Beowulf (2007)
Robert Zemeckis se hodně snažil najít vlastní cestu animace a pracoval na tom mnoho let. Že je to všechno slepá ulička se s plnou parádou ukázalo v jediném krátkém okamžiku, kdy kina nekompromisně ovládl Avatar a Cameron zase jednou přepsal dějiny filmu po technické stránce. Bohužel, Beowulf na to ale několik let předtím ještě stačil dojet. Výpravný fantasy spektákl by zřejmě udělal mnohem větší parádu, ale Zemeckisova technologie udělala z herců neživé figury, ze světa téměř videoherní prostředí a ze snímku tak zmizel život. Beowulf je jinak velmi povedená akční a dobrodružná jízda s dokonale charismatickým rekem ze starých severských bájí, která měla přijít o pár let později a bylo by vymalováno. Velká smůla, je to totiž zatím jediný případ, kdy se takové látky chopil světově proslulý režisér a natočil opravdu kvalitní a drahou podívanou.
2. Solomon Kane (2009)
Spojení americké hrdinské fantasy z pera zakladatele žánru (a též Conanova tatíčka) a evropské filmařiny dalo vzniknout velmi povedené adaptaci příběhů Solomona Kanea. I tady se charakter oproti knize pootočil a leccos je jinak, ale vznikl dokonale ponurý příběh z chmurného středověku, který dal žánru zase trochu jinou tvář a poskočil s ní do éry střelného prachu. A ačkoliv snímek nakonec finančně úspěšný nebyl (do americké kinodistribuce se vůbec neprobojoval) a nikdy se už zřejmě nedočká plánovaných pokračování, nic to nemění na tom, že je to přitažlivě ponurý příběh, který místo opálených svalů a potoků krve přivádí hrdinu pronásledovaného vlastními démony v hororově laděném umírajícím světě.
1. Barbar Conan (1982)
O Milliusově Conanovi mluvím prakticky celou tuhle Top 10 a bylo jasné, kdo bude trůnit na vrcholu žebříčku, tak vám místo dalších keců povím pohádku. Žil byl jeden velmi šikovný redaktor jednoho velmi oblíbeného českého filmového serveru, který na osmdesátkových filmech vyrůstal, a když se blížila obnovená premiéra Barbara Conana, tak neváhal a napsal opravdu kvalitní a dlouhý tematický článek k tomuto filmu, kde shrnul všechno podstatné a přidal mnoho dalšího. Hledej, šmudlo!
Tohle jsou výborné články! Díky za ně!!
Jen snad poznámka – ten Solomon Kane se neodehrává ve středověku. Ten literární je situován někde na přelom 16. a 17. století.
Díky, jsem rád, ze se to líbí. Jj, to je fakt s tim Solomonem, on se tak nějak odehrává i ten filmový. To je moje osobní deformace, já pořád beru konec středověku až po průmyslové revoluce a ne od Columba nebo osvícenství. Solomon je tedy fakticky už novověk.
Já myslím, že ta “topornost” byl režisérský záměr, on ani literární Conan nebyl žádný velký myslitel!
Jj, on to záměr byl, ale v tom smyslu, že Millius věděl, že angažuje herecké dřevo, ale potřeboval svaly a monumentální hrubou sílu (to samé platí i o jeho protivnícich) a geniálně to zrežíroval tak, že Arnold radši mluvil co nejméně a vyprávěli za něj jiní. Tím dostal co potřeboval 🙂 V tom filmu umí opravdu hrát tak asi tři herci, zbytek prostě hraje tělem 🙂
No, já si myslím, ač Momoa je sympaťák a mám ho docela rád, že se pro roli Conana zoufale, ale zoufale nehodil. Samozřejmě, digitálně a nevynalézavě překombinovaná hnačka (jak říkají bratři Slováci) ve které ho donutili vystupovat na tom nic nemění. Arnold byl prostě dokonalý Conan přímo z pera Howarda.. A jak říkají klasici, můžete nesouhlasit, můžete protestovat, ale to je asi vše atd….
Jo, Arnold je prostě Conan a Miliusův film nikdo dosud v této branži nepřekonal.
Ehhh … no jo, čím dál se mi líbí. Samozřejmě, asi můj stařecký marasmus, co jiného?
Souhlasím, že Arnold je prostě filmový Conan stejně jako Connery James Bond. Ale rozhodně ne ten Howardův Conan. To nebyla tupá gorila s mečem. Howard naopak musel v hrobě rotovat jak Kaplanova turbína, když měl Milliusův film premiéru. To samozřejmě vůbec nesnižuje kvalitu filmu samotného (v úterý jsem si ho konečně užil na velkém plátně a bylo to skvělé), ale o to víc mě štve, že nový Conan byla celkově taková chujovina – Jason na to měl a bohužel dojel jen na to, že Marcus Nispel je sračkař.
Filmový Conan není tupá gorila s mečem. Je prohnaný a lstivý přesně tím “primitivním” způsobem, jako ten Howardův. Jediný rozdíl je v barvě vlasů. Arnold je, řekněme blondýn, a Howardův Conan měl vlasy černé. Byl to barbar, zloděj a nájemný vrah, tak z něj nedělejte nějakého myslitele 🙂
Prohnanost a lstivost bych u Arnold nehledal. Jediný “lstivý” plán za celý první film skončil ukřižováním, pak už prostě všechno vymlátil. Viděl jsem nejprve film a pak až četl knihy a absolutně jsem tam toho Arnolda nemohl napasovat. A jako krále už si ho vůbec neumím představit, tam už by mu ta arnoldovská primitivnost vůbec nepomohla 🙂
V povídce ale taky Conana ukřižují. Film nikdy přesně nekopíruje knihu. Ale takový dobře udělaný seriál o Conanovi, jeden díl, jedna povídka, to by bylo! Jenže to by musel dělat někdo příčetný…