Conan a kletba monolitu – Howard Robert Ervin, Sprague de Camp Lyon aj.

Kniha začíná pěknou předmluvou Jana Kantůrka, ve které je čtenář uveden do příslušné problematiky (tedy jak došlo k tomu, že máme knihu v ruce). Po ní následují jednotlivé povídky, které jsou vždy opatřeny stručným úvodem, zařazujícím je na příslušné místo v conanovské chronologii.

První povídkou je Věc v kryptě. Setkáváme se v ní s mladičkým Conanem prchajícím z hyperborejského otroctví, smečkou vlků a poněkud neodbytnou prastarou mumií neznámého válečníka.

Ve druhé povídce Síň mrtvých je Conan sice mladým, ale již proslulým zlodějem v zamorském Shadizaru. V této povídce se vydává za poklady do tajemstvím a kletbami opředených zřícenin města Larshy, ve kterém na zvědavce čekají nejrůznější ošklivá překvapení.

Třetí v pořadí je Nergalova paže. Conan je turanským žoldnéřem a v bitvě s vojskem vzbouřeného satrapy Khana Munthassema se setká s podivnými létajícími stvůrami, které úspěšně zlikvidovaly turanskou armádu. Po fiasku na bojišti ho požádá o pomoc krásná dívka a Conan se musí postavit proti mocnému čaroději a jeho magickému artefaktu.

K titulní Kletbě monolitu se vztahuje i Fibigerův obrázek na obálce knihy. Conan je velitelem turanského poselstva do Khitáje. Při návratu se ale poselstvo a zejména samotný Conan ocitnou díky vražedné směsi politicky motivované zrady a magie ve smrtelné pasti.

Pátou povídkou je Krví zbrocený bůh. Dobrodružná cesta za pokladem zavádí Conana do nitra Kezankiánských hor, kde musí bojovat o přežití nejen s lidmi, ale i s předpokládanou kořistí.

Šesté v pořadí je Doupě ledového červa. Conan po návštěvě rodné Cimmerie vyráží opět za dobrodružstvím. Na pověstmi opředeném místě zachraňuje ze spárů lidožroutů krásnou dívku, která se mu ale v noci ztratí. Ráno nalézá její zmrzlé ostatky a vydává se po stopách tajemného vraha…

Údolí ztracených žen nás zavádí do nitra krajin na jih od Kushe. Conan je válečným náčelníkem Bamulů a při likvidaci konkurenčního krále se setkává s unesenou bílou dívkou Livií. Ta se v průběhu bitvy dostane do obávaného Údolí ztracených žen, odkud ji nemůže vysvobodit nikdo jiný než Conan.

Osmý je Zámek hrůzy. Conan prchá po kouzelníky zorganizovaném „převratu“ od Bamulů a na pláních se mu na stopu dostane smečka lvů. Před lvy a náhlou bouří se ukryje ve zřícenině hradu dávno vyhynulého hadího národa a před hladovými duchy mu (paradoxně) zachrání život příjezd stygijských otrokářů.

Poslední (devátou) povídkou je Rypák v temnotách. Conan se dostává do černého království, ve kterém vládne poněkud nesoudná královna a kde do politických třenic zasahuje jeden z adeptů na trůn pomocí najatého kouzelníka a jeho magické příšery. První pokus o odstranění královny sice Conan zmaří svým vstupem na scénu, ale ani on není schopen zastavit nepříznivý vývoj událostí.

Všechny povídky bez ohledu na stupeň dopracování Carterem a De Campem mají sílu  Howardových originálů. Samozřejmě – některé je možno považovat za lepší, jiné za horší, ale to je dáno vkusem a momentální náladou čtenáře. Společnou vlastností většiny z nich je zakončení – Conan sice přežívá, ale často jen o pověstný chlup, a jediné, co mu kromě života zbývá, je jeho meč. Výstižné a leckdy malebné popisné pasáže skvěle navozující správnou atmosféru jsou střídány zběsilou akcí, Conan je Conanem v pravém slova smyslu a ne tím odvarem, který je čtenáři běžně servírován Howardovými následovníky. Tato sbírka patří v conanovském podžánru fantasy ke špičce, dobrý dojem z knihy ale narušují odfláknuté korektury – čím blíže ke konci knihy, tím je to horší. Zpočátku jde o nejednotný pravopis zavedených názvů, posléze se přidávají překlepy a chyby, přičemž nejhorší situace je v poslední povídce.

Až na zmíněné chyby jde tedy o vydařený nakladatelský počin a kniha by neměla chybět v žádné sbírce čtenáře dobrodružné fantasy, o příznivcích Conana nemluvě!