Dávejte si pozor na pojídače smutku

Den obětování se blíží, všichni tam musíme být a poděkovat dítěti, které nás na další rok zachrání před mocí zlé čarodějnice, co žije v lese. Žije tam od nepaměti, ačkoliv ji nikdo nikdy neviděl. Ovšemže existuje, zlatíčko. To je mi otázka!

Tak nějak začíná fantasy pro mládež Dívka, která upíjela měsíc od americké autorky Kelly Barnhillové. Svou mnohovrstevnatostí představuje knížku, která nenudí ani dospělého. O své originalitě vás přesvědčí už od první stránky, ať už trochu „ujetými“ názvy kapitol, nebo tím, že nositelkami příběhu je hned několik nezávislých žen, kterým moc nezáleží na tom, co si o nich druzí myslí. Rozhodně zaujme bohatou imaginací, sklonem k ironii a kritikou maloměstské morálky, kterou si autorka vzala na paškál už v povídce Paní Sorensonová a seskveč (in Plameňák na konci léta, Gnóm 2016). Kdo tedy znáte Kelly Barnhillovou odtud, určitě neváhejte.

Pohádka nepohádka

Hlavní hrdinkou je dívka jménem Luna, která vůbec netuší, co jsou to kouzla. Přitom se jako malá přepila měsíčního svitu, a když si nedá pozor, dějí se kolem ní divné věci. Tak divné, až svým kamarádům Fyrianovi a Glerkovi působí samá trápení, a tak s tím její babička Xan udělá krátký proces. Jenže pravá podstata děvčete se i přes všechny snahy nezapře a krásný příběh od Kelly Barnhillové je na světě. Čte se jedním dechem od lákavého začátku až do spravedlivého finále, ve kterém dobro zvítězí, ale zadarmo to nebude.

V pohádce je obvykle hlavní záporák snadno rozpoznatelný. Sestra Ignácie, která vede v Protektorátu na kraji bažiny ženský vojenský řád, působí jako dokonalá strážkyně pořádku. Ve skutečnosti jí ale pěkně straší ve věži (sídlo řádu se jmenuje Věž), už proto, že lidi mají přirozenou tendenci být šťastní. Naštěstí je tu hrozba v podobě zlé čarodějnice z lesa, co jim tu radost aspoň občas vezme… Jinak by totiž byla sestra Ignácie o hladu, respektive bez nezbytného zdroje své magické moci. Už jsme tu měli kdejakého nenažrance – od pojídačů hadů přes pojídače hříchů, stínů, duší a mrtvých až k pojídačům skla a gumových medvídků – ovšem hltounku, která prahne po smutku, ještě asi ne. Možná vám to připadá jako užitečná činnost, ale pozor, opak může být pravdou!

Tak čtěte hezky pozorně, ať se vám dostane poučení, kterak může být smutek nebezpečný a ničit lidské (a jiné) životy, když se tomu nezačnete bránit. Naštěstí se najde hrstka odvážných, kteří zlu jen tak nepodlehnou. Kromě toho, že budete malé Luně a její mamince, kterou Ignácie zavřela do Věže (a ta tam pak straší) držet palce, aby se konečně setkaly, nemůžete nefandit ani malému dráčkovi, aby konečně trochu povyrostl, a netvoru z bažin, nechť se mu povede napsat tu nejlepší báseň na světě. Nu a největší sympatie si jistě vyslouží dobrosrdečná Xan, zachraňující malé děti a i ve svém věku poletující po lese jako vlaštovka.

V močálech je budoucnost

Kromě roztomilých bytostí, několika čarodějek a kouzelné chaloupky uprostřed lesa nás autorka osvěží i dalšími oblíbenými rekvizitami jako jsou sedmimílové boty nebo srdce proměněné v perlu (eufemistická alternativa ke kameni). Pod pláštíkem úsměvné pohádky se ale schovává i pár hlubších myšlenek a některé scény překvapí téměř hororovým nádechem. Ještě teď mě ze šustění křídel papírových ptáků mrazí! Ani obraz šílené ženy vyjící na krokvích nejde jen tak z hlavy, a zjizvená tvář šikovného tesaře Antaina taky dobré nálady nepřidá.

Jenže těch několik stínů být prostě musí, abychom si vychutnali místa odlehčená – snad se také budete dobře bavit u scén odhalujících předsudky o čarodějnicích nebo naprostou omezenost obyvatel Protektorátu, kteří by tu svou bažinu neopustili ani za nic, protože kde by pak sbírali žirinové výhonky, květy a hlízy? Kdepak, vše, co potřebujeme, nám dává bažina, odpoví bez váhání, v močálech je prostě budoucnost… Ať už za tou bažinou vidíme symbolicky cokoliv.

Představte si, že na začátku byla bažina, a ta pokrývala celý svět (nic vám to nepřipomíná?). Bažina byla svět a svět byl bažina. Jenže byla osamělá, chtěla mít oči, jimiž by viděla svět, a nohy, aby po něm mohla chodit, ruce, aby se ho mohla dotýkat, a ústa, aby mohla zpívat. A tak bažina byla zvířetem a zvíře bylo bažinou (je to ještě pořád jasné?). A pak zvíře stvořilo zpěvem svět. A svět, zvíře a bažina byly jedno a spojovala je nekonečná láska (mohlo by to být třeba takhle?) A až si pro nás přijde netvor z bažin, nebudeme se bát, jelikož zvíře, bažina, báseň, básník i svět jsou jedno a totéž a všichni nás milují… (Uf, to je úleva, ale řekněte to příště i Atrejovi, aby tolik netruchlil, mně to vždycky rve srdce, když tu močálovou scénu v Nekonečném příběhu vidím.)

Dobrá rada na konec

Abyste si mohli knížku vychutnat, je třeba autorce odpustit určitou míru idealizace, kterou samozřejmě dětský příběh bez problémů snese. Nekomplikovaný svět holt potřebuje, aby byly všechny matky milující, demokracie přinesla samé dobro a hlavní hrdinka zachránila nejlépe celý svět. Sladký konec, kdy se díky svobodným volbám, otevřením hranic a možností cestovat kamkoliv stane z původně policejního státu ráj na zemi, se zřejmě očekává. Je to taková pohádka v pohádce, které bez pořádné porce důvěry v to, že svět je dobrý, bezpečný a krásný, prostě nedokážete věřit. Na mě tam bylo trochu moc ztracených matek, sirotků, létavého papíru a zbytečných map, ale je na vás, co jste ochotni skousnout.

I tak se odvážím tvrdit, že Dívka, která upíjela měsíc patří k tomu lepšímu, co se u nás pro mladší čtenáře a čtenářky najde. Možná si myslíte, že stačí vzít dětskou knížku, tu a tam připsat něco, co lze označit jako „přesah“, a je to hotové. Nic takového, autorka rozhodně čtenáře nepodceňuje, byť cílí na mladší ročníky. Před Dívkou, která upíjela měsíc napsala už čtyři jiné romány pro mládež, ale úspěch sklidila až za tento pátý, a to včetně prestižní Ceny Johna Newberyho. A když už jste dočetli až sem, zasloužíte si prozradit, jaký protijed platí na smutek. Stačí se vzít kolem ramen a obejmout. To koneckonců můžete aplikovat, i když vás zrovna Dívka, která upíjela měsíc nezaujme.

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Vydalo: Argo, 2018

Obálka: Yuta Onoda

Překlad: Barbora Punge Puchalská

Počet stran: 332

Cena: 298 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď