Dějiny legendárních zemí a míst – Umberto Eco

Legendy, mýty, pravda. Kdo se v tom má vyznat? Pozemský ráj, Lemurie, Atlantida, Šangrila nebo třeba Agartha. Jsou to jen přeludy, nebo skutečně existovaly a cesta k nim prostě jen upadla v zapomnění? A proč se některé vysněné země vydali mořeplavci hledat, zatímco u jiných to vzdali rovnou?

Otázky, které si prostě musíte položit. Budete-li hledat prostřednictvím Ecových Dějin odpovědi, čeká vás spousta dobrodružství, neuvěřitelných a skoro uvěřitelných zároveň. Autor, sám velký vzdělanec, který se do našich myslí navždy zapsal nepřekonatelným dílem Jméno růže, je natolik přístupný poznání na těch nejnečekanějších místech, že se nebojí sáhnout třeba po J. Vernovi. A i když se text nevyhýbá určitým zvyklostem vědeckého světa, je to vlastně zábava. K odkazům a parafrázím vám totiž Eco poskytne i zdroje, odkud je vzal, a to v ojedinělém českém překladu.

Můžete pak třeba porovnávat, jak zní myšlenky v originále a jak je autor umně interpretuje a díky nim odkrývá řadu omylů, které se tradují dodnes. Také jste slyšeli všeobecně známé tvrzení, jak lidé ve středověku věřili, že Země je plochá deska? A co když to bylo jinak? Co když se v dílech učenců té doby dočtete něco úplně jiného a za celým tím humbukem stojí jen tehdejší „ploché“ zobrazování map? A jak to taky měli v té době a s tehdy dostupnými prostředky dělat, že?

A navíc měly středověké mapy úplně jinou funkci než ty dnešní. Jejich tvůrcům nešlo ani tak o nějaké věrné zobrazování skutečnosti, jako o uspokojení odvěké touhy lidské mysli po fantastičnu. Což se od zájmu dnešních čtenářů ani tak moc neliší, když si představím moderní časopisy, přinášející zaručeně pravé fotky UFO, nebo důkazy o mimozemském původu egyptských pyramid…

Pořád se totiž toužíme dotknout záhad, nebo jim přijít na kloub. Někdy se kvůli tomu vydáváme na daleké cesty, jindy saháme po kontroverzních vysvětleních. Existuje například na 80 teorií, které se pokoušejí o rekonstrukci Odysseových cest. Někdo tvrdí, že Homér byl žena a Ithace odpovídá dnešní Sicílie. Věříte tomu? Marco Polo prý zahlédl jednorožce. Vymýšlel si, nebo je jen rozdíl v tom, co mu velela „vidět“ tradice, a co skutečně viděl? Tři králové původně vůbec nebyli králové. Možná tak mudrcové, znalí astronomických úkazů, respektive mágové, jak jim říkali v perštině. A byli opravdu tři? Nebo jen dva či naopak víc, třeba dvanáct? V tom se zdroje bohužel rozcházejí, ale každopádně byl určitě aspoň jeden běloch, jeden Arab a jeden černoch… A jestli byli opravdu tři, jmenovali se skutečně Kašpar, Melichar a Baltazar, nebo spíš Malagath, Galgalath a Saracin? Tak, co vám zní věrohodněji?

A jestli jsem vás aspoň trochu zaujala, tak vězte, že v knize je toho ještě daleko víc. Čte se lehce, ani si nevšimnete, kolika informačně nabitými kanály vás Umberto Eco protáhne. Jako když proplouváte nějakou fantastickou zemí, napravo právě míjíte ztracený ostrov Taprobané, nalevo vám mává z břehu královna se Sáby a před přídí se prohánějí bájné mořské panny. Společnost na palubě vám dělají Artušovi rytíři kulatého stolu, kteří se vypravili hledat svatý Grál. Cíl je na dohled – končina zvaná Utopie. Už se těšíte, jak to tam vypadá a jestli More s Campanellou nelhali?

Je zvláštní, jak právě tyto představy jitřily fantazii umělců, především malířů. A právě jejich díla vám budou při čtení neocenitelným pomocníkem. Dějiny legendárních zemí a míst jsou totiž plné nádherných ilustrací, tvořící naprosto unikátní soubor. Podobný pokus jsem zatím viděla ještě v Ouředníkově esejistické studii „Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem“, i když rozhodně ne srovnatelný svým rozsahem. Snad právě díky této jedinečné příležitosti, kdy se ocitají klasické malby, rytiny, mapy, plakáty, ilustrace z románů a záběry z filmů vedle sebe, si může člověk uvědomit řadu kouzelných souvislostí.

Povšimnout si třeba, že strážkyně sv. Grálu je podle Rossettiho zrzavá krasavice, stejně jako Marie Magdalena (od téhož autora), ale také i jako Morgana Le Fay (v podání jeho současníka A. Sandyse). O čem asi tato podobnost vypovídá?

Umberto Eco se však neohlíží jen do dávné minulosti. Touha po záhadách lidstvo neopouští ani v současnosti. Stále se můžeme setkat s případy, kdy se někdo pokouší vyrobit legendy ex novo. Vezměme si třeba takového Dana Browna a jeho Převorství sionské. Věděli jste, že za jeho vznikem stál komplot ziskuchtivých jedinců, který byl odhalen v roce 1989? Zázračný rok, co? Jenom čtvrt století starý Plantardův podvrh je však příliš lákavou inspirací… A mimochodem, film Princ z Persie pěkně zamíchal s legendou o Alamútu. Kdepak se nám ztratil děsivý Stařec z hory? Místo něj tu máme držkatou mladičkou vládkyni… Aspoň, že ti asasíni se tam krátce mihnou! Záměr filmových producentů je zřejmý a snad i pochopitelný. Stejně jako potřeby mizerného spisovatele. Ale jak si třeba vysvětlit, že neexistující útesy Wachusett se objevily v oficiální publikaci National Geographic Atlas of the World z roku 2005?

Pokud si někdo spojoval jméno autora s jeho dřívějšími literárně-vědnými pracemi, tak se nespletl. Je to tentýž Umberto Eco a na závěr knihy se drobné kapitoly, věnované interpretaci autorské fikce, dočkáme. Svým vyzněním však nepřesahuje závěry, známé už z dřívějších Ecových teoretických děl, např. z Šesti procházek literárními lesy. A tak i přes tento malý akademický exces marně přemýšlím, pro koho vlastně tahle kniha v nakladatelství Argo vyšla. Křídový papír, barevné ilustrace na dvojstranách, rozšafná sazba, velký formát, pevná vazba – tomu všemu odpovídající cena. Dnešní čtenář je spíš zvyklý knihu přečíst a odhodit. U téhle by se mu to asi jen tak nepodařilo, leda by byl trénovaný svalovec, jinak riskuje minimálně tenisový loket…

Ne, teď vážně. Dějiny legendárních zemí a míst prostě nezahodíte. Nebudete totiž chtít. Tohle je kniha, ke které se budete rádi vracet, s nostalgií přejíždět prsty po vystouplém písmu na obálce (což možná ocení ti, kdo se snaží rozeznat potmě, na čem to vlastně usnuli) a váhat, zda ji už uložit na čestné místo ve vaší domácnosti, nebo si ji ještě chvíli nechat na očích. A ve vzácných chvílích ji zase otevřete a s úžasem si budete znovu prohlížet stránky, asi tak jako naši předkové s posvátnou úctou hleděli na ručně ilustrované majuskule v bibli.

A můžete si na chvíli připadat jako J. L. Borges ve svém literárně zpracovaném svědectví o nalezení Alefu: „Viděl jsem tvou tvář a své vnitřnosti, viděl jsem tvou tvář, pocítil jsem závrať a dal se do pláče, protože mé oči spatřily ten tajný a zdánlivý předmět, jehož jména se lidé zmocnili, ale jejž žádný člověk neviděl: nepochopitelný vesmír.“ Protože jediný svět, kterým si můžeme být opravdu jisti, je svět literatury, jen on nám poskytuje velmi jasnou představu o pravdě.

I když musím souhlasit s Ecem – s jistotou víme, že Superman je Clark Kent, všechno ostatní může být kdykoliv zpochybněno.

Dějiny legendárních zemí a míst

Autor: Umberto Eco

Forma: hardback

Počet stran: 480

Cena:  998 Kč

Vydal: Argo, 2013