Agentura: první zásah specialistů na nadpřirozeno

Koho zavoláte, když je třeba ochránit svět před zlem a nadpřirozenými potvorami? Linka na Ghostbusters už je pár let hluchá, Mulder se Scullyovou si užívají důchodu, Ripleyová lítá někde ve vesmíru a Chuck Norris zrovna natáčí s Arnoldem. Ještě štěstí, že je tady Agentura!

Co svět světem stojí, děje se každodenně mnoho nevysvětlitelných věcí. Duchové, Yetti, ufo… A právě podobné anomálie monitoruje Agentura, a snaží se je urovnat tak, aby lidé zůstali klidní a jejich majetek pokud možno nedotčen. Jediný problém téhle práce je vysoká spotřeba zaměstnanců.

Vím, co chci (a to dostanu)

Je to trochu netradiční, ale začněme recenzi pěkně od konce knihy. Ne, nechceme vám rovnou prozradit pointu; na samém konci je totiž doslov autora Martina Štefka, a právě tím se budeme zabývat ze všeho nejdříve. Štefko v něm totiž jasně říká, že chtěl vytvořit knihu, která bude bavit; nejdřív jeho během psaní a následně i čtenáře.

Je fajn, když má autor předem jasno o tom, coby vlastně chtěl napsat. A je ještě lepší, když se mu to doopravdy povede. Agentura: První tým je přesně tím, co autor od prvopočátku zamýšlel: nenáročnou oddechovou knihou s množstvím akce a dávkou exo- i erotiky. Část čtenářů zajásá, že tu máme další krvavou řežbu ve styku Kulhánka (nebo Kotlety, nebo… – každý si doplní dle jeho osobního favorita). Jenže touhle prošlapanou cestou se Štefko nevydal. Drží svůj příběh ve vážnějších mezích, vsází mnohem více na propracování příběhu a akční pasáže jsou jen jednou ze součástí, nikoliv těžištěm děje. Abyste měli jasnější představu, vypůjčíme si opět autorova slova z doslovu knihy. V něm mluví o inspiraci paranormálními detektivkami a zhruba do tohohle hávu Agenturu stylizoval.

Akcelerujeme!

Na druhou stranu je cesta k „výslednému produktu“ mírně klikatá. Štefko měl sice za sebou při psaní Agentury už dvě knihy, ale na několika prvních stranách je zřejmé, že v tomto druhu pro něj nové literatury se ještě trochu zabydluje. Nemluvím teď o tom, že začátek je vyloženě rozkoukávací a autor musí nastavit pravidla a mantinely, což je nutnost, kterou nelze přeskočit a není příliš zábavná ani u největších žánrových hvězd. Snažím se říct, že s přibývajícími stranami budete doslova cítit, jak autor nabírá jistotu, noří se do děje, přidává na tempu a dovolí si víc. Přibývá lehkosti i vtípků – prostě poslední třetina knihy je pocitově nejlepší, má ten správný šmrnc.

Předchozí tvrzení však nemění nic na tom, že Štefko psát umí. Příběh sice na rozdíl od klasických béček není na hranici sebeironie a bere se vcelku vážně, ale nečekejte nic přemoudřelého nebo suchého. Na čtenáře číhá spousta popkulturních odkazů; naopak téměř chybí klasické černohumorné hlášky. I přesto vám na mnoha místech text Agentury pozvedne koutky.

Stylizace do detektivky se ukazuje jako šikovná volba. Po úvodu v srdci samotné Agentury se hlavní hrdinové ocitají na své první (a následně druhé) misi. Úvod do celého případu je elegantně shrnut prostřednictvím studování složek, ve kterých jsou k nalezení alespoň základní informace o chystaném případu, díky postupným krokům při pátrání má příběh vývoj…  I přesto, že zápletky nejsou nikterak složité, je sympatické, že Štefko se nesnažil spolehnout na to, že případné výtky obhájí tím, že je to přece lehké čtivo, a rozhodl se příběh postavit na poctivých, byť jednoduchých základech.

Nerad bych ovšem, aby předchozí odstavce vyzněly tak, že se jedná o nějaký úžasný šlágr. Agentura je záměrně béčková, a přesně v tomhle stylu je i napsána. Takže čekejte opravdu jen lehčí nadprůměr. Dějová linka je jednoduchá, neobjeví se nic, co by nebylo použito jinde (spíše naopak), ale i tenhle typ literatury jde napsat s prominutím úplně blbě – což není případ této knihy.

Tři už jsou… tým?

A když už je řeč o těch základech příběhu, rozhodně nesmíme zapomenout na trojici hlavních hrdinů. Tady se Štefko doslova vyřádil. Posuďte sami: kněz jménem Ivory nosící koženou bundu a podivný účes, přestárlý kovboj Viper s kolty proklatě nízko a do třetice lolitkovsky vypadající japonka Katharine, která vás rozporcuje svými katanami dřív, než stihnete říct polské maso.

Zde si dovolím malou odbočku (za to může ta holka z Japonska!). Celá Agentura je kromě paranormální detektivky říznutá i mangou, čemuž odpovídá nejen jedna z hlavních postav, ale také ilustrace na obálce i uvnitř knihy.

Abychom však neutekli od těch postav: právě ony tvoří tu nejzábavnější a nejzajímavější složku knihy. Už je to jak jsou budoucí členové týmu navzájem odlišní a mají k věcem různorodý přístup slibuje doslova třaskavý potenciál. Je předem jasné, že tři silné individuality budou jako tým fungovat jen s obtížemi, přesto to se skřípěním zubů zkouší. Navíc nás Štefko postupně nechává nakouknout do jejich neradostné minulosti, a navrch postupně odhaluje také speciální schopnosti, které každý z trojice má. Pravda, na počátku se sice všichni náznakově zmíní, co by mohli oproti běžnému smrtelníkovi umět navíc, ale to je spíš jen ochutnávka a předzvěst toho, co na čtenáře čeká.

Je zřejmé, že autor volil postavy tak, aby ho psaní bavilo. Japonka v krátké sukýnce i kovboj zapadají přesně do Štefkova „stylu“ a i z textu samotného je znát, že mu tyhle postavy sedly. Kněz je asi nejtemnějším a nejzáhadnějším členem celé trojice, tvoří tak trochu protiklad ke svým dvěma kumpánům. Dobré je i to, že hrdinové si nemusí příliš lámat hlavu s nějakou morálkou, občas díky svému nadání udělají věci, které by se „hodným hochům“ příčily, a mnohdy si dovolí našlapovat jako slon v porcelánu prostě proto, že můžou.

Vše je otevřené

A ještě pár slov ke koncepci Agentury. První svazek nabízí po krátkém představení Agentury jakožto organizace zastřešující lidi s mimořádnými schopnostmi dva detektivní příběhy, které jsou na sobě víceméně nezávislé. První z nich nabízí lov na ducha v Thajsku, druhý pak „téměř“ idylický výlet do rakouských hor přerušený návštěvou chlapíků s hákovými kříži. Zkrátka taková běžná prácička pro Agenturu plná krve, (ne)mrtvých a popcornové zábavy.

Jenže i tady se rýsuje poměrně zajímavý prvek. Svět Agentury by totiž mohl mít potenciál stát se novým Kladivem na čaroděje či Agentem JFK – hovoříme teď o principu otevřeného světa, do kterého si každý může přidávat svůj dílek mozaiky, přičemž propojujícím prvkem může být Agentura, nikoliv jednotliví hrdinové. Uznávám, trochu kacířská myšlenka, navíc se cpeme do prostoru, kde není žádná výrazná díra na trhu, ale…

Agentura: První tým je příjemné oddechové čtení. Přesto, že se jedná o akční brakové béčko, nejde cestou krvavé nadsázky, ale drží se spíše klasického detektivního příběhu. Nosným prvkem jsou postavy, které do lehkosti vyprávění dokonale zapadnou a dají mu tu správnou šťávu. Příběhy jsou navíc koncipované tak, aby se z nich dal „uplácat“ nekonečný seriál. Pokud chtěl autor čtenáře pobavit, pak kniha plní svůj účel beze zbytku, jinak se jedná o velmi solidní průměr, který neměl ambice šplhat někam výš.

Martin Štefko: Agentura: První tým

Vydal: Golden Dog, 2016

Obálka: Janiko

Počet stran: 196

Cena: 200 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď