Lucifer: Děti a monstra – Carey, Mike/ Gross, Pete

Spisovatel Neil Gaiman je třída, na tom se myslím shodneme všichni, ale více v komiksech, než v literatuře. Napsal libreta k nejlepším grafickým románům posledních dvou desetiletí, čímž mám na mysli především jeho obrázkový opus magnum, Sandman. V devíti svazcích (plus v několika svazcích Sandman presents… a Sandman: The Dream Hunters) vytvořil, spolu se zajímavými kreslířskými jmény současného komiksu, epické a téměř mytologické univerzum. Sandmanovský svět zrevidoval a porodil tuny zajímavých postav, jež bez problémů utáhnou i vlastní sólo příběhy. Nádherným příkladem je sympatická sestřička Morfea Smrt (Smrt: Vysoká cena za život, Smrt: Čas tvého života). Okrajové postavy jako Kain, Ábel, havran Matouš či Korinťan se objevily v méně úspěšném spin-offu The Dreaming. Jenomže se našel někdo, jenž nejenom utáhl celý příběh, ale jemuž se podařilo obnovit zašlou slávu Morfea a dobudovat něco málo z jeho doposud známého vesmíru. Lucifer.

Kníže pekel má všeho po krk. Rezignoval. Poslal celé peklo do háje a ukryl se do své malé ulity, hospůdky Lux. Příležitost však na sebe nenechá dlouho čekat. Nabídka z nebe, která se rozhodně neodmítá. A tak se Světlonoš ve službách nebe dopracuje k mocnému nástroji – portálu do ještě nestvořené nicoty.

O návratu temného vládce nás poučí úvodní svazek Lucifer: Ďábel vchází do dveří. V druhém svazku Děti a monstra sledujeme pána pekla na jeho cestě za dávno ztraceným ,,artefaktem“, Andělskými křídly. Putování japonským záhrobím je lemováno intrikami, manipulací a podvodem, přičemž nebezpečí je umocněno faktem, že se Lucifer musel při vstupu do temné říše vzdát své nesmrtelnosti. Děti a monstra tvoří temnější, majestátnější a mohutnější příběh, než by se na první pohled mohlo zdát.

Careyho (pracoval i na komiksech jako Hellblazer, X-Men, Ultimate Fantastic Four a adaptoval Nikdykde do komiksové podoby) Lucifer není vymaštěný a narušený magor, jak ho má ve zvyku prezentovat Církev. Je to mnohem složitější a sofistikovanější osobnost. Spíše metafyzický politik. Má vliv, prestiž, svoji minulost a moc, kterou se snaží vzkřísit. Z velké části vychází z křesťanství, potažmo Bible, ale její znalosti nejsou podmínkou. Autor se věnuje i okultismu a nezapomíná ani na metafyziku. V sešitu Dům komnat bez oken se dokonce zabývá i mýtem o japonském podsvětí. Národnostní členění zpestřuje prostředí, kromě nebe a Los Angeles se čtenáři ocitnou i v sofistikovaném pekle, kde jsou odsouzeni přebývat spolu s dušemi zemřelých i žijící. Právě v místě, po němž se Lucifer prochází jako smrtelník, což je příhodně demonstrováno jeho nahotou, triumfuje svým intelektem a diplomacií. V druhém příběhu se posouvá do vyššího stavu a stojí takříkajíc nad jevištěm jako mistr loutkař a zasahuje jenom v nevyhnutných případech. A to je nejvýstižnější definice skutečného ďábla. Friedrich Nietzsche a Niccolò Machiavelli v těle Davida Bowieho.

Autor si uvědomil, že Luciferova velikost není v one man show, ale v jeho manipulaci se smrtelníky i nesmrtelníky. Právě vedlejší smrtelníci, zástupy andělů a hordy démonů oživují Sandmanovské meta-univerzum a budují Luciferův komiksový svět. Ještě zásadněji se podílejí na formě i stylu vyprávění. V první polovině svazku je děj přerozdělen do třech částí, přičemž první je odyseou samotného Lucifera, ve druhé spřádají své nechutné plány dva morfující démoni a třetí část je vytyčena výhradně hranicemi baru Lux (objeví se i pasáž z nebe a letištní auly, ale ty jenom rozšiřují obzor, rytmus vyprávění drží tři zmíněné části). Všechny tři dějové linky se nakonec slijí do jedné, vrcholící v explozivním finále. Děti a monstra jsou mnohem komplexnějším, bouřlivějším a mysterióznějším příběhem. Zasvěcení do děje je efektivně provedeno prologem o prokletém mateřství, pak se hlavní linky chopí dítě tykající si s duchy, démonické embryo požírající bohy, antiluciferovsky naladěný anděl Amenadiel, jeden zoufalý táta a vyšinutý experimentátor zahrávající si s bytostmi mezi nebem a zemí. Vynikajícím způsobem rozehraná partie dobra a zla, pravdy, lži, malichernosti, ješitnosti, lačnění po moci, všech neduhů trápících a zároveň definujících jak smrtelníky, tak i nesmrtelné bytosti. Luciferovo univerzum žije, i když v příběhu přímo nevystupuje pán pekel osobně. Dochází k novému pohledu na tradičního komiksového superhrdinu/superpadoucha a budování nejen jeho osobnosti, ale taky univerza sofistikovaným způsobem.

Za kreslícím prknem vystřídal Scotta Hamptona malíř Peter Gross. Gross není žádný nováček a se Sandmanem si tyká od dob, co kreslil komiks Knihy magie. Co se kvality týče, drží standard vytyčený již Sandmanam, i když jeho kresba není natolik expresivní. Libuje si v nechutnostech, hlavně co se týče mrzačení těla a jeho groteskních deformací, zatímco u nebe zastává minimalismus. V jednom případu se ke kresbě dostane i Dean Ormston, jehož styl se vymyká mainstreamové kresbě, kterou nabízí Gross. Každopádně příjemná změna uprostřed svazku, potěší hlavně koloringem a temnými bohy.

Děti a monstra je výjimečné komiksové dílo na našem trhu. Určeno pro dospělé čtenáře, vymykající se šablonám o superhrdinech a důstojné následování, co se kvality i expanze meta-univerza týká, krále snů Sandmana. Nádherné propojení postmoderního Miltonovského ďábla vzkříšeného do současnosti za pomoci křesťanství, mýtů, okultismu, metafyziky a také dialogu filozofie a teologie. Nutnost!