Ale žes mi připomenula, že bych si měl sehnat v pořadí čtvrou Vlčici, odpouštím ti :)

zrovny tedy knížky z Pevnosti byly (hlavně) ze začátku hodně dobré. Ale Rečkovou a Wetemaou si to pokazili:)

zrovna jsem se chystala napsala o Simonovi Greenovi, je to strašný, ale zároveň tak dobře napsaný, že se mu nedá odolat:)

u Rečkové mi dokonalí hrdinové nevadili, ale spíš jsem měla pocit, že píše asi tak jako jsem já ve třinácti psala své nesmělé první pokusy. (… i když s tím ti hrdinové možná souvisí HZHH)

rean: dík za seznam, některé jsem neznala…
Od Rečkové jsem četla dvě knížky – no, byla to taková limonádička. :) Sice čtivé, ale dokonalým mužům jsem na chuť nepřišla :D

passa: Neomillnerová… to jsou ty upířiny, ne? Asi jsem něco četla, ale neulpělo to. Spíš mám poslední dobou hype aversion, jak jí vychází mraky.

Ale proti gustu žádný dišputát, každého baví něco jiného. Což je taky taková moje soukromá definice „konzumní četba“ vs. „kvalitní četba“: Konzumní je to, co mě baví – třeba i když vím, že je to patetické, slaďárna nebo napsané jak slohovka z osmé třídy. Kvalitní je to, co se mi nemusí vyloženě líbit, ale má to nějakou přidanou kvalitu oproti konzumní – např. práci s jazykem, originální svět, výborně napsané postavy, nebo třeba filosofický podtext. Můj příklad: konzumní je Simon R. Green (který mě baví, ale píše dost hrozně), kvalitní Guy Gavriel Kay (který umí dokonale obšlahnout kulturu, postavit příběh, vytvořit epickou ságu – ale já jeho styl nesnáším)

A to je, myslím, taky odpověď pro kragha ;)

mně obvykle hrdinky knih dost vaděj........­..z principu.­.......

že by se vám nelíbili ti dokonalí mužští hrdinoví, milé dámy? :-D

od Rečkové mám ráda povídky, knihu jsem si půjčila jednu a podobně jako ostatní s ní švihla asi za tři kapitoly.....­.........

ad Rečková: já s ní mám stejnou zkušenost a to jsem se snažila a takhle jsem odložila tři různé knihy od ní… Ale vím, že jsou lidi, kteří ji zbožňují…

A přiznávám se, že jsem nelovila kvalitu, ale spíš co mě napadlo ze známých jmen. Ano Neomillnerku mám ráda, ale je pravda, že pořád se číst nedá:)

netrestejte Vránu za něco za co nemůže:)
Ona česká tvorba je docela obsáhlá a dost záleží na tom, co člověk preferuje za styl.
Když vylovím něco z hlavy (a nebude to jen fantasy, ale i sci-fi), tak Červenák, Žamboch, Kulhánek, Neomillnerová, Šlechta, Zandl, Žemlička (i když tam se asi vyvedla jen první Vlčice), řekněme Fabian, nebo třeba Řečková, kterou osobně z duše nenávidím a nechápu, kdo to může číst:)

Jednoduchá. Musíš najít dost lidí, kteří ti budou přísahat na to, že je to super, a vyhnout se těm, kteří to budou zatracovat jako pitomost.

Hahahhaha, kvalitní českou fantasy? To už ti můžu rovnou doporučit sebe:-D

Ne já vážně nemám škatulkování rád a doteď jsem třeba nepochopil, jaký je rozdíl mezi hip hopem a rapem.
Číst mohu pomalu jakýkoliv žánry od klasiky až po fantasy. A pokud mám chuť např. na něco ve stylu Nádraží Perdido, tak se jednoduše ptám jestli by mi někdo nedoporučil něco podobného a ne aby mi doporučil městskou fantasy.

:) to je hezkej přístup

Třeba Warhammer je docela vyvážená směs fantasy a sci-fi. Jsou tam již zmínění démoni, ale i hodně vyspělá technolgie. Mě osobně to do sci-fi sedí hlavně proto, že je to jakoby náš svět za několik tisíc let (doufám, že nekecám) a taky proto, že k tomu existuje „fantasy“ odboba, což je „normální“ Warhammer .
Ono občas to škatulkování není úplně jednoduché, třeba já osobně bych knihy typu stmívání řadila do dětské literatury (což ostatně v práci dělám hzhh), ale třeba takovou True blood, které je na to samé brdo, ale je tam hromada sexu a krve, už tam taky úplně nesedí…

Stmívání je spíš tragédie :-)

Obecně platí definice: fantastika – literatura s prvky fantastiky. Čili s něčím, co se normálně v reálu nevyskytuje a je to vymyšlené. Fantastika se dělí na tři hlavní žánry sci-fi (vědecká fantastika), fantasy a horror, obvykle se přidává ještě čtvrtý – pohádka. Přičemž odlišit sci-fi od fantasy by neměl být takový problém – fantasy obvykle obsahuje nadpřirozeno (potvory, magii, prolnutí světů apod), kdežto sci-fi by měla obsahovat to, co DNES není, ale někdy v budoucnu by být mohlo (čistá sci-fi), případně by být mohlo, kdybychom porušili nějaký fyzikální zákon, kterému stejně většina populace nerozumí (space opery). Horror je jasný: má děsit. A pohádka má taky svá pravidla.

on je problém, že do fantasy se strká naprosto všechno, kde se objeví alespoň trochu nadpřirozeného, a není to dostečně „švihlé“ do sci-fi. Takže pak do jednoho šuplíku patří Eragon, Stmívání, Pán Prstenů a třeba to Pedido. A to pak je potřeba to třídit trochu podrobněji a přijde mi jako dobrý nápad vytvoření nového stylu, kupříkladu jako je new weird. I když se přiznám, že tenhle proud moc nesleduju…

já znám jen Perdido a Krále Krysu. Je to divný a plný slizu. Pravdou je, že mi škatulkování nikdy moc nešlo. Jdu se kouknout někam do WIKI na definici fantasy žánru. Protože podle mého je to o nějakých těch dracích, trpajzlících, eventuleně elfech či skřetech, povoleny jsou meče, magie, někam se putuje a buď se něco hledá nebo odnáší.

Źe Barker není morbidní neříkám :D Abych řekla pravdu, já od něj čtu „dětské věci“ a ty jsou fantasy (třeba Abarat).
S Temnou věží naprosto souhlasím :)

Proč není Miéville fantasy? Nádraží Perdido jsem nečetla, ale UnLunDun mě přijde jako čisté fantasy… nevím, občas mám problém ty novější věci zařadit.

Dovolila bych si diskutovat. Barker pomezí hororu? Neže bych ho neměla ráda, ale ten je morbidní až hrůza. Zelazny a Amber stojí za přečtení jen do pátého dílu, pak to šlo do kopru. S Holdstockem souhlasím. Miéville se myslím řadí úplně někam jinak. Nevím kam zařadit Temnou věž od Kinga, ale to považuju když ne za kvalitní, tak aspoň za slušně napsanou sérii, která poměrně dlouho vydrží (asi 3500 stran :))

Pět studentů se dostane do předlohy všech světů, Fionavary. Je to imho klasická fantasy, takže klasické postavy, hodní jsou hodní a zlí, těch tam moc není. Je to hodně ovlivněné Tolkienem a keltskou mytologií. Slušné čtení. Mladí lidi tam mají nějaké role, které jsou více nebo méně důležité. A všechny pobyt ve Fionavaře nějak stigmatizuje.

Rozhodně George R. R. Martin a jeho Píseň ledu a ohně. Splňuje všechna kritéria kvalitní fantasy (té nejkvalitnější, IMHO) a zároveň je tak čtivá, že je těžké se od ní odtrhnout …
S Kayem souhlasím (asi bych doporučila Píseň pro Arbonne a Tiganu).

ad Tolkien: Pána prstenů jsem přečetla celého nejmíň pětkrát – a právě proto, že je to úžasný čtenářský zážitek …

Ehm, nejsem zrovna typ na škatulkování, ale co třeba takový Lukjaněnko? Co jsou Hlídky? Horrory? Podle mně je to takový mix žánrů. Nebo třeba Nanečisto. No dobrá, Bludiště odrazů vydávají za kyberpunk....­.......
Mně klasická fantasy moc nebere, ale pod Holdostocka bych se podepsala, četla jsem všechny pokračování Lesa mytág a to je chvílmi podle mně dost náročné čtení.
Pak nějakcí ti poláci, Spkowskiho jste zmínili, a co třeba Bialolecka? Nebo Grzedowicz?

Ty to teda bereš hopem, aby se ti nezavařila hlava:)

Jinak zdejší forum je plné lidí, kteří přečetli od Tolkiena nejen všechno, ale i několikrát dokola:) Na že bychom si rochňali nad čtenářským zážitkem, ale líbí se nám ten navržený svět, mytologie, jazyky, umění… anebo jako já, která to četla v originále proto, aby si procvičila angličtinu:-D

Děkuji, všechny tři objednány. Tolkien tam je dle mého hlavně pro jeho analogii s Nacisty a druhou světovou válkou, které dal do stravitelné podoby pro mladé. Osobně ale neznám nikoho, kdo by dočetl Pána prstenů, či něco od Tolkiena a sám jej příliš nemusím (snad krom jeho dětské knihy Hobit, což byla v podstatě jedna z mých prvních fantasy knih, které jsem dočetl).

Košík na fantasyshopu za 2 tisíce… Hmm, to budou Vánoce :-))