Vydání této knihy byl rozhodně krok správným směrem. Ti co tyto příběhy nezastihli v původním crwáckém vydání tak nebudou ochuzeni o jedny z nejlepších Lobových případů, které dohromady vytváří možná nejlepší u nás vydanou Lobovu knihu. Mezitím co Poslední Czarnian přinesl více zklamání než radosti, Kostěj to bohatě vynahradil. Toto je přesně jak vždy říkám: že nejlepších Lobovek se dočkáme když ho Alan Grant píše sólo. Čtyři krátké příběhy, čtyři trefy do černého. To je asi to jediné co by někomu mohlo vadit: že jsou to jen kraťasy, takové jednohubky. Vzhledem k tomu že jednoduchý příběh mají i delší story, je to ale spíš plus. V kratším provedení je ta jednoduchost účelná a navíc se příběh zbytečně nenatahuje a nemáte pocit, že by se to dalo odvyprávět mnohem rychleji. O to víc je každý takový kraťas našlapaný. Vezměme si to popořadě:
Pěkně prsatý propadák: 90% PPP celou sbírku otvírá. Místo aby Lobo někoho lovil, dělá tentokrát ochranku. Nevelká změna, přesto osvěžující. Je to neutuchající zábava a atrakce za atrakcí: co jedna misska, to jeden problém. Hlášky, gagy, akce a bizarnosti se střídají tak rychle, že budete litovat že už je konec. Možná to mohlo být delší, tahle absence nudy a hluchých míst z toho ale dělá jízdu, u které se budete bavit po celou dobu, a to je sakra velký plus. Kresbě Jima Balenta se nedá moc vytknout, vše vypadá jak má: ženy jsou sexy, a co sexy být nemá, to taky není. Kresba jednoduchá, ale účelná. Kdyby tu od Balenta vyšly další Lobovky, nezlobil bych se.
Gauneři: 70% Ačkoli v kresbě mého lobovského favorita Vala Semeikse, jedná se o nejslabší článek knihy. Pro ty co se k Lobovi dostali až s touhle sbírkou to bude skvělé jako seznámení, ale pro ty co už mají načteno bude polovina příběhu jen opakováním něčeho co už dávno vědí. Pak zbyde jen přímočará storka o tom, že Lobo se chce mstít a zabíjet a zase Alovi a Darlene zlikviduje krám. Žádný odvaz, ale solidní nadprůměr. Ti co dosud nic z minulosti Loba neznali a toto je pro ně novinka, ať si 20% klidně přičtou.
Lobo dobývá Hollywood: 95% Další vypalovák. Zábavný nápad, který dá Lobovi dobrou záminku proč se vydat na natáčení filmu. Příběh samozřejmě prostý jak facka, ale natlakován takovým množstvím více i méně viditelných vtípků, skvělých hlášek a parodie Hollywoodu, že to nemůže nikomu vadit. Na Tima Buřtoně, Brepta Škitta, “šmrdli mrdli” nebo Prdim na Afriku se zkrátka zapomenout nedá. Nápady narvané k prasknutí, čirá esence toho, co je na Lobovi nejlepší. Jen kresba Christiana Alamyho mi často přijde lehce sterilní a málo dynamická, ale to je detail. Ještě mě trochu bije do očí, že Lobo tady má kšandy (?). Že nemá svou obvyklou koženou vestu vytýkat nemohu, já ho kreslím taky jen v zeleném potrhaném tílku, je to holt věc tvůrčího vkusu.
Kostěj Nesmrtelný: 100% Nejlepší na konec. Jasná plná palba, protože tady prostě není co vytýkat i kdybych fakt chtěl. Tady má vše své místo, žádná vtipná ani akční scéna není kratší ani delší než by měla být. Nic tu není navíc, nic tu nepřebývá. Děj sice jednoduchý, zato totálně nepředvídatelný. Tady Grant totiž přichází s jednou šíleností za druhou, určit co se bude dít dál je proto nemožné. U hlášek i situací jsem se smál jako dlouho u ničeho ne. Lobo duch, Lobo vejpůl, Lobo kostlivec, Lobo hlemýžď – toho všeho se zde dočkáme. Plus dokonalé hlášky typu “Vyrušim symetrii tvýho ksichtu, esli si nedáš bacha, burane!” “Sem redy, cikánská růžičko!” “Nikdo, komu to pálí, by neroztruboval do světa, že je pomočenej!”. Plus bonusové stripy “Casbo-agresiuní duch” a “Sammy-do masa udělanej šnek”.(“Jé! To je ale krásný měkkýš!”) Navíc výborná kresba Carla Crichlowa. Ač můj favorit je Semeiks, troufnu si říct že kdyby Kostěje kreslil on, už by to nebylo ono. Plus fakt, že se celý děj odehrává v noci a v tmavých barvách, to k tomu prostě sedne. Tohle je zkrátka Lobův absolutní majstrštyk. 100% nedávám často ale pokud se najde příběh který je prostě ve svém žánru perfektní a neměnil bych na něm ani čárku, tak musím. Lituju jen toho že nevlastním Modrou Crew s tímto příběhem, před lety by mě bavil asi ještě víc než nyní.
Přišlo mi fér hodnotit každý příběh zvlášť, tak se to trochu protáhlo. Závěrem mohu jen doporučit, tohle je spolu s Bullíkovým případem, Sedmi zbytečnými, Lobo & Adam (vím že to sem nepatří, ale z tvůrčí pýchy jsem si nemohl dovolit vynechat svou vlastní Lobovskou sérii 🙂 ), Hitman vs Lobo a Lobo spoutaný takové best of Velkýho šéfa. Kdo nechápe to nadšení, ať porovná s průměrným až podprůměrným Posledním Czarnianem, a třeba pochopí že tohle je prostě Lobo v nejlepší formě.