Pád do temnoty – Svět ve válce I. – Harry Turtledove

Válečné peklo pohltí každého, od mocných králů po charismatické diplomaty, od obyčejného člověka po dračí letce…

Harry Turtledove - Pád do temnoty - Svět ve válce I.

“Vše začalo smrtí Barijského vévody Alarda, všichni jsme ve Forthwegu a myslím, že i všechny sousedící a blízké země kontinentu Derlavai odhadovali co se stane. Bari bylo součástí ještě před šestiletou válkou součástí Algarve (Jak jsem se už stihl ve škole naučit, která se odehrála generaci předtím, než jsem se narodil) Ale to není podstatné, podstatné jsou události, které záhy nastaly…”

“Eh, moc mluvím jmenuji se Ealstan, pokud mě ještě neznáš, žiji s rodinou v Gromheortu, které je součástí Forthwegu, nebo tedy alespoň bylo, ale to předbíhám, to o čem chci vyprávět.”

“Možná to někdo předpokládal, ale to je teď už jedno. Vojsko Algarvského krále Mezetia anektovalo Bari po smrti vévody Alarda. Bari bylo prý součásti Algarve, proto po smrti vévody automaticky přechází pod ně, tedy alespoň to tak tvrdili. Některé zprávy byly, ale takové, že obyvatelé Bari po příchodu algarvských vojsk Algarvany vítali.”
“Jakmile Algarve (království, které bylo poraženo v šestileté válce) učinilo takový válečný akt, byla svolána válečná porada bývalých spojenců proti Algarve, tedy Valmiery, Lagoasu, Forthwegu, Jelgavy a ostatních menších národů. Valmiera, Jelgava a Forthweg vyhlásili záhy Algarve válku a hned otevřeli tři fronty na západě, východě a jihu. Všechna království se radovala, že zničí Algarve, jako za šestileté války…“
“Opak byl však pravdou, jak mi později vyprávěl můj bratr, který narukoval do Forthwegské armády a střetl se s Algarvany, kteří je hned v první bitvě porazili. Bylo to prý díky jejich nové bojové taktice, kde využívali obrovských behemothů (něco jako slon křížený s hrochem) a draků, díky kterým na ně házeli dračí vejce (něco jako bomby).
Forthwegská armáda se obrátila na útěk, bohužel šílený král Swemmel panovník Ukerlantu na naši zemi zaútočil ze západu, takže si naši zemi nakonec rozdělili dvě mocnosti mezi sebe, tak jak tomu bylo před šestiletou válkou. Náš milovaný král Penda naštěstí utekl do exilu do Yaniny. Mnoho našich vojáků skončilo v zajateckých táborech a mezi nimi i můj bratr…”
“Algarve, které stále prohlašovalo, že vede obranou válku, jinak by je spojenci prý zničili, zaútočilo na Sibiu ( malé ostrovní království) a díky lsti ho dobylo hned první noci. To se však nelíbilo Lagoasu, který zůstával neutrální a vyhlásil taktéž Algarve válku.”
“V té době na západě při hranicích s Ukerlantem království Zuwayza (Slyšel jsem, že tam je takové teplo, že tam chodí nazí.
) obdrželo ultimátům, aby se vzdalo Ukerlantu. Zuwayza odmítla, a tak se celý kontinent Derlavai dostal do smrtícího konfliktu války, který zná jen vítěze a poražené (myslím tím i ti mrtvé)”

A obě největší mocnosti Algarve a Ukerlant začali hlady pošilhávat jedna po druhé….

Pokud vás těch vyjmenování těchto jmen osob, států zmátlo, přečtěte si tuto knížku a budete si myslet, že to je jen menší příprava. Harry Turtledove si libuje v psaní, kde obsazuje mnoho postav, jejich pocity, nálady a osudy. Setkáváme se tedy s osudy vojáku bojujících na všech frontách, s dračími letci, s diplomaty, či jen obyčejnými lidmi a jejich názory na válku, která dopadá na jejich bedra.
Tak se dá říci, že čtenáři jsou po přečtení zhruba sto stran stále mimo a musí hledat – kdo je kdo, v přiloženém slovníčku jmen a hledat v mapce, aby se alespoň trochu zorientovali. Můžeme děkovat, že Harry Turtledove píše rozsáhle příběhy, tak si můžeme na konci knížky, která končí po 600 stranách, alespoň trochu srovnat příběh ve své hlavě. Je otázka, zda to by se to mělo počítat jako plus, či mínus.
Možná někoho při čtení může napadnout, že je to smíchané sci-fi spolu s fantasty, protože zde vojáci nemají bodné zbraně, jak je u běžné fantasty zvykem, ale paprskové zbraně (něco jako ve Star wars), které se dobíjejí pomocí siločar, které vedou po celé zemi nebo díky obětování žovota vojáků v poli. Je k tomu samozřejmě zapotřebí mága. Po Derlavai nejezdí lidé na koních, z důvodů přepravy, ale využívají silovozů, které se nadnášejí nad zemí díky siločárám. To vše platí rovněž i pro lodě. Magie je zde rozdělena na teoretickou a pr
aktickou, s tou teoretickou se při čtení seznámíme blíže, protože Pekka (profesorka teoretického kouzelnictví) začne přicházet na neobvykle věci, které by se stát neměli, tedy alespoň podle daných zákonů podle kterých se řídí. Je tu dalších mnoho věcí, které se odlišují od klasické fantasty literatury, já osobně jsem si to představoval podobně asi jako dnešní vyspělý svět ovlivněný magií a tvory, které se v této knize objevují.
Jinak, až na drobné překlepy (jako obvykle) nemám výhrady, proč bych měl tuto kni
hu zavrhovat

 

Děkujeme nakladatelství Classic za poskytnutí recenzního výtisku.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Byla jednou jedna válka…
    Pan Turtledove je autor neobyčejně plodný a tak nám vydavatelství Classic může po jeho klasických fantasy příbězích i alternativním světě Země ve Světové válce nabídnout nový cyklus s názvem Svět ve válce.
    Je to vlastně kombinace fantasy a alternativní historie. Zřejmě, když psal Světovou válku, autora napadlo, že může podobné principy použít i jinak, tentokráte v novém světě, kde kromě zbraní funguje i magie, na vědeckém základě. A tak se zřejmě zrodil Pád do temnoty.
    Děj se začíná odvíjet v době, kdy jedno z království tohoto světa – Algarve, obsadí vévodství uprázdněné smrtí svého vládce. Toto království je vzápětí samo napadeno svými sousedy. A
    válečný konflikt ohromujícího rozsahu už není v silách nikoho zastavit. Postupně se do bojů zapojují další a další země.
    Je to vlastně jakási aplikace prvků druhé světové války v novém neznámém světě. Zde se bojuje pomocí draků, kteří jsou živými stíhačkami i bombardéry ovládanými dračími jezdci. Tanky zase nápadně připomínají behemothi, obří zvířata podobná nosorožcům, odložení pancířem a mající na sobě těžký paprskomet a osádku složenou z několika mužů. Magie vytváří dračí vejce, obdobu bomb a min, svrhávaná z draků či vrhaná zvláštními vrhači. Ovšem základem armád jsou jako vždy pěšáci vyzbrojení paprskovými zbraněmi, které se mohou pomocí mágů dobíjet i zabíjením zajatců. Jak efektivní!
    Algarve stojí v tomto boji osamoceno proti několika protivníkům. Ale přesto vítězí. Využívá totiž novou techniku a strategii boje. Do útoků vrhá velké skupiny behemothů (tanků) podporované z ovzduší draky ničícími zblízka dračími vejci hnízda odporu. (Autor se inspiroval u německých vojsk během počátku druhé světové války. I oni užívali k proražení fronty obrněné klíny tanků podporované štukami a stíhačkami.) Této strategii nejsou protivníci Algarve, svázáni ještě doktrínami minulé tzv. Šestileté války schopni odolávat. Jejich poziční – zákopová válka je přežitkem, takže je algarvská vojska bleskově porážejí. (Tato část se podobá bleskovému postupu nacistických vojsk Evropou.)
    Pan Turtledove tu rozbíhá příběh ohromných rozměrů. Ten se sestává z osudů spousty jednotlivců i skupin snad ze všech armád bojujících na všech stranách tohoto válečného konfliktu doprovázeného ještě krátkými pohledy do životů civilistů. Od vítězících algarvských vojáků přes poražené obyvatele Forthwegu rozděleného mezi Algarve a Unkerlant, po hraběte Skarnua pokračujícího se svými muži v odporu proti uchvatitelům ve Valmieře či ministra zahraničí malého státečku Zuwayzy, která se snaží obhájit svou nezávislost proti Unkerlantu.
    Děj se zabývá nejen bitvami a boji či manipulacemi politiky a moci, ale o postavením obyčejných lidí. V Unkerlantu vládne šílený král, jehož heslem je efektivita, ovšem situace je tu mnohdy jako v „Kocourkově“. Ve Valmieře a Forthwegu obyčejní lidé nenávidí své zkorumpované šlechtice. Ovšem hněv většiny, ať už vítězů či poražených, se obrací proti jediné rase – Kaunianům. Ti, i když žijí ve všech královstvích jsou opovrhováni všude. (Jako židé za druhé světové války.) V Algarve jsou už soustřeďováni do „internačních“ táborů.
    Ale autor nepřebíral inspiraci jen z Evropy. Boj o ostrov Obuda je jako vystřižený z Tichomořských bojů mezi Japonci a Američany. Četba hodně připomíná boj o Guadancanal, a to jak dějem tak i výrazivem.
    Pan Turtledove si po úspěchu Světové války postavil před sebe nový ambiciózní cíl. Avšak i přes mnohé vynikající nápady (behemothi, draci, leviathani, magie v bojích, aj.) se příběh rozbíhá do ztracena především pro velký počet sledovaných osob a dějů. Po několika stránkách textu čtenář ztrácí přehled kdo je kdo, a kdo za co bojuje či kam vlastně patří. Soupis osob umístěný na začátku tuto nesnáz sice částečně řeší, ale přece jen je hledání rušivým momentem v četbě. (Hlavní postavy jednotlivých větví jsou navíc označeny hvězdičkou.) A když se konečně některé souvislosti a vztahy vyjasňují, buch, a je tu konec knihy. Nezbývá než počkat na Válku v temnotě (v knize je ale tento díl avizován jako Vakla v temnotě, což mluví samo za sebe).
    Některé větve příběhu jsou ve

  2. Já v tom mám dost nejasností např jak vypadajíé ty vrhače vajec.Jestli jsou to nějaké minomety fungující pomocí magie nebo jestli to jsou obyčejné katapulty?A jak vypadájí leviathani nebo tyčové zbraně atd.

  3. Kniha za jímavá a osobně mé maličkosti vyhovuje i styl, kterým je psaná (ti nepřemožitelní hrdinové lezou místy člověku na nervy), ze začátku jsem se ztrácet, ale potom jsem se chytl a nebyl to už problém. (hodnocení 7/10).

Zanechat odpověď