Mrtvý v parovodu – Vlado Ríša (ed.)

Útočí na nás čím dál víc: pára prýští mezi ozubenými koly a viktoriánští gentlemani a odvážné dámy prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Zatím ale především na stránkách knižních překladů. První česká povídková antologie, která se vysloveně hlásí ke steampunku, paradoxně vlastně žádný steampunk v původním významu toho pojmu neobsahuje. Pokud máme hledat nějaký spojovací motiv blízký tomuto žánru, pak by to mohly snad být jedině parní stroje, které se objevují ve všech příbězích knihy.

Mrtvý v parovodu

Co je podstatnější, ve shodě s dnešním vývojem steampunku v zahraničí ukazuje tento sborník pestré spektrum různorodých pojetí. Takže dosti úvah nad tím, zda je to či není steampunk. Jak kdysi napsal strýc Neruda, „noha parou cválá“, tedy cválejme.

Svazek otevírá dílo spisovatele, o němž jsem (nejen já) po léta přesvědčen, že právě on je jediným autentickým českým steampunkerem. Ani Leonard Medek nepřináší čtenářům čistý paropunk, spíše vyprávění, v němž se snoubí klasický scifistický „pocit úžasu“ s tradicí historek o geniálních zločincích. Jako obvykle musím vychválit velmi stylový jazyk a atmosféru, v tomto ohledu nemá po smrti Jaroslava Velinského u nás Medek konkurenci. Škoda jen, že oproti sérii Dobrodruh není Příběh zloděje o něco dobrodružnější a že jde spíš jen o anekdotu s nepříliš oslnivým závěrem. Rozhodně je ale Medkova povídka vhodným úvodem do tématu.

Po svém pak rozvíjejí parní dobrodružství další autoři. Julie Nováková ve „viktoriánské bondovce“ Eskapády pana Finnegana nabízí salónnější verzi téhož typu příběhu, který v knize vypráví Medek. Nováková je stále vypsanější a text od textu se zlepšuje, byť jí lze vytknout málo osobitosti a fádní, popisný jazyk. Povídka působí dojmem epizody z nějakého většího celku, třeba se tedy s talentovaným Mr. Finneganem ještě setkáme. Model prózy o zločinu využívá také Anna Šochová, jejíž Chytni štěstí za pačesy ukazuje podobný námět z pohledu ženy. Vedle Medka jako jediná ve sborníku dokáže přesvědčivě evokovat atmosféru literatury 19. století, ostatně se poměrně často pohybuje na samém okraji fantastiky. Na rozdíl od mnoha jiných je pro Šochovou fantastický vynález nikoli cílem, nýbrž prostředkem vyprávění.

Zcela jinou cestou se vydal Petr Schink. Chlapec a jeho trol vykresluje obrázek z válečné každodennosti viděný očima kluka, velmi syrový a zároveň až impresionisticky barvitý. Podle mého názoru zatím nejlepší autorovo dílo, možná teprve teď Schink ukázal, že je opravdový spisovatel. Za vrchol antologie považuji povídku Lucie Lukačovičové Čestné slovo, která knihu uzavírá. Vynalézavě a organicky spojila indickou mytologii s vynálezeckou mánií věku páry, i když indická linka povídky působí přece jen o něco výrazněji. Lukačovičová opět dokázala, že je výborná povídkářka s nadobyčej kultivovaným projevem, škoda, že se nedokáže více prosadit.

Ne vše je bez vady. Sborník obsahuje i povídky, které za výše zmíněnými pokulhávají co do nápadů i zpracování. Martin D. Antonín v novele Pási spási (90 tiskových stran!) znovu uvedl na scénu své oblíbené hrdiny z románu Zelená, ale ač líčí bojové střetnutí, čtenářům tentokrát předvedl statickou nudu, stránky jsou zahlceny zdlouhavými popisy a nevtipnými dialogy. Nutno alespoň přiznat, že zapojení orků a goblinů do steampunku (pokud by to opravdu byl steampunk) by mohlo být zajímavou inovací.

Sám editor, jak je jeho zvykem, zařadil také své dílo, tentokrát se pokusil o detektivku zasazenou do alternativní Prahy. Série třináct ovšem zápletkou i slohem připomíná spíše prastaré cliftonky a povídku nezachrání ani narážky na skutečné osoby (i když nepopírám, že ing. Medulienka mne pobavil). Do vod detektivky zarejdoval také Josef Pecinovský, který v Mrtvém v parovodu, po němž byla antologie pojmenována, resuscitoval samotného Sherlocka Holmese. Bohužel jeho Velký Detektiv v deduktivních schopnostech dosti zaostává za Doyleovým originálem a ani styl nepůsobí příliš přesvědčivě.

Škoda též lehce odbyté jazykové redakce, první překlep udeří do očí už v obsahu u povídky J. Novákové. Obálka s vernovským parním slonem je bezpochyby skvostná, ovšem nevyžitá plocha záložek přímo volá po zaplnění. A sazba textu… řekněme diplomaticky, že nepatří k nejzdařilejším. Ale jak se praví v jistém slavném filmu: „Nobody’s perfect.“

Zahraniční steampunkoví autoři jsou sice v mnoha případech vynalézavější a nebojí se vysloveně šílených nápadů, antologie Mrtvý v parovodu však průkopnicky dokazuje, že také Češi, pravda, svým vlastním způsobem a trochu usedleji, umí psát steampunk. Buďme za to vděčni a očekávejme pokračování. Pár autorů svůj talent pro parní eskapády už osvědčilo.

V poslední době jsou SF povídky a romány, odehrávající se v období rozvoje využití technologií a páry, tedy za vlády královny Viktorie, čím dál tím populárnější. Jde o období osamělých vědců, badatelů, zlodějů, vynálezců a detektivů, ale také elegance, romantismu a čestnosti. Známí čeští autoři se zamysleli (někteří přinuceni domluvou, jiní proudem ostré páry, další vynálezy, které doposud nespatřily světlo světa), jak by se s takovými eventualitami dokázali popasovat oni. Vypravili své hrdiny leckams. Při čtení této sbírky se ocitnete v Praze, Londýně, indickém pralese, Vídni a leckdy i na těch nejnepravděpo­dobnějších místech. Hrdiny tu jsou Sherlock Holmes, trpaslíci, trol, drobný český zlodějíček, chudá služebná, elegantní anglický zloděj, soukromý pražský detektiv… Prostě jsou to jak postavy, tak i prostředí devatenáctého století, století páry a téměř neomezeného rozvoje techniky. (anotace)

Povídky:

Leonard Medek: Příběh zloděje
Martin D. Antonín: Pási spási
Julie Nováková: Eskapány pana Finnegana
Hana Šochová: Chytni štěstí za pačesy
Vlado Ríša: Série třináct
Josef Pecinovský: Mrtvý v parovodu
Petr Schink: Chlapec a jeho trol
Lucie Lukačovičová: Čestné slovo

  • Mrtvý v parovodu
  • Editor: Vlado Ríša
  • Překlad: –
  • Série: –
  • Formát: hardback
  • Počet stran: 296
  • Cena: 295 Kč
  • Vydal: Konektor, XB-1

Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Mrtvého v parovodu si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.

Přečtěte si i recenzi Lukáše Vaníčka.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

67 komentářů

  1. Díky
    Už se o té knize psalo dost, ale opravdu si zaslouží další výbornou recenzi. Těší mne, že jsem zase byla v tak dobré společnosti 🙂

  2. Hanina
    Já se těším na Schinka a Lucku Lukač, jejich povídky mě v jiné antologie – Temné časy – nadchly.

  3. “Nutno alespoň přiznat, že zapojení orků a goblinů do steampunku (pokud by to opravdu byl steampunk) by mohlo být zajímavou inovací.” Vážně? Já bych řekl, že steampunk a goblini jdou k sobě jak zadek na plechový hrnec a už jsem toto spojení několikrát viděl.
    Jinak já osobně jsem byl velice potěšen Darionovou povídkou v Krvavé cti a nechce se mi věřit, že by jeho zdejší dílo nějak pokulhávalo 🙂 budu se muset přesvědčit na vlastní kůži.

    Jinak zajímavá recenze, kniha mě zaujala pojetím a jmény, ačkoli se trochu bojím, protože česká tvorba je místy úzkoprsá.

  4. WarCraft, Warhammer, Dungeon Siege, Dungeon Keeper, Zelená ( 🙂 ).

  5. to Walome
    Hu? Jen pro mou informaci, Warcraft a Warhammer mají se steampunkem společného, co? Něco mi uniklo?

  6. ve Warcraftu je to rasa trpaslíků, která jezdí v parních strojích, helikoptérách a pálí puškama, což také platí o goblinech, či co to je za verbeš, kterou si lze najmout jako žoldáky (mluvím o trojce). Warhammer je na tom snad postavenej (?), nebo mi to tak vždycky přišlo. Ale třeba se pletu, mám doma jen jednu figurku orka s pistolkou.

  7. Musím se Walomeho zastat. Nevím jak v serii warcraftu, ale ve Wahammeru mají goblini pověst šílených vynálezců a vkládají do této knižní řady prvek steampunku.

  8. Nehledě na to, že nejmocnějšími zbraněmi lidí ve Warhammeru jsou parní tank a suchozemská galeona 🙂 Ale já bych WH do steampunku také neřadil…leda že jako dark fantasy steamem lehce střihnutou

  9. to Walome
    Díky. Já jsem Warcraft hrál kdysi, už je tomu asi dekáda, takže to moc v paměti nemám. Ale jako steampunk (čili alternativní 19. století) jsem to nikdy nevnímal. Stejně tak ten Warhammer, který mám zaškatulkovaný jako plus mínus středověk s přesahem, resp. postapo budoucnost. Zatrnulo mi, že mi unikla nějaké nová řada, který by jela na vlně módy steampunku. Už takhle nemám načtené to, co tu vyšlo 🙂

  10. Warcraft 3
    Ve Warcraftu 3 goblini přijdou s vyloženě steampunkovým “strojem” na rychlejší těžbu dřeva v druhé polovině kampaně za orky.

  11. steampunk (?)
    Jojo, tak to se ale člověk pak dostává k tomu “co je steampunk” resp. k definici subžánru, a to je vždycky ošemetná věc. Například na bambitkách není “steam” vůbec nic (a punkovýho už vůbec ne 🙂 ) a spousta lidí si řekne – jo, to je steampunk.
    Podle mě ta původní představa steampunku (tj. ona alternativní průmyslová revoluce +-) už je dávno pasé a trochu se nám to rozšířilo. Ale to je asi na každým jak to vnímá.

    A co se Warcraftu týče – podle mě jdou knížky hodně po povrchu a hry vyjádří svět warcraftu lépe (což je paradox), ačkoli taková Válka Prastarých se hodně povedla.

  12. to Walome
    Asi tak. Ono je vůbec na diskusi jak to s tím steampunkem jako subžánrem vůbec je, žánop 🙂

  13. Steampunková bambitka
    Steampunkovou bambitku jsem měl jednou v ruce, známej puškař si udělal křesadlovou zadovku téměř kapesních rozměrů (do poněkud větší kapsy), úžasně bizarního vzhledu. Sám tomu říká “trpasličí pistole”. Ke svý smůle se mi jí nepodařilo nafotit – je to nevídaný útvar z mosazi a železa, zakončený ořechovou koulí….

  14. Co je vlastně steampunk?
    Že se do toho vměšuji: zazněla tady poznámka o definici steampunku, což mne eminentně zajímá. Jak byste tedy kdo popsal co je steampunk?

  15. to AKKK
    Můj názor by byl asi příliš anarchistický. Padala by slova jako “samoúčelný”, “pozérský” a “fetišismus”, kde forma (vizuální, technická) převažuje nad podstatou (účelností, smyslem). Takový trochu romantický kýč. Jde spíš o estetickou normu – použiji-li analogii, v podstatě je to jako by Roddenberry vymyslel Star Trek a jeho děje jenom proto, aby mohli hrdinní kapitáni křičet “Warp pět!” (ať žet technický nesmysl znamená cokoliv), aby se chodby leskly antiseptickou čistotou a chromem – a hlavně aby se hrdinové oblékali do elastických overalů, protože to vypadá tak sexy a cool… 😉

    Ale to já jen, že jste se ptal, pane kolego, jinak bych si to raději nechával pro sebe 😀

  16. to standa.e
    Obávám se, že tohle nebyla definice, ale totální odsudek 🙂 Ale ten popis podstaty Star Treku byl naprosto přesnej :-))

  17. to AKKK
    Tak odsudek snad ani ne, nemám k tomu negativní postoj, spíš takový… shovívavý… přátelsky shovívavý… 😉

  18. to AKKK
    Pokud podobně jako standa.e ponechám stranou skepsi a cynismus (dalo by se poukázat na drolení pojmů. kdy už nestačí jen steampunk ale máme už i dieselpunk; dodávám taky, že čtu steampunk rád :)), pak bych odpověděl asi takto: definici bych raději ponechal stranou a budu spíše mluvit o tom, jak chápu steampunk já. Je to pro mě žánr, který zásadním způsobem odkazuje k dějinám průmyslové revoluce a závěru 19. století, už s ohledem na svou profesi mám tedy tendenci ho chápat jako proud alternativních dějin (a proto cítím jisté pochyby stran toho, zda je steampunk jako subžánr skutečně životaschopný a svébytný). V tomhle ohledu např. nesdílím názor, používající škatulku steampunku ve vztahu k Miévillovi. Na druhou stranu vycházím jen z omezeného počtu titulů, které jsem zatím četl, tj. Cherrie Priest, Tim Powers a z našich Petr Schink. Bohužel, v antikvariátech a knihovnách marně pasu po Mašině zázraků, bylo by fajn, kdy se objevila reedice nebo nové vydání 🙂 Nakonec ale pojem steampunk stejně používám, páč je to prostě v komunikaci nejjednodušší 🙂

  19. definice
    Onehdá jsem posílal známému jednu mou povídku, ve které figuruje pouze magie a pistole/pušky s křesadlovými zámky, a on mi napsal “pěknej steampunk”. Tak jsem se “bránil”, že steampunk je přece jen trochu něco jiného a nakonec jsem musel jít po tom slovu “steam”.
    Podle mě záleží na tom světě – u někoho se to k těm parním strojům dostalo postupně v rámci technologického vývoje, u někoho to tak prostě je, protože to tak autor nastavil.

    Radši mám světy, kde se děje nějaký vývoj (např. ve Středozemi se tisíce let mlátěj mečema a nikdo nic lepšího nevymyslí, kdežto ve WarHammeru se mlátěj nejdřív mečema a pak pulsníma puškama 🙂 ). Ale jaká je definice, to je na každém. Steam je jasnej, ale jak vnímat punk, o tom by se dalo polemizovat ještě déle 🙂

  20. Steampunk
    Chápu steampunk podobně jako Schramm, což je pojetí blízké době, kdy tenhle druh literatury vzniknul (80. léta 20. stol.). Možná bych byl jen trochu opatrný s těmi alternativními dějinami, nejsou nutnou podmínkou, ale často ve steampunku jsou, to je pravda… A taky nevidím Miévilla (resp. jeho první romány) jako steampunk, byť se to o nich často psalo. Dneska už je ale steampunk pro mnohé daleko širší pojem, zdá se, a dávno se už neváže jen k 19. století. Jo, a Mašinu zázraků (strašnej název!) bych taky rád viděl znovu vydanou, první vydání je velmi špatně přeloženo, chtělo by to udělat znovu a pořádně. V podstatě to je jeden ze základních kamenů klasického steampunku.

  21. termity
    Pánové, s mnoha termíny-termity mám problém. Takže vždycky lituju ty, co mi musejí vysvětlit, o co jde. Přípona -punk je podle mne jen taková ta záležitostněkoho, kdo potřeboval škatulky. Všechno se smíchává a promíchává, čistého není nic, než co napsal nějaký ten otec zakladatel (tady třeba Verne). Je nutné vědět, co přesně píšu? První příběh z fantastiky jsem napsala tak, že jsem se držela za hlavu a říkala si. co to je? Pohádka tak leda pro dospělé, hraje si to na legendu, hrdina mi tam kouká do záňadří hrdinky, to není publikovatelné (tehdy nebylo)… Ale dopsat jsem to potřebovala a mám ten příběh ráda dodneška. A Tolkiena jsem četla až poté 😉 Povídka tady mi taky dlouho ležela v hlavě, jen potřebovala být pevněji usazená. Ono se mi totiž vůbec nechtělo do detailů techniky. Nojo, mám za sebou několik školení o kondenzátorech, reostatech a jiných šalenostech a listování technickými informacemi, co už mohlo být. Jak jsem ráda, že už jsem to (snad)zapomněla! 😀

  22. to Anna Š.
    U mne je ten zájem o definice a termíny asi důsledkem nemoci z povolání 🙂 Ostatně už jako dítě jsem rád četl encyklopedie. Ano, jsem divnej 🙂

  23. Věk nerozumu
    Když vidím, jak se teď všichni ohánějí steampunkem, napadá mě, jestli jsme zase jednou nepředběhli dobu, když jsme před deseti lety s Tritonem vydali Newtonovo dělo a Andělské počty od Grega Keyese, a ono to jaksi vyšumělo do ztracena, třeba by dnes měly větší šance. A stejně by se někdo ohradil, že to není steampunk, když se to odehrává v 17. století… Šel by třebe alchemypunk?

  24. to Surveyor
    Hmm, a co třeba vydat něco ve stylu middleagepunk 🙂

    Nojono, dneska je steampunk hodně v kurzu. To jsou takové vlny, které nikdo nikdy neovlivní ani nepředpoví, jde jen o to rychle zareagovat. Takové Upíří deníky vznikly snad deset let před Stmíváním a tehdy po tom neštěkl pes… tak třeba, když uděláte pro Keyese nějaké to PR, tak to pomůže.

    Jinak ještě k té defici – skoro se zapomnělo, že ve “správném” steampunku musí být protipól všech těch vynálezů = magie.

  25. Walome: Nesouhlasím; není jediný důvod, proč by tam být měla. (I když ano, samozřejmě, ve vůbec první knize, slovem “steampunk” označené – tedy v “Anubisových branách” – byla magie spousta, zato tam nebylo ani slovo o páře…) Co jest však záhodno, je, aby “všechny ty vynálezy” samy o sobě působily magicky; musí přitahovat už svou existencí. Teda když už tam jsou. (Protože vlastně taky nejsou povinné; je to jenom jeden z celé škály prvků, kterými lze stempunk vytvořit.)

  26. to Tlustý zlý strýc Leonard
    A já myslel, že steampunk definovala Mašina zázraků, co tedy vyšlo dřív?

  27. to AKKK
    Encyklopedie v té době byly úžasné! Takže žádnej divnej, já to četla taky. Kde co. A protože mám odbornou SŠ, kde jsem marně profesorovi vysvětlovala, že těleso na nakloněné rovině prostě nemůže zrychlovat podle jeho vzorce, dobrovolně jsem se později (když mě balili samí technicky založení hoši a já jim, chuderka malinká naslouchala), díky jedné báječné encyklopedii o fyzice a druhé o chemii dozvěděla, že měl pravdu 😉 No a nějaký čas se díky tomu dalo poslouchat i vyprávění o patnáctistupňové převodovce. To byste nevěřili, jak se hoši blahem tetelí, když víte, co je to studeňák 😉

  28. to sicco
    Mašina zázraků vyšla v originále v roce 1990, zatímco Brány Anubisovy již 1983. Jinak zcela souhlasím s Leonardem – jest poměrně známo, že od určité úrovně technologie působí jako magie 🙂

  29. Co takhle přestat polemizovat a o tom tématu si něco najít na odborných stránkách, pokud někdo umíte anglicky, tak se toho najde opravdu hodně a nebude to plácání nesmyslů. Představte si, že steampunk už u nás nějakou dobu letí a jsou lidi, kteří se mu věnují a zacházejí až k lifestylu. Stačí použít takovou tu věc mezi ušima a dojdete k tomu, že většina věcí v téhle knize ani steampunk není a jde spíše o slátaniny, do kterých je pára samoúčelně narvaná jenom proto, aby to vypadalo děsně cool. Zkrátka je to to samé, co se u nás píše pořád. Osobně jsem si tuhle knihu koupila a byla jsem zcela zklamaná. Někteří autoři by možná mohli pochopit, že krom steampunku existuje také teslapunk a dieselpunk, a že je mezi těmi styly rozdíl z dobrého důvodu. Navíc mi většina povídek přijde nepřiměřeně upjatá a bez nápadu, který by to vytrhl.
    Jinak zkuste např. http://www.steampunkblog.cz/

  30. to Kate
    Jak roztomilá reakce! Ano, kupodivu někteří z nás i umějí anglicky a čtou angloamerická steampunková díla v originále, takže v zásadě vědí oč běží 🙂 Myslím, že jsem byl v recenzi dostatečně kritický, což nic nemění na tom, že diskuse o steampunku, a zvláště o tom českém je důležitá a potřebná. Ono taky není vše jen na internetu, milá Kate. A ten zaslaný český blog je trochu legrační, když už, dal bych přednost zahraničním periodikám, asi nejvíc respektovanému Steampunk Magazine (http://www.steampunkmagazine.com/). Skutečných českých steampunkerů je hodně málo, o to víc je agresivních fanatiků, zdá se.

  31. Jestli ti tento blog přijde legrační, tak ses právě pěkně shodil, neb tito lidé se o steampunk zajímají spousty let a většina českých článků o steampunku pochází od nich, nehledě na to, že sama autorka blogu úspěšně publikuje steampunkové povídky v zahraničí. Nevím tedy, jaké máš měřítka správného steampunkéra…
    Z téhle diskuze mám opravdu pocit, že většina lidí vůbec neví, oč tu běží. Na to jestli je recenze dost kritická nebo ne jsem nenarážela. Nicméně můžu snad říct svůj názor…
    Není vše na internetu, milý AKKK, akorát by bylo fajn se naučit číst, že…

  32. to Kate
    no, řekl bych, že AKKK číst umí s ohledem na to čím se živí 🙂

  33. Jo? Já vím, že existují třeba lidi, co umí jen psát…
    Hlavně, že jakmile napíše někdo jiný názor, než je ten stokrát omílaný, hned je agresor…

  34. to Kate
    Já hlavně vůbec nepochopil vůči čemu se vymezuješ. Proti recenzi? Proti názorům, které tu padly? Jakým? Proč?

  35. to Kate
    Obávám se, že tón tvého příspěvku byl opravdu zbytečně agresivní (ve smyslu “blbečkové, vo čem tady žvaníte, když tomu nerozumíte, podívejte se na server ten a ten…”), ale dnes je agrese zvlášť v internetové komunikaci zcela běžná, tak čemu se divit… Právě jako steampunker (už přes 20 let) ctím zásadu, že pánové by se měli chovat jako gentlemani a ženy jako dámy, nestačí se jen stylově obléci 🙂
    Ale nechme toho. Zkoušel jsem rozvinout debatu nad steampunkem proto, abychom zjistili jak dnes vypadá a jak se proměňuje. Tvůj odkaz na jeden jediný český server (nemůžu si pomoct, ale dost amatérský) je právě to, co vytýkáš ostatním – je to jen jeden pohled, ale my jsme hledali i další možnosti…

  36. Kate: Směl bych poprosit o specifikaci, co je onen “stokrát omílaný” a co onen “jiný” názor? Z předchozích příspěvků jsem to jaksi nepochopil… (Tím spíš, že mám dojem, že se tu předtím docela hezky projevovala pluralita způsobená právě tím, že je spousta způsobů, jak steampunk chápat.)
    Obecně: Ohledně oné plurality. Podle mne je celá “steampunkovost” daná především pocitem – pro někoho je důležité, že autor uchopí devatenácté století a popíše je s tím, že je “něco jinak”, ať už technicky (což dělal již praotec Verne) nebo politicky; pro jiného je to kouzlo rytin (Zemanovy filmy) či nablýskaných přístrojů z oceli a bronzu (Wild Wild West, Adéla ještě nevečeřela); a další to může vzít striktně historicky a prohlásit, že zatímco příběhy zahrnující cokoli z výše zmíněného se psaly a točily odedávna, slovo “steampunk” je čistě komerční nálepka, vymyšlená jako protiklad cyberpunku jistým Powersovým kamarádem (tuším, že se jmenoval Blaylock). Osobně snesu kterýkoli z těchto přístupů a vadí mi pouze jeden – to když se (jako jsem to zažil právě na křtu Mrtvého v parovodu) sejde skupina pomatenců v krojích jakžtakž napodobujících devatenácté století (nic proti nim, sám se tak občeas oblékám taky), ověšených šperky sestavenými především z hodinových koleček (nic proti nim, i když tohle už bych na sebe nevzal), a pak začne nadšeně křepčit při metalové muzice (a proti té už mám v těchto souvislostech hodně, protože tím se celý zamýšlený kolorit definitivně zničí).

  37. Další pěkný námět na úvahu – nakolik je steampunk skutečně totožný s (neo)goth subkulturou, tj. vývoj na který narážel AKKK, anebo jestli jde o dvě subkultury, které se částečně prolínají. Leč, to už se tuším řešilo kolikrát a nikdy se k ničemu pro vášně nedošlo 🙂

  38. Myslím si, že dnešní steampunk už je opravdu daleko spíš životní styl než literární směr. Když se člověk začte do současných steampunkových příběhů, v zásadě se v nich stylově od 80. let změnilo jen málo, ale daleko podstatnější (a mediálně výraznější a vděčnější) je to oblíkání a řekněme muzika. Navíc dnešní steampunkeři často (nikoli všichni) už znají poměrně málo to, z čeho vycházeli kdysi jejich předchůdci, tj. kulturu 19. století. Suma sumárum: steampunk je to, o čem steampunkeři řeknou, že je steampunk 🙂 Ale to vlastně už dlouho platí pro veškerou fantastiku.

  39. Nějak
    Tak tohle šílenství mě nějak minulo. Asi proto, že dědeček byl strojvedoucí a do důchodu šel souběžně s parní trakcí. Navíc jsem k výchozímu období přišel poněkud z jiné strany, totiž přes střelnici a perkusní revolver (a taky zcela jinou končinu). Přesto vlastním dva zajímavé zdroje pro nějakého psavce: “Příručku pro strojvůdce a topiče” z roku 1928 a “Rusko-český železniční slovník” z roku 1956. Když se k tomu přimíchá atlas lokomotiv, něco Verna a kousek Šlechty, mohl by být výsledek zajímavý…
    A co se týká Dieselpunku – technickou ikonou by se tady mohl stát traktor “Svoboda”. Stabilní motor, startování doutnákem a setrvačníkem a v základním provedení žádná elektrika!

  40. Ať se teda bavíme trochu konkrétněji. Mne na téhle debatě o definici steampunku zaujalo, jak je na tom třeba taková Cherie Priest. Její knihy se mi líbí moc, na druhou stranu, názorům, že celý steampunk je u ní jen takové pozlátko a v praxi v těch příbězích moc velkou roli nehraje, musím dát celkem za pravdu. Zrovna její knihy mi asi nejvíc pasují do té alternativní historie. Neb vzduchooď a mosaz imho steampunk nedělá 🙂

    A bez rýpaní, taky musím říct, že mi moc nesedí ta atomizace na steampunk, teslapunk, dieselpunk, protože si nemyslím, že jsou to autonomní (sub)žánry, resp. že je mezi nimi takový stylotvorný rozdíl. Přijde mi to stejně zbytečné, jako kdyby se cyberpunk rozpadal na winpunk, macpunk a linuxpunk 🙂

  41. Zkusil bych původní otázku poupravit – “Jak byste definovali steampunk, aniž byste přitom argumentovali jeho vnějšími znaky a estetikou? (Mosaz, století páry, 19.století, Viktoriánská éra, mechanismy, parní stroje, šílení i nešílení vynálezci, korzet, ozubené kolo, podivná bambitka, cibulové hodiny, cvikr, tvíd…)”

    Zajímá mě, zda dojdeme k definici oproštěné od vnějškovitosti. Tedy zda má žánr nějaký obsah nad rámec obchodní značky postavené na estetice a vnějších znacích.

    Svým způsobem tu definici marně hledám, ale možná je to jen mojí nedostatečností.

  42. to standa.e
    Mám pocit, že na tomhle něco je. Když tak nad tím uvažuju, možná je opravdu steampunk čistá “forma bez obsahu” 🙂 Ale i tak hezky navazuje na 19. století – právě tehdy přece vzniká “estetismus” jako umělecké hnutí, objevuje se devíza “umění pro umění” (viz např. Oscar Wilde). A proč koneckonců ne? Co je na tom špatného? 🙂

  43. to standa.e
    Tak a je po debatě. Teď budeme rádi, pokud se zase domluvíme, že čím víc ozubených koleček, tím víc addidas 🙂

  44. to Schramm
    Já bych se asi vrátil k tomu winpunku, macpunku a linuxpunku, to se mi moc líbilo 🙂

  45. Schramm
    Cítím, že je třeba opět připomenout mnou navrhovanou kategorii východoněmeckého tesilpunku (či bakelitpunku) 😉

    Poznámka: Něco mi říká, že otázka operačního systému cyberpunk nedefinuje naprosto nijak. Že danou vnějškovitost tento žánr zcela správně ignoruje – stejně jako se obejde bez “zrcadlovek, uhrovitých géniů a opiercingovaných křehkých hackerek s čírem” – a v podstatě i bez pojmů jako firewall 😉 A co chci obzvlášť zdůraznit, nosí-li hrdinové do dredů vpletené procesory a jiné šváby, nacházíme se většinou žánru postapokalyptickém 😉

  46. standa.e, AKKK: Pitomost. Vzpomeňte si na dobové názvosloví – to by musel být “dederonpunk”…

  47. to Leonard
    Určitě, dederonpunk. Ten umakartpunk by byla spíš československá varianta.

  48. to TZSL
    No, tesilpunk je spíš o životním stylu socialisticky uvědomělé mládeže Československa a jejich soudružských přátel z družby s lidově demokratickým Německem… Tedy o vzpouře proti generační vzpouře a uniformitě rebelujících “hašišáků”, “somráků”, “vandráků” a “depešáků”, stejně jako proti oportunismu a podbízivosti “vexláků”. Tesilpunk je o mladých hrdinech svého času, kteří, podobně jako dávní řeholníci navlečení do kuten z hrubých vláken, mučili své tělo i svůj estetický vkus, aby si každým momentem připomínali velikost úkolu, před nímž stojí a v bázni a pokoře k vlastní nepatrností, aby skládali den po dni, vteřinu po vteřině oběť velkému snu o zemi zbavené imperialistického chtíče.
    Tesilpunk je víc než laciný vtípek o plastikových lžičkách, je víc, než povrchní okouzlení ohňovými průvody s plameny ukrytými za pestrobarevnou stěnou papírových lampionů, tak přesně symbolizujících pestrost naší budoucnosti, našich srdcí i barev kůže! Tesilpunk je víc, než mávátka. Tesilpunk je víc, než životní styl. Tesilpunk je symbolem odhodlání, odříkání i naděje. Tesilpunk je budoucnost, k níž směřujeme!

    …. brrrrrrrrrrrrrr! 😀 Bože, když si na ty hadry vzpomenu… A nejenom hadry…

  49. To Standa
    Tesilky, cha! Co takhle chemlonová hrůza, na to jste tady zapomněli? I muži měli své úžasné tlusté a těžké kalhoty v hnusných barvách, takže ti tesiloví byli spíš v pohodě. A stejně všichni nosili džíny, ačkoliv nikdo neměl západní valuty ani bony. A vekslit se nesmělo (kamarádka měla velký vítr, aby ji díky provokatérovi vekslákovi nakonec nevyhodili ze čtvrťáku bez matury)…
    Z chemlonu jsem měla sáčko doma dělané, to šlo, mělo podšívku, ale ty kalhoty, pánské obleky a šaty z různých odrůd uměliny (slotera a tak) byly někdy děsuplné. A mlátily elektřinou. A chemlonové koberečky ještě dnes vídám na zdech jako dekoraci…

  50. definice
    Jak už tady bylo řečeno: výraz „steampunk“ byl původně vymyšlený jako nálepka určená pro KOMERČNÍ PODPORU jakéhosi knižního díla – a teď nevím, jestli to byly Brány Anubisovy, Mašina zázraků nebo něco jiného (nechce se mi to hledat). Od těch dob už ale prošel steampunk určitým vývojem a nějaká definice by se tady asi najít dala.

    Můj pokus o definici vypadá takhle: steampunk popisuje průmyslovou revoluci devatenáctého století (tj. „věku páry“), která se vymkla kontrole a vystřelila kamsi do iracionálna. Zároveň je steampunk spjatý s „viktoriánstvím“, tedy s tím, jak společnost vypadala v době (zhruba) vlády britské královny Viktorie – nebo jak si myslíme, že vypadala.

    Skutečná viktoriánská éra přinesla sama o sobě spoustu literárních pseudomýtů, jako jsou třeba hrabě Drákula, doktor Frankenstein, ztracený svět s dinosaury , Sherlock Holmes, spiritismus, Tarzan, útok Marťanů, cesta na Měsíc v dělovém náboji, Nautilus, vrtulová vzducholoď Robura Dobyvatele, paralelní světy, atd., atd.. Takže, pokud vezmete cokoliv z tohoto typu dnes již klasické literatury a přidáte k tomu vzducholoď (nebo parního robota nebo něco podobného), tak jste vlastně steampunkoví autoři.

  51. Teda vi ste šicki úpa blbý ale dibiste umněly čýst tak si přečtete
    http://www.sf-encyclopedia.com/entry/steampunk a tam to šecko je (skoro) to toťiš píšou fajn lidički kerí tomu rozumněj.

    A jako sorry, ale zkoušet ze sebe ve fandomu dělat něco extra pomocí “když jsem byl malý, rád jsem četl encyklopedie”, to je megafail.

  52. Ach, ten pan Vaněk!
    Výborně, pane Vaňku, stále stejně vtipný jako kdysi. Tedy pokus o vysvětlení: diskuse jest (má býti) nástroj tříbení názorů, nikoli krácení si času tlacháním při čekání na někoho, kdo autoritativně řekne jak to “doopravdy je”, případně odkáže na nějaký (jeden jediný) respektovaný zdroj. Že jsem tak smělý, při Vašem vzdělání.
    A četba encyklopedií v dětství? Nemám pocit, že by toto bylo nějak stavěno na odiv, a ať se rozhlížím kolem sebe jakkoli, nikde žádný fandom nevidím. Tady se prostě baví pár lidí o steampunku 🙂

  53. Já si na steampunk zatím názor pořádný neudělal. Vyšlo toho u nás celkem málo. Spíš se podělím s jedním přáním. Vydejte někdo steampunkové Vandermeerovy sborníky Steampunk (vyšly tuším tři)

  54. Tak jsem dočetla recenze pěkná, precizní, diskuze hm… podnětná ale na mé dilema koupit či nekoupit odpověď nemám. O kvalitách povídek od dalších čtenářů jsem v diskuzi až na 1 názor nenašla nic a recenze mě jenom drží na jazýčku vah. Nebýt posledních 4 odstavců asi bych běžela rovnou do obchodu ale takhle…. Povídky Martina D. Antonína a Petra Schinka vzbuzují silnou nedůvěru a odbytá redakce, to je skoro urážka na cti, jestli je vážně tak hrozná mohla bych koupě optravdu litovat.
    Chci něčí další názor je tam těch mínusů moc, nebo je to snesitelné?

  55. to Berenika
    Mám-li mluvit za sebe, názorem nemohu sloužit, neb zatím všechny recenze mne od koupě spíš odradily nebo spíš nepřesvědčily ke koupi. Co se autorů týče, já bych byl naopak zvědavý právě na Schinka (vedle klasika Medka, který nemůže zklamat). Jeho kniha se mi líbila moc a jestli je povídka z téhle antologie ještě lepší…

  56. to Berenika
    Já byl z knihy rozpačitý, ale radit nemohu, vždycky dokud si ji nepřečteš, nebudeš na 100% jistá. Překlepy v knize jsou, aspoň na povídku jeden. Po obsahové stránce tam není žádný vyložený špatný kus, čímž budu veřejně odporovat A. K. K. Kudláčovi. Aj pási spásy se daly číst, takže: každý autorů napsal povídku ve svém vlastním stylu, tedy pokud máš ráda předchozí díla každého u autorů, nebo majoritní většiny, do knihy bych šel

  57. Normálně se k antologiím svých kolegů veřejně nevyjadřuji, ale tentokrát udělám výjimku – stejně jako kolega Kryštof Kudláč. Jsem opravdu nadšený, že někdo udělal sborník steampunkových povídek. Sám jsem ho chtěl sestavit, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Za to má Vlado bod.

    Celková úroveň knihy je dobrá, jsou tam kvalitní povídky a nemyslím si, že by nějaká z nich byla vyloženě slabá. Jako již tradičně nastavuje spodní hranici kvality právě Vladova povídka a myslím si, že by bylo lepší, kdyby své povídky do svých antologií nedával. Tentokrát mě ale aspoň Vlado pobavil několika nápady (hůř už bylo, tohle je na Vlada nadprůměr). Kniha na mě bohužel působí poněkud odfláknutým dojmem. Nedostatečné korektury, špatná sazba, žádné doprovodné texty. Před deseti lety se Vlado snažil mnohem víc. Vzhledem k obsahu však Mrtvý v parovodu patří mezi jeho lepší antologie.

    Nejlepší je Medek. Závěr sice trochu zaostává, ale jinak je povídka perfektní a má úžasnou atmosféru. Budu ji nominovat v Akademii. Dále mě zaujala povídka od Novákové – její dílko má nápad, švih, napětí a styl. Z Novákové roste kvalitní spisovatelka.

    Novela od Martina Dariona Antonína mě zklamala. Jeho román Zelená, který novele předchází, jsem nečetl a číst už ani nebudu. Nejdřív mě to totiž hrozně bavilo… a pak přestalo. Kouzlo netradičního jazyka a šílených postav moji pozornost paradoxně nebylo schopné udržet až do konce. Darion loni napsal lepší kousky (mrk). Přesto věřím, že se novela bude líbit zejména klukům, kteří ujíždějí třeba na Warhammeru a jsou pro každou vylomeninu. Povídka od Šochové má nápad i zajímavé zpracování ve stylu dávných romancí pro ženy, ale není to můj šálek kávy. Němcová proti ní psala akční dobrodružky a Austenová se se vztahy příliš nebabrala. 🙂 Za skvělé napodobení stylu si Šochová zaslouží obdiv, ale nevím, koho to dnes bude bavit. Ve výsledku stejný problém jako u Dariona – potřebuje to dost specifického čtenáře, ale pro něho to bude povídka roku.

    Titulní povídka od Pecinovského je bohužel nevydařená snaha navázat na Sherlocka, ale pořád je to dobrá povídka. Schinka jsem ještě nečetl (prý to není steampunk, ale prý je to dobré, tak uvidíme, věřím tomu). Od Lukačovičové nevím, co čekat. Úroveň jejích textů je v mých očích kolísavá.

    Je pravda, že v antologii chybí ryzí steampunk. Je to spíše směsice textů, které se kolem steampunku motají. Ve výsledku to ale ničemu nevadí. Česká bible steampunku to není, ale kniha poskytuje dobré povídky a očekávanou atmosféru. Pokud jste už přečetli všechny moje sborníky, kupte si Mrtvého v parovodu :))).

    (a teď to schytám)

  58. to sicco
    To jsem četl. Pořád ale nechápu, proč je něco “ryze steampunkové” a něco “se kolem steampunku jen motá”. Tohle škatulkování je na nic. Soustřeďme se na obsah! Definice žánru, podžánru, nadžánru, to je jen hraní se slovíčky…

  59. žánr
    Žánr je umělý chlívek, který pomáhá lidem škatulkovat a vnímat něco, co je jinak nerozdělitelné, a tedy prakticky nepochopiltelné. Žánr a jeho požadavky jsou docela srovnatelné s demorkací, jak řekl chrudchil, je to docela hloupé a nedokonalé, ale to nejlepší, co zatím máme. Takže žánry jako systém nejsou dokonalé, jsou svazující, pitomé a vyvolávají spousty hádek o tom, co do nich patří a to co ten “ryzí steampunk” je. Bez nich by ale literatura jako taková vnímat nešla.
    Vřele doporučuji přečíst si předmluvli Bruce Sterlinga k Zrcadlovkám.

  60. definice žánrů
    Myslím, že žánr, který je plně zadefinovatelný, je mrtvý žánr; což steampunku u nás zatím zjevně nehrozí…

  61. Spíš je podle mě důležitější, aby text obohacoval daný subžánr. Tož asi tak

  62. Pokud by měl někdo zájem o Mašinu zázraků, s překvapením jsem zjistil, že knihkupectví Minotaur ji má pořád v nabídce.

  63. Doplnění mého hodnocení
    Vzpomněl jsem si, že bych mohl doplnit své hodnocení antologie, protože poslední dvě povídky už mám delší dobu za soubou.

    Schinkova povídka je skvělá, jedna z nejlepších věcí, co napsal, a společně s Medkovou povídkou jediný opravdu velmi kvalitní kus antologie (což rozhodně není málo). Oběma autorům na paty šlape Nováková a ostatní texty buď mají své nedostatky, nebo vyžadují specifického čtenáře. Není tu však žádná vloženě slabá povídka.

    Na závěr něco o povídce od Lukačovičové. Mělo to velký potenciál, chvílemi jsem měl pocit, že sahá na úroveň Medka a Schinka. Jenže mě prostě u Lukačovičové vadí řada věcí. Zejména nelogičnosti, kterých je zrovna v téhle povídce spousta.

    Příklad: Scéna potemnělé místnosti. Proti sobě stojí dva hrdinové a snaží se vzájemně přesvědčit, takže spolu vedou delší rozhovor. Není tam zas takové šero, protože muž si všímá ženiny postavy skrz průhlednou látku. Scéna vrcholí překvapivým odhalením. Ukáže se, že žena nemá v očích bělmo. WTF? V takové situaci si připadám podveden. Je ten muž idiot? Nebo autorka záměrně a velmi průhledně podvádí čtenáře? Vždyť informace o chybějícím bělmu by z logiky věci měla být podána jako první, na začátu scény, konkrétně ve větě “Na Evropanku nebo Číňaku (měla) zase netypicky posazené, výrazné oči, uvědomil si Albrecht”. Bělmo v šeru “září”. Každý, kdo si prohlíží něčí oči, si všimne, jakou mají barvu a tvar, ale že by si při tom snad někdo nevšiml chybějícího bělma? Naprostý nonsens! Podobné věci mě prostě vždycky vytrhnou ze čtení a přemýšlím, jeslti jsem něco nepochopil já, nebo ze mě autorka dělá idiota, nebo si to prostě autorka neuvědomila a pak si to po sobě nepřečetla. Spoustu dalších nesmyslů najdeme třeba v technických popisech, ale to by bylo na dlouho. Takže opět zklamání.

Zveřejnit odpověď