Několikrát jsme zde psali o hrách z řady Exit, kterých vydavatelství Dino vychrlilo už pěknou řádku. Přeskočíme tedy vysvětlování, co jsou únikové hry zač, a podíváme se rovnou na kvíz z pařížských katakomb, kde se na návštěvníky chmurně šklebí hromady a hromady lebek.
Princip a fenomén únikových místností tady snad netřeba rozebírat, a komu nutno, nechť si raději sám vyzkouší, neboť není recenze (a recenzenta) nad osobní zkušenost. Pokud ale jste zvědavi, jak vypadá „útěk“ převedený do knihy, čtěte dál…
S testováním hry Monstrum jsme si dali na čas, ale jednoduše proto, že jsme se od ní nemohli odtrhnout. No ve které jiné hře můžete vylupovat hřbitovy, kupovat právě popravené a tu a tam někoho zavraždit pro orgány?
Vloni tomu bylo sto deset let, co začal, a sto let, co skončil provoz na tramvajové trati v Těšíně. Těšínští se rozhodli ji připomenout deskovou hrou – a po jejím prodejním úspěchu i výroční edicí. A ta už neujela ani nám…
Detailní obrázek místa činu, expertýzy, výslechy, pátrání a logické dedukce. To všechno dokáže nabídnout tenhle pomenší balíček karet, a i když není bez chyby, atmosféru má fakt hustou.
Po nějaké době jsme se vypravili s Adventure Games za dobrodružstvím, jen abychom zjistili, že si dobrodružství vyšláplo na nás. Ale protože u toho panovala pohoda, nevadilo nám to.
Shoda náhod tomu chtěla, že Terru Futuru jsem poprvé zaregistroval na nejmenovaném veletrhu, a okamžitě mne zaujala. Po detailním průzkumu bojem nadšení není zcela stoprocentní, ale rozhodně na ni dlouho nezapomenu.
Na naší planetě není kontinent tak malý, aby se na něj jeho obyvatelstvo pohodlně nevešlo, a přece je lidská historie plná válek o území. V Africe tomu není jinak, a ve hře Savana, která z africké historie tak trochu vychází a tak trochu ne, rovněž.
Nevím, jak ve školách dnešních, ale když jsem je navštěvoval já, učitelé se sice často oháněli Komenským – a také do nás cpali jeho životopisná data -, ovšem aby uvedli do praxe jeho zásadu ‚škola hrou‘, s tím se moc nepředřeli.
Za mých mladých let jsme takové hry jako Coatl neměli – a je to zatracená škoda, protože bych ji miloval a hrál donekonečna. Takhle jsem z ní „jen“ nadšen a hraní mi vydrželo pouze do té doby, než ji ze stolu vytlačila další hra na recenzi. Ale jako kluk… Ó jé!!