Draci raději uletěli

Je to fakt úlet. V království Middletown, které je tak bezvýznamné, že není ani na mapě, se chystá svatba. Jenže princezna místo svatebních příprav vymýšlí se svou mladší sestrou, jak se domluvenému sňatku vyhnout. Co kdyby si holky vyměnily místo? Nebo předstíraly, že nevěstu unesl drak?

draci-uletOldřiška Ciprová vstoupila na literární scénu s historickými romány, v nichž se věnovala především českým dějinám a nelehkému osudu manželek českých knížat a králů. Před dvěma roky přesedlala z historické romance na pohádky a také na tvorbu pro náctileté dívky. Je autorkou takových pecek jako Deník praštěný ségry a šílenýho bráchy nebo Zhubni a nezblbni. S velkým úspěchem se setkala také její „výchovná“ knížka Kam chodí spát Usínáček, kde se poprvé jako ilustrátorka objevila i Lenka Němcová.

Na tuto spolupráci se zřejmě rozhodly obě tvůrkyně navázat knížkou Dračí úlet, tentokrát však pod taktovkou nakladatelství Grada (pod značkou Bambook, odlišující knížky pro děti od původní ediční linie odborné literatury), a s větší špetkou humoru. I když ona není špetka jako špetka… Některá umí být ostrá jako břitva, jiná ztuchlá jako kafe od žida. A jakou autorka okořenila zrovna Dračí úlet? Knížka o rozsahu asi sto stránek je oficiálně určená čtenářům od 11 let, ale dospělácké vtípky a narážky zjevně směřují i ke starším ročníkům. Pokud jde o žánr, můžete se dočíst, že se údajně jedná o fantasy, ale podtitul knihy zní „vtipně svižná storka“, a je to spíš parodie na klasické pohádkové schéma. Pravda, draci vzali roha a ten jeden, co ještě v bájné zemi Jinotaj zůstal, odmítá vystrčit ze svého úkrytu byť jenom tlamu…

Problém je v tom, že dělat si prču ze známých pokladů naší lidové slovesnosti i moderních interpretací už není zas tak objevné. Povedlo se to náramně ve Shrekovi a špatný není třeba takový Nepohledný princ od Johna Moora. Nakonec i Princ a pruďas, balancující občas na hraně vkusu, si s parodickými přesahy nad běžný rámec fantasy poradil. Dračí úlet však tak trochu neví, čí je. Fantastiky pomálu, spíš taková dívčí romance v pohádkovém hávu. Najdeme tam pár dobrých nápadů, jenže jaksi promarněných. Škoda je třeba křídel, která narůstají zamilovaným dívkám, pokud je jejich láska opětována. Umím si představit, jak to může být zdrojem řady komických situací…

Jenže za komické Oldriška Ciprová považuje úplně jiné věci. „Hlavně ať nejsem homosexuál,“ běduje princ Coren, když si uvědomí, že cítí něco zvláštního ke svému panoši, v jehož společnosti se vypravil k dračí sluji zachránit svou vyvolenou. Z panoše se samozřejmě vyklube převlečená princezna, čehož si náš milý hlavní hrdina vůbec nevšimne, ač je to zjevné. Jasně, když má dívka dlouhé kadeře schované pod čapkou, jak by to mohl někdo asi rozeznat, že? Holt si princ v této ne-pohádce vylosoval roli hloupého osla, který se navíc stará hlavně o svůj zevnějšek. Nu a o sexuální orientaci, samozřejmě. Svou i ostatních, s oblibou hádá, kdo je v jeho okolí teplouš… Narážek nezůstanou brzy ušetřeni ani šprti, tlouštíci a lidé s fóbiemi. A zatímco kvazivtípky vedou peleton, úsměv dorazí do cíle jako poslední.

Jinak už je příběh plný jen známých stereotypů. Dámy omdlévají, princezny musí být hlavně krásné (na obrázcích mají řasy jak z reklamy na kosmetiku) a králové zase neoblomní, pokud jde o prosperitu země: jak jinak si vyložit královo rozhodnutí provdat svou dceru za mladíka, kterého ani nezná, jen aby se jeho pidikrálovství konečně dostalo na mapu světa? Maličký Middletown docela vzkvétal i bez toho, takže nejde o nic víc než o vrtoch. Velmi moderní otcovský přístup, jen co je pravda! A abych zas tak hrdinkám nekřivdila, obě sestry princezny jsou aspoň trochu podnikavé a nevysedávají jen tak ve věži, ani si nedávají šlofíka v růžové zahradě. Občas se pohádají a nadávají si do „blbých krav“, ale pak vymyslí plán, který se logicky totálně zašmodrchá. Ale to nic, hlavní je mýt si vlasy a držet krok s módou!

V příběhu velmi tradičně všechno dobře dopadne. Milý princ utrpí ránu do hlavy, zapomene na svého Přítele v podobě velkého zrcadla a konečně pochopí, co je v životě důležité (ale ještě před tím si prohlédne svou nevěstu nahou). Snad si z příběhu vezmou ponaučení i čtenáři všeho věku, a doufejme, že je nepoznamená víc než prince ten nechtěný políček žezlem. Taková literatura umí být někdy nebezpečnější než alkohol a zápalky, abych si vypůjčila slova Járy Cimrmana. Jak jednou napsal náš brilantní recenzent na nejmenovanou filmovou pohádku Zdeňka Trošky: děcka přece snesou všechno, tak proč jim nepředložit tohle? Třeba se budou u čtení Dračího úletu řehtat a slzet smíchy (netestovala jsem), mně to přišlo celé tak nějak bizarní. Dívky se jmenují Dellorey a Solorees, král je zas Filomen a jeho žena Eda. A jak se asi čte Coren (koren či snad kořen?), můžeme jen hádat. Královský šašek a mág jsou jedno a totéž, až na to, že Wogard se stěží zmůže na jediné kouzlo. Tvář mu ještě hyzdí uhry, učení je navíc nuda, lepší bude se přiženit do královské rodiny…

Nemá smysl zapírat, že tohle dílko mi opravdu nesedlo a omlouvám se všem příznivcům tohoto typu literatury i humoru. Bavte se tedy u Dračího úletu, pokud můžete. Autorka Oldřiška Ciprová patří k velmi produktivním, takže ještě letos se pustila do série snových příběhů pro dívky Ema a jednorožec a ještě chystá pohádky o zvířátkách, která se vyskytují v českých příslovích. Setkat se s ní můžete také na prknech plzeňského divadla Maebh, jehož je i spoluzakladatelkou a pro které píše komedie. Své hry si také režíruje, protože by nemohla dopustit, aby to někdo jiný zvrzal. Tak nevím, co řekne na tuhle recenzi…

Oldřiška Ciprová: Dračí úlet
Vydal: Grada (Bambook), 2016
Obálka: Lenka Němcová
Počet stran: 114
Cena: 199 Kč

Hodnocení: 40 %

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Řekla bych, ze recenze je napsana velmi pečlivě a dobře, i když ne moc pochvalně; stejně za ni děkuju 🙂 dračí úlet je fakt úlet. Napsala jsem ho v sedmnacti a nakladatelství Grada mě podpořilo a moje první dílko vydalo. Nehodlám obhajovat strukturu ani styl. Dnes bych to napsala určitě jinak-nebo bych se na tento led vůbec nepouštěla- ale stejně se mi Dračí úlet moc líbí a stojím si za ním. Trefne jste však podotkla, ze to neni cteni pro 11ti lete deti. Nikdy to tak z me strany nebylo mysleno. Moc děkuju, že Vám za tu recenzi stál a že jste si dala práci se sháněním informací o mně; obcas jsem sise během cteni recenze o Vás pomyslela, ze nadsazku a ironii chápete jen v případě, ze ji produkujete sama, ale může to být opravdu jen pocit zhrzele autorky 🙂 Rada bych take podotkla, že jsem na dětskou literaturu nepřesedlala-jen jsem jí přibrala do party. Ale jinak rikam: good job! 🙂

Zanechat odpověď