Filuta aneb Tak nám vykradli Zeměplochu

Vítejte v dobách, kdy chození kanály nebylo znakem hanby, ale slušným, byť trochu vrtkavým, zdrojem obživy. V dobách staré dobré viktoriánské Anglie, ve které ještě existovali praví gentlemani, Charles Dickens byl novinářem s pověstí drsňáka a prostí lidé měli své sny na dosah, pokud se nebáli jít štěstí naproti.

Prokletí sebe sama

Sir Terry Pratchett nás již bohužel žádnou další novou knihou nepotěší. Talpress však naštěstí pokračuje ve vydávání jeho děl, byť se jejich počet povážlivě tenčí – a tak se na pulty knihkupectví dostává Filuta, který vyšel v anglickém originále pod názvem Dodger již v roce 2012. A pokud je řeč o Filutovi, pak je jeho jméno takříkajíc nomen omen. Tento mladý muž je totiž všemi mastmi mazaný, i ve svém raném věku stihl vystudovat doktorát na Vysoké škole pouličního života (tedy pouze metaforicky, v knize samozřejmě žádná taková škola neexistuje), jeho obchodní talent i světonázor výrazně ovlivňuje židovský domácí a ve Filutově nekomplikovaném světě existuje pouze málo problémů, které se nedají řešit umírněným násilím. Ano, tento mladík je vskutku svérázná postavička, která je navíc v mnoha situacích stavěna do role hlupáka či burana díky svému mládí či nedostatečnému množství informací o světě. Ale divte se mu, když je jeho zdrojem obživy sběr ztracených mincí a dalších cenností v tajemných zákoutích londýnských kanálů, tam člověk moc informací nepochytí.

Jak vyplývá z nadpisu, Filuta není součástí zeměplošského cyklu. Pratchett se rozhodl tentokrát jít tak trochu proti sobě a rozhodl se ztvárnit fantastický příběh s reálnými historickými prvky. Čtenáři tak narazí nejen na zmiňovaného Charlese Dickense, ale také známého (a lehce vyšinutého) holiče Sweeneyho Todda nebo několik reálných politiků a veřejných představitelů dané doby. V praxi se tento spisovatelský záměr projevuje zejména vážnějším a moralističtějším laděním celé knihy.

A právě toto ladění je zásadní problém celé knihy. Filuta totiž obsahuje naprosto stejné ingredience jako kterákoliv zeměplošská kniha – pitvorné postavičky dotažené až k extrémní absurditě, situační humor a neuvěřitelné situace. Je zcela jedno, že postavy mají reálná jména a že děj se má odehrávat v reálném Londýně; Ankh-Morpork na znalé čtenáře šibalsky pomrkává z každé stránky. Jediný rozdíl je tedy v tom, že Zeměplocha se netváří vážně, ale od začátku dává jasně najevo, že je satirou a humoriádou – díky tomu v porovnání působí Filuta jaksi škrobeně a těžko uvěřitelně. Částečně to může být způsobeno i geniálním překladem páně Kantůrkovým, který bohužel také evokuje Zeměplochu na každém kroku.

Inu, namíchat věci vážné a humor tak, aby se vzájemně netloukly a příběh nevyzněl, jako že neví, který z těchto dvou přístupů si vlastně vybrat, je vskutku těžký úkol. A protentokráte si i takový mistr, jakým bezesporu Sir Pratchett je, ukousl příliš velké sousto.

A když už jsme v tom srovnávání se Zeměplochou, má Pratchettova novinka ještě jeden charakteristický znak: oproti brožovaným zeměplošským „klasikám“ je kniha vázána ve tvrdých deskách, díky čemuž působí elegantně a jaksi majestátně. Za tuto úpravu jednoznačně palec nahoru!

 

Úhel pohledu

Filuta bohužel není autorovým majstrštykem, což poměrně bolestně podtrhuje i plytký děj celé knihy. Základní nosnou myšlenkou je záchrana neznámé dívky na ulici, do které se Filuta zamiluje a za svoji lásku bojuje, seč může. Tempo knihy není nikterak strhující, narazíte dokonce na pár hluchých míst. Nečekejte žádné výraznější dějové linky ani epické a nápadité zvraty.

Je tedy na zvážení každého čtenáře, jak na román hodlá nahlížet. Pokud se dokážete oprostit od předchozích zkušeností s autorovým dílem, máte v ruce zábavný kus fantasy z alternativní historie, pokud budete naopak srovnávat se zeměploškými kusy, můžeme směle říct, že máme v ruce další díl tohoto cyklu, ve kterém někdo dočista pomotal jména a který je škrobený, jako by mu někdo (promiňte mi ten příměr) vrazil tágo do zadnice.

I když jsem byl v předcházejícím textu poměrně kritický, uznávám, že nic není tak horké, jak se to uvaří. Stal jsem se obětí svých přemrštěných očekávání a žiji pod vlivem zeměplošské zábavy. Přestože Filuta není v žádném případě tím nejlepším, co Sir Terry Pratchett stvořil, stále umí být velice zábavný a šarmantní, sem tam dokonce přinutí k zamyšlení.

 

Terry Pratchett: Filuta
Vydal: Talpress, 2016
Překlad: Jan Kantůrek
Obálka: Josh Kirby
Počet stran: 336
Cena: 199 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *