Hellboy je dílem komiksového malíře a scénáristy Mikea Mignoly a patří k nejvýraznějším komikovým počinům devadesátých let. Jako u mnoha dalších děl minulého desetiletí můžeme jednoduše použít škatulku postmodernismu. Jenže s Hellboyem to zas tak jednoduché není. Mignola v něm doopravdy navazuje na různé směry – můžeme tušit jak vliv duchařských příběhů devatenáctého století, tak stopy gotického románu – a na různé autory (především na Jacka Kirbyho), ale nejvyšší mírou je Hellboy právě Mignola sám o sobě, jeho vlastní promítnutí se do světa komiksu, osobité a nezaměnitelné dílo, což ho oné dnes často posměšné nálepky postmodernismus zbavuje.

Mignola zastupuje zřídkavou skupinu autorů, kdy je s komiksem spojeno pouze jediné jméno. Na Hellboyovi sice pracovali i jiní lidé, ale vždy za bedlivého dozoru samotného autora. Mignola je čtyřicátník žijící v USA, před Hellboyem pracoval například pro DC comics, kde psal a kreslil mimo jiné i Batmana. Tehdy se pomalu ale jistě tvořil jeho nezaměnitelný styl, až vykrystalizoval v roce 1993 právě v „Pekelníčka“.

Kresba se může zdát poněkud hranatá, místy hrubá, ale na druhý pohled je jasně vidět, jak dobře se v tomto případě snáší kombinace příběhu a obrazu. Mignolovu linku bychom s trochou nadsázky mohli nazvat gotickou. Alan Moore o kresbě napsal, že je jako stvořená pro ztvárnění scén osvětlených plameny požárů, a dokonale tak shrnul celkovou atmosféru celého komiksu.

Mignola o sobě říká, že miluje kreslení monster. Studie ze závěrečných stránek jeho komiksů o tom nejen svědčí, ale také podávají důkaz, že monstra jsou to, co Mignola doopravdy umí. A protože sám hlavní hrdina je „pěkné“ monstrum, je jasné, že každý panel vzniká s láskou. Je to poněkud bizarní, ale k pochopení stačí nahlédnutí do jakéhokoli sešitu. Při pohledu na červeného ďasa s upilovanými rohy, kopytem, dlouhým ocasem a kamennou rukou pochopíte, jak se série stala jednou z nejpopulárnějších v uplynulé dekádě.

Podle scénáře tohoto rozměrného opusu, jímž se za zhruba deset let Hellboy stal, vyvolal rudého démona ze samotných pekel v roce 1945 kněz Rasputin, toho času ve službách Adolfa Hitlera a jeho tajného projektu Ragna Rok, jenž mu měl pomoci zvrátit výsledek války. Na zemi měl být přiveden zvěstovatel apokalypsy a soudného dne. Místo něj se objevilo pekelné dítě. A k tomu se nezhmotnilo v táboře nacistů, ale u spojenců. Hellboy vyrůstal na americké vojenské základně pod přísným dohledem vědců a vyrostl z něj nejslavnější a nejúspěšnější vyšetřovatel paranormálních jevů na světě.

Dalo by se očekávat, že Hellboy bude vnitřně rozvrácený a bude přemýšlet o svém místě na zemi. Neví toho moc o svém původu, ale jediný, kdo má pochyby, jsou jeho nadpřirození protivníci. Hellboy si starosti nikdy nedělal. Dělal jen svou práci a dělal ji dobře.

Mignola vytvořil zvláštní svět, v němž se zajímavým způsobem proplétají mytologie i nové mýty různých národů, boj dobra se zlem je veden po celém světě a Hellboy musí být všude, aby po mnoha utržených ranách zasadil svou tajemnou kamennou rukou rozhodující úder. Sympatické na něm je, že zpravidla nevítězí pomocí své nezdolné chytrosti a síly, leč mnohdy pouhou náhodou a s velkým štěstím.

Jak je to s Hellboyem u nás? Zas tak neznámý tu také není. Již v roce 1997 vyšel v druhém čísle komiksového časopisu Crew Mignolův nejoblíbenější „kraťas“ Mrtvola a pak už naše komiksová nakladatelství neopustil. K dnešku vyšly už skoro všechny příběhy, z Crewe se však Hellboy přestěhoval do Comics Centra, kde se jej ujal překladatel Zeměplochy – Jan Kantůrek.

O filmu se hovořilo dobrých deset let, než byl doopravdy puštěn do kin. Pochopitelně se neobešel bez problémů. Kupodivu se netýkaly převedení tak podivné postavy do hrané podoby, to se zdařilo více než dobře. Problém byl rázu finančního.

Studio dostalo na Hellboye pouhých 80 milionů dolarů, a protože současně s ním se točilo několik dalších, „důležitějších“ projektů, byl rozpočet neustále krácen až na konečných asi 60 milionů, takže se režisér Guillermo del Toro ocitl v situaci, kdy musel film značně prostříhat, neboť nezbyly peníze na počítačové efekty. Je až fascinující, jak dobře film dopadl. Buďme trošku nacionalističtí a řekněme, že jistou zásluhu na tom může mít i prostředí, ve kterém se Hellboy kompletně točil – Praha. Velkou roli ve filmu dostal také Karel Roden, jenž výtečně ztvárnil hlavního záporného hrdinu, kněze Rasputina.

Film během krátké doby vydělal tolik peněz, že mohl být dokončen podle původních představ tvůrců. Bohužel, u nás se v kinech zatím objeví pouze okleštěná verze, Falcon film však slíbil, že při dobré návštěvnosti přiveze i verzi rozšířenou.

(Pokud se chcete dozvědět více jak o komiksu, tak o filmu, v pondělí 6. září v 18 hodin proběhne v paláci knih Kanzlsberg na Václavském náměstí autogramiáda Karla Rodena a překladatele Jana Kantůrka. Na akci vás srdečně zve nakladatelství Comics Centrum. (Více informací na http://www.comicscentrum.cz )