Boží bojovníci – Sapkowski Andrzej

Boží bojovníci vyjeli na místo činu. V češtině vyšel druhý díl historické ságy Andrzeje Sapkowského o lékaři a čaroději Reinmarovi von Bielau. Sapkowski děj přivádí do Prahy léta páně 1427, dva roky po skončení prvního románu, Žižka je po smrti, je těsně před bitvou u Tachova. První a druhá kniha se však od sebe výrazně liší stavbou.

Sapkowski Andrzej - Boží bojovníciZatímco první byla příběhem v krátkém časovém úseku na pozadí historických událostí, v Božích bojovnících se historie dostává do centra dění; hlavní hrdinové a celý příběh jí slouží.

Autor se důsledně drží historických reálií do sebemenších maličkostí. V podrobnostech a množství se minimálně vyrovná o sto let starším románům Zikmunda Wintera. Zasvěcenost, s níž přibližuje život středověké Prahy, je nejen lichotivá pro českého čtenáře, ale pomůže sžít se s příběhem.

Tyto “historické ornamenty” mají sice někdy za následek rozkolísaný spád románu, nicméně atmosféra Sapkowského děl byla vždy vynikající – a stejné je to u Božích bojovníků.

Heretik se satyrským šklebem

Hlavní hrdina je tu rozumnější, dospělejší, děj se přestává posunovat kupředu jen kvůli jeho hlouposti. Společným prvkem s první knihou je ovšem jeho věčné upadání do zajetí, které už tady – a to může být další výtka – působí poněkud ohraně. Kdykoli se do popředí dostane Reynevan – jak hlavnímu hrdinovi říkají přátelé –  a neplní zrovna misi pro husitskou kontrarozvědku, je to proto, aby opět odněkud nebo někomu utekl.

I když v neustálém zajetí dalších a dalších postav ukazuje, že doba to byla opravdu divoká, stává se z tohoto prvku jakési klišé. S vidinou třetího dílu je jasné, že Reynevan se z potíží zase nějakou náhodou dostane, ale za chvíli jej zajme někdo další.

K dobru musíme naopak Sapkowskému započíst, že historické události líčí s ironií, která je mu vlastní; bez problémů se dokáže (i díky svému původu) oprostit od romantických představ, které u nás o husitství po léta panují. Nevybíravě komentuje jak konání husitů, tak katolíků. Kacíři jsou mu pro děj vším a sám je svým vyprávěním největším z nich. Nic mu není svaté, za vším je vidět jeho satyrský škleb.

Vedlejší, neméně zajímavý motiv souvisí s tím, co je Sapkowskému blízké. Na pozadí historických událostí se odvíjí příběh staré magie, která ze světa (nejen kvůli církvi) pozvolna mizí. Autor se pouští do uvádění jmen inkvizicí zakázaných magických grimoárů – zábavné je, že většinu z nich dnes lze nalézt v plném znění na internetu.

Reynevan magii využívá, ale rozhodně není všemocný čaroděj; magie tu působí jako koření děje, ale rozhodně nefunguje jako deus ex machina. Autorovi spíš pomáhá zvýraznit některé symboly a obrazy a navést na ně čtenářskou pozornost.

Sapkowski řemeslu rozumí

A pozornost rozhodně udržet umí. Přes značnou sofistikovanost si kniha zachovává čtivost, od prvního do posledního řádku je vidět, že Sapkowski psát umí. Nebojí se použít ani množství cizojazyčných citátů, které svou početností neruší jen a pouze proto, že je autor dokáže vyvážit odlehčeným vyprávěním i smyslem pro humor.

Na místě je i srovnání s velmistrem postmoderní historické fikce Umbertem Ecem a jeho Jménem růže. Boží bojovníci se podobně jako kultovní Jméno růže dají číst několikerým způsobem. Jako právoplatný historický román; jako román magicko-realistický, možná až fantasy; jako detektivka i milostná romance. Všechny roviny jsou navzájem důkladně propojeny, zároveň se dají zřetelně odlišit.

Nejméně zpochybnitelný je román přesto v té první, takřka encyklopedické části – a pro zdejší publikum zvlášť. Podrobný vhled na vlastní dějiny předkládá materiál k přemýšlení. Na stranu druhou jsou Boží bojovníci knihou, která zákonitě musí zklamat původní čtenářskou základnu. Sapkowski byl obdivovaný za svou syrovost, ne za jemné literární finesy, ke kterým se stále častěji – a dlužno podotknout že i lépe – uchyluje.

Převzato z Aktuálně.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Cizojazycne citaty
    Ja bych rek ze je jich tam až moc a sou dlouhy. A byla to jedina věc ktera mi na knižce vadila.A ještě bych řek že Sapkowskimu je blízská spíš kontrarozvědka než magie, která tu je jen do počtu:)

  2. Richarde, já tě zakousnu!To se dělá – krást bonmoty kamarádům a používat je v recenzi? 🙂 Věta, že děj prvního dílu se posouval kupředu jen díky tomu, že hrdina je pitomec, je přece moje! (a kromě našeho soukromého hovoru jsem ji vyslovila i v diskusi k Narrenturm zde na FP :-))) Už nikdy, NIKDY! před tebou nebudu vyslovovat své brilantní myšlenky o díle, na které se chystáš napsat recenzi. :-)Jů

  3. Nemyslím, že se AS uchyluje v Božích bojovnících k “jemným litarárním finesám”. On si svou syrovost, sarkasmus a zároveň cit pro to, jak psát zachoval dle mého názoru i v nové trilogii a zejména je to vidět v Božích bojovnících.Souhlasím s oím klišé “jak je stále Reynevan unášen”, ano, ale no tohle jsem si u Sapkowskeho už docela zvykl. U zaklínače je to nahrazeno tím, že Geralt vždy někoho v tom obrovském světě potká a ten někdo (Marigold nejčastěji) je vždy zapleten do nějakého průseru. Touhle už se AS asi neubrání :)Jinak s recenzí docela souhlasím jen bych opravdu známkoval výše. 9/10

  4. Nemyslím, že se AS uchyluje v Božích bojovnících k “jemným litarárním finesám”. On si svou syrovost, sarkasmus a zároveň cit pro to, jak psát zachoval dle mého názoru i v nové trilogii a zejména je to vidět v Božích bojovnících.Souhlasím s oím klišé “jak je stále Reynevan unášen”, ano, ale no tohle jsem si u Sapkowskeho už docela zvykl. U zaklínače je to nahrazeno tím, že Geralt vždy někoho v tom obrovském světě potká a ten někdo (Marigold nejčastěji) je vždy zapleten do nějakého průseru. Touhle už se AS asi neubrání :)Jinak s recenzí docela souhlasím jen bych opravdu známkoval výše. 9/10

  5. Tak na tuhle knizku se moc tesim, a jestli bude alespon tak dobra jako Narrenturm, budu spokojenej 🙂

  6. No Sapek písať vie, no tuším už veľmi nemá o čom – v tomto diele dosť varil z vody, zápletka sa vôbec neposunula. Napr. celá prvá tretina knihy s cestou za čarodejom úplne vyšumela do prázdna, Murárik párkrát zaškriekal a to bolo všetko. takýmto spôsobom by tých kníh dokázal napísať aj 10. Je mi ľúto, 7/10.

  7. Jedním slovem: výborné! Samozřejmě, že by si tam našlo pár chyb, ale celek i přesto klape bezvadně:-). Co se týká toho, jak je Reynevan unášen, tak to opravdu trkne, ale děje se to pouze do poloviny knihy + na konci, kdy jej zajme a hned propustí Jan Münsterberský. Ale je to tak skvěle napsané, že to (aspoň mě osobně) vůbec nevadí. Jinak, z Reyevana se v této knize stává docela tvrdý, životem otřískaný chlap, který už je (aspoň občas)schopen vzít život do vlastních a rukou a dokonce i ubít člověka smrti, nebo dorazit prosícího o milost. (Samozřejmě že oba usmrcení jsou hnusní padouši, kteří R. dost ublížily). A co se týká drsnosti, myslím, že kniha je drsná a krutá dost, Dokonce bych řekl, že v ní ani nejsou vyloženě kladné postavy. Pouze svině a větší svině. :-). S literárními finesami souhlasím, je jich tam dost a kniha díky nim není o nic méně drsná. Ale já nemůžu být v případě Sapkáče objektivní.:-)

  8. Jo, ještě hodnocení: 9/10. Ale jak říkám, nejsem objektivní.

  9. Ať se na mne kolega Klíčník nezlobí, ale Sapkowski realie nezna, konkrétně popis Prahy a Reynevanovo putování pražskými ulicemi je co do realií šílené. Místo Wintra si mohl vzít Tomkovi dějiny Prahy…Nevím jaké literární finesy jsi měl namysli…Nicméně, Sapkáč je fajn a doporučuji…Jen bych z toho nedělal vědu…

  10. Re: Pro Rabinu
    To je zajímavé. Nám to dokonce jeden historik na výšce doporučoval jako nejzábavnější a nepřesnější exkurz do dějin Slezka 15. století. Prý měl ty realie zpracováné dokonale. Že by to s Prahou Sapkáč tak pokazil? V čem komktétně jsou pražské realie tak nepřesné? Jinak, autor myslel těmi finesami možná využití cizých jazyků, narážky na historické osobnosti, satyrický humor apod. a asi tím chtěl říct, že kniha není čistě akčně-dobrodružný román. Aspoň takhle jsem to pochopil.

  11. LÍBILO SE MI TO JAKO MÁLO CO. TAKY MNE NEJPRVE ŤUKLO DO OČÍ, ŽE SE TO VELMI PODOBÁ JMÉNU RŮŽE 🙂 I S TOU KRITIKOU NEOMYLNÉ PROHNILÉ CHAMTIVÉ BRŠLICE CÍRKVE. JEN PRO KOHO TO V KATOLICKÉM POLSKU PSAL? TOHLE JE KVALITNÍ LITERATURA PRO PÁR LIDÍ. MÁM DOJEM, ŽE TAM CHCE NACPAT CO NEJVÍC A VŠECHNO SE MU TAM PROSTĚ NEVLEZE, JAKO KDYŽ JSEM SI PRÁVĚ OBJEDNALA 50 LILIÍ A 50 GLADIOL A ROVNĚŽ NETUŠÍM, KAM TO NA TÉ ZAHRÁDCE NACPU. A SAMSON JE FAJN 🙂

  12. V Polsku to byl bestseller. Ono je to s polským katolicismem různé – lidé se k církvi hlásí, chodí do kostela, atd. , ale zhusta jde jen o konvenci a úlitbu mínění spoluobčanů a rodiny (kteří by je jinak příšerně pomluvili). A kromě toho Sapkowského knihy vycházejí i v Rusku, Česku, Slovensku, Španělsku, a teď třeba i ve Francii. Sapkowski je za vodou:-)

  13. V Pobalti taky a neco jsem slysel i o nemecku, uz to vyslo i tam?

  14. To Ondřej
    Jo, vyšlo, a teď se chystá i v Portugalsku…

  15. VE VATIKÁNU NIC ? 🙂 NEVÍM CO LIDI NA REKLAMĚ VIDÍ, ALE KDYBY DAL DO REKLAMY JAK ROWLINGOVÁ, TAK JE VE SVATÉM LESE S PETEREM JACKSONEM….

  16. S chutí jsem si početla. Po přečtení druhého dílu jsem vzala hned do ruky první a pak druhý ještě jednou. Doporučuji přečíst pro přiblížení událostí doby husitské. Je mi sympatické, že autor žádnou stranu nešetří. Jen mi připadly trochu násilné narážky jako Baťa-boty, Bílá Hora v učebnicích, ap.Pro K I: Také by mě zajímal ohlas ve Vatikánu, rozhodně je to lepší kniha než Šifra mistra Leonarda.

  17. šifra mistra leonarda je komerční šunt. byla jsem znechucena. ze začátku to vypadalo dobře, i když nic nového jsem se nedozvěděla – všechny ty převratné zajímavosti píše právě Sapek v eseji o králi Artušovi (Magické střípky), ale pak se to začalo zvrhávat. hádanky byly tak brutálně náročné, že jsem je věděla okamžitě. ta první byla jasná hned a druhou zodpoví každý šesťák, co slyšel o Newtonovi. a konec je obzvlášť nechutný – vše zameteme pod koberec a křesťané všech zemí spojte se – nechuť! navíc některá data a informace si vůbec neověřil a jak často a rád předhazuje Sapek – přebral je jak leží a běží a vůbec nepřemýšlel odkud pošly. Sapek nejspíše zpychne 🙂

  18. Pro K I: Četla jsi od Umberta Eca Foucaltovo kyvadlo? Pokud ne, vřele doporučuji. Kdo to četl, tomu budou všechny knihy o “senzačních” odhaleních a světových spiknutích k smíchu. Sapkowski se o Foucaltově kyvadle v eseji o Artušovi také zmiňuje.

  19. Narrenturm se v Německu prodal v nákladu 100 000 výtisků. Je to bestseller. Stejně dobře se prodává i ve Švýcarsku.

  20. Parada
    Super kniha, odporucam precitat. Viacej intelektualna ako knihy a poviedky o zaklinacovi ale ved kto nechce nemusi citat historicke vsuvky. Podobnost s Menom ruze je naozaj velka ale len co sa tyka casteho pouzivania cudzich slov a historickych detailov(hlavne o kaciroch a cirkvi apod.). Pre kompletne pochopenie odporucam mat Meno ruze precitane. Skoda len, ze nie vsetky dialogy v cudzom jazyku su prelozene. To aby som uz naozaj zacal hladat vo vselijakych starych enclyklopediach( ako autor nabada) a slovnikoch slova ktore sa uz davno nepouzivaju(vid stredoveka toskancina a nemcina). Velmi sa mi pacia Sapkowskeho vtipne vsuvky a pribehy, ktore priamo nesuvisia s dejom ale doplnaju celkovu atmosferu – napriklad pribeh starej babky na hrade atd.Sapkowski je moj naj autor a po dlhsom case som vdaka nemu zacal znovu citat fantasy.:-)Ak niekto viete a nejakom autorovi co pise rovnako kvalitne a vtipne tak pls dajte vediet.

  21. film
    Zdravím všechny příznivce Zaklínače.Vcelku se mně líbil film,no není ůplně shodný s knihami od Sapkowského,ale byl by jsem rád,kdyby se natočili další povídky.Vždit scénarista využil jenom povídky z 1 knihy a 2 knihy a to ještě zbývá kŕev elfů,čas opovržení,křest ohněm,věž vlaštovky a paní jezera.

Zveřejnit odpověď