Ve světě, kde neexistuje zločin, bývá obvykle o kvalitní detektivy nouze. Není tedy divu, že když na téměř liduprázdné, ale technicky vyspělé Solárii, považované za centrum vesmířanské robotiky, dojde k jevu tak nevídanému jako je vražda, musí se místní úřady poohlédnout po vyšetřovateli „zvenčí“. A tak je newyorský detektiv Eliáš Baley, jemuž úspěšné vyřešení vraždy ve Vesmírném městě přineslo jistý věhlas, nucen vyrazit na svět, který se od přelidněné Země liší jako noc a den.
Prostředím, v němž vyšetřování probíhá, připravil Isaac Asimov Baleymu nemilý kulturní šok. Namísto mnohamilionových společenství natěsnaných uvnitř krytých měst má tentobaikrát detektiv co do činění s planetou obývanou pouhými několika tisíci obyvatel, pro něž je představa fyzického kontaktu s jinou osobou čímsi nepřijatelným. Pro člověka proživšího celý svůj dosavadní život pod ochrannou vrstvou ocelových kopulí je však ještě obtížnější překonat zažitou hrůzu z otevřeného prostoru. Přitom sebemenší pokrok v tomto soukromém boji představuje, jak se později ukáže, skutečný skok pro lidstvo.
Narozdíl od svého prvního velkého případu, kdy mu pro samé předsudky a vytváření konspiračních teorií vlastně ani nezbýval čas na vyšetřování, se tentokrát Eliáš Baley alespoň skutečně pouští do práce – tedy do výslechu možných podezřelých. I přes to je Nahé slunce v první řadě vědeckofantastický román; detektivní zápletka tvoří pouze osu, umožňující Asimovovi představit vizi prostředí, v němž lidská společnost přestává být společností. Ostatně i samotné Baleyho rozhovory mají detektiva nejen dovést k vyřešení případu, ale zároveň jej uvádějí do Solariánské reality.
Baleyho partnerem je opět robot R. Daneel Olivaw, kterého si ovšem na Solárii užije čtenář podstatně méně než tomu bylo v New Yorku. Poté, co Baley shledá opatrnost svého partnera příliš svazující, se jej totiž elegantně (byť ne se stoprocentní účinností) zbaví.
Další ingrediencí, spojující celou Asimovovu sérii – a na rozdíl od předchozího dílu nejde o součást zanedbatelnou – jsou roboti. Ti jsou na Solárii všudypřítomní a pro život člověka nepostradatelní, o skutečnosti, že byl jeden nalezen na místě činu, ani nemluvě. Není tedy divu, že se vyšetřování točí do značné míry právě okolo robotů a robotických zákonů. A jak Baley postupně odhaluje, má i zdánlivá absolutní platnost těchto tří základních pravidel „života“ robotů své meze.
Bezpochyby milým překvapením, čekajícím v Nahém slunci, je předmluva, v níž Asimov popisuje okolnosti vzniku a osudy svých robotických povídek a celé čtyřdílné románové ságy. Čtenář by se také měl připravit na drobné změny v překladu oproti ostatním románům (pozitronový – pozitronický, trojmístný – trojrozměrný apod.). Jde o klasickou daň za změnu překladatele, nutno však dodat, že se tyto posuny na kvalitě knihy neprojevily negativně.
Nahé slunce neoplývá rychlým tempem, spádem ani gradací příběhu, vzhledem k nevelkému rozsahu knihy se však pravděpodobně nestihnete začít nudit. Nepříliš záživné pasáže (sociologické teorie doktora Qemonta jsou možná úsměvné, ale k uzoufání rozvleklé) jsou bohatě vynahrazeny prvky vpravdě neasimovskými: milostným románkem – nebo alespoň jeho náznakem – a reálným ohrožením Baleyho života. Celkově bych Nahé slunce zařadil mezi zdařilejší Asimovova díla. Rozhodně nedělá sérii o robotech ostudu a dle mého názoru dokonce mírně převyšuje kvalitu Ocelových jeskyní.
jestli mate zajem o tuto knihu za cenu 110,- dejte vedet na majk@centrum.cz
Trochu škoda mi přijde to pořadí, ve kterým knihy vycházej. Mohli by to dávat popořadě.
Změna trojmístný – trojrozměrný?
Čeho se týká?
Re: Změna trojmístný – trojrozměrný?
Vizuálního přenosu. Trojmístný obraz, vysílání či přenos v Ocelových jeskyních byly dle mého názoru jasnou překladatelskou chybou, takže v tomto případě jde spíše o nápravu než o změnu.
Opravdu hezky zhodnoceno 🙂 Taky bych takhle chtěla psát… Mě osobně se kniha velmi líbila, jenom “náznak milostného románku” mi tam neseděl… Chystám se na pokračování a vím, že se tato osoba vrací na scénu, tak jenom doufám, že z toho nic nebude…