Děti času: Osejeme vesmír všemi divy Země

Jeden z posledních divů světa – terraformace. Zelená planeta tolik podobná Zemi – poklad, který čeká na své objevení, až přijde ta správná chvíle.
Ale co když si lidstvo tuto šanci vůbec nezaslouží? Máme právo na vlastní přežití i za cenu zániku jiné civilizace?

Ať vyrazíme sebedál na nejvzdálenější konec vesmíru, vlastní minulost nás najde všude. Přesvědčit se o tom může posádka vesmírné archy Gilgameš. Ohromný kolos má na palubě ten nejcennější náklad – poslední zbytky lidské populace, které přežily sebezničující meziplanetární válku. Nejprve padla Země, pak i její vesmírné kolonie. Jen se starými mapami se Gilgameš vydává na zoufalou záchrannou misi, a když se konečně objeví v zákrutách cizích mlhovin obyvatelná planeta, není co řešit. Jenže…

Jenže vědkyně Avrana Kernová to vidí úplně jinak. Planetu, kterou ještě v dobách míru připravila k terraformaci, nechce nikomu vydat, aby nedošlo k narušení experimentu. Jenže netuší, že už k  němu dávno došlo, a že její „děti“ vylepšené nanovirem vůbec nevypadají tak, jak si představovala. Sama, uvězněná staletí v hlídkovém habitatu na orbitě kolem planety jen jako virtuální vědomí, propadá šílenství a odmítá pomoc i vlastnímu druhu, který je na pokraji vymření. Násilný střet je nakonec neodvratný, a hra na božstvo má nečekané vyústění.

Adrian Tchaikovsky tu předvedl mistrovské dílo a právem si za román odnesl v roce 2016 Cenu Arthura C. Clarka. Zúročil nejen své znalosti zoologie a psychologie, ale i své koníčky jako hraní RPG her a amatérského divadla. Vytvořil hrdiny, kteří jsou naprosto uvěřitelní, plní naděje i chyb, rozporuplní, nevyzpytatelní i předvídatelní. Ať už jde o Avranu Kernovou, pěkně namyšlenou a sobeckou dámu, která dostane od osudu pořádnou faňuru, nebo snaživého filologa Hostena Masona, nekompromisní hlavní techničku Isu Lainovou či poctivého bezpečáka Karsta. S obdivem sledujete, jak se vyrovnávají s neustálými změnami poměrů, které mezi jednotlivými hibernačními fázemi na lodi probíhají. A máte i pochopení pro velitele Vrie Guyena, kterého nakonec dostala rozvrácená mysl na kolena. Při popisu jeho fanatismu si mimoděk vybavíte plukovníka Kurtze z Coppolovy Apokalypsy, jen kulisy se kapku změnily.

Autor tu opravdu prokázal velké porozumění pro lidskou mysl i chování lidí jako takové. Přes všechno, co původně rozvinutou civilizaci potkalo, se obyvatelé Gilgameše dál chovají, jako by byli na Zemi, dál bojují o moc, dělí se na znepřátelené frakce, nekontrolovatelně se množí, rabují zásoby… Teprve až další generace dokážou vzít osud své lodi do rukou zodpovědně a mírumilovně; až ti, kdo se narodí v kosmu a jakoby „čistí“ od zátěže pozemské minulosti, se dají s pokorou do oprav nezbytných systémů podpory života, a zaslouží se o to, že loď neskončí v hromadě vesmírného smetí. A pokud se vám zrovna vybavilo biblické podobenství o jednom národě, který musel 40 let bloudit po poušti, než mohl dosáhnout země zaslíbené, asi nebudete daleko.

A pozoruhodná je i linie, která sleduje „děti“ Kernové. Protagonisté ze zvířecí říše Portia, Bianca či Fabian, variovaní v desítkách generací, jež se svou schopností učit, komunikovat a vyvíjet postupně přetváří v inteligentní bytosti, budují velkoměsta, objevují fyziku a chemii a nakonec nabourají i základy vlastního náboženství, si brzy získají čtenářovy sympatie. Autor si tu maličko hraje s genderovými stereotypy, které však zrcadlově obrátil, aby tak mohl geniálně odhalit jejich uměle vytvořenou podstatu. Nedokážete se ubránit, abyste hrdinům i přes jejich odpudivý vzhled nedrželi palce, protože zelenou planetu Simiana mohou zdědit jen vítězové poslední velké bitvy… Nebo ne, a máme tu ještě jinou možnost, na kterou nikdo až doteď nepomyslel?

Tuhle knihu si prostě užijete. Děj vyprávěný ze dvou střídajících se perspektiv dokáže udržet čtenářovu zvědavost až do závěrečného vydechnutí. Autor jde bez uzardění do všech detailů, technických popisů i křehké intimity vztahů. Neuhne ani před určitou filozofickou nadstavbou, ale nudit se zaručeně nebudete ani minutu. A z mnoha paralel, v nichž můžete vidět sami sebe, budete jen užasle zírat, jak se to dá podat jednoduše, poutavě, a přesto s potřebnou hloubkou. Děti času jsou trochu návratem k velkým příběhům s širokým epickým rozpětím, žánrově pak k hard science fiction, respektive ke space opeře, která v současné době zažívá svůj comeback. Pokud jste nad Adrianem Tchaikovským zlomili hůl kvůli nedokončenému vydání desetidílné série Stíny vědoucích, ze které byly přeloženy jen tři svazky (ale ruku na srdce, autor za tento krach tak úplně nemohl), tak tentokrát zklamáni rozhodně nebudete.

Procentuální hodnocení: 90%

Adrian Tchaikovsky – Děti času

Vydal: Triton, 2018

Překlad: Zdeněk Uherčík

Obálka: Luca Oleastri

Počet stran: 408

Cena: 379 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. No, tak tady jsem zase hýkal nadšením… tohle se fakt málokdy vidí. A to jsem při nákupu silně váhal. Příběh, reálie toho světa, zajímavé postavy, alternativní civilizace a technologie, slintal jsem prostě blahem.
    No jo, jistě, jsem placen nakladatelstvím, že …. :-))

Zanechat odpověď