Jiří Kulhánek – Vládci strachu

Když se mi do rukou dostala prvotina tohoto předního českého autora, znal jsem už jeho styl „nešetřeme mrtvolami“ a „dobrý nepřítel je mrtvý nepřítel“ (což se Patejlovi vymstilo…), veděl jsem ho jeho fascinaci střelnými i jinými zbraněmi, o jeho posedlosti motorkami a hrdiny, které jedna (dvě, tři, osm, deset, sto…) dávka z ručního samopalu UZI jen příjemě po ránu naladí…

…Veděl jsem o jeho elegantních, vybroušených metaforách, popisujících mozky a vnitřnosti v různých stádiích rozletu, o jeho brilantních popisech akčních situací, u kterých se vám tají dech. Vládci strachu byli první. A předem podotýkám, že nejlepší.

Voda je důležitou složkou každé polívky a děj je důležitou složkou každého románu. O čem pojednává děj Vládcůů strachu? O upírech. Ne však o těch hypnotíckých, snových aristokratech z Bakerova Drákuly, ani o těch děsivých monstrech z béčkových filmů a románů, dokonce ani o psychopatech od Lumleye, ale o stylových upírech, kteří mají regeneraci, vidí ve tmě, když chtějí tak umí lítat a nějaké té mrtvoly se nezaleknou. A samozřejmě jim nevadí pohled na krev :).

Hlavním hrdinou je tedy upír. Velice sympatický upír Richard Adolf Ericsson. Jakýsi šlechtic ze šestnáctého století, který dostal od své milenky příjemný dárek – nesmrtelnost. Nutno poznamenat, že v Kulhánkově podání má vampyrismus samé kladné stránky (a odborník potvrdí, že to tak snadné ve skutečnosti není), i když teorie o zmutované krvi vpravené do oběhu adepta na nesmrtelnost pomocí přeslavných upířích zubů je zajímavá. Příběh je celkem prostý – výše zmíněný noční lovec se stane kořistí, stane se lovenou zvěří. Se svými lovci se již setkal – jsou to alchymisté páně Azzoparda, vrahové jeho „matky“, kterým jde o jediné – provést ritujál sedmého zubu, známý též z Divokých a zlých. Lovci se od posledního Lovu notně změnili – jsou odolnější, silnější a nějaká ta kulka je nezastaví. Ale to ani našeho hrdinu.

Jak už je u Kulhánkových románu zvykem, střídejí se pasáže „zbrojení“, „velkého boje“ a „regenerace“ Zde naštestí nenajdeme schématičnost a ani náhodou nudu ze stále stejné, předvídatelné dějové křivky. Ve Vládcích strachu totiž najdeme i pasáže jiné, pro Kulhánka naprosto nezvyklé – hrdina se zamiluje, vyměkne (pak sice dostane do huby, ale tohle by se Patejlovi nestalo) dokonce učí ženskou (upírku) řídit auto! Potkáme zde Krysu Rollse, prapradědečka saladinu – upravenou Tatrovku (dokonce nechybí ani legendární „útok na nepřítelovu pevnost“) Musím potvrdit, že žádný načrtnutý nápad není promarněn, všechny jsou originální a vtipné. Například setkání s dívkou nakaženou HIV, final ficht v pevnosti alchymistů (která je v Rusku), krátké a krvavě ukončené (většinou Adolfem) profily jednotlivých Lovců a samozřejmě akce. Akce jsou silnou stránkou každé Kulhánkovy knihy a tato není vyjímkou. Od úvodního souboje v lese (kde to nejvíc odnese nebohý JuDR Papoušek :)) přes jednotlivá „setkání „ s Lovci, souboj s úžasnými válečnými psy až po děsivou závěrečnou bitvu s výsledkem ne zcela podařeného obřadu jsou všechny akce až neuvěřitelně čtivé, vtáhnou vás a vyplivnou na konci jako to umí jenom Kulhánek.

Závěrem mohu říct asi toto: „Knížka se mi velmi líbila.“ Tolik citát z mého čtenářského deníku. A ve skutečnosti? Položím-li na jednu misku vah skvělou akci, vtip, barvité popisy, originální nápady a kultovost tohoto románu, skvělé dialogy a zajímavé „hrdiny“ a na druhou stranu místy schématičnost, trochu jednoduchost v ději a opakování stejných prostředků, jaké známe z ostatních Kulhánkových knih, klady převáží zápory a slepá Spravedlnost opět jednou zvítězí.

To je pro dnešek vše. Děkuji vám, pane profesore, pane doktore, pane starosto, setkáme se v pekle.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Nadpis
    Kulhánek je příšerný. Ten chlap nemá ponětí o psaní, neumí postavit větu, neumí vytvořit charakter. Vládci strachu ještě ujdou, ale každá další knížka je už jen horší a horší. Je neštěstím české sci-fi, že zde může být populární takový neumětel. Každý jiný autor je lepší než Kulhánek! Čtěte raději Mosteckého, Šlechtu, Vrbenskou, Rečkovou a skoro všechny ostatní. Každý z nich má na jednom řádku kterékoli své knížky víc literatura než Kulhánek v celé své „tvorbě“.

  2. Re: Nadpis
    Ja take nijak Kulhanka nezboztuji (ne nezboznuji, to je rozdil :)), ale je nutno podotknout, ze docela ovlivnil ctenare. V nasich hlavach zustaly nesmrtelne hlasky typu „Kdoz jsi bez miny, hod kamenem“ apod. V tech vetsich hlavach ulpely dokonce cele pasaze. Kulhanka beru jako skvele odreagovani, ale rozhodne to neberu jako nejakou velkou literaturu. Takovy Slechta je podle mne proti nemu spicka. Doufam, ze je to videt i v mych recenzich (muzete tady najit me recenze na Cestu krve a Divoky a zli).

  3. Názor
    Prečítal som od Kulhánka všetky romány ktoré mu vyšli (všetky 3 ale aj všetkých 7 kníh) 🙂 a Vládci strachu je z nich kniha najlepšia. Odporúčam a pokojne dám aj 9/10. Ak niekto čaká od takejto literatúry zamyslenie sa nad životom tak zmárnie ale kto hľadá oddych ten ho nájde špičkový.

  4. Ať už je možno Kulhánkovi vyčítat cokoli, jedno je nesporný. Byl to právě on (spolu s J.Mosteckým)kdo tuším v devadesátým čtvrtým znovu oživil zájem o českou SF právě tímto dílkem.

  5. Re: Nadpis
    Cau me osobne se Kulhánek jako autor zamlouvá. A velice rád bych vlastnil knihu Vládci Strachu a nemuzu ji sehnat, tak jestli ji mas a chces se ji „zbavit“ napis. Mockrat dekuju

  6. superčtení
    Vládce strachu jsem jediné nečetl… ale ostatní od kulhánka jsem přelousk… super oddechovka a byt to podle některých nemá úroven literárního díla.. tak ja myslím, že ten chlap má podčepicííí:))))

  7. Hmmm
    Mně se Kulhánek velice líbí , ale nějak nechápu proč jdou sehnat pouze Divocí a Zlí a Noční Kluby … Pokud někdo ví proč a nebo by byl ochoten knihu poskytnout za určitý peníz tak at mi napíše na ICQ : 308341679Eagle

  8. Re: Nadpis
    To možná, neumí, ale je to skvělá zábava. Uvažte sám, uvedu příklad, „Vojna a Mír“ je klasické a hutné dílo, hemžící se propracovanými charaktery, prostě kus sakra kvalitní literatury, všichni uznají jeho kvality, ale zkuste ho číst večer co večer, jen proto že vás to baví …. No i když třeba ZROVNA vás to bavit může …. 😉

  9. Re: Nadpis
    Kulhánek je jediný bůh na této planetě. Kam se sakra schoval ten Zářící spasitel?

  10. Re: Nadpis
    No zrovna treba Vrbenska to je neco strasneho, ta se dokaze dve hodiny patlalt s hovnem aby nakonec rekla: „ano je to vykal“Jeji knizky jsou dost silene a hlavne necitelne (ja prectu lecos ale tohle jsem nezkousl a to prectu i navod na hasicaku, kdez neni co delat 🙂

  11. genialne
    Ja si myslim ze jednoznacne obohatil literaturu o vampirizme svojskym podanim, ktore proste musi cloveka uchvatit. Ja som knihu zhltla ako malinu. Aj Nocni klub 1,2, aj Divoci a Zli 🙂 Cesty krve sa trosku desim :)Zerem vsetky jeho knihy 🙂

  12. Re: genialne
    Nejen obohatil … on ji dokonce postavil do jineho svetla!! Zcela obratil ono vnimani dobra a zla!

  13. Re: Nadpis
    to Antikulhanek: To vypadá, že jsi jeden z béčkových autorů a cítíš, jak se Kulhánkova popularita vysmívá tvému egu. Nejsi trochu ješitný?

  14. Koupe
    Mam uz od jiriho kulhanka slusnou sbirku a dost me bavi.Jedna knizka mi ale chybi a to zrovna vladci strachu.tak kdyby jste ji nekdo mel na prodej dejte urcite vedet…

  15. Kulhanek
    Ak niekto hovori ze Kulhanek je ubohy tak iba zavidi – on je genialne jednoduchy a jeho knihy uplne ovladnu citatela. Vsetky jeho knihy sa vypredali aj ked mali dalsie a dalsie vydanie. U ceskeho autora nevidane. a Jeho posledna kniha “ Vyhlidka na vecnost “ to je nieco neuveritelne on posunul hranice ludskej fantazie daleko za to co sme si dokazali predstavit.

Zanechat odpověď