Řeka bohů – McDonald Ian

Literatura žánru science-fiction je známá vydáváním se do míst, kam ,,doposud žádná noha nevkročila.“ Probádává a kolonizuje blízké i daleké galaxie, paralelní dimenze, alternativní univerza, ale na jedno místo občas zapomíná… na Zemi. Průzkum vesmíru představuje časté, ba až klišovité téma, ale na Zemi pořád zůstávají neprobádaná místa, respektive kulisy, jež doposud nebyly dostatečně využity. Paradoxně taký nepovšimnutý kus Země představuje i Indie. Především v našich geografických šířkách jsou příběhy z indického prostředí raritou, proto objevení indické science-fiction dokáže způsobit menší, někdy i větší, rozruch.

Ve světové literatuře i v žánru SF&F Indie není častým námětem i přes potenciál, jakým oplývá. Mezi první literární poznatky se kromě sumerského Eposu o Gilgamešovi řadí i Mahabharátaa Ramajána (dospělí čtenáři znají i Kámásútru, což ale není beletrie). O příbězích s fantastickými nebo magickými atributy, které bychom mohli zařadit mezi proto-fantasy a proto-science-fiction, patří sbírka náboženských textů Puranas, obsahující příběhy dedikovány každému z množství hinduistických božství. Za proto-fantasy příběhy můžeme považovat Panchatantra, Jataka, Betaal Pachisi, Chandrakanta a Hitopdesha.

Když postoupíme na časové příčce o hodný kus dopředu, zjistíme, že SFF se ve své tvorbě věnoval i legendární indický filmař Satyajit Ray (údajně Steven Spielberg založil svůj snímek E.T. na Rayově příběhu Bankubabaur Bandhu). Prvky indické kultury a především mytologie inkorporuje do svých děl i množství spisovatelů ze Západu, kupříkladu Roger Zelazny či Dan Simmons. V našich končinách pocházejí nejznámější indickou kulturou inspirované nebo přímo v Indii se odehrávající příběhy z pera Salmana Rushdieho které těží především z indického folkloru, témat postkolonializmu a prvků magického realismu.

Exkurz do historie indické literatury a indickou kulturou inspirovaných příběh., i v žánru science-fiction a fantasy, nám poslouží jako východisko pro přinejmenším zajímavé, dalo by se říct i průlomové, dílo britského spisovatele Iana McDonalda. Vydobyl si jím pozornost nejen žánrových čtenářů, kritiků a členů různých porot, kteří jeho počin ocenili pozitivními ohlasy i cenami. McDonald není na žánrové scéně žádným nováčkem, spisovatelem na plný úvazek se stal v roce 1988 svým debutem Bezútěšná cesta (v orig. Desolation Road, v mnohých ohledech podobném Marquézovu opusu magnum Sto let samoty). Avšak průlom v jeho kariéře představuje Chaga Saga, kterou začíná sérii příběhů zasazených do prostředí krajin třetího světa (kupříkladu Indie, Brazílie nebo Afriky). Jak již název napovídá, příběh/y Řeky bohů se odehrávají právě v indickém prostředí.

Román Řeka bohů představuje výjimečný zjev na poli žánrové literatury. Objemný špalek v sobě ukrývá komplexní a sofistikované dílo, jehož kořeny můžeme vystopovat až do Zlatého období science-fiction, k velikánům jako Isaac Asimov, Arthtur C. Clarke, Ray Bradbury, Frederick Pohl a žánrové kinematografii (sci-fi a horor) šedesátých a sedmdesátých let. Jak je známo, žánrové filmy (i knihy) využívaly toto médium jako agitaci i metaforu pro varování. Nejlepší příklady jsou filmy Invaze zlodějů těl (r. 1956, varování před expandujícím komunismem) a Den, kdy se zastavila Země (r. 1951, Studená válka a nástup atomového věku). V Řece bohů jsou přítomny i tyto atributy, ale taky paralely s Clarkovou 2001: Vesmírnou odyseou (osobně bych se spíše přiklonil ke Kubrickově filmové interpretaci), ale i s Asimovým Já, Robot.

Ale výjimečnost nespočívá v odkazech na tradici spisovatelů Zlatého věku, ale ve využití žánru science-fiction jako platformy pro postulaci vlastních hypotéz. Autor si záměrně vybírá krajiny třetího světa (tj. rozvojové krajiny), aby jejich kulturu, mentalitu a životní styl mohl konfrontovat s kulturou, mentalitou a životním stylem Západu, tedy vyspělejších krajin. Na stránkách románu se rozprostírá košatý příběh, propletenec různých zdánlivě nesouvisejících osudů, kde se do konfrontace nebo koalice nedostává jenom západní a východní kultura. Tenhle učebnicový střet spisovatel využívá jako odrazovou plochu pro představení dalších sublinií a vrstev románu.

Jak již bylo vzpomenuto, román disponuje expandujícím příběhem, který se vyznačuje komplexností a mnohavrstevnatostí. Na prvním místě a v centru pozornosti se přirozeně nachází člověk, v McDonaldově univerzu reprezentovaný řadou zajímavých charakterů, jenž stojí v první linii a tvoří fundamentální skelet románu. Katalyzátor děje představuje několik konfliktů, počínajíc intrapersonálními konflikty vlastní identity nebo otázkami ostrakizace či uvěznění v konformizmu (,,pohodlí beznaděje“), přes interpersonální konflikty jaké představuje manželská krize nebo spor jednotlivce se společností prostřednictvím kompromitování významné politické osobnosti a snahy o její očištění nebo konflikt společnosti vůči jiné společnosti (muslimové ve věčném konfliktu s hinduistami, západ vs. východ) až po blízká setkání třetího/čtvrtého druhu a asimilace nebiologických inteligentních forem do běžného života lidí.

Spisovatel vskutku zpracovává množství různorodých témat, od těch nejcivilnějších a každodenních až po ty nejfantasknější a bizarní. Autorovo řemeslnictví se projevuje především v systému fázování syžetu, jmenovitě v pravidelné kadenci střídaní postav, děje a míst příběhu, čím dociluje pravidelného rytmu zatraktivňujícího čtení (syžetový, figurální, architektonický a žánrový rytmus). O to důmyslněji pak vyznívají jednotlivé zvraty a finálová (90-stranová) klimaktická část, do které se slévají všechny dějové linie. Systematizace makrokompozice se projevuje i na nižší hierarchické úrovni, při střídání narativních pasáží s opisnými a úvahovými sekcemi.

Devízou narace je fluktuace různých žánrových prvků a slalom mezi jednotlivými žánry. Spisovatel stimuluje čtenáře nejenom kontemplativními sekcemi, ale i akčními pulpovými přestřihy, dějovými subliniemi v duchu detektivního, noir či mysteriozníhu příběhu nebo polithrilleru. I když bývá román žánrově zařazován jako sci-fi, příběhově přesahuje tuhle subkulturní škatulku. Žánrový hybrid, nebo spíše obojživelník, stojí jednou nohou v subkultuře (třebaže i ve slipstreamu) a druhou pevně v hlavním proudu (mainstreamu). Tohle široké žánrové/námětové spektrum se podepisuje pod výjimečnost románu. Spisovatel dokázal skloubit romantickou sublinii s odbornými postulacemi o alternativním časoprostorovém kontinuu bez špetky infantilismu nebo snahy násilné komercionalizace (rozuměj vkládaní vykonstruovaných dějových linií z důvodu rozšíření čtenářské obce za komerčními účely). McDonald nezapomíná ani na své vzory a inspiraci a několik mikropříběhových paralel a referencí je snadno vystopovatelných, od výše vzpomínaného Clarka či Asimova až po některé epizody Krajních mezí nebo Soumračné zóny.

Kouzlo Řeky bohů netkví jenom ve fabulizaci samotné, ale i v práci s fakty, na jejímž základě autor pracuje s prognózami alternativní budoucnosti a představováním neméně zajímavých postulací, hypotéz a ne-tak-celkem nereálných vizích. I když spisovatel nikdy neopustil pohodlí svého psacího stolu, z románu jsou vidět desítky hodin strávených nad historií a současnou situací indického národa, vývoje politické konstituce, ale i geografických a environmentálních aspektů této krajiny. Dle významu můžeme aspekty románů klasifikovat do dvou rovnocenných skupin, kdy v první se nacházejí již zmíněné aspekty jako politika, environmentalis­tika, geografie, ekonomie, demografie apod. a ve druhé, možná o něco důležitější množině zastává signifikantní místo indický folklor, mytologie, zejména prvky polyteistického náboženství. Díky zručné autorské práci dochází k fúzi vědecké fantastiky a magického realismu (návaznost na autorovy počátky, viz The Desolation Road).

Panteon hinduistických bohů neboli avatárů představuje zajímavý kapitál, s kterým se dá pracovat. Již v úvodu románu, při představení jedné z hlavních postav, člena sboru Krišnových policistů, jsou někteří bůžci transponovány do podoby kybernetických avatárů spolupracujících při odhalování a řešení kybernetických zločinů. Spisovatel i prostřednictvím transformace náboženství manifestuje jisté socio-psychologické změny v klimatu společnosti.

Autor nám předkládá migraci hinduistických bůžků z náboženského panteonu do kyberprostoru a v kyberprostoru zrozenou inteligence (AI) do náboženského panteonu. Typické západní ,,zbožšťování“ televizních a filmových herců je v Řece bohů dovedeno ad absurdum, když se indický lid přestal klanět Krišnovi, Višnovi, Rámovi, Ganéšovi, ale své zraky obrátil k modlám v podobě televizních ikon. Bizarnost situace je završena zbožšťováním umělé inteligence, artificiální nebiologické formy života, za pomoci tradiční východní náboženské ikonografie.

Román oplývá mnoha zajímavými tématy, která zajisté vyvolávají plodné diskuze a jistě by si zasloužila vlastní prostor. Záplava interesantních, mysteriózních a mnohdy i šokujících postulací zaujme čtenáře i mimo vědecko-fantastické ghetto. Osobně mi imponovala dějová linka, která se zaměřovala na interakci a asimilaci ,,cizinců.“ Nejsympatičtější bylo nahrazení klišovitých mimozemšťanů (jelikož věda doposud neprokázala existenci inteligentních mimozemských forem života) kybernetickými avatáry (současný trend vzrůstu AI). Spisovatel pozoruhodně využívá antropologické simulakrum, kdy evoluci nebiologických inteligentních forem života přirovnává k člověku, jehož prostřednictvím utváří efemérní klon člověka. McDonald ale, jako při jiných dějových linkách, překračuje linii běžnosti a ono simulakrum rozšiřuje až do šokující roviny, kdy ,,postavy“ umělé inteligence žijí dvojí (trojí/čtverý) život, v první řadě jako autonomní bytosti v objektivní ,,realitě“ a pak jako alter-ega ve fiktivní tíví telenovele Město a venkov. V kontextu románu dochází k zajímavému paradoxu, kdy umělá bytost simuluje, že simuluje skutečný život, přičemž bytosti z masa a krve se na tuto simulaci s neskrývaným zájmem dívají (do takové míry, že některé simulace osob glorifikují jako celebrity). Pozoruhodné nejenom proto, že zde autor podrobuje televizní kulturu jisté karikatuře, ale také že nastavuje zrcadlo společnosti prostřednictvím Baudrillardova simulakra. Díky tomu dochází i ke vzniku napjatého vztahu, který čeká ke konci zajímavé vyvrcholení demonstrující lidskou náturu. Podobně bychom se mohli bavit i o M-hvězdné teorii či záhadném mesiášském dítěti a jejich kontextualitě ve vztahu k celému románu.

Román Řeka bohů představuje vskutku nevídaný úkaz nejen na poli vědecko-fantastické literatury. Spisovatel řemeslně kombinuje jednoduché i složité dějové linky a postulace, vhodné pro oddechové čtení, ale i pro náročnější čtenáře, kteří nemusí zákonitě patřit do vědecko-fantastické komunity. Komplexní, sofistikovaný, exotický, pozoruhodný, kyberindický, bollywoodpunkový román, jenž si skutečně zaslouží vaši pozornost.

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fantasyplanet.cz