Dvě časové linie, dva hrdinové, dvě tváře Londýna, architektura a tajemné vraždy. To je jen velice krátký výčet motivů a témat, s nimiž operuje postmoderní román Hawksmoor.
Jméno anglického spisovatele Petera Ackroyda u nás rozhodně nepatří mezi neznámé veličiny, v češtině mu vyšlo beletristických i nebeletristických knih hned několik. Pravděpodobně největší ohlas přitom vzbudil román Fiktivní deník Oscara Wildea, zachycující poslední dny velkého britského spisovatele. Tentokrát máme možnost vrhnout se na jeho další cenami ověnčené dílo – román Hawksmoor, který vydalo nakladatelství Paseka.
Londýn, počátek osmnáctého století. Nicholas Dyer je architektem pověřeným ke stavbě sedmi nových kostelů nikým jiným než samou královnou Anne. A také chlapík s okultistickým vyznáním, který věří, že nesmrtelnost svým dílům dodá i třeba tím, že do základů budov přidá tělo čerstvě zabitého malého chlapce, kteroužto ingredienci neváhá dodat i vlastnoručně. Londýn druhé poloviny století dvacátého. Nicholas Hawksmoor vyšetřuje sérii záhadných vražd. Mezi chladnokrevně zardoušenými oběťmi jsou i malé děti, precizní pachatel přitom nezanechává stopy. Toť základní zápletka v kostce. Ta je však v případě Hawksmoora jen podpůrnou berličkou pro nefalšované myšlenkové hody.
Dvě linie, které se střídají se zarputilou pravidelností po jednotlivých kapitolách. Ty Dyerovské však mají co do počtu stran jednoznačně navrch. Díky tomu si užijete jazyk knihy – tedy pokud se rochníte ve starosvětském stylu bohatém na archaismy, květnatost a nestřídmost, co se přechodníků týče. Nelze proto nezmínit velice povedený překlad Johany Labanczové, která s ním musela mít neskutečně velkou práci. Mnohem svižněji er-formou psaná linie detektiva Hawksmoora působí po vysokotučných hodech archaismů jako svěží oáza.
Upřímně, Hawksmoor není úplně jednoduše stravitelná, čtenářsky vlídná a snadno přístupná kniha, rozhodně od něj nečekejte odpočinkovou četbu. Hawksmoor si vyžaduje plnou pozornost a soustředění. Je myšlenkově naditý a velice komplexní. Je úžasné sledovat pečlivě budovanou kompozici a juxtapozici mezi oběma liniemi či se nechávat obohacovat rozsáhlými nesouvisejícími odbočkami, v nichž Ackroyd skrze své postavy může vést vnitřní dialog o podstatě poznání, světě, životě, víře a dalších nemalých tématech. Ackroyd si také skvěle hraje s fakty a fikcí a ohromuje svou znalostí reálií, díky čemuž jeho historický Londýn žije a pulzuje více než ten v knize současný. A je to špinavé místo, které před půlstoletím zažilo velkou morovou epidemii a očistu v podobě ohromného požáru – a stejně už je nyní plné bezdomovců a kurev.
Knihu však sráží její možná až přílišný narcismus, dosebezahleděnost a v některých případech snad i ona myšlenková otevřenost. Forma v ní jednoznačně vítězí nad obsahem – a to především v linii z osvícenského osmnáctého století. Ackroyd přitom rozhodně není lakomý na myšlenky, nápady a motivy – především ty poslední mnohdy však až trestuhodně dále nerozvíjí. Kniha navíc působí jako bez uspokojivého finále. To její je urychlené a neadekvátní očekávání budovanému na předchozích dvou stech sedmdesáti stranách.
Zrcadlení postav, příběhů a dokonce i samotných slov napříč staletími může znamenat mnohé. Jsme tu jen jednou? Je čas lineární jako řeka? Nebo plochý jako rybník, po jehož hladině běhají vlnky, kdykoliv se v některé jeho části něco stane – a vše se tedy děje najednou? Nebo je to docela jinak? Odpověď nechám na vás.
Peter Ackroyd: Hawksmoor
Překlad: Johana Labanczová
Vydala: Paseka, 2016
Počet stran: 296 stran
Cena: 299 Kč
Překlad tohoto románu je vyloženě ohavností. Anglicismy v neumělé nápodobě starší češtiny (a ona samotná nápodoba) znemožňují pohodlné a nerušené čtení jinak skvělého románu.