Dracon 2000 – reportáž

Další Dracon nastal nám,
veselme se,
přijel každý kdo byl zván,
radujme se.
Z fernetu čistého,
z rumu královského,
nám, nám obrodil se.

    Už v pořadí 16. ročník Draconu se letos konal v Brně v prostorách hotelu Santon. Musím říct, že jsem se na něj moc těšil. Už jen z toho důvodu, že to byl můj první Dracon. Dalším důvodem bylo samozřejmě nasbírat co nejvíce kontaktů pro spolupráci se serverem FantasyPlanet. Taky jsem se těšil na spoustu přátel, které znám zatím jen přes email nebo ICQ. Ono je to vždycky takové trošku vzrušující toho člověka konečně vidět naživo, zvláště, je-li to nějaký významný člověk.

    Cesta z Ostravy vlakem proběhla bez nejmenších problémů. Seděl jsem v kupé s veselou partou studentek, které si četly inzeráty v Avízu typu “On hledá ji” a komentovaly to. Já si četl Krále za branou od Davida Gemmella ale když jsem se přistihl, že už asi po 15-té čtu jednu větu a vůbec nevím co bylo v předchozím odstavci, navrhl jsem oněm studentkám, aby pro změnu přešly na rubriku “Ona hledá jeho” :o)

    Když jsem zjistil, že cesta k hotelu Santon trvá ještě další 1/2 hodiny z nádraží, byl jsem trošku naštván. Už jsem se chtěl ubytovat a osprchovat se. Jaké bylo ovšem mé znechucení, když jsem došel do hotelu a ve vstupní hale uviděl tu haldu lidí, kteří čekali až na ně přijde řada při registraci. Jen tak mimochodem jsem se zeptal jednoho jedince s krví podlitýma očima a vonícího slivovicí, jak dlouho už tu čeká. Odvětil, že už asi 1/2 hodiny a nehnul se z místa. No, ještě že jsem měl hned na začátku řady jednoho z redaktorů FantasyPlanet, Stíria, který mi držel fleka. Byl jsem asi 3 místa od registrace ale i tak jsem čekal nejméně 1/2 hodiny, než na mne dojde řada. Když jsem konečně došel na řadu, vypnuli proud a všechny počítače, na kterých se registrovalo, se pohroužily do mlčení. V tom setrvávaly i navzdory tomu, že do stejné sítě zapojený vánoční stromek vesele svítil na okolo a zvěstoval klid a pokoj všem lidem dobré vůle. Těch ve frontě stále “přibývalo”. Až dodatečně se zjistilo, že poprvé shořela zásuvka a podruhé ji někdo vykopl (poté co se sebrala šťáva ze stromku). Když se na to přišlo, vše opět začalo fungovat. Tak jsem se konečně registroval a byl mi přidělen dvoulůžkový pokoj, na kterém jsme nakonec spali 4. Dostal jsem program, samolepku, visačku, odznáček a nulté číslo nového scifi časopisu RAMAX. Po osvěžující sprše a doplnění nezbytných kalorií jsem se vydal na průzkum Draconu.

   Cestou jsem potkal PeSa+, webmastera serveru scifi.cz a Marbha Maidina, webmastera serveru fandom.sk, se kterými jsme uzavřeli kartelovou dohodu o spolupráci scifi serverů. Kdo se naší dohody nezúčastnil, jako by na scifi scéně nebyl :o) Nechali jsme se navzájem všichni vyfotit Liborem Marchlíkem z vydavatelství Fantom Print. Zjistil jsem, že před vstupem do baru (velice strategické!) bylo umístěno knihkupectví (3 stoly s knihami), ale co mě nejvíce potěšilo, byly zde všechny nové art booky od Luise Roya dokonce i jeho nejnovější album Prohibities, kde se konečně odvázal a ukázal nám ženskou krásu v pravém slova smyslu. Leč cena byla jako vždy lidová (600, Kč) takže jsem i tentokrát odolal :o) Pak už jsem potkával samé známé tváře. Jan Patrik Krásný, Vlado Ríša, Egon Čierny a další. Měl jsem hlad a tak jsem se šel nahoru do restaurace najíst. Pivo tam měli 1/2 litru za 19,- Kč, což se dalo. Ovšem slepičí polévku za 10,- bych teda nedal. Porce byla tak celkem na 5 lžiček. No, pak jsme zahájili kartelové dohody s PeSem+ a Marbhem. Nic moc jme nevymysleli ale hlavně jsme se dobře pobavili.

   Pak už mi telefonovala Jana Maffet Šouflová, že dorazila a stojí ve frontě. Dali jsme si sraz ve 21:00 nahoře v restauraci, ale ani o 1/2 10-té večer ještě nebyla z fronty venku tak jsem s rumem a colou sešel dolů za ní. Byl jsem velmi nepříjemně překvapen, že fronta u registrace stále ještě trvala. Chudák Maffet, musela v ní stát nejméně hodinu. Ještě navíc zjistila, že už na ní nezbyl pokoj. Rozhodla se, že prostě nebude spát. Nechápu, jak někdo, kdo si rezervuje pokoj přes Internet 1/2 roku dopředu, jej nakonec nedostane. No prostě registraci a rozdělování pokojů pořadatelé naprosto nezvládli. Tak jsme si s Maffet sedli do baru a nad sklenkou rumu s colou jsme si povídali o Maffetiných kresbách z dovolené v Irsku. Byly nádherné, škoda, že je nemůžete vidět všechny. Část je ale zde. Pak se k nám připojil Jan Patrik Krásný a posléze Martina Pilcerová. Tak jsem měl všechny malíře pěkně pohromadě a každého se na něco vyptal. Všichni se pak postupně vytratili někam na jídlo. Někdo na soukromou párty, někdo do restaurace.

   Já jsem měl ve 23:30 program – Inspirace klasickými pohádkami v díle A. Sapkowského. Dozvěděli jsme se, že Renfri a její gnomové jsou podle Sněhurky a sedmi trpaslíků. Netvor Nivellen a jeho bruxa Vereena jsou podle předlohy Kráska a zvíře. Motivů je daleko více, viz článek na oficiálních stránkách Andrzeje Sapkowského.

   Pak jsem se zase vrátil do baru, kde jsem objevil Jana Patrika Krásného, kterak sedí sám nad sklenkou piva. Tož jsem si k němu přisedl a společně jsme debatovali nad kreslením, nad Andrzejem Sapkowskim a jeho díle a nad dalším vývojem FantasyPlanet. Patrik se nechal přesvědčit, že by si měl přečíst Sapkowského Ságu. Slíbil, že až bude mít čas, tak do toho skočí. pak se k nám připojila Jana Maffet Šouflová, která se vrátila ze soukromé párty na jednom z pokojů, kterých se všude konaly spousty. Načež nás vyhodili z baru. No bodejť by ne, byla sobota, 1 hodina ráno. Odebrali jsme se tedy nahoru a usadili se do pohodlných křesel. Debatovali jsme nad uměním kreslit, nad meči a nad uměním šermovat. Patrik byl už k ránu (cca 3 hodiny) unaven, takže se odebral na kutě. My s Maffet jsme nadále vyprávěli o všem možném. Maffet mi nakreslila jak si představuje Geralta a Yennefer. Můžete se pokochat. Pak jsme si povídali o její povídce o upírech. Už se na ní moc těším. Takovým trošku rušivým elementem byl jeden mladík, který si u nás málem vybrečel svou depresi z toho, že mu dala košem jeho milá. Nu což, každý potřebuje jednou uronit slzu. Vedle nás se nijak nenechali odradit dva mladí lidé, kteří z vášnivé debaty o scifi a fantasy přešli k líbání a byli by přešli určitě i k něčemu jinému, kdyby nebylo nás. No, pak si k nám ještě přisedl jeden spisovatel, který tvrdil, že je spisovatel. Jmenoval se Filip a byl na Draconu incognito. No, to jsem opravdu zvědav, jestli zjistím, kdo to byl. S Maffet a Filipem jsme to vydrželi až do rána, do 1/2 8, kdy otevřeli nahoře v restauraci a připravili snídaně. Snídaně byla složena ze dvou párků, jednoho salátového listu, x rohlíků a x šálků čaje nebo kávy. No, za 60,- Kč – neber to. Po snídani jsme se ještě bavili o kvalitě sound tracků k různým filmům a shodli jsme se, že na Basila Poledourise prostě nikdo nemá. No, možná Hans Maria Zimmer, který dělal sound track ke Gladiátorovi. Asi o 1/2 9 v sobotu ráno jsem se odebral na kutě. Na pokoji panoval čirý ruch, všichni vstávali a chystali se na přednášky. Já jsem si nevšímal jejich komentářů a zalehl jsem do svého tvrdě zaplaceného lůžka, kde jsem strávil v bezvědomí 2 hodiny. pak jsem se osprchoval, vyměnil triko a byl připraven na další den Draconu.

    Celý sobotní den se pak nesl v duchu potkávání přátel, pití s nimi a diskuse o čemkoliv. Věřím, že za ty 2 dny jsem tak důkladně “vypálil červa”, že do příštího Draconu bych měl být zdravý jak řepa. 

    V 11:00 měl přednášku František Novotný s názvem “Zbraně a konflikty 21. století“. Byla vynikající, jako každá jeho přednáška a já si při ní uvědomil jedno: Univerzální voják a jeho vybavení už prakticky existují. To, co vykládal FN bylo mnohdy až neuvěřitelné. Od inteligentních robotů a částice prachu sloužící coby zvědi na nepřátelském území i jako sabotéři až po minolovky schopné automaticky zlikvidovat bez zásahu člověka vodní miny a plovoucí plošiny velikosti 3 letadlových lodí. No, Franta evidentně ví o čem mluví.

    Další přednáška, na kterou jsem se moc těšil byla ta od Františky Vrbenské s názvem “Válečná magie“. Pojednávala o magii mezi válečníky od prastarých neandrtálců až po současnost. Dostali jsme se k druhé světové válce. Párkrát přednáška ujela úplně do jiných kolejí, než byl její název, ale i tak jsem byl nadšen. Dozvěděl jsem se plno zajímavých věcí. Přednášku ale brutálně narušovali 2 individua, které coby aktivisté proti stavbě kosmodromu u Brna, stáli po stranách a ukazovali všem cedule s nápisy proti stavbě kosmodromu. Neustále šustili a jinak vyrušovali a párkrát jim chtěl někdo dokonce jejich transparenty podpálit.

    Pak jsem se těšil jako malý Neroušek na přednášku o Zeměploše s Honzou Kantůrkem, ale Honza byl bohužel v nemocnici, takže jsem se musel spokojit s Vlastikem Talašem, šéfem Tallpressu. Ten předčítal pasáže z již vyšlé knihy Pátý elefant a všichni jsme se báječně bavili. Všiml jsem si, že u dveří posedávala ona zamilovaná slečna z včerejší noci, která vypadala, že je asi zřejmě velmi nespokojena s vývojem událostí. Zřejmě chtěla víc, než jí její známost mohla nabídnout. Inu, ženská. Co mě ale nejvíce pobavilo bylo to, že šála s logem Neviditelné university, která se v Anglii prodává cca za 750,- Kč byla v dražbě vydražena za rovných 1000,- Kč. Tato šála je ale opravdový unikát, žádná jiná takového druhu v ČR není k sehnání. Připravuje se i divadelní hra na motivy knihy Stráže! Stráže!. No, máme se na co těšit. Mimochodem, Pátý elefant je vážně cool! Dokonce koloval i letáček známé firmy Kolík Aťsepicnu, který nabízel spoustu věcí od Zeměplošské kuchařky počínaje a odznáčky Neviditelné university konče. Opravdu zajímavé!

    Moc jsem se těšil na přednášku Conan society – tedy Nalima Lidochaze. Na takovéto přednášce jsem byl poprvé a i když jsem původně moc nevěřil nadšeným přátelům, že to je něco co se musí v každém případě vidět a hlavně slyšet, po skončení sem jim dal zapravdu. Přednáška měla podtitul: Conan umělec. Padal jsem ze židle při různých asociacích na všední věci. No, řekli byste, že Conan si dělal nahrávky ne na CD-ROM, ale na CD-CROM. Zjistil jsem, že Conan se čte pozpátku jako nanoc (čti nanok), při této příležitosti se autorovi přednášky připomněl prodavač na Olomouckém nádraží, který vyřvával – “Nanoke do roke!“. Vliv Cimeřana se zcela jistě objevil i ve tvorbě sira Arthura Conana Doyla jakož i ve tvorbě spousty jiných dalších básníků korejské školy. Štefan Koukol – jeho příjmení vypovídá o tom, že Conan kolem jejich rodu obcházel. I v malířství zanechal Cimeřan po sobě zmínky – třeba takové ruské ikony. Bývají označovány jako ICON, což znamená – Ilustrated By Connan. K malířům a sochařům bychom mohli započítat i slovenského umělce Jana Konárika. Dostáváme se k problematice divadla a filmu. Jak bylo řečeno, i do těchto nejmladších oborů úspěšně pronikli někteří Conanovi pitom…, ehm, tedy potomci. Ze známých herců bych uvedl alespoň Seana Conneryho. Hrdina z Cimerie disponuje i hudebním nadáním! Posledním z hudebních umělců je Josef Konečný. Soudobý skladatel dechové hudby. Jeho příjmení bylo odvozeno od základu Con, ze slova Conan s příponou -ečný. Podobným způsobem byla vytvořena přídavná jména – vaječný, jablečný, báječný a podobně. Ač je to neuvěřitelné, Cimeřanovo jméno priniklo i do gastronomických sfér. Cimeřané uctívali svého boha pečivem nazývaným – Cromrole. Zde sem rovněž zařadit i lihovinu zvanou Koňak. Dále se podrobným rozborem zjistilo, že i mnozí další umělci si  vzali příklad z Conanova jména. Třeba takový Vladislav Vančura napsal povídku pro děti a mládež Kubula a Kuba Kubilkula. V této povídce vystupuje i postava hospodského rváče, který si svým chováním vysloužil přezdívku Barbar Ucha. Z této postavy udělal Vančura poetické strašidlo Barbucha. Rovněž Božena Němcová se inspirovala ve své rádoby fantasy povídce – Divá Barbara. Karel Jaromír Erben byl ovlivněn Cimerským rekem natolik, že zpracoval ve své sbírce Kytice nejen starou lidovou pohádku s názvem Mateřídouška, ale také baladický epos o vzniku Konvalinky. Bohužel, kdoví proč se tento text do tisku nedostal. Zde máte tedy jedinečnou příležitost seznámit se s uvedenou básní:

Karel Jaromír Erben
Conanvalinka

Již zesnul Conan
V mohylu byl dán
Všichni zármutkem šíleli
A od svítání do setmění
Své žalozpěvy kvíleli.

I vrátil se duch Cimeřanův
By trochu zmírnil jejich žal
Rozesel kvítí, zvonečky bílé
Zdobily teď Conanův val.

Procitli truchlivci
Ze smutku svého
Radostí všichní jásali
A květ seslaný neboštíkem
Conanvalinkou nazvali.

Další z tvůrců české balady – František Ladislav Čelakovský rovněž nezahálel. Podobnost názvu Conan a lesní panna se známější baladou Toman a lesní panna rozhodně není dílem náhody. Z naučných knih víme, že autor čerpal z německých pramenů. Báseň se zabývá i tzv. defekací, tedy vyměšováním:

František Ladislav Čelakovský
Conan a lesní panna

Jede Conan z Cimerie,
liják jeho stopy myje.
Neboť zrovna velmi prší,
v dolinách i na návrší.

Jede barbar na svém koni,
nebe zatím slzy roní.
Když je venku ošklivo,
zajedu si na pivo.

Do hostince tryskem míří,
vypil piva nejmíň čtyři.
Aspoň žízeň uhasí,
než se venku vyčasí.

Za hodinku déšť ustal,
a Conan vyrazil dál.
Když okolo lesa jel,
potřebu on náhle měl.

Hned opustil svého oře,
z útrob svojích lýkotvoře.
Bolest břicha zle ho mučí,
vůkol něho puch jen pučí.

Již ho otvor zadní pálí,
přesto dále v trávu kálí.
Strašný puch jde do povětří,
mře každý tvor jenž ho zvětří.

Tu se zjeví lesní panna,
zhurta spustí na Conana.
Oj mládenče honem lez,
jak po tobě páchne les.

Utancovat jsem tě chtěla,
teď k odchodu bych se měla.
Nepoučils svého meče,
ubrat tobě o tvé křeče.

V původní verzi jsou ovšem první dva verše třetí sloky od konce poněkud jiné, považte sami:

Háj se noří v stíny šeré,
Conan dále v trávu (nedokončeno).

Tolik k Conanovi – prostě tahle přednáška v podání Nalima Lidochaze neměla chybu. Škoda jen, že se mi nepodařilo zachytit text úvodní písničky – Conanledy. Možná mi ji někdo pošle. Byla totiž na motivy vánoční koledy.

    V 19:30 se konal křest nového scifi časopisu jménem RAMAX. Prezentoval jej Libor Marchlík z vydavatelství Fantom Print. Kmotrem mu byl František Novotný. Ptáte se proč? Právě kvůli jeho dřívější knize se stejným jménem. Po proslovech se bouchlo šampaňské a časopis se pokřtil. Při registraci jsme všichni dostali nulté číslo Ramaxu, které obsahovalo anketní lístek. Když jste jej hodili do bedny k tomu určené, mohlo 10 z vás vyhrát celoroční předplatné tohoto časopisu. Anketních lístků se nakonec sešlo asi 13, takže předplatné dostali všichni. Hmm, těsně před zahájením jsem uvažoval, že tam lístek taky dám, ale nějak jsem na to zapomněl. Škoda, mohl jsem konečně něco vyhrát. Časopis má vysoké ambice – chtěl by přinášet recenze na celou knižní produkci předcházejícího měsíce, než ve kterém vyjde. Již v tomto čísle obsahuje celkem 67 recenzí + rozhovor s Lynn Flewelling + profil Raymonda E. Feista. Držím palce a přeji vše nejlepší do dalších čísel. Na těchto stránkách se i v budoucnu budete setkávat s obsahem jednotlivých čísel RAMAXu.

    Pak už byly pro mě jen zajímavé ceny Ikaros 2000 předávané redakcí Ikarie. Do kola č. 2 postoupilo celkem 26 povídek. Většina autorů byla přítomna takže si po gratulaci s Vladem Ríšou a Ivanem Adamovičem odnášeli ceny – převážně knihy. Jako ceny byly i kalendáře, jeden hrníček, počítačové hry a Ikaros 2000, kterého si odnesla Jana Rečková.

    Jako odreagování jsem se ještě stavil na tombolu, kde se vyhrávaly zajímavé ceny z produkce časopisů pro ženy ala “Ve jménu lásky” atd. Pak už jsem znaven naložil své nebohé tělo do vlaku směr Ostrava a o 1/2 2 v neděli ráno přicestoval do své rodné vísky. Probudil jsem se až teď, abych vám mohl napsat tuto reportáž. Děkuji firmě Olympus za poskytnutý diktafon a fotoaparát. Příště už ale budu chtít digitální. Celkově bych Dracon zhodnotil jako vynikající con se spoustou dobrých věcí. Jediné co bych vytkl byla ta fronta při registraci. Howg.