Nekromant Johannes Cabal – Jonathan L. Howard

Nedá se říct, že by nás nakladatelství Plus právě zahrnovalo žánrovými knihami. Když už ale něco vydá, stojí za to si to pořídit. Nejinak je tomu i u titulu Nekromant Johannes Cabal a následující řádky vás snad o této pravdě přesvědčí.

Nekromant Johannes Cabal

Johannes Cabal je vědec, který zasvětil svůj život výzkumu posmrtného života. Jako nekromant tak musel upsat duši satanovi, což se mu příčí čím dál tím víc. Proto za ním přichází, aby svoji duši dostal zpět. Uzavírá sázku, jejímž základem je získat do roka sto duší. Na pomoc získává Karneval svárů – karneval obsahující různá lákadla a pekelný personál, který mu sázku do značné míry usnadňuje.

A jelikož vědec nemá o vedení karnevalu ani potuchy, přichází za svým bratrem, upírem, jenž má v tomto směru alespoň nějaké znalosti. Přesto nemá ke Karnevalu svárů žádný návod, takže jeho provoz je v mnoha směrech objevováním jeho možností…

Kniha je rozdělena do kapitol, v nichž se skoro vždy odehrává nějaký uzavřený příběh, takže má charakter povídkového románu. Příběh ubíhá v poklidném tempu, je vyprávěn mistrovským vypravěčem, baví nás inteligentními zápletkami a chytrým humorem.

Kniha se odehrává v jen trochu pozměněné realitě, kde existují nekromanti a jejich činnost, když je odhalena, bývá perzekuována. Ovšem i v takovém prostředí je karneval bratří Cabalů světem sám pro sebe. Svým archaizmem spadá do jakéhosi bezčasí. Pohybuje se po malých městech, na odlehlé vlakové trati, kde dávají lišky dobrou noc. Tomu je uzpůsobeno vyprávění a citlivý neoviktoriánský překlad Viktora Janiše. Když pak je v závěru zmínka o kapelách naší současnosti, změní se vnímaní časové roviny autorova světa. Závěrečné dvě kapitoly jsou svým způsobem vygradování děje, ale román celkově působí stylem poklidného čtiva.

Jestli něco táhne příběh vpřed, je to charakter Johannese Cabala. Jeho přímočará, a přitom cynická chytrost; chytrost, která dokáže zatočit i s peklem. Autor však nezapomíná na to, aby nakonec lidství v hrdinovi zvítězilo nad jeho špatným já. Navíc román svým způsobem paroduje i úřednický šiml a pro čtenáře je velmi příznivé, že hlavní hrdina si dokáže poradit svými nezvyklými metodami i s ním.

Jedná se o román cynický, a přitom laskavý. Román, jenž představuje jednoho z nejpozoruhod­nějších hrdinů, s jakými jste se kdy setkali. Od autora je pak vypečené, že naráží v odbočkách na nevyřčené příběhy, které jsou pravděpodobně obsaženy v povídkové tvorbě s tímto hrdinou. Tyto příběhy by nám pak snad měl časem představit časopis XB-1.

Johannes Cabal je brilantní vědec, který před lety upsal duši Ďáblu, aby si osvojil umění nekromancie. Bohužel pro něj se záhy ukázalo, že duše je k jeho výzkumu potřebná – a tak pro ni sestoupil až do ohnivých jam pekelných. Znuděný Lucifer mu pak navrhne sázku: pokud mu Johannes do roka a do dne nepřinese sto duší, přijde o život a zůstane zatracený navždy. A aby byla sázka ještě zajímavější, Satan mu k tomuto účelu zapůjčí kočovný karneval. Kde jinde taky připravit chudáky o duši než na pouti, jejíž provozovatelé nikdy nesluli poctivostí? S pomocí svého bratra Horsta (z nějž se kvůli Johannesovým raným experimentům stal upír) a nesourodé bandy mrtvých se Johannes protlouká anglickým venkovem a snaží porazit Ďábla jeho vlastními zbraněmi. Jistý si může být jen tím, že mocnosti pekelné nebudou hrát zrovna čistě… (anotace)

  • Nekromant Johannes Cabal
  • Autor: Jonathan L. Howard
  • Překlad: Viktor Janiš
  • Série: Johannes Cabal 1
  • Forma: hardback
  • Počet stran: 376
  • Cena: 349 Kč
  • Vydal: Plus, 2012

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Nekromanta15% slevou (ušetříte 52 Kč).

Jan Michálek (redaktor)

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

8 komentářů

  1. Už dávno přečteno, od první (možná druhé) stránky milováno.

  2. nuda
    Kniha byla obrovským zklamáním. Myšlenka by přitom mohla být nosná, ale autor bohužel věnuje občas příliš prostoru jazykové exhibici na úkor děje. Knize tak dost podstatně chybí spád. Jonathan Strange a pan Norrell je ve srovnání s touto knihou naprostá akčňárna. A už vůbec nechápu pojem kočovný karneval. Už od dob pana Barnuma se tomuto druhu zábavy říká cirkus, případně lunapark, i když i ten už dnes chápeme trochu jinak. Ale karneval?

  3. Nutno dodat, že autor zvládá jazyk opravdu dokonale, má vytříbený smysl pro humor a doufám, že se najde dost čtenářů, kteří to dokáží ocenit. Nicméně srovnáni s Jonathanem Strangem a panem Norrellem se vyloženě nabízí. Autořka a autor pracují s podobnými vypravěčskými nástroji.

  4. Anonymovi(tomu druhému)
    Za prvé: chcete-li akci, cool hlášky & drsné vtípky nad mrtvolami s vyhřezlými střevy, opravdu se _důsledně_ vyhýbejte mým překladům. Kupte si do zásoby Kulhánka, Kotletu a Kopřivu a budete spokojený. A nevyčítejte pak granátovému jablíčku, že nechutná jako mandarinka.
    Za druhé, ke slovu karneval. Už jsem to psal na Legii, ale k čemu jinému by nám bylo CTRL+C a CTRL+V, že? V překladu ho používám zejména proto, že autor záměrně použil tento amerikanismus a ne jiné synonymum (funfair, amusement park, fair). Hodně jsem nad tím při překladu uvažoval, ale nakonec jsem vždycky došel k tomu, že Howard naprosto vědomě navazuje na Bradburyho a jeho román “Something wicked this way comes”, v jehož českém překladu „Tudy přijde něco zlého“ od renomované Jarmily Emmerové je pořád jen „karneval“.
    Mimochodem, když už jsme u Bradburyho, “Marťanskou kroniku” jste četl? Asi ne, ve vašem pojetí jí taky chybí spád…

  5. to Viktor Janiš
    Nechápu jedno: Proč tak útočná reakce?

  6. Schrammovi
    Já bych řekl štiplavá. Léta jsem byl trpělivý, léta jsem nad lecčím mávl rukou. Ale když vidím, jak se jako jediný mustr prosazeje ve fantastice akční dobrodružky, tak už prostě nemůžu mlčet (notabene když se Anonym ještě v kritice překladu mýlí). Anonym chtěl od knihy něco jiného, než byla, chce od ní, aby zapadla do škatulky. Neil Gaiman v téhle souvislosti napsal:

    On the other hand, the statement “You read it wrong” is not an entirely meaningless one. When I first read Gene Wolfe’s PEACE, aged 17, I thought it was a bucolic and sort of pointless set of reminiscences by a sweet old man. When I read it again, aged 26, having spent some years as a writer and critic, I found myself, rather to my surprise, reading a deeply chilling and murderous novel narrated by one of the darkest characters in literature, who was a ghost to boot.

    Otázka samozřejmě je, zda máme čtenářům kdesi na internetu vysvětlovat, že se mýlí, nebo se věnovat nějakým užitečnějším věce, jak třeba překládání.

  7. Vážně vás baví číst knížky jak přes kopírák? Protože když přijde něco nového, co vybočuje ze zajetých kolejí, spoustu lidí to očividně rozhodí.

  8. Krásná, zábavná uvolňující knížka. Skvělý překlad a práce s jazykem snad lepší než v originále, který jsem si taky přečetla. Úrovní zábavy mi to připomíná mé oblíbené M.Y.T.H série od Asprina plus navíc hlavní hrdina je dokonalý cynik. Pevně doufám, že u nás to pokračování vyjde, protože konec byl velikým překvapením.

Zveřejnit odpověď