Ať žijí hvězdy a pruhy… – Harrison Harry

Počátkem a prvotní příčinou konfliktu je z hlediska tehdejšího práva pochybná akce seveřanského kapitána Wilkese, který na širém moři zastaví britskou poštovní loď Trent a na její palubě zajme dva jižanské diplomaty, čímž pobouří Brity. Ve skutečné historii situaci do značné míry uklidnil svým osobním zákrokem manžel královny Viktorie princ Albert, v Harrisonově spekulaci však umírá dříve, než může tento rozhodující krok podniknout a královna klade jeho smrt za vinu Američanům. Britská veřejnost, vláda i královna si přejí válku a několik dalších incidentů způsobí zahájení vojenských operací. Jeden proud vojsk útočí na Seveřany z Kanady, druhý má napadnout základny seveřanské blokádní flotily v Mexickém zálivu a spojit se s Jižany. Zde ale dojde k rozhodující chybě – díky navigačnímu omylu napadne invazní flotila jižanský přístav Biloxi – Britové nejprve likvidují odpor, pak plení a teprve poté zjišťují svůj omyl. Pomsta na sebe nenechává dlouho čekat. Britská vojska se stávají společným nepřítelem, Sever a Jih uzavírají příměří a bojují s Brity spojenými silami.

Autor využil historických skutečností i autentických dobových dokumentů k vytvoření zajímavé alternativní historie, nelze ale s určitostí říci, jak dalece je jeho odhad vývoje situace za daných okolností pravděpodobný (celkové vyznění je podobné jako u filmu „Patriot“ s Melem Gibsonem). Kdo očekává velkolepou historickou fresku typu „Kladivo a kříž“, bude pravděpodobně zklamán. Většina známých historických skutečností je v knize podána relativně zkratkovitě a zdá se, že ani příliš přesně a podrobně (zřejmě proto, že dané informace jsou dostupné v nejrůznějších formách z jiných zdrojů), méně známé skutečnosti a jednání klíčových postav jsou, stejně jako bojové scény z alternativní historie podány sugestivně a se vší řemeslnou dokonalostí. Celkově tedy kniha působí díky výše uvedenému nejednotnému přístupu dojmem jakési nevyrovnanosti (osobně mě mrzel odbytý popis stavby a boje prvních obrněných lodí – i při vší stručnosti by to šlo podat lépe). Navíc by knize tohoto žánru prospěl seznam použitých pramenů a literatury, nelze totiž pochybovat o tom, že autor musel prostudovat nemalé množství nejrůznější dokumentace a absence tohoto seznamu též do jisté míry snižuje hodnotu hotového díla.

Na nepříliš dobrém dojmu se podepsal i překlad – značně rušivě působí univerzální používání zavádějícího výrazu „motor“; „motory“ tam, kde má být výraz „parní stroj“, resp. „stroje“. Střelce znechutí popis střelby na str. 260. Ostrostřelec používá zbraň se spouští vybavenou napínáčkem (nebo-li „štechrem“ – v knize tzv. „dlouhá spoušť“), překlad ovšem svou formou jednoznačně vypovídá, že překladatel je v oboru zbrani poněkud „mimo“ a doporučil bych mu proto nahlédnout do knihy „Ruční palné zbraně“ od  J. Lugse (vyšlo před nedávnem v reedici). V textu se navíc objevují perly typu „kanón byl nabit a naládován“ (oba dva výrazy znamenají totéž) a další podobné hrůzy. Nelze tudíž vyloučit možnost, že na nesourodosti textu má podíl i překlad.

Obálka, na níž je obrázek námořní bitvy obrněnců s klasickou válečnou lodí od  Dennise Lyalla je velmi působivá svou děsivou pochmurností a zaručeně upoutá pozornost zájemců o tento druh literatury.

Celkově lze knihu hodnotit jako zajímavou, a to i přes její výše zmíněné nedostatky. Je nepopiratelným faktem, že u nás už od Harryho Harrisona vyšly lepší knihy,  ale ani tuto nelze označit jako špatnou (jde spíše o solidní průměr). Zcela jistě zaujme sběratele a zájemce o alternativní historii.