Semafory čili Je pošťák rychlejší než světlo?

Co mají hry podle knih Terryho Pratchetta společného? Nic, kromě toho Terryho Pratchetta. První – Ankh-Morpork – byla škodicí, Čarodějky naopak kooperativní, a právě vyšlé Semafory jsou, věřte nevěřte, zase úplně jiné.

semafory-boxTentokrát v hlavní roli neúčinkují známé postavy plahočící se po Ploše, nepočítaje anonymního pošťáka, který se navíc neplahočí, ale sviští rychlostí blížící se rychlosti světla. Ne, tentokrát jde o lampy, děrné štítky – a o vaši technickou představivost.

Blikám, blikáš, blikáme

Semafory můžete hrát buď kooperativně, nebo kompetitivně. Mrkněme se v první řadě na tu druhou možnost.

Každé písmeno abecedy lze v systému 2 x 3 lampy vyjádřit jedinečnou kombinací rozsvícených a zhasnutých světel. Kdo získá lepší praxi v jejich ovládání, ten odešle rychleji požadovanou zprávu a bude lepší než jeho konkurenti. Naneštěstí je lamp jen omezený počet, takže se jednotlivé šestilampové sestavy prolínají a soupeři si lezou vzájemně do zelí, ergo do vysílání. Co jeden hráč potřebuje a připraví si, druhému se nehodí a vzápětí to svým tahem zruší. Pravda, funguje to i naopak, ale zřídka, a navíc to není tak jednoduché, jak se od vašeho monitoru zdá.

Pochopitelně že nemůžete lézt po semaforech a zapínat nebo vypínat každou lampu ručně a zvlášť, a tak vám k jejich nastavování slouží jakési děrné štítky. Jenže ty umějí pouze přehodit lampu do opačné polohy, než v jaké byla doposud, tedy ty zhasnuté rozsvítit a rozsvícené zhasnout, a to v konfiguraci, která se vám jen málokdy přímo hodí. Proto než se nadějete, máte své body ‘zátěže’ vyčerpány, na tahu je další hráč a pečlivou přípravu vám rozmetá jak větrná smršť německou přenosovou soustavu.

Odesílaná hesla jsou pouze pětipísmenná, například: KŘÍDA, BJONK, COHEN a tak dále. Kdo se ptá, proč si tohle lidi posílají, tak neví nic o životě ani o lidech a nemá smysl se mu pokoušet cokoliv vysvětlovat, ale bude nám spolu s ostatními muset věřit, že ani pět písmen není nic jednoduchého a konec nepřichází záhy ani zadarmo. Tím spíš, když jsou součástí hry i karty různých událostí či výpadků, kterými můžete vypomáhat sami sobě, škodit druhým a/nebo rušit rušivé akce protivníků. Kdo má jako první všech pět odeslaných pohromadě… …ještě nevyhrál, protože pravidla umožňují jeho poslední zprávu sabotovat, ale vcelku je vítězství dost blízko.

Kluše kluše poštovský panáček

semafory-in2Když jste se naučili klikat, můžete se pustit do opravdu náročného souboje s poštou. Račte si uvědomit, že to není pošta Česká, nýbrž Plošská, a tudíž že automatické přesvědčení, že světlo je rychlejší než maník s kabelou, není na místě. Ovšem pokud se cítíte dost sebevědomě, můžete si rovnou zvolit obtížnější verzi hry – a myslím, že budete mít co dělat, aby světlo zvítězilo nad temnotou. (Ano, laciný vtip, ale nemohl jsem si pomoci.)

Kooperativní varianta je založena na tom, že hráči musí společně odeslat dvouslovné heslo, přičemž každý použitý děrný štítek posunuje současně pošťáka po jeho trase. Je proto záhodno každým štítkem odsignalizovat jedno písmeno, protože pokud si lampy jen připravíte do správné polohy, pošťák okamžitě začne nabírat náskok, který budete obtížně dohánět.

Pravidla nabízejí i různé úpravy obou variant hry, hru pro jednoho a také verzi pro děti. Navíc i možnost vytvoření vlastních karet semaforových zpráv, které se následně můžete snažit odeslat. To jsou ty dobré zprávy. Patří k nim i přitažlivý design celé hry dýchající zeměplošskou atmosférou a stylový návod bez nuceného rádobyhumoru.

Špatná zpráva je, že ve hře vícera hráčů proti sobě se budete tak trochu… jak to jen říct… je to takové choulostivé téma… No prostě nudit. Jelikož každý „klikač“ může použít až tři děrné štítky, kterými povypíná či pozapíná kdeco, nemá moc smysl dávat pozor a plánovat svůj další tah pro nikoho jiného než pro hráče těsně po něm, a i to jen trochu. Navíc si to každý musí(me) rozmyslet a naplánovat a tak než přijdete na řadu, zvládnete učíst pěkných pár stránek nějaké pratchettovky.

Pokud si ale řeknete, že pro větší společnost prostě máte jiné hry, a prostřednictvím téhle budete navštěvovat Zeměplochu sami či ve dvou, eventuálně kooperativně, nemyslíme si, že na ni bude padat prach.

Semafory
Autoři: Leonard Boyd, David Brashaw
Vydal: REXhry
Počet hráčů: 1 – 4
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 30 min.
Cena: 899 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentáře

  1. Jestli jsem to z obrázku pochopila dobře, tak se v téhle hře používá úplně stejná matice 2×3 jako v Braillově písmu, akorát jsou ta písmenka zakódovaná jinak? Proboha proč?

  2. Přiznám se, že netuším, a že jsem to ani nijak neřešil. Pokud jsem to někde nepřehlédl, tak ani v pravidlech není zdůvodnění uvedeno. Faktem je, že samo Braillovo písmo není jednotné a je otázkou, zda kódování neodpovídá anglické nebo jiné variantě. Osobně si ale nemyslím, že by vznikl zásadní rozdíl v podstatě hry, kdyby byly „lampy“ výrazně odlišné od Brailla.

  3. Pro samotnou hru je to předpokládám jedno, tipuju, že nejspíš potřebovali rozložit písmenka rovnoměrněji po všech políčkách a proto si to upravili. Ale můj vnitřní smysl pro logiku se kroutí ve strašlivých bolestech. 🙂 (Brailla znám tak napůl z různých šifrovacích hrátek, takže by mi přišlo fajn se ho v rámci hry nenásilně doučit, což tady holt nepůjde.)

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *