Andrzej Sapkowski – Poslední přání

A to, že Leonardo nemělo v úmyslu vytřískat další peníze z veleúspěšných povídek, nás přesvědčí kvalita zpracování. Oproti předešlým paperbackovým vydáním tato vázaná kniha disponuje opraveným, vylepšeným překladem a spousty, spousty ilustracemi. Kvalitní černobílé kresby doprovázející děj jsou v oblasti fantasy velmi řídkým jevem (vedle např. Holdstocka) a ukazují, že kvalita je pro vydavatelství Leonardo přednější, než vydaný shit, který vydělá peníze. (Povšiměte si ilustrace na straně 126, kde Geralt připomíná tenistku Novotnou s mečem místo rakety :-)) Poprvé se zde také setkáváme s mapou, kterou Sapkowski musel vzít v potaz, když se objevila, i když tvrdil, že jeho svět se bez mapy obejde.

A co si zde vlastně můžeme přečíst?

Prolog: Cesta, z níž není návratu
Zaklínač
Zrnko pravdy
Menší zlo
Otázka ceny
Konec světa
Poslední přání
+ Hlas rozumu (dosud nepublikováno)

Povídka Hlas rozumu je rozdělena na sedm částí a vklíněna mezi ostatní povídky.

V povídce Cesta, z níž není návratu, která je použitá jako prolog, se s Geraltem ještě nesetkáme. Čarodějka Visenna je pozvána do vesnice Klíč, kde má vyřešit problém s lupiči, sužujícími vesnici. Ku pomoci jí jsou kovář Mikula a potulný bojovník a rváč Korin. Že v pozadí nestojí pouze nějaký vůdce lupičů, vám asi nemusím ani napovídat…

V první povídce si dozajista užijete Geralta až až, což prozrazuje i příhodný název – Zaklínač. Striga, žijící ve starém hradě, je zakletá princezna a vybírá si nemalé oběti. Geraltovým úkolem je proměnit strigu zpátky na princeznu, dceru krále Foltesta. Úkol to opravdu není jednoduchý, protože musí přečkat noc se strigou v hradě. Nikomu se za celých šest let nepovedlo přečkat celou noc ve stavu živých, natož pak zdravých…
Tato povídka je jeho debutem, který vyšel roku 1986 v polském fanzinu Fantastyka. Dle autorových vlastních slov je to “zákeřný útok na polskou SF”. Ačkoliv je to fantasy, je krajně atypická. Místo “hrdiny kráčejícího zachránit svět” zde máme Geralta – zachránce profesionála, který vás za drobný obnos zbaví veškeré havěti, na kterou by jinak musela být vypsána odměna ve stylu “půl království a ruku princezny k tomu”. Z každého slova vane ironie a pohrdání těmi “hrdiny” a vůbec romantickým světem, kde králové mají starost o své poddané, čarodějové jsou s vyjímkou Toho Zlého chtyří, hodní a vezskrze poctiví, a vůbec po celém světě pobíhá samý Dušín… kdybych to měl napsat dvěma slovy, tak bych řekl, že Sapkowski píše realistickou fantasy.

Povídka Zrnko pravdy nám ukáže, jak někdy může být výhodné, aby člověk žil ve stavu zakletého v netvora, ale jak je přeci jenom nejlepší, když člověk vypadá tak, jak by měl. Sapkowski nám dokázal, že láska opravdu hory přenáší…
Zrnko pravdy vyšlo rovněž ve Fantastyce, tentokrát v roce 1989 a obsahuje nový prvek – drsná fantasy vycházející z všeobecně známé pohádky. Zde tedy pohádky “Kráska a zvíře”. Geralt se setkává se zvířetem, prokletým kdysi lapkou. Zde také potvrzuje, co naznačil v “Zaklínači” – jeho nejsilnější prostředek je dialog. Konverzace dvou hrdinů se sleduje mnohem lépe než strohý popis. Nejsou to sice dialogy z “Věže vlaštovky” ale už zde je cítit neotřelá originalita a mnohem větší akčnost. Sapkowski vás skutečně nebude nudit ani při popisu bílé stěny, neboť popis bílé stěny ústy sprostého trpaslíka je více než zajímavý. A závěrečný popis souboje s bruxou je lahůdka pro fajnšmekry.

Povídka Menší zlo patří svojí pointou k mým nejoblíbenějším (i když to jsou skoro všechny povídky). Náš Geralt z Rivie stojí totiž před důležitou volbou. Má si vybrat mezi dvěma zly a přitom je tak těžké hledat, které je menší. Má si vybrat mezi čarodějem Stregoborem a zbojnicí Renfri, ale jak má poznat, kdo tomu druhému více ublížil? Čaroděj Stregobor se domnívá, že Renfri, narozená těsně po zatmění slunce (i tímhle je Sapkowski aktuální, zvláště proto, že tuto recenzi píši den po zatmění), má být podle proroctví prokletá a zhoubou pro lidstvo. Renfri zase tvrdí, že ji Stregobor zničil život a udělal z ní takovou, jakou je – vyvrhelem, zlodějkou a vražedkyní. Ke komu se má postavit?…
Povídka vyšla ve Fantastyce 1990. Podle mě nejlepší povídka ve sbírce. Opět odrazový můstek – pohádka, tentokrát O Sněhurce. Promyšlené, akční. Poprvé se objevuje i kritický nádech – hlavně proti “čarodějům” kteří v zájmu lidstva vraždí a provádí vivisekci. Geralt se poprvé setká s nepochopením jeho činů a je dokonce kamenován. Rovněž konverzace o proporcích zla mě velmi potěšila, nechybí konec utopený v krvi. A samozřejmě “špeky”, které rozmisťuje a které vygradoval do extrému ve Věži vlaštovky, např. popis života vyhnané princezny z odlišného pohledu čaroděje a princezny samotné.

Otázka ceny by mohla dokonale posloužit jako prolog k románovému cyklu o Zaklínači. Dostáváme se totiž na Cintránský dvůr v den námluv Pavetty, dcery královny Calanthé, matky Ciri (hrdinky románů). Láska zde znovu vyřeší problém, tentokrát tkvějící v rozporu dobré budoucnosti státu a dodržení slibu mrtvého krále…
Vedle ostatní povídek však trochu slabší.

Že s čerty (a už vůbec ne s elfy) nejsou žerty se dovíme v předposlední povídce Konec světa. ( Konec světa prý měl být včera, no nic, zítra má být zase. Bude totiž pátek třináctého.) Setkáme se nejen s čerty a elfy, ale jako Geraltův neoddělitelný společník a protiklad se nám poprvé představí Marigold, potulný pěvec a trubadůr…

Víte, jak a kde se poprvé seznámili Geralt a čarodějka Yennefer? To vám prozradí povídka s názvem Poslední přání. Nebýt Marigolda, který se teď stále s Geraltem potuluje a schání motivy pro svou poezii, asi by se spolu nesetkali. Totiž: Geralt a jeho společník při lovu ryb vytáhnou z řeky láhev s džinem (ne ginem), ale místo vysněného džina z pohádky se spíše objeví zuřivý démon. Na tři přání také dojde, ale to poslední bude rozhodující…

A co Hlas rozumu? Inu to už je pouze na vás.

Pokud jste si stejně jako já nepořídili knihy Stříbrný meč a Tantaradei!, pak se po tomhle lačně vrhněte. 250 Kč je sice dost, ale za takhle kvalitní knihu a ještě vázanou? A navíc získáte i jednu zatím nepublikovanou povídku a mapu velikosti A3 !

Napsal Ondřej “Nakor” Jireš, doplnil Jaroslav “Radost” Faltus