Takřka po roce od vydání románu Newtonovo dělo se k českým čtenářům dostává jeho pokračování s názvem Andělské počty. Recenzi prvního dílu najdete na našich stránkách, takže pokud nevíte, oč jde, neleňte a směle si ji přečtěte. Tento román je docela zajímavým příkladem toho, že do škatulky „alternativní historie“ toho jde nacpat opravdu hodně.
Co? Od provařených – a vcelku uvěřitelných – historek typu “co kdyby Napoleon vyhrál u Waterloo” se můžeme dostat k zajímavějším, ale stále celkem uvěřitelným věcem, jako je třeba vynález parního stroje v 16. století ve Florencii a co z toho vzejde (Pasqualův anděl). Druhým extrémem je třeba setkání středověkých rytířů s mimozemšťany a jeho fatálními následky (památní Kosmičtí křižáci). Fatálními následky pro jinoplanetníky, dlužno dodat. J. Gregory Keyes, autor dnes recenzovaného románu, se rovněž dostal spíš k bodu, kdy se “alternativní” mění na “fantastické”.
Historie se v jím vyfabulovaném světě změnila ve chvíli, kdy se Isaac Newton místo na fyziku vrhnul na alchymii, kterou postavil na zcela exaktní a vědecké základy. Výsledky jeho práce si záhy našly cestu k praktickému použití a svět se začal rychle měnit. Bohužel, i vědeckou alchymii jde využít k vojenským účelům, což dokázali prohnaní Francouzi, kteří na Londýn nasměrovali malou kometu… Značně však podcenili účinnost svého improvizovaného projektilu, takže si jeho účinky vychutnali z první ruky i oni. Svět postihla globální katastrofa, hrozí další doba ledová a Evropa se ponořila do další epochy barbarství. Vzniklé mocenské vakuum bleskově využívají ti, kteří byli katastrofou postiženi méně – Turci a Rusové. Autor si tak umně vytvořil velmi zajímavou šachovnici, po níž se budou pohybovat hrdinové následující knihy (tedy ti, kteří přežili, pochopitelně).
V Andělských počtech se tedy opět setkáváme se starými známými s předchozí knihy, s mladým Benem Franklinem, jeho mistrem Isaacem Newtonem, francouzskou šlechtičnou Adrienne, pirátem Černovousem – který nyní po zásluze dostává větší prostor – a dalšími. Po dopadu komety prchají Ben s Newtonem a svým přítelem Robertem na létajícím člunu do Prahy. Není to náhoda, Praha má v alchymii tu nejlepší pověst a navíc je to jedno z mála opravdu bezpečných míst. Momentálně tam dokonce pobývá i sám rakouský císař, neboť Vídeň dobyli Turci. Jako jeho hosté pokračují ve svých výzkumech, jenže netuší, že jejich idyla vezme rychlý konec. Císař začíná být netrpělivý a chce výsledky co nejrychleji. Není divu, k Praze se blíží ruská vojska, která vede sám car Petr. Proto se císař rozhodne trochu zatlačit na pilu a dává Newtonovi nabídku, která se nedá odmítnout (tedy alespoň ne vícekrát než jednou). Události tak vezmou neočekávaný spád a směr…
Ani Adrienne se svým synem a přítelkyní Crécy to nemají jednoduché. Potloukají se s loupežníky zpustošenou Francií a přežívají, jak se dá. Ke všemu mají dojem, že se jich loupežníci hodlají brzy zbavit, jenže co dál? Naštěstí se setkávají se zbytky královské armády, vedené známými z lepších dob. Může to však být jen krátkodobé zlepšení situace, neboť zemí táhne mocná armáda z Ruska.
Do této situace připlouvá malá flotila z Nového světa, vedená bývalým pirátem Černovousem. Do Evropy je přivedl nedostatek informací o tom, co se děje, a touha obchodovat. Šokovaným Američanům se naskytne pohled na zdevastovanou Anglii, zbídačelou Francii a nepřátelské Španělsko. Osudy všech hrdinů se nakonec protnou v jedné z posledních oáz relativního klidu, v Benátkách. Co z toho vzejde, to už si budete muset přečíst sami.
Jestliže jsem si v recenzi na Newtonovo dělo stěžoval, že se děj na začátku knihy rozjíždí jen pomalu, tak u Andělských počtů se toho nemusíme obávat. Čtenář, který je seznámen s prvním dílem, v podstatě jen nasedne do rozjetého vlaku a nechá se unášet dějem. Ten se mi zdá být o něco více akční a naopak je zde méně teoretizování, což knize jen prospělo. I když má přes 450 stran, zhltnul jsem ji za dva dny. Je to poctivé dobrodružné čtení, a navíc je znát, že autor je docela dobře seznámen s dobovými reáliemi, takže čtenář nemá pocit, že z něj dělá hlupáka. Pokud bych si snad na něco stěžoval, tak je to jistá nepřehlednost. Mám tím na mysli, že se v knize proplétají tři dějové linie, které často nejsou nijak zřetelně odděleny. Takže například hltám avantury Bena Franklina, učtu pár stran, jsem v nejlepším a najednou buch, nový řádek, nová věta a už čtu o Adrienne. Divné… V místech, kde se toho opravdu hodně děje a kde se osudy všech hrdinů proplétají, to nijak nevadí, naopak to přispívá k atmosféře. Ale tam, kde děj neletí vpřed jako kulka z muškety, by se možná slušelo zabývat se jedním hrdinou delší dobu. Jinak ale snad nemám, co bych knize vytknul. Stylová obálka, dobrý překlad Petra Kotrleho, na konci autorský medailon Martina Šusta… poctivě udělaná věc, řekl bych. Jestliže se vám předchozí díl líbil, budete spokojeni, a ti, kdo ho neznají, by ho měli alespoň zkusit. V záplavě hrdinské fantasy je to vítané osvěžení.
moc dobré, škoda, že vázne vydávání dalších dílů…