Být či nebýt členem Literárního spolku Laury Sněžné

Lákavá obálka, pochvalná prohlášení a slibná přirovnání zahrnující odkazy na Twin Peaks, Murakamiho nebo Davida Lynche zcela logicky snad u každého potenciálního čtenáře vyvolávají velká očekávání. Otázkou však zůstává, zda si finský spisovatel Pasi Ilmari Jääskeläinen zaslouží být zmiňován ve spojitosti s takovými jmény.

unnamed

Hlavní hrdinka, profesorka literatury Ella Milanová, navrátivší se do rodného městečka Zaječína, v němž na místní škole nějakou dobu působila jako suplující učitelka, se po nalezení nezvyklého výtisku knihy Zločin a trest neočekávaně stane desátou členkou prestižního a uznávaného Literárního spolku Laury Sněžné. Ella ovšem velmi brzy zjistí, že v tomto společenství není vše takové, jaké se na první pohled zdá, což mimo jiné představuje důvod, proč se začne zabývat osobností Laury Sněžné a minulostí jejího spolku.

Pravděpodobně nejsilnější stránkou románu je otázka tvůrčího procesu spisovatelů, kteří nemají žádné morální zábrany využít i těch nejintimnějších informací získaných od kolegů v průběhu tzv. Hry, jíž spolu členové prestižního literárního spolku provozují. Spisovatelé se tak v podání Jääskeläinena stávají supy hodujícími na lidském neštěstí pro své vlastní účely a úspěch. Zajímavou složku představuje i rozhraní žánrů – kombinující prvky realistického románu s pohádkovými, detektivními a fantastickými motivy, stejně tak jako plynulé a přirozeně působící přechody mezi nimi. Pochvalu si zaslouží i Vladimír Piskoř, který vyšel českým čtenářům vstříc překladem finských jmen. Ne všichni budou s tímto tvrzením souhlasit, avšak osobně se domnívám, že v našich končinách se podstatně lépe pamatují příjmení jako Kočičková, Malinová či Zimota, než finské originály. Knize nelze též upřít čtivost, jíž bezesporu napomáhá nenáročný slohový styl, jímž Jääskeläinen příběh napsal. Čtenář tudíž nemá čas se nudit nebo řešit některé nedostatky, kterými dílo trpí.

Mezi slabší stránky knihy lze zařadit nevýraznou psychologii postav, což je v tomto případě poněkud škoda, jelikož Jääskeläinen nezužitkoval veškerý potenciál, který téma získávání osobních informací prostřednictvím Hry nabízí. Nevyužil tak možnost protáhnout čtenáře společně s postavami celým spektrem emocí. S tím též souvisí další výtka ohledně hlavní postavy Elly Malinové, jejíž výpovědi ze Hry se v knize ve srovnání s ostatními objevují jen ve zkratce, čímž není vytvořen prostor pro hlubší poznání jejích myšlenek a pocitů. Promarněnou příležitost představuje též málo rozvedené téma knižního moru. Uvedené nedostatky by pravděpodobně mohl pomoci vyřešit či alespoň zmírnit větší počet stran, na nichž by se čtenář dozvěděl více ať už o knižním moru, psychologii postav nebo Elle Malinové.

Komu členství v Literárním spolku Laury Snežné doporučit? Nejvíce si jej asi užijí ti, kteří mají rádi neobvyklá a zvláštní díla, popřípadě čtenáři disponující otevřenou myslí, kteří se rádi nechají provést po tenké linii reálného a smyšleného. V každém případě musím upozornit, že se nejedná o klasického zástupce fantastického žánru, neboť spadá do tzv. magického realismu, tudíž by si jej měli užít i stoupenci tohoto směru.

75%
  • Pasi Ilmari Jääskeläinen: Literární spolek Laury Sněžné
  • Paseka, 2015
  • Překlad: Vladimír Piskoř
  • Obálka: Nathan Burton
  • 320 stran, 269 Kč
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentářů

  1. Knihu jsem před pár dny dočetla a můžu se přidat k doporučení pro ty, které podobné okraje žánru zajímají. Ani mi nevadilo, že se zdaleka všechno nevysvětlilo či neprozkoumalo, možná proto, že jsem to z nějakých komentářů tušila předem. Přitom závěr má kniha dostatečně uzavírající – i když mě překvapilo, že spoustu podstatných věcí se člověk dozví až v epilogu, od toho bych čekala jen ukončení volných nitek.

    Ten překlad jmen je dost ošemetná záležitost a nemám na to jednoznačný názor. Osobně mi to spíš překáželo – česky znějící jména v cizím prostředí mi posunovala celkové vyznění od skororeálna do nějaké pohádky, přitom příběh pro děti to není. (Mimochodem, Ellino jméno je jedno z mála nepřeložených, jmenuje se Milanová, nikoli Malinová, jak je párkrát omylem uvedeno v recenzi.) Ale uznávám, že se svou slabostí pro sever, Finsko a finštinu mám možná trochu jiný pohled na věc. A co jsem nahlížela do anglického překladu, tam jsou jména přeložená taky.

Zveřejnit odpověď