Modely pro scifisty #76: Německé projekty Me P.1099B

Někdy v létě jsem čirou náhodou přišel ke stavebnici projektu Me P.1099B od firmy Revell. Obrázek na krabici ukazoval stroj, připomínající obézní Me 262 „Schwalbe“. Pátrání na síti ukázalo, že první dojem nebyl daleko od pravdy.

Projekt P.1099 měl být dalším vývojovým stádiem Me 262, ze kterého využíval nejet většinu technických řešení, ale i některé konstrukční celky. Mělo jít o dvojici těžkých stíhačů – jednomístný P.1099A s klasickým umístěním výzbroje, a dvoumístný P.1099B s těžkou výzbrojí soustředěnou směrem dozadu a nahoru. Z původní konstrukce byla použita křídla a ocasní plochy. Motory, podvozek a trup byly zcela nové, přičemž na první pohled byl patrný hlavně výrazně objemnější trup. Výsledek při obdobných celkových rozměrech působí mnohem mohutnějším dojmem, než původní Me 262. Veškerá výzbroj P.1099B byla umístěna pohyblivě v dálkově ovládaných střelištích. Na přídi trupu byl pohyblivý kanón ráže 20mm (podle dostupné literatury měl být zdvojený, model má jen jednohlavňový), další dvě zbraně stejné ráže byly na bocích trupu pod ocasními plochami. V zadní části dvoumístné pilotní kabiny se nacházela dvojice kanónů ráže 30mm, střílejících šikmo dozadu nad ocasní plochy. Vzad střílející zbraně měly být zaměřovány pomocí periskopických zaměřovačů a ovládány dálkově zadním střelcem, přední střeliště ovládal pilot. Stroj byl konstruován primárně pro útoky na bombardéry, přičemž měl útočit zespodu při průletu pod formací, případně krýt zadní polosféru při útoku stíhačů s klasickou výzbrojí (střílející vpřed).

Stavebnice od Revellu obsahuje klasické, čistě odstříknuté díly, z nichž je většina určena pro obě verze. Lepí se běžným způsobem a vše až na pár výjimek pěkně zapadá. Barvení interiérů poněkud komplikuje představa výrobce o jednotlivých odstínech a jejich míchání, doporučuji proto vycházet spíše z literatury o strojích Luftwaffe a dostupných autentických odstínů. Další komplikací je množství obtisků, které v interiéru imitují složité přístrojové vybavení, není od věci při jejich nanášení použít „obtiskovou chemii“, kupříkladu „Hypersol“ od Agamy. Předposlední komplikací stavby je umístění zátěže do přídě modelu, osobně jsem tam obtížně dopasovával kus olova, doporučuji proto raději použít směs olověných broků a plastelíny. Poslední problémovou pasáží je kryt kabiny, ale o tom se zmíním dále.

Stavbu zahájíme klasicky – začištěním dílů, úpravou dílů společných pro různé verze podle návodu a nátěrem interiérů a drobných součástek. Vlastní lepení probíhá v souladu s návodem – začíná se vnitřnostmi. Naneseme obtisky na přístroje a sestavíme interiér kabiny, půlky trupu osadíme bočními střelišti do předem odvrtaných otvorů, vlepíme pilotní prostor a podvozkové šachty, slícujeme poloviny trupu, slepíme přední střeliště s přechodovým kuželem, instalujeme zátěž do přídě (je nutno ji slícovat s trupem a předním střelištěm) a uzavřeme a dokompletujeme trup. Sestavíme křídla a motory – zde je nutno ohlídat výtokové trysky, aby jejich vnitřní díly měly správnou geometrii, a nalepíme je na trup. Po křídlech následují ocasní plochy a podvozek s poněkud netradičně řešenými kryty. Stavba je zatím bezproblémová – blížíme se ale k instalaci krytu kabiny. Nejprve do něj vlepíme kanóny a pak se ho pokusíme osadit na trup. Pokud ho umístíme na periskop, sice perfektně sedne, ale před krytem budou scházet skoro dva centimetry paneláže! Zde němečtí soudruzi udělali chybu v konstrukci modelu a modelář má dvě možnosti nápravy. Buďto chybějící část doplnit (ať již kusem plastu či tmelem), nebo posunout kryt kabiny dopředu, kde nebude sedět a bude nutno ho osadit na vrstvu tmelu. Navíc bude třeba v interiéru přeštípnout periskop a upravit další díly – jeho horní část musí zůstat v otvoru v krytu, zatímco spodní se po úpravě octne o skoro dva centimetry vzadu. Osobně jsem zvolil posun a usazení na tmel, s tím je samozřejmě spojené i odpovídající broušení. Po překvápku s kabinou už zbývá jen osadit antény, pitotovu trubici a model natřít.

Nátěry jsou v klasickém schématu – RLM 76 na spodku, ostře lomená pole RLM 81 a 82 na horních plochách, přechody na bocích tupované ve všech třech odstínech. Po zaschnutí barev následovalo zvýraznění pohyblivých ploch patinovacími fixy, přelakování lesklým lakem a nanesení obtisků. Obtisky používané firmou Revell jsou poněkud prkenné (navíc v nich z principu chybí svastika, ale tu dodáme odjinud), takže jsem poprvé použil „obtiskovou chemii“ pro lepší splynutí obtisků s povrchem – zkoušel jsem sadu „vodiček“ od Agamy (Tensol, Adhesol a Hypersol). Hypersol je z těch svinstev nejsilnější – slouží v případě, že předchozí dvě nezaberou uspokojivě. Na dvoubarevné (spodní) kříže na křídlech jsem ho musel nanést dokonce dvakrát! Drobné popisky a nápisy byly téměř bez problémů, jen čárkovaná vymezení složitějších tvarů na horní plochu křídel doporučuji rozdělit a nanášet po jednotlivých úsecích. Po dvou dnech jsem model lehce očistil vlhkou houbičkou (obtisková chemie lehce upatlá povrch), obtisky jsem přelakoval a celý stroj pak lehce „zasvinil“ směsí matného laku s práškovými pigmenty, čímž jsem dosáhl žádoucího dojmu provozní omšelosti. Ještě jsem na exponovaných místech přidal pár odřenin hliníkovou barvou, patinovacími fixy naznačil různé šmouhy hustší špíny a „ukáplých“ provozních kapalin a bylo hotovo. Do sbírky přibyla nová, vzhledově zajímavá obluda, jejíž realizaci zabránil patrně jen rychlý konec války.

Upozornění: Při použití „obtiskové chemie“ je nutné nejprve vyzkoušet, jak na ni reagují použité barvy i ve stavebnici přibalené obtisky! Osobně jsem si (tentokrát úspěšně) vsadil na to, že přípravky jednoho výrobce se mezi sebou „prát“ nebudou, ale to nemusí platit pokaždé!

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Přečtěte si i další díly scifistických modelů.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Překryt kabiny
    Co jste proboha s tím překrytem vyváděl, že Vám neseděl zároveň na periskop i na trup?? Ten překryt sedí doslova jak p*del na hrnec, včetně toho, že se periskop vleze do připraveného otvoru v překrytu. Jen je potřeba překryt na periskop opatrně nasadit kvůli zakřivení periskopu, ale sedí přesně tak jak sedět má. Napadá mě, jestli jste náhodou nezapomněl dle návodu vyříznout v zadní části kokpitu ztenčené části (podobně jako se odřezávali vyznačené části pro kanony v trupu).

Zanechat odpověď