Jarmark nesmrtelných – Nikopol I. – Bilal Enki

Rok 2023, Paříž je zfašizovaná, Sovět stále pohromadě a polyká více a více států, všude jen muži, zatímco ženy jsou stále uzavřené v porodních centrech. A do toho se ještě nad Paříží vznáší podivná létající pyramida, o které nikdo nic neví. Tak si představuje Bilal budoucnost. Přesně z toho cítíme dobu vzniku, poprvé byl totiž Jarmark publikován roku 1980. Snad jedinou chybou, která však nesníží nevšední zážitek z četby, je příliš blízké datum těchto událostí. Ale s tím má mnoho spisovatelů potíže, pokud se srabácky nechytí třeba roku 802270…

Po třiceti letech, kdy byl Alkidis Nikopol za trest zmražen, spadne jeho hibernační modul do centra událostí. Život mu zachrání Horus, jeden z personifikovaných egyptských bohů z létající pyramidy, která na Paříži požaduje palivo, aby mohla letět dál. Avšak Horus má své vlastní plány a naplnit mu je má pomoci právě Nikopol. Respektive jeho tělo, do kterého Horova duše vnikne a začne ho ovládat. Zatím co se Nikopol smiřuje se svým osudem, nechá Hora jednat. Brzy se zaplete/zapletou do předvolební politické hry. Fašistický diktátor Kapustier má však vlivné přátele a důležitou podporu. Co Horus sleduje? Padne ve Francii fašismus a nastoupí Horovsko-Nikopolský socialismus? Jakou roli budou hrát ostatní bohové? A jakou Nikopolův stejně starý syn? Jarmark je teprve vstup do příběhu celé trilogie, přesto má velice překvapivý a propracovaný děj, který nelze dopředu předvídat. Odpovědi na výše položené otázky byste hádali zcela zbytečně.

“Nesmrtelnost je forma diktatury života nad smrtí – protože jsem diktátor, nezbývá mi než se stát nesmrtelným.”

Bilal nám ukazuje, jaké to je “být ovládán”. A předkládá to hned trojím způsobem. Jednak na vztahu čistě osobním, který je vyložen dvojicí Horus – Nikopol, jednak vztahu společenském, tedy politickou situací ve Francii, a také samotnou osobou diktátora Kapustiera, ovládaného vlastním chtíčem po moci. Je vidět, že Bilal není Američan, aby vše svázal do nevkusného happyendu, protože snad všichni správně tušíte, že tohle prostě dobře dopadnout nemůže. Ale co to je “dobře”? Pro koho? Záleží na Nikopolovi, nějakém bohovi, politicích nebo režimu? Není se co divit, že ten nejmocnější – diktátor – touží po něčem ještě vyšším, co mají jen bohové… po nesmrtelnosti. A po čem touží bohové z pyramidy? Po klidu při hraní Monopolů?

“Měj soucit, satane, s mou nekonečnou bídou!”

Vše se odráží v bídě. Ani ne tak v bídné životní úrovni, jako v bídě duševní. Bilalovi se podařila (za pomoci citátů z básní “Prokletého” Baudelaira) výborně vykreslit postupně houstnoucí depresivní atmosféra, z níž ještě vystupují existencionální otázky Nikopola i Kapustiera, a to aniž do toho ještě musíme zaplétat jejich politická vyznání…

Málem bych zapomněl, že vlastně mluvím o komiksu. Bilal je autorem nejen příběhu, ale i kresby a kolorování. Kresba sice nepatří mezi světově proslulá mistrovská díla, ale perfektně doplňuje stísněnou atmosféru příběhu a vytváří mu tak vhodného partnera. Pokud bych měl svěřit kresbu někomu jinému, pak jedině Serpierimu (Druuna).
Konec je zároveň velmi uzavřený (v podstatě se vše vyřeší) a zároveň se otevřela nová vrátka pro pokračování. Případní zájemci o koupi si tedy vůbec nemusí lámat hlavu s tím, zda bude nutné pořídit si i další díly. A zaručuji vám, že pokud Jarmark přečtete, dalším dílům stejně neuniknete. Jestli si je nenajdete vy, najdou si ony vás.