Když fízlové vezmou spravedlnost do svých rukou…

POZOR! Tato recenze knihy Špinavý kšefty na North Ganson Street může obsahovat nevhodná slova – proto by ji neměla číst mládež, citlivější jedinci a další osoby, které si myslí, že by jim obsah mohl přinést jakoukoliv újmu. Vy ostatní si to zaručeně užijete. A nyní předávám slovo detektivu Bettingerovi.

Kurva velký problémy v malém Victory

„Zdravim čtenáře. Mý jméno je Jules Bettinger, což vám asi bude úplně na prd. Ačkoliv se to některejm z vás nemusí líbit, sem fízl, a v tom, co dělám sem sakra dobrej. Teda, spíš byl sem – do tý doby než nějakej příbuznej vod starosty neunesl pravdu vo tom, že ta kurva, která mu utekla s prachama skoro vod oltáře, byla fakticky kurva, a vystřelil si mozek z hlavy. Pak už hlavounům nezbylo než mě vyhodit nebo převelet. Jenže na vyhazov nikdo neměl koule, a tak sem skončil tady, ve Victory v Missouri. Řeknu vám, větší díru abyste pohledali. Místní fízlové sou rovný jak vývrtka, půlka města je v troskách a ten zbytek taky stojí za hovno. Navíc je tu kosa jak v řiti ledního medvěda a kriminalita tak vysoká, že složky s vraždama tu vodkládáme do šuplíků pro případy, který nejsou prioritní.“

Opusťme nyní na chvíli detektiva Bettingera a jeho ehm… květnatou mluvu. Prostě a jednoduše Victory není moc príma místo k žití, a když to dobře půjde, tak Bettinger, podobně jako ostatní policejní kolegové, beztak dlouho žít nebudou. Někdo jim totiž jde po krku, a rozhodujícím kritériem v této olovnaté vybíjené je policejní odznak. Pusťme ale zpět ke slovu detektiva.

„Za parťáka sem dostal Williamse. Moc se vo tom se mnou nechce bavit, ale zřejmě lítá v nějakým průseru, protože ho degradovali. Je věčně přinasranej, a myslí si, že si od něj nechám srát na hlavu, ale to se kurva plete. Já moc dobře vim, že v něčem jede, ale když tak koukám kolem sebe, tak tady asi moc jinejch možností fízlové nemají. Prostě, kdo má vodznak a legální bouchačku, může si tu dovolit skoro všechno, protože ví, že samo všichni sme tu kamarádi a nikdo na nikoho nepráská. Ale to všechno platilo jenom do doby, než to někdo vošklivě podělal. A to bude nejspíš Williamsův případ. Takže nezbejvá než ty hajzly co na nás vyhlásili lov najít a vodkrouhnout dřív než nakrměj volovem voni nás!“

 

Když se u nás chlapi poperou…

Jméno S. Craig Zahler budou mít čtenáři spojené spíš s filmovou branží, ale už tady tenhle chlapík ukázal, že je pěkný drsňák. Jeho Špinavý kšefty na North Ganson Street jsou toho jasným důkazem. Jedná se o nepříliš tradiční detektivku, kterou bych se nebál srovnat s Rychlopalbou Štěpána Kopřivy – jen o mnoho vulgárnější a brutálnější a samozřejmě zasazené do reálií amerického zapadákova (a částečně i rozpadákova).

Útoky na policisty jsou nenadálé a brutální, vzduchem sviští olovo i drsné hlášky humoru v padesáti odstínech černi a hledání vrahů se postupně mění v krvavou pomstu. První zhruba dvě třetiny knihy jsou neskutečná akční jízda, která vás strhne tak, že knihu nebudete chtít odložit. Zahler velmi dobře buduje příběh, krůček po krůčku nechává  Bettingera odhalovat stopy – zkrátka kromě skvělé zábavy Špinavý kšefty fungují i jako detektivka.

Do třetice pár slov pana detektiva.

„Tak sme ty hajzly našli. Zbejvá jen poslední věc – nakopat jim prdele!! Takže sme nafasovali neprůstřelný vesty, vybrali si ty největší bouchačky, co byly k mání, a vlítnem do toho jejich hnízda. Přísahám bohu, že ustřelím palici všemu, co se tam pohne, za všechny ty dobrý kluky, který ty zmetci vodkráglovali.“

Doposud jsme mluvili pouze o zhruba dvou třetinách knihy. Konec je totiž z trochu jiného těsta. Nejprve autor rozbije tempo utahanou scénou ve sněhové bouři, aby velké finále proměnil v něco mezi Robocopem a Terminátorem. Rozvaliny připomínají postapokalyptickou krajinou, kterou se pohybuje banda policistů střílející po všem, co se hne, nebo co by se hnout mohlo. Škoda, že se nastolené tempo nepodařilo udržet.

Našlo by se pár výhrad k závěru, pár nelogičností… Ale proč remcat nad nepodstatnými detaily, když se můžete skvěle bavit. Zahlerovy Špinavý kšefty na North Ganson Street jsou geniální odpočinkovou zábavou pro čtenáře, kteří snesou slušnou porci brutality. Děj je přímočarý, ale příběh je opravdu dobře napsaný a do tohoto stylu se rozhodně nehodí větší dějové odbočky ani filozofické citáty (pokud je zrovna nepronáší někdo, koho po pár větách odstřelí). Navíc – do poslední chvíle není jasné, jestli vše skončí happyendem nebo převládne Zahlerův cynismus a hlavní hrdina vyhraje první cenu v soutěži v chytání olova.

Detektive?

„Jo, díky. Jen na závěr: Zahler je borec, převyprávěl tu historku, jak sme válčili s tím drogovym dealerem fakticky dobře.“

 

PS: Aby vás to nepřekvapilo: z reakcí na databazeknih.cz jsem zjistil, že množství čtenářů se pozastavuje nad tím, že v knize vystupuje spousta černošských hrdinů. Ano, jsou tam, a je jich fakticky HODNĚ. Na kvalitu knihy to sice nemá vliv, ale je fér vám tuto skutečnost sdělit.

 

Carig Zahler: Špinavý kšefty na North Ganson Street
Vydal: Mystery Press, 2017
Překlad: Štěpán Benyovszký
Obálka: Book Makers
Počet stran: 416
Cena: 349 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *