Když živly řádí – reportáž z literární besedy a setkání

Bylo, nebylo… Jednoho červnového dopoledne, které mělo být podle předpovědi mágů meteorologů studené a deštivé, sešly se na vrchu Petřín čtyři elementy. Čtyři ženské elementy, které se rozhodly, že se na pány meteorology mohou vykašlat a že počasí bude toho dne v jejich vlastní režii. A počasí poslechlo a slunečně se na čtyři slečny usmálo.

Tereza Janišová, Barbora Jiříčková, Tereza Matoušková a Tereza Benešová. Každá je jiná, všechny čtyři ale spojuje vášeň pro vymýšlení a psaní příběhů, které krystalizují ze snů a fantazie. Ve veřejném literárním světě se sice zatím nepohybují příliš dlouho, to ale nic nemění na tom, že i přes svůj mladý věk mají, jak se zdá, docela slušně nakročeno. Všechny čtyři fantasy píšící slečny už své knižní prvotiny zasadily do regálů a polic, další knížky následovaly brzo poté, nové příběhy jsou psány a ještě novější vymýšleny.

„Celé to vzniklo více méně samovolně“ říká Tereza Janišová o celodenní akci zaměřené na fantasy, která se konala 8. června 2012 v Praze. „Nejdřív to vypadalo jen na jakýsi velice minimalistický soukromý dýchánek. Chtěly jsme se ve čtyřech sejít a popovídat si o našem psaní a psaní obecně, projít se Prahou, zajít na oběd.“

„K čemu nakonec vůbec nedošlo, byl právě oběd, který jsme si plánovaly a od kterého se to vlastně celé odvinulo,“ dodává Bára Jiříčková. „Byly jsme rády, že se tak tak zvládlo vše ostatní. Den byl nacpaný k prasknutí, na jídlo nezbyla ani minuta času, ale skutečně to stálo za trochu toho kručení v žaludku.“

Tereza Matoušková, známá jako Temnářka, byla po celém náročném dni ještě bledší než obvykle. „Dopoledne jsme se všechny čtyři sešly s fotografem Davidem Špidlenem a společně se vydali na Petřín. Kdo by řekl, že něco na první pohled tak éterického a uměleckého, jako je pózování před objektivem, člověka tak odrovná.“

„Už nikdy si nebudu dělat srandu z modelek!“ směje se Tereza Benešová.

Každá autorka představovala na fotkách jeden ze čtyř živlů. Tereza Matoušková zemi, Tereza Janišová oheň, Bára Jiříčková vzduch a Tereza Benešová vodu. Prý se rozdělování elementů obešlo bez hádek. „Každé z nás je nejbližší právě jeden živel a celé to bylo jasné už tak nějak od začátku,“ prozradila Tereza Benešová.

Focení se nečekaně protáhlo až do odpoledních hodin, a tak čtyři živelné slečny přiletěly na literární besedu, která se konala v klubu HooDoo, na poslední chvíli, uřícené a jen stěží popadající dech. Hosté ale (doufejme) nic nepoznali a celá akce proběhla v pohodové atmosféře. Přispěl k tomu také herec Josef Hervert, který besedu moderoval. Všechny tři Terezky a Báru zahrnul množstvím otázek, které z autorek dostaly nejednu zajímavost a pikantnost. Jak z jejich života literárního, tak osobního. Ani hosté besedy se neostýchali projevit, a tak byly čtyři autorky pod návalem dotazů, které na ně byly metány doslova ze všech stran, vyzpovídány vskutku důkladně.

Beseda byla zakončena třešničkou v podobě křtu nově vydané knihy Terezy Benešové Gjorkové – Tajemství minulosti.

„Plánujeme společně jedno literární překvapení, na kterém budeme všechny čtyři pracovat během léta,“ prozradila ještě na samý závěr akce Tereza Janišová. „Zatím je to přísně tajné, samozřejmě. Ale těšte se. Bude to stát za to.“

Tereza Janišová (*1989)

Absolvovala výtvarně zaměřené gymnázium a nyní studuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Psaní se věnuje od sedmi let, kdy své nejbližší překvapila svou první povídkou Kouzelná zahrada. Od té doby píše povídky a příběhy, nejraději má žánr fantasy a magický realismus. V roce 2010 vyšla její první kniha, Erilian – Město čarodějů. Erilian – Kouzla na obzoru je pokračováním příběhu, které vyšlo na jaře 2012. Ani zde své zájmy Tereza nezapřela… Vedle psaní miluje irský tanec, kočky a cestování, které bylo pro mladou autorku při psaní Kouzel na obzoru velkou inspirací.

Barbora Jiříčková (*1990)

Mladá slečna ze severu Čech, začínající spisovatelka, kreslířka a tenistka. Její fantazie toužila získat literární háv už v dětských letech. Poprvé se její přání splnilo v říjnu 2011 díky fantasy s názvem Lantuin: Svítání osudu, kterou si i sama ilustrovala. V současné době studuje na americké univerzitě, za kterou hraje tenis, a poznává, jaký je doopravdy život za oceánem. Ráda píše, kreslí, poslouchá rockovou muziku, má slabost pro francouzské buldočky a není jí cizí udělat si svérázný, ale milý názor na věci kolem sebe.

Tereza Benešová (*1985)

Podle kalendáře dávno dospělá, ale přesto stále s duší malého dítěte. Užvaněná, nezodpovědná, nespolehlivá, líná a prakticky nesvéprávná osoba, se kterou se neradno přátelit. „Na ulici byste si mě nevšimli. Sluchátka v uších a kapuce mě schovávají před okolním světem, abych mohla nerušeně brouzdat tím vlastním. Psaní je pro mě únik z reality, která se často nevyvíjí podle mých představ. Je to ventil – možnost ovlivňovat, co se stane, a řídit kroky mých hrdinů.“ Kromě psaní má Tereza ráda také sport. Patnáct let hrála závodně házenou, což už teď pro ni není kvůli zranění možné. „Pokud se mi ale podaří zdárně ukončit třetí ročník FTVS, mohla bych ji v budoucnu alespoň trénovat.“

Tereza Matoušková (*1990)

Pochází z Uherského Hradiště, momentálně žije v Brně, kde studuje Systematickou biologii. K fantastice se dostala už jako malý capart, kdy chodila krást knížky o mimozemšťanech z matčiny sci-fi knihovničky. Později se jí do rukou dostalo i dílo J. R. R. Tolkiena, načež se zamilovala do žánru fantasy. Sama začala tvořit na osmiletém gymnáziu, svůj snový svět nazvala Podmoří. Věrná mu zůstává dodnes. Po letech psaní do šuplíku, publikování na internetu, soutěži O Dračí řád, kde se podmořská povídka umístila v první desítce, a dvou malonákladech jí v září roku 2011 vyšla knížka Hladová přání. Mimoto se ráda zatoulá do světa řeckých bájí. Touto mytologií je inspirována jak povídka Zlomený hřeben královny noci v antologii Kočas 2010, tak povídka Kdo se bojí mauší ve sborníku Žoldnéři fantazie.

Mapujeme pro vás všechny zajímavé akce. Podívejte se i na další reportáže.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď