Zakázaná poušť čili Když je radost umřít

Zakázaná poušť nám přistála na redakčním stole v době panujících letních veder, která dojem ze hry umocnila, ale nepodmínila. Tahle hra je totiž vypravená s takovou péčí, že ani podzimní plískanice či lednový mráz vám nezkazí šťastný pocit z toho v ní umřít…

Nicméně přežít a vyhrát ji je samozřejmě ještě lepší, jen jsme chtěli naznačit, jak pozitivní dojem v nás zanechaly její součásti a součástky.

 

Boj o přežití

Už zápletka je báječná: při úkolu prozkoumat Zakázanou poušť a najít v ní legendární létající stroj fungující na sluneční energii vrtulník hráčů beznadějně ztroskotá. Z archeologické výpravy se tak stává boj o přežití a z bájného artefaktu poslední naděje na záchranu.

Kooperativní princip hry vás vede po kartičkách pouště, které byste měli (podle vzoru Lovců a sběračů nebo Kvak!u) odkrývat a tím prozkoumávat. Na nich jsou věci téměř bezvýhradně pozitivní: studny s vodou, pomocné vybavení a indicie nalezišť součástek kýženého stroje. Bohužel, po tahu každého hráče je vždy na řadě poušť, která mění vzhled krajiny, zasypává ji pískem a postupně vás připravuje o vodu.

Když se potřebujete napít a nemáte čeho, umřete. Když bouře zesílí na určitou hodnotu, umřete. Když poušť pojme všechny kartičky písku, umřete. Když někdo umře, ostatní prohráli.

Na rozdíl od skutečné pouště ale naštěstí není v téhle tak snadné umřít, pokud nechcete nebo nejste blbí jak kaktus. Ovšem nesmíte se flákat, a naopak musíte na své záchraně makat jako doopravdy. Podobně jako v Pandemicu, který Matt Leacock také stvořil, i zde je čas život a spolupráce cesta k němu. (Pakliže se ovšem proti vám spiknou všichni bohové a náhoda v podobě přicházejících karet, tak vám nepomůžou ani Indiana Jones a McGyver dohromady, ale to se stává maximálně třikrát za deset let.)

 

Da Vinci by koukal

Celkově je Zakázaná poušť hra jednoduchá – asi čtvrtinově oproti zmíněnému Pandemicu -, variabilní díky náhodnému rozložení karet pouště i rozlosovávání rolí (je jich šest pro maximálně pět hráčů), a vhodná do rodin s dětmi i pro hráčské grupy bez dětí. Těm možná bude připadat hra trochu krátká, a také že by snesla více kartiček – ano, snesla – ale važme si toho, co máme, a doufejme v rozšíření…

…protože to, co máme, je krásné. Destičky pouště z odolného kartonu a s hezkými ilustracemi jsou víceméně samozřejmostí, ale ne tak originální vykrojené hvězdicovité žetony písku, které působivě a současně přehledně postupně „pohřbívají“ ne/prozkoumané oblasti. Karty pouště jsou hezké, karty vybavení ještě víc, ale přímo paráda je onen létající stroj. Na přiložené fotce vidíte tu plastikovou krásu (s cínovým motorem!!), a teď si představte, že jej můžete rozložit na jednotlivé části, které se po objevení opravdu povalují v poušti, dokud je se svými kolegy neposbíráte a nesestavíte.

A stále ještě nekončíme: zásoby vody každého hráče či síla bouře se neznačí kostičkou na nakreslené stupnici, ale stylovými steampunkovými ručičkami fofrujícími po hraně příslušných karet. Celé je to navíc zabalené v nádherné plechové, kompletně počeštěné krabici a la Zakázaný ostrov, jehož je Zakázaná poušť ostatně nevlastním potomkem.

Hra samotná by tedy byla solidní, ovšem v ničem nevynikající střední třídou, kdyby z ní hi-tech zpracování a až téměř manýristická lokalizace neudělaly stylovou hračku pro všechny dobrodruhy republiky a – jak už jsme řekli – v každé roční době.

 

Zakázaná poušť
Autor: Matt Leacock
Vydal: ADC Blackfire Entertainment
Počet hráčů: 2 – 5
Doporučený věk: 10+
Doba hry: 45 min.
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Cena: 599 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. A opravdu by bylo o tolik dražší sekat ty kartičky z PVC namísto kartonu? Ne že bych chtěl rejpat, ale kamarád má doma první vydání Carcassonne a dneska už mnohé dílky vypadají, jako když to žvýkala kráva. 😉

  2. To je dotaz spíš na vydavatele, ale obávám se že ano – protože by patrně byl problém s potiskem. Buď by se dříve či později začaly obrázky stírat, nebo by musely být „upevněny“ takovou technologií, že by to celou hru neúměrně prodražilo. Ostatně jsem se sám myslím nesetkal s hrou, kde by byly žetony podobného ražení plastové; buď šlo o jednobarevný materiál typu peníze, který nebyl nabarven, ale byl z hmoty dané barvy přímo vylisován, nebo vše řešil karton – více či méně kvalitně vyrobený, ale prostě karton.

    Zajímavě vyřešili hráčské desky u Mars: Terraformace, na které se do republiky (snad ještě) dovážejí plexiklové schrány, do kterých je možno je uzavřít. Nicméně žádnou ochranu přímo na hrací destičky, jako jsou třeba obaly na karty, jsem neviděl.

    A ke Carcasonne: zrovna u něj bych já osobně volil po čase zakoupení nové edice a tu původní bych si ponechal jako artefakt, protože myslím, že problém ohraných kartonů se v nejbližší době asi uspokojivě nevyřeší…

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *